Životní prostředí v červenci 2012

31.07.2012
Euroskop

2

Komise chce další snížení emisí CO2 z osobních aut a dodávek

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council amending Regulation (EC) No 443/2009 to define the modalities for reaching the 2020 target to reduce CO2 emissions from new passenger cars (COM(2012)393)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council amending Regulation (EU) No 510/2011 to define the modalities for reaching the 2020 target to reduce CO2 emissions from new light commercial vehicles (COM(2012)394)

Komise 11. 7. 2012 předložila kontroverzní návrhy, jež by měly do roku 2020 napomoci „dále výrazně snížit emise CO2 z nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel.

Pozadí

V současnosti platí 2 normy: nařízení č. 443/2009 (jež se týká snižování emisí CO2 z osobních automobilů) a nařízení č. 510/2011 (týkající se lehkých užitkových vozidel, tzv. dodávek). Pro osobní automobily dnes platí závazný cíl průměrných emisí z nových automobilů (vyráběných jedním výrobcem) 130 g/CO2/km. Dosaženo by jej mělo být v roce 2015 (v roce 2011 průměrné emise z nových automobilů činily 135,7 g/CO2/km). V případě dodávek by mělo být dosaženo cíle průměrných emisí z nových vozů 175 g/CO2/km v roce 2017 (v roce 2010 – poslední rok, pro který jsou k dispozici údaje – tato hodnota činila 181,4 g/CO2/km).

Půdu pro nové návrhy podle Komise dostatečně připravila tematická veřejná konzultace či diskuse na úrovni skupiny na vysoké úrovni CARS21.

Klíčové body

Nové návrhy počítají s tím, že průměrné emise z nových osobních automobilů se do roku 2020 sníží o 27 % (oproti roku 2015) na 95 g/CO2/km a průměrné emise z nových dodávek dosáhnou 147 g/CO2/km (o 27 % (oproti roku 2015). Výjimkou z těchto požadavků by měli disponovat pouze výrobci, kteří vyrábějí nejvýše 500 vozů ročně. (Tzv. superkredity by měli moci do roku 2020 – stejně jako dnes do roku 2016 – získat výrobci, kteří vyrábějí /také/ vozidla s emisemi do 50 g/CO2/km, tedy např. elektromobily.)

Komise tvrdí, že z nové legislativy budou mít prospěch jak spotřebitelé, tak výrobci. První proto, že ušetří na provozu svých vozidel, druzí údajně proto, že nová regulace podpoří „inovace a konkurenceschopnost v evropském automobilovém průmyslu (sic!), neboť „potřebná technologie je (…) již k dispozici a její náklady jsou podstatně nižší, než se dříve předpokládalo.

Každé nové auto by podle Komise mělo svému majiteli v prvním roce ušetřit v průměru 340 € na nákladech na pohonné hmoty, za celou dobu životnosti vozu (13 let) pak celkem 2904-3836 € (ve srovnání s cílem pro rok 2015, v závislosti na ceně pohonných hmot), při odečtení potenciálních vyšších pořizovacích nákladů 2000 €. U dodávek by analogické úspory měly činit 400 €, resp. 3363-4564 €, resp. 2500 €.

Celkově by spotřebitelé měli na pohonných hmotách ušetřit cca 36 mld. € ročně. Nadto se odhaduje, že stanovené cíle by mohly zvýšit HDP EU o 12 mld. € ročně a výdaje na zaměstnanost o 9 mld. € ročně. Do roku 2030 by mělo být možné ušetřit 160 mil. t ropy – v cenách roku 2012 přibližně 70 mld. € – a přibližně 420 mil. t CO2.

Sporné body

Předložené návrhy bezprostředně po jejich uveřejnění rozporovala organizace reprezentující výrobce automobilů (ACEA), neboť je považuje za přísné. Environmentalistické organizace (např. Greenpeace, T&E plus někteří poslanci EP) naopak tvrdí, že navržené cíle jsou stále velmi „měkké (Greenpeace např. tvrdí, že cíl pro osobní automobily by bylo možné stanovit i na 60 g/CO2/km).

Spotřebitelé (BEUC) návrhy přivítali. Komise údajně dokázala, že je možné současně vyjít vstříc spotřebitelům (resp. nepřenést na ně náklady regulace) a současně podporovat inovace v automobilovém průmyslu.

Předpokládaný další vývoj

Oba legislativní návrhy budou předmětem spolurozhodovací procedury Rady a EP.

EP již dříve žádal Komisi, aby krom cílů pro rok 2020 stanovila také cíle pro rok 2025. Komise o nich ale nehodlá diskutovat, dokud nebude jasno o závazcích, jež jsou předmětem právě předložených návrhů. Připustila nicméně, že do konce roku 2012 uveřejní alespoň relevantní nezávazné sdělení.

Odkazy

ITRE stvrdil novou směrnici o energetické účinnosti

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (KOM(2011)370)

Výbor ITRE 12. 7. 2012 poměrem 42:0:2 stvrdil kompromis týkající se návrhu směrnice o energetické účinnosti.

Pozadí

Komise návrh předložila v červnu 2011 s tím, že dosavadní 9% výsledek EU v otázce zvyšování energetické účinnosti je nedostatečný (více v příspěvku „Komise předložila novou směrnici o energetické účinnosti. Má být přísnější, Životní prostředí v červnu 2011). Výsledná norma by měla být podle Komise snáze vymahatelná než její „předchůdkyně, směrnice č. 2004/8 a č. 2006/32, a současně by měla být v souladu jak s obecnou strategií EU Evropa 2020, tak i s akčním plánem pro energetickou účinnost (více v příspěvku „Komise zveřejnila akční plán pro energetickou účinnost, Životní prostředí v březnu 2011). Spotřeba energie v EU by se měla oproti referenčnímu roku 1990 snížit o 368 Mtoe (do roku 2020, čímž by měl být naplněn dlouhodobý záměr EU snížit spotřebu energie v Unii jako celku o 20 %, a tedy snížit závislost na importech zdrojů energie do EU, jež v roce 2011 podle EP přišly na 488 mld. €, tj. 3,9 HDP EU a 6krát více než v roce 1999).

Výbor ENVI Komisi v jejím záměru vždy bezvýhradně podporoval, resp. v mnoha ohledech požadoval ještě přísnější normu než Komise (více v příspěvku „ENVI podporuje přísnou směrnici o energetické účinnosti, Životní prostředí v prosinci 2011). Obdobnou pozici vyjádřil v únoru 2012 také odpovědný výbor ITRE skrze zprávu Clauda Turmese, k níž bylo předloženo 1 810 pozměňovacích návrhů (více v příspěvku „Rada si není jista přísnou směrnicí o energetické účinnosti, Životní prostředí v únoru 2012). Coreper k výrazně „měkčímu kompromisu mezi členskými státy dospěl v dubnu 2012 (více v příspěvku „Rada chce výrazně ,měkčí‘ směrnici o energetické účinnosti, Životní prostředí v dubnu 2012). Členské státy dospěly s EP ke kompromisnímu znění návrhu v červnu 2012 (více v příspěvku „Rada a EP se shodli na směrnici o energetické účinnosti, Životní prostředí v červnu 2012).

Klíčové a sporné body

Členské státy by krom národních „účinnostních akčních plánů, jež by měly být uveřejněny v letech 2014, 2017 a 2020, měly do 1. 1. 2015 např. připravit dlouhodobé plány („cestovní mapy) úspor ve/skrze stavebnictví (včetně úprav veřejných budov) do roku 2050.

Je nicméně poněkud absurdní, že Komise by „dosažený pokrok (tj. zda je EU jako celek s to do roku 2020 zvýšit svou energetickou účinnost o 1 474 Mtoe, pokud jde o primární energetický potenciál použitých zdrojů, a/nebo 1 078 Mtoe, pokud jde o finální spotřebu energií) měla hodnotit už v červnu 2014.

Zástupci EP po dohodě s Radou podpořili požadavek, aby veřejné orgány byly povinny renovovat každý rok alespoň 3 % plochy budov (čl. 4 návrhu), a tím snižovaly spotřebu energie. Musí ale jít o prostory (1) ve vlastnictví, (2) v užívání (3) centrálních vlád s (4) celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2 (uplatnit se musí všechny 4 podmínky; od června 2015 by se uvedený parametr celkové užitné podlahové plochy měl snížit na 250 m2).

Tím pádem by z rámce směrnice měly vypadnout např. nemocnice, školy ap., což kromě (spolkového) Německa požadovaly zejm. nové členské státy.

Energetické společnosti by také měly (dle. čl. 6 návrhu v posledním znění rovněž postupně) dosahovat „kumulativních ročních úspor v konečné energetické spotřebě (svých zákazníků – pozn. aut.) ve výši 1,5 % oproti předchozímu roku (při vynětí energie spotřebované v sektoru dopravy a zohlednění průměrných úspor, jichž společnosti dosáhly 3 roky před vstupem nové směrnice v platnost).

Pokud se energetické společnosti rozhodnou pro jiný způsob zvyšování energetické účinnosti, měly by dokázat, že dosažené úspory odpovídají uvedenému základnímu 1,5% požadavku.

Členské státy by měly moci určitou spotřebovanou energii (např. tu, jež byla spotřebována v průmyslu pokrytém systémem obchodování s emisními povolenkami) vyjmout z kalkulací týkajících se úspor v konečné energetické spotřebě, pokud tato energie – včetně všech úspor dosažených na úrovni členských států od 31. 12. 2008 – nepřesáhne 25 % celkového národního cíle energetických úspor. EP si nicméně vymohl, aby Komise toto ustanovení nejpozději v roce 2016 přehodnotila.

Velké společnosti (tj. nikoliv malé a střední podniky do 250 zaměstnanců a/nebo domácnosti) by měly do 3 let od vstupu směrnice v platnost projít energetickým auditem „kvalifikovaných a akreditovaných expertů – a pak každé 4 roky -, pokud taková opatření již neimplementovaly.

Domácností by se měl dotknout požadavek, aby měly od dodavatelů energií zajištěn přístup ke svým individuálním spotřebám (tzv. smart metering).

V případě nových budov nebo budov renovovaných podle směrnice č. 2010/31 (o energetické náročnosti budov) by naplnění tohoto požadavku mělo být obligatorní (tj. bez ohledu na to, zda je to „technický možné a finančně opodstatněné). Analogicky by se měl smart metering (zejm. tzv. rozdělovače topných nákladů na jednotlivých otopných tělesech) uplatňovat i v domech s více bytovými jednotkami (v ČR zejm. velmi časté panelové domy), a to od 1. 1. 2017.

Faktury za energie by měly být koncovým spotřebitelům včetně domácností od roku 2015 vystavovány obligatorně nejméně 2krát ročně, na vyžádání čtvrtletně.

Od členských států se do prosince 2015 očekává, že předloží komplexní posouzení svých možností, pokud jde o (efektivnější) využívání kogeneračních zařízení (vyrábějících elektřinu a teplo) a/nebo centrálního (městského) vytápění, včetně analýzy nákladů a přínosů (cost-benefit), a v případě, že přínosy převáží nad náklady, zahájí „vhodné kroky.

Z tohoto požadavky by měly být vyňaty tzv. špičkové zdroje používané nejvýše 1 500 hodin ročně (v průměru za posledních 5 let), jaderné elektrárny a zařízení nezbytná k ukládání CO2 pod zemský povrch (podle směrnice č. 2009/31).

Co se týče financování, i tato otázka by měla být řešena primárně na úrovni členských států (ale v právním rámci stanoveném na úrovni EU).

Nadto by veřejné autority členských států na centrální úrovni měly být povinny zohledňovat parametr „vysoké energetické účinnosti při zadávání všech veřejných zakázek odpovídajících čl. 7 směrnice č. 2004/18 (norma přitom podléhá revizi; více v příspěvku „Komise reviduje pravidla pro zadávání veřejných zakázek, Životní prostředí v prosinci 2011). Podmínkou by ale mělo být, že takové řešení bude nákladově efektivní, ekonomicky proveditelné, bude garantovat „širší udržitelnost, bude technicky vhodné a bude zaručovat dostatečnou (hospodářskou) soutěž.

Předpokládaný další vývoj

Výsledný kompromis by měla ještě formálně potvrdit Rada na úrovni ministrů (Coreper tak učinil bezprostředně po jeho dosažení) a plénum EP (nejspíše v září 2012).

Pokud bude nová směrnice přijata, měla by se začít uplatňovat od (jara) roku 2014.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality