Luděk Urban, 17.7. 2012, psáno pro Euroskop
Nad přínosy mělo osmileté členství v EU pro ČR se pro Euroskop zamýšlí expert na evropskou ekonomickou integraci profesor Luděk Urban.
Otázku na přínos členství v EU si v současnosti klade mnoho našich občanů. Je oprávněná tím více, že jako členové EU prožíváme dopady krize a naši představitelé se podílejí na hledání východiska z ní. Především však odmítám argumentovat způsobem, který se u nás často objevuje. V dobré snaze přiblížit přínos členství můžeme často na prvním místě slyšet názor, že naše země dostává peněžní podporu z evropských fondů. Je to skutečně velký balík peněz, který oklikou přes Brusel nám posílají ti bohatší členové Unie, kteří čekají, že je rozumně vynaložíme.
Nicméně i přes tuto významnou a nenávratnou pomoc (nikoli půjčku), to nebyl a není hlavní důvod, proč se naše země rozhodla zapojit do evropské integrace. A jsem přesvědčen, že to není hlavní faktor ani u dalších zemí, většinou chudých, když usilují o členství v EU. Ostatně, Rakousko, Švédsko a Finsko, jež vstoupily do EU v polovině 90.let, země bohatší než je naše, si byly vědomy toho, že nejen nebudou dostávat peníze z Bruselu, ale naopak, že musí počítat s tím, že na tuto pomoc budou samy muset přispívat.
Pokud bych se chtěl k přínosu našeho členství v EU vyjádřit jako ekonom, zdůraznil bych tyto dva aspekty. Předesílám, že každý by si měl při hledání odpovědi na tuto otázku položit dodatečnou otázku, a to jaká je jiná alternativa?
- Česká republika by si těžko mohla udržet svou úroveň a dosažený blahobyt (v době, kdy vstupovala do EU a také v současné době), pokud by neměla přístup na vnitřní trh EU. Naše země, stejně jako Rakousko, Švédsko nebo Finsko, nedisponují velkým domácím trhem, mají vyspělý průmysl, který nemůže vzkvétat bez přístupu na trhy dalších zemí. ČR nemá bohaté přírodní zdroje, zejména energetické, které musí dovážet a něčím zaplatit. Bezbariérový přístup s půl miliardou spotřebitelů je blahem, který nikdy naše země neměla a nikdo jiný než EU nemůže nabídnout. Naše země není chudá, ale nemá tolik vlastních úspor, aby mohla investovat dostatek prostředků do nových kapacit a nových sektorů, vědeckých parků, do infrastruktury. Toho nelze dosáhnout bez účasti zahraničního kapitálu, který přichází většinou ze zemí EU. A ochotně přichází, protože jsme se stali důvěryhodnou zemí díky členství v EU. Nevyrábíme sice tolik nákladních automobilů a mnoho jiných výrobků, ale stali jsme se jedničkou v mnoha jiných oblastech, díky přesunu zahraničního kapitálu. Volný pohyb pracovníků, který nikde mezi samostatnými zeměmi v takovém rozsahu neexistuje, je dnes samozřejmostí, o níž moje generace si nedovolila ani snít. A co nám to vzalo? Naše výrobky se musí přizpůsobit bezpečnostním, zdravotním a ekologickým standardům, které ale nejsou diktátem Bruselu, vyžadují je všechny vyspělé země v mezinárodním obchodě. Tímto standardům se musí přizpůsobit Norsko, Švýcarsko nebo Island, i když stojí mimo EU, pokud chtějí obchodovat s integrovanou Evropou. A nakonec : vnitřní trh EU přežil úspěšně test současné krize. Její dopad na Evropu, včetně České republiky, bez vnitřního trhu, oddělené tradičními bariérami, by byl mnohem tvrdší, i když ji asi nemohl zabránit.
- Česká republika není zatím začleněna do eurozóny, jež propojuje společnou měnou celkem 17 zemí. Eurozóna zažívá složité období a náprava odhalených slabin potrvá zřejmě delší dobu. Přesto jsem přesvědčen, že i tato neúplná měnová unie v čele s Evropskou centrální bankou pomohla Evropě sice ne odvrátit, ale zmírnit tíhu otřesů, jež postihla evropské země po roce 2009. Je pravda, že členům eurozóny vzala účast v měnové unii možnost používat tradiční nástroje měnové politiky : nemohou volně manipulovat kursem měny, upravovat úrokové sazby, provádět devalvaci, tisknout peníze podle příkazu své vlády. To omezuje možnosti zemí eurozóny reagovat na dopad krize měnovými nástroji. Ale představme si na chvíli, jak by vypadal ekonomický obraz integrované Evropy v opačném případě : bez společné měny, s národními měnami, s možností volně používat nástrojů měnové politiky. Země zasažené krizí by se bránily úpravou kurzu své měny, případně devalvací. To by těžce postihlo obchod mezi členskými zeměmi, které by se začaly bránit obchodními bariérami. V takové situaci by jen těžko mohl přežít vnitřní trh, který je přitom zárukou prosperity integrované Evropy. Integrovaná Evropa by se ze skupiny vzájemně spolupracujících zemí přeměnila v oblast nemilosrdně soupeřících států, usilujících o přežití svých národních ekonomik.
Současná krize dopadla jak na vnitřní trh, který přežil, tak otestovala projekt hospodářské a měnové unie. Ne ve všech případech dopadl tento test na výbornou. Vedoucí představitelé EU se přesto shodují v tom, že odhalená slabá místa koncepce tohoto projektu nejsou selháním samotného projektu společné měny. Bez společné měny nelze projekt vnitřního trhu považovat za dokončený. S rozpadem eurozóny a opuštěním společné měny by nebyl udržitelný ani vnitřní trh. V tom nalézám také vhodnou odpověď na otázku, co by nám taková vývojová alternativa vzala – všechno. Ve světle toho bychom měli chápat poslední iniciativy představitelů EU směřující k nějaké formě hospodářské a politické unie.
Autor: prof. Luděk Urban, psáno pro Euroskop
