Institucionální záležitosti v září 2012

01.10.2012
Euroskop

Aktuální situace v eurozóně, Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie, Zástupci členských států jednali o finanční perspektivě 2014-2020

Aktuální situace v eurozóně

ESM

Německý spolkový soud 12. 9. 2012 odsouhlasil, aby se Německo zapojilo do Evropského záchranného mechanismu (ESM), který měl začít fungovat od července 2012. Tento krok uvítaly všechny unijní instituce i mnozí němečtí politici. Německý parlament schválil související tzv. fiskální smlouvu již v červnu 2012 a čekal na výrok soudu právě o ESM. Německý soud souhlas podmínil tím, že pokud by mělo dojít k navýšení německého podílu v ESM, má o tom rozhodnout dolní komora německého parlamentu (Bundestag). Soud si také vymohl, aby byl průběžně informován o vývoji v ESM, jenž by měl disponovat 500 mld. €, přičemž Německo jakožto nejdůležitější ekonomika eurozóny bude přispívat největším podílem. První splátkou členských zemí je základní kapitál ve výši 80 mld. €. Fond má začít fungovat během několika týdnů (nejspíše od 8. 10. 2012).

Německo, Finsko a Nizozemsko vydaly 26. 9. 2012 společné prohlášení, že ze záchranného mechanismu bude možné saturovat jen ty problémy, jež se objeví až za doby jeho fungování, tj. že na staré dluhy zadlužených bank v eurozóně by se vztahovat neměl. V červnu 2012 přitom EU slíbila Španělsku, že pomůže rekapitalizovat jeho banky přímo sumou 100 mld. € (více v příspěvku „Měsíc ve znamení summitu Evropské Rady, Institucionální záležitosti v červnu 2012) ze záchranného mechanismu EFSF a poté ESM, pokud bude platit jednotný dohled nad bankami. Tiskový mluvčí Komise toto prohlášení označil za jeden z mnoha postojů, neboť jednání o těchto otázkách ještě zdaleka nekončí.

Protesty

Měsíc září byl ve znamení protestů proti současným vládám a úsporným opatřením ve Španělsku, Řecku a Portugalsku.

Zdá se totiž, že se Španělsko připravuje na formální předložení žádosti o finanční pomoc. ECB již avizovala, že je připravena dluhopisy nakoupit. Madrid ale se žádostí váhá. Bude to pro něj totiž znamenat, že podepíše memorandum porozumění, čímž podrobí svůj plán reforem dohledu EU. Ve Španělsku proběhly protivládní protesty, které se neobešly bez násilí. V zemi je rekordní nezaměstnanost ve výši 25 %.

Řecké odbory vyhlásily 26. 9. 2012 generální stávku, která byla největší za posledních 5 měsíců. Protestů se zúčastnilo přes 50 tis. lidí.

Zástupci eurozóny prohlásili, že nebudou podnikat žádná politická rozhodnutí, než v polovině října získají hodnotící zprávu tzv. trojky, která bude shrnovat implementaci druhého programu ekonomických reforem. Poté by Řecko mohlo získat další část ze záchranného balíku ve výši 31,5 mld. € a odklad splátek dluhu o 2 roky, tedy do roku 2016. Vládní koalice v Řecku i přes protesty 27. 9. 2012 odsouhlasila základní dohodu na provedení škrtů ve výši 11,5 mld. €. Podle mnohých bude Řecko buď potřebovat třetí záchranný balík, aby mohlo nastartovat svoji ekonomiku, nebo odpustit většinu dluhů. HDP Řecka se od počátku krize snížil o 20 %.

Protestovali také Portugalci. Jeden milion jich vyšel do ulic měst a dosáhli toho, že vláda stáhla kontroverzní návrh, kdy chtěla pro zaměstnance zvýšit odvody do sociálního systému z 11 na 18 % a snížit je pro zaměstnavatele z 25 % na 18 %. Změna by de facto znamenala, že by každý zaměstnanec přišel ročně o jeden plat. Zaměstnavatelé by také dostali větší volnost při propouštění. Portugalci v takové míře protestovali poprvé. Mnozí tvrdí, že úsporná opatření brzdí ekonomiku. Portugalsko však dostalo rok navíc, aby se se škrty vyrovnalo a ministři mohli na zasedání ECOFIN 8. 10. 2012 odložit splátku z poskytnuté půjčky 78 mld. €.

Pravomoci ECB na vzestupu

Vliv ECB roste. Její prezident Mario Draghi 6. 9. 2012 oznámil, že banka ponechá hlavní referenční sazby na historickém minimu.

Úroková sazba na refinancující operace zůstává na 0,75 %, zápůjční facilita na úrovni 1,50 % a depoziční facilita na úrovni 0,00 %.

Inflace by měla dosáhnout 2 % (což chce banka udržet) a ECB navíc zavádí nový program intervencí – program přímé monetární transakce (Outright Monetary Transactions, OMTs), tedy možnost nakupovat dluhopisy zadlužených zemí na sekundárním trhu.

Na sekundárním trhu nakoupí státní dluhopisy se splatností 1-3 roky, přičemž ECB neuvedla žádný finanční limit svých útrat. Transakce budou realizovány za přísných podmínek a mělo by se jednat o státy, které požádaly o pomoc EFSF. ECB své intervence na trhu s dluhopisy nebude vázat na žádné konkrétní úrokové míry; nákupy dluhopisů budou neomezené, ale „sterilizované, aby nevznikaly pochybnosti o tištění peněz. Tento krok má posílit zájem investorů o dluhopisy rizikových zemí a zachránit euro za každou cenu.

Nový program nahrazuje Securities Markets Programme (SMP), který fungoval od roku 2010. V roce 2012 jej ECB aktivně nevyužívala. Ve svých účetních knihách však stále má dluhopisy za 211,5 mld. €.

Program byl málo transparentní, nebyla zveřejňována struktura nakupovaných dluhopisů ani kritéria, podle kterých si ECB vybírala mezi dluhopisy řeckými, irskými, portugalskými, španělskými, italskými a dalšími. Krok ECB velmi uvítal MMF.

Odkazy

Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě. Plán ustavení bankovní unie (KOM(2012)510)

Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)511)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)512)

Komise 12. 9. 2012 předložila další 2 konkrétní návrhy na vznik bankovní unie a doplnila je komplexním plánem na její ustavení (v podobě sdělení).

Pozadí

Na vzniku bankovní unie se v základních parametrech shodly hlavy států a vlád na summitu v červnu 2012 a podpořil jej i MMF (více v příspěvku „Měsíc ve znamení summitu Evropské rady, Institucionální záležitosti v červnu 2012). Kromě toho Komise již několik týdnů předtím předložila rozsáhlý, více než 170stránkový návrh mající do budoucna zajistit, aby členské státy nemusely z veřejných prostředků saturovat banky, jež se v průběhu finanční krize dostaly do potíží kvůli nedostatku likvidity (více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘, Vnitřní trh v červnu 2012).

Klíčové body

Předložený balík sestává ze 3 dokumentů:

  1. Návrhu nařízení, kterým se ECB udělují „významné pravomoci, pokud jde o dohled nad všemi bankami v eurozóně (země, které nepoužívají euro, by se k dohledu měly moci připojit dobrovolně, patrně ale i přesto ovlivní vztahy mezi mateřskými bankovními společnostmi sídlícími v eurozóně a jejich dcerami působícími mimo ni; v ČR se to týká např. Komerční banky, kterou vlastní francouzská Societé Générale, nebo ČSOB, jejímž majitelem je belgická KBC; obecně západoevropské banky ovládají ve střední a východní Evropě cca 65 % bankovního sektoru).
  2. Návrhu nařízení, kterým se uvádí stávající nařízení č. 1093/2010 o EBA do souladu s výše uvedeným návrhem, aby „rozhodování EBA zůstalo vyvážené a aby nadále udržoval integritu jednotného trhu.
  3. Sdělení popisujícího celkovou představu Komise o bankovní unii.

Z příslušné tiskové zprávy vyplývá, že konečná odpovědnost za „zvláštní úkoly dohledu souvisejícími s finanční stabilitou všech bank eurozóny (především ty, které jsou rozhodující pro zachování finanční stability a zjišťování rizik ohrožujících životaschopnost bank, např. udělování a odebírání bankovních licencí, rozhodování o tom, jak by měly banky posilovat kapitál nebo prodávat aktiva, aby se vyhnuly případnému bankrotu, nebo dohled na rizikové operace) bude spočívat z titulu čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování EU na ECB.

EBA by pak měla zajistit, aby postupy dohledu byly v celé EU jednotné (za tím účelem by se např. měla změnit hlasovací práva členských států – EBA by údajně neměla moci přijímat rozhodnutí prostou nebo kvalifikovanou většinou, pokud se proti postaví nejméně 3 státy eurozóny a 3 státy další; k případnému posílení EBA by mohlo dojít na začátku roku 2014, kdy Komise chystá další revizi nařízení, na jehož základě EBA funguje).

Vnitrostátní orgány dohledu (tj. národní centrální banky) by údajně měly i nadále hrát „významnou úlohu v každodenním dohledu a při přípravě a provádění rozhodnutí ECB. ECB by ovšem měla převzít jejich klíčové pravomoci, např. udělování a odebírání bankovních licencí, rozhodování o tom, jak by měly banky posilovat kapitál nebo prodávat aktiva, aby se vyhnuly případnému bankrotu, a dohled nad rizikovými operacemi.

Komisař Michel Barnier tvrdí, že dohled nad bankami bude v rámci ECB zcela oddělen od její měnové politiky (v ECB by měl vzniknout zvláštní „sbor dohlížitelů) a bude podroben kontrole ze strany Rady (resp. euroskupiny) a EP.

Celý nový „jednotný mechanismus dohledu (single supervisory mechanism, SSM), jenž by měl být podmínkou pro možnou přímou rekapitalizaci bank (prostřednictvím unijního „záchranného fondu ESM), by měl v eurozóně začít fungovat postupně od 1. 1. 2013 a měl by se vztahovat na cca 6 000 bank (které si dohled budou fakticky i platit).

Nejprve by ECB měla být schopna rozhodnout o převzetí úplné odpovědnosti za dohled nad jakoukoli úvěrovou institucí, zejm. nad těmi, které obdržely veřejné financování nebo o něj požádaly (prostřednictvím ESM). 1. 7. 2013 by měly pod dohled ECB přejít banky podstatného systémového významu, 1. 1. 2014 pak všechny banky, včetně družstevních záložen a spořitelen.

Sporné body

S vytvořením bankovní unie má dlouhodobě problém nejen např. Velká Británie (kvůli změně hlasování v EBA) či Švédsko (kvůli absenci vlivu zemí mimo eurozónu v ECB), ale obává se ho i Německo (požaduje, aby se vztahovala na 25-30 systémově nejdůležitějších bank). Krom toho EP by byl jako instituce rád plně zapojen do veškerého rozhodování o parametrech bankovní unie, jak požaduje usnesení z 13. 9. 2012 (první pozice ECON z 26. 9. 2012 krom toho hovoří i o potenciálním zapojení EP do samotného fungování bankovní unie, resp. SSM), ale s největší pravděpodobností se tak nestane, pokud tedy EP oba předložené návrhy nebude považovat za nerozdělitelný balík (viz níže).

Podle ECON je podstatné, aby vznikem bankovní unie nebyl narušen vnitřní trh EU. Za tím účelem jsou někteří poslanci s to si např. představit, že ECB bude dohled realizovat primárně nad největšími hráči, národní centrální banky pak reálně (nikoliv formálně) nad bankami, jež nejsou pro EU systémově důležité.

Pozice ČR

Reprezentace ČR – s výjimkou komisaře Štefana Füleho, jenž ale ČR oficiálně nezastupuje – dala najevo, že bude vůči bankovní unii opatrná, a to i přesto, že se má obligatorně týkat jen zemí eurozóny. Problém totiž tkví v tom, že pokud by státy eurozóny chtěly pomoci stabilizovat euro tím, že odeberou kapitál z dceřiných bank, mohlo by to mít neblahý dopad i na ČR.

Ministr financí Miroslav Kalousek již dříve řekl, že její vytvoření by mohlo znamenat konec volného trhu v EU. Viceguvernér ČNB Miroslav Hampl ve svém článku bankovní unii označil za nenápadný, ale nebezpečný integrační krok Unie. Po předložení nových návrhů obdobný názor vyjádřil guvernér ČNB Miroslav Singer („ČNB nechce klást překážky Komisi v její snaze vytvořit bankovní unii, chce však minimalizovat rizika, která by vedla k destabilizaci systému v zemi) či předseda vlády Petr Nečas („Názor vlády a ČNB je téměř totožný a ohledně vytvoření bankovní unie jsme velmi ostražití). Podle něj dohled nad bankami v ČR kvalitně vykonává ČNB. Stejný názor zastává např. i ČBA.

Předpokládaný další vývoj

Komise vyzvala Radu a EP, aby uvedené 2 návrhy přijaly do konce roku 2012 (sic!) včetně výše zmíněného návrhu z června 2012 (více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘, Vnitřní trh v červnu 2012), návrhů na implementaci dohody Basel III a tzv. balíku na posílení důvěry ve finanční služby.

Na přijímání prvého návrhu (KOM(2012)511) by se reálně měla podílet pouze Rada (EP by měl být zapojen jen prostřednictvím konzultace). V případě obou návrhů platí, že by se mělo hlasovat jednomyslně za účasti všech členských států EU (tedy nejen členů eurozóny).

V dalším sledu Komise předpokládá vytvoření návrhu na jednotný evropský mechanismus restrukturalizace s cílem účinně řešit přeshraniční restrukturalizaci bank a zabránit využívání peněz daňových poplatníků na záchranu bank.

Dosavadní předběžná jednání (zejm. v Radě) nicméně ukazují, že harmonogram Komise je nerealistický, resp. je otázkou, zda se uvedené návrhy skutečně podaří do konce roku 2012 přijmout a uveřejnit v Úředním věstníku EU. Jednoznačně to podporuje jen Francie, Itálie a Španělsko.

Na půdě ECON by se mělo 10. 10. 2012 uskutečnit tematické veřejné slyšení, 24. 10. 2012 by pak měly být uveřejněny návrhy zpráv k oběma legislativním návrhům. Hlasovat by se o nich mělo ve výboru v listopadu 2012 a v plénu v prosinci 2012, ale dosud to nebylo potvrzeno.

Odkazy

Zástupci členských států jednali o finanční perspektivě 2014-2020

Press release: „A watershed moment for the negotiations of the Multiannual Financial Framework, 30. 8. 2012

Press Release: 3187th Council meeting General Affairs, Brussels, 24 September 2012 (14070/12)

Ministři projednávali na zasedání Rady 24. 9. 2012 revidovanou podobu tzv. jednací osnovy, kterou předložilo kyperské předsednictví. Finanční perspektiva 2014-2020 byla také hlavním tématem neformálního setkání ministrů a státních tajemníků pro evropské záležitosti, které uspořádalo kyperské předsednictví v Lefkosii 30. 8. 2012.

Pozadí

Zasedání Rady 24. 9. 2012 předcházelo právě neformální setkání ministrů a státních tajemníků na Kypru v srpnu 2008. Podkladem pro jednání byl dokument připravený kyperským předsednictvím po sérii bilaterálních jednání se všemi členskými státy, která se odehrála v červenci 2012. Neformální schůzky na Kypru se zúčastnili také zástupci Komise, konkrétně slovenský komisař pro meziinstitucionální vztahy Maroš Ševčovič a komisař pro rozpočet Janusz Lewandowski. Jako zástupce vyjednávacího týmu EP byl přítomen předseda výboru BUDG Alain Lamassoure.

Zástupce kyperského předsednictví Andreas D. Mavroyiannis se o setkání, kterému předsedal, vyjadřoval v superlativech. Neformální jednání ministrů a státních tajemníků podle něho rozhodujícím způsobem napomohlo posunu negociací o nové finanční perspektivě do dalšího stádia a pomohlo přichystat podklad pro podzimní jednání Evropské rady, která bude věnována právě tomuto tématu. Zástupci kyperského předsednictví také po schůzce na půdě předsednické země zůstávali optimističtí ohledně otázky, zda se skutečně podaří mezi členskými státy dosáhnout dohody ohledně pozice k nové finanční perspektivě před koncem roku 2012.

Optimismus je přítomen navzdory tomu, že mezi členskými státy stále ještě nelze pozorovat sbližování stanovisek k některým palčivým otázkám. Jednou z hlavních zůstává návrh na zredukování výše výdajů, které předpokládá původní návrh Komise, jejž prosazuje skupina členských států. Ani v rámci této skupiny však nepanuje úplná shoda na tom, kde šetřit. Citlivou otázkou je SZP i kohezní politika. S návrhem na krácení výdajů se neztotožnili na kyperské schůzce ani komisaři Lewandowski a Ševčovič, výsledky tedy naznačují spíše to, že k podstatnému průlomu v jednáních nedošlo, navzdory prohlášením předsednické země.

Zástupci členských zemí se na Kypru dohodli, že summit o otázce finanční perspektivy se bude konat v mimořádném termínu v listopadu 2011, což ovšem znamená také odložení prezentace konkrétních čísel týkajících se výdajové stránky finanční perspektivy. Tyto citlivé otázky se měly stát právě předmětem jednání Coreper a Rady pro všeobecné otázky v září 2012.

Klíčové body a stav projednávání

Rada na úrovni Coreper i na úrovni ministerské se v září 2012 věnovala revidované jednací osnově, kterou předložili zástupci kyperského předsednictví. K aktualizaci jednací osnovy došlo především v tom smyslu, že předsednická země do jejího znění na rozdíl od předcházejícího Dánska zahrnula menší počet možných návrhů řešení situace. Nové znění jednací osnovy se nakonec ztotožňuje s tím názorem, že navzdory předcházejícímu návrhu Komise bude muset dojít k omezení výdajů, a to ve všech okruzích, tedy ve všech rozpočtových kapitolách finanční perspektivy.

I kyperské předsednictví, které je jinak poměrně skoupé na předčasné zveřejňování konkrétních čísel, se tedy zjevně ztotožňuje s tím, že výsledná pozice Rady s největší pravděpodobností podpoří „úpravu výdajového stropu navrženého Komisí „směrem dolů. Na druhou stranu je zřejmé, že s tímto pohledem se neztotožňuje sama Komise, bude tedy ještě zajímavé sledovat, jak se budou vyvíjet meziinstitucionální jednání. Nelze zapomínat na to, že konečnou podobu finanční perspektivy musí zaštítit jak Rada, tak Komise a EP.

Jednání nepřinesla konsensus ani mezi členskými státy nad všemi body jednací osnovy. Rozpory mezi kohezní skupinou a skupinou států prosazujících výdajové škrty v konkrétních otázkách přetrvávají. Podle kyperského předsednictví se nicméně členské státy v Radě minimálně shodly na tom, že stávající podoba jednací osnovy je přijatelnou bází pro další jednání. Na zářijovém zasedání byly projednávány především jednotlivé dílčí připomínky k jednací osnově. Důležitou je již zmíněná otázka: Pokud škrtat, tak kde? Ani skupina států prosazujících v Radě úspornou variantu finanční perspektivy není v otázce budoucnosti výdajů na SZP jednotná. Státy podporující zachování výdajů v oblasti SZP podle původního návrhu argumentují tím, že Komise již v rámci připravované reformy přistoupila k určitým, byť zcela minimálním škrtům. To podle nich naznačuje, že právě oblast SZP by měla být dalšího krácení ušetřena. V oblasti SZP ale přetrvávají i další kontroverzní otázky, které se týkají samotných detailů návrhu reformy SZP po roce 2013, nejpalčivějším momentem je nyní otázka předpokládané konvergence plateb na státní a regionální úrovni, která zajímá (ač z poněkud rozdílných důvodů) starší i novější členské státy. Důležitou otázkou je také podíl členských států na výdajích určených k podpoře rozvoje venkova.

Důležitým tématem týkajícím se nové finanční perspektivy je také otázka budoucnosti britského rabatu.

Předpokládaný další vývoj

Nyní bude dalším důležitým krokem v jednáních o finanční perspektivě 2014-2020 mimořádné zasedání Evropské rady ve dnech 22.-23. 11. 2012, které má být věnováno pouze těmto otázkám. Důvodem pro přesun jednání na mimořádný summit je také snaha odlehčit řádnému jednání Evropské rady v říjnu 2012, které má být věnováno dalším důležitým problémům – budoucnosti HMU a ustavení bankovní unie.

Ještě před konáním summitu v listopadu 2012 by se měla odehrát další jednání Rady pro všeobecné otázky, a to 16. 10. 2012 a ještě těsně před summitem 20. 11. 2012. Očekává se také přijetí rezoluce EP, k němuž by mohlo dojít už na plenárním zasedání v říjnu 2012.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality