Spotřebitelé v červenci 2012

31.07.2012
Euroskop

Komise chce zlepšit ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb, IMCO podporuje jednoduché, levné a rychlé řešení spotřebitelských sporů

Komise chce zlepšit ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directive 2009/65/EC on the coordination of laws, regulations and administrative provisions relating to undertakings for collective investment in transferable securities (UCITS) as regards depositary functions, remuneration policies and sanctions (COM(2012)350)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on key information documents for investment products (COM(2012)352)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on insurance mediation (COM(2012)360)

Komise 3. 7. 2012 předložila balík 3 návrhů, jenž by měl v oblasti finančních služeb – slovy příslušné tiskové zprávy – „zvýšit normy a odstranit nedostatky ve prospěch spotřebitelů.

Pozadí

V pozadí všech 3 legislativních textů stojí úvaha, že „finanční krize se stala krizí důvěry spotřebitelů. Komise proto tvrdí, že „pro důvěru spotřebitelů a hospodářský růst ve střednědobém a dlouhodobém horizontu jsou nezbytnou podmínkou silné, dobře regulované retailové trhy, které v co největší míře berou ohledy na zájmy spotřebitelů. Retailový investiční trh EU má podle Komise hodnotu cca 10 bil. €.

Klíčové body

Balík tvoří 3 legislativní návrhy: (1) návrh nařízení o klíčových informacích pro investory do strukturovaných retailových (maloobchodních) investičních produktů (Packaged Retail Investment Products – PRIPs), (2) revize směrnice č. 2002/92 o zprostředkování pojištění a (3) návrh na posílení ochrany těch, kteří nakupují investiční fondy, jež jsou ošetřeny (již 3krát revidovanou, 27 let starou) směrnicí č. 2009/65 o subjektech kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (tzv. UCITS Directive, v češtině se hovoří o směrnici SKIPCP).

První z návrhů by měl zvýšit kvalitu informací, jež jsou spotřebitelům poskytovány při zvažování investic, jež často tvoří podstatnou část jejich životních úspor. Každý správce investic by proto měl ke každému nabízenému produktu obligatorně (což se dnes neděje – pozn. aut.) poskytovat tzv. sdělení klíčových informací (Key Information Documents – KIDs).

Daný dokument by měl spotřebiteli dát k dispozici informace o nejdůležitějších vlastnostech konkrétního investičního produktu, jakož i o rizicích a nákladech, jež jsou s ním spjaty. Informace o rizicích by měly být co nejvíce konkrétní a srovnatelné, ale zároveň nikoliv příliš zjednodušené. Sdělení klíčových informací by také mělo mít – důsledku debaty Komise s ESMA – standardní podobu, pokud jde o strukturu, obsah i úpravu. Uvedené požadavky by se měly vztahovat na produkty soukromého důchodového pojištění, všechny typy investičních fondů, investice v oblasti pojištění a strukturované retailové produkty (tj. takové, které umožňují nákupy cenných papírů „zabalených např. bankou do konkrétního produktu). Náklady na implementaci nové normy by měly činit jednorázových 171 mil. € a pak 14 mil. € ročně, nést by je měli primárně správci investic a přeneseně patrně i spotřebitelé.

Druhý návrh je revizí směrnice o zprostředkování pojištění, která upravuje metody prodeje všech pojistných produktů, od obecných pojistných produktů, jako je pojištění motorových vozidel a domácností, až po ty, které obsahují investiční prvky.

Podle Komise se ale více než 70 % pojistných produktů prodává bez vhodného poradenství (stávající právní předpisy EU se prodejem pojistných produktů podrobně nezabývají a předpisy v jednotlivých členských státech se liší, resp. se vztahují pouze na zprostředkovatele, tj. cca na 48 % prodejů pojištění; po revizi by se norma měla vztahovat na 98 % prodejů).

Cílem návrhu je zvýšit ochranu spotřebitele „vytvořením společných norem v prodeji pojištění a zajištěním řádného poradenství. V budoucnu by mělo být lhostejno, zda pojištění prodává zprostředkovatel (např. agent nebo makléř) či přímo pojišťovna nebo jiný relevantní subjekt (autopůjčovna, cestovní kancelář), neboť po všech by měla být vyžadována registrace v příslušných členských státech (které by nicméně měly vzájemně uznávat kvalifikační předpoklady prodejců pojištění).

Spotřebitelům by také měly být předem poskytnuty informace o profesním statusu osoby, která jim pojistný produkt prodává (za tím účelem by měl vzniknout jednotný registr takových osob). Rovněž by měla být zavedena pravidla pro účinnější řešení rizik střetu zájmů, včetně zveřejnění odměn vyplácených prodejcům pojistných produktů (v případě jiných než životních pojistek by se tento požadavek měl – s ohledem na malé a střední podniky působící v sektoru pojišťovnictví – obligatorně, tj. nikoliv na vyžádání klienta, uplatnit až po 5 letech od vstupu nové normy v platnost). Komise věří, že jednotná pravidla usnadní provozování přeshraniční činnosti, „což přispěje k vytvoření skutečného vnitřního trhu v oblasti pojišťovacích služeb.

Konečně třetí návrh má za cíl (na základě „zkušeností získaných v průběhu finanční krize) revidovat směrnici SKIPCP, „aby byla nadále zajištěna bezpečnost investorů a integrita trhu. Za tím účelem text stanoví zejm. jasné a jednotné povinnosti a odpovědnost depozitářů (subjektů spravujících aktiva) v celé EU (v současnosti povinnosti a odpovědnost depozitářů spadají do kompetence členských států).

Všichni depozitáři (odlišující se od samotných SKIPCP i jejich manažerů; nejčastěji jde o banky či pojišťovny) by měli mít přesně vymezené úkoly a odpovědnost. (Mělo by jít o obdobu úpravy známé ze směrnice č. 2011/61 o manažerech alternativních investičních fondů, jež se týká neretailových/profesionálních investorů.) Způsob, jakým jsou depozitáři odměňováni, by „neměl podněcovat k nadměrnému riskování. V případě porušení těchto pravidel by se měl uplatnit „společný přístup k ukládání sankcí (správních pokut), aby bylo zajištěno, že budou vždy vyšší než potenciální zisk plynoucí z porušování předpisů.

V případě SKIPCP platí, že po přechodnou dobu 5 let by mělo být možné neposkytovat výše zmiňovaná (a z hlediska SKIPCP nově definovaná) sdělení klíčových informací (KIDs).

Předpokládaný další vývoj

Všechny předložené návrhy by měly být předmětem spolurozhodovací procedury Rady a EP.

Např. návrhem o KIDs by se měla v EP zabývat zpravodajka Pervenche Berès, která by v ideálním (podle mnohých tedy nereálném) případě nejraději regulovala samotné poskytování PRIPs.

Komise předpokládá, že nové normy se začnou uplatňovat do konce roku 2014/začátku roku 2015.

Odkazy

IMCO podporuje jednoduché, levné a rychlé řešení spotřebitelských sporů

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Alternativní řešení sporů u spotřebitelských sporů na jednotném trhu (KOM(2011)791)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o alternativním řešení sporů u spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (KOM(2011)793)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o online řešení spotřebitelských sporů (nařízení o online řešení spotřebitelských sporů) (KOM(2011)794)

Výbor IMCO podporuje jednoduché, levné a rychlé řešení spotřebitelských sporů, přesto (nebo právě proto) 10. 7. 2012 poměrem 34:1:0 zpřísnil návrhy na zavedení jejich alternativního urovnání.

Pozadí

Přestože problematika alternativního (mimosoudního) řešení spotřebitelských sporů rezonuje unijními institucemi již delší dobu, Komise své 2 návrhy, jejichž cílem nebylo a není nahradit stávající systémy alternativního řešení sporů v členských státech, předložila až v listopadu 2011 (více v příspěvku „Komise představila návrhy na zavedení alternativního řešení spotřebitelských sporů, Spotřebitelé v listopadu 2011).

EP již v říjnu 2011 požadoval, aby vznikla relevantní unijní úprava, která by (v ideálním případě) zahrnula veškeré spory civilní, obchodní a rodinné, a to bez ohledu na status zainteresovaných stran. Podle EP využívá alternativního řešení spotřebitelských sporů v EU pouze několik málo procent spotřebitelů i obchodníků, přestože zhruba pětinu transakcí (nákupů) lze považovat za problematickou.

Rada svůj tzv. obecný přístup k oběma návrhům přijala v květnu 2012 s tím, že s EP bude jednat o dosažení kompromisu již v prvním čtení (více v příspěvku „Rada podporuje alternativní řešení spotřebitelských sporů, Spotřebitelé v květnu 2012).

Klíčové body a sporné body

IMCO požaduje, aby alternativní řešení výhradně spotřebitelských sporů (resp. nároků spotřebitelů vůči obchodníkům, jak to označuje Rada) bylo k dispozici zdarma nebo za „nominální poplatek, přičemž by se nemělo rozlišovat mezi transakcemi v kamenném či internetovém obchodě a výsledek by měl být k dispozici do 90 dnů. Obchodníci by rovněž měli spotřebitele o nové eventualitě vhodně (a plně) informovat.

Rada nicméně požaduje, aby alternativního řešení sporů – tedy směrnice o alternativním řešení sporů (měnící nařízení č. 2006/2004 a směrnici 2009/22 a beroucí v potaz obsah doporučení č. 98/257 a č. 2001/310) a nařízení o online řešení sporů – bylo využíváno až poté, co se spotřebitel pokusí své nároky uplatnit individuálně a během (minimálně) 1 roku nedosáhne (žádného) výsledku. EP to zcela nerozporuje, ale členské státy požadují, aby současně měly možnost stanovit minimální výši nároku, na niž by mělo být možné alternativní řešení sporů uplatnit.

Směrnice by měla podle IMCO zajistit, aby byly k dispozici mimosoudní subjekty (rozhodce, mediátor nebo ochránce práv), které budou s to projednat všechny smluvní spory mezi spotřebiteli a obchodníky a budou splňovat základní kvalitativní kritéria, tj. řádnou kvalifikaci, nestrannost, transparentnost, účinnost a spravedlnost. Proto by měla vzniknout mj. i „známka kvality, jež to bude garantovat.

Nařízení by pak mělo vytvořit celoevropskou online platformu spravovanou Komisí, která bude představovat jednotné kontaktní místo pro online řešení sporů. Podle IMCO by se přitom tyto spory nemusely týkat výhradně online nákupů v jiné zemi EU; online platforma by měla pokrývat online nákupy kdekoli v EU.

Předpokládaný další vývoj

IMCO by měl v září 2012 rozhodnout, zda bude s Radou na základě jejího obecného přístupu jednat o potenciálním dosažení kompromisu již v prvním čtení.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality