Jakub Janda, 25.10. 2012, psáno pro Euroskop
Americké prezidentské volby se uskuteční již šestého listopadu, a proto se komentátoři předhánějí v hodnocení čtyř let Baracka Obamy v Oválné pracovně. Při hodnocení americké zahraniční politiky k Evropě mezi lety 2009 a 2012 lze vnímat dvě roviny. První se přímo dotýká ekonomických aspektů a je spojena s reakcí na krizi zahájenou pádem banky Lehman Brothers v roce 2008. Druhá rovina je mezinárodně-bezpečnostní.
Existuje široce rozšířené přesvědčení, že se Obamova administrativa od Evropy víceméně odvrátila a transatlantická vazba slábne. Je tomu skutečně tak? Rozsáhlý výzkum German-Marshall Fund z roku 2011 přinesl zajímavá čísla týkající se amerického vnímání Evropy.
Zatímco v roce 2009 se 48 % Američanů domnívalo, že vztahy mezi EU a USA by se měly upevnit, 2011 to bylo už jen 33%. Více než polovina Američanů (51 %) považuje Čínu, Japonsko a Jižní Koreu za důležitější pro národní zájmy než evropské země (38 %). Ještě v roce 2004 byl postoj Američanů opačný – 54 % považovalo za důležitější Evropu než Asii (29 %).
„Evropané by zvláště neměli ignorovat skutečnost, že výrazná většina Američanů mladších než 45 let považuje Asii za důležitější než Evropu, okomentoval tehdy výsledky výzkumník German Marshall Fund Bruce Stokes. Generace proevropských Američanů podle něj postupně odchází ze scény.
Ekonomické aspekty vztahu USA – EU
Obchodní vztahy mezi Evropou a USA se snaží podporovat Transatlantická ekonomická rada, kterou Obama zdědil po svém předchůdci. V organizaci založené v roce 2007 fungují pod dohledem zástupců Kongresu a evropských institucí společné pracovní skupiny k jednotlivým tématům – například regulace vybraných odvětví, harmonizace či „nekonečné vyjednávání o zóně volného obchodu.
O dění v eurozóně se však Barack Obama intenzivně zajímal. Uvědomoval si, že prezidentské volby nevyhrávají zahraniční témata, ale stav domácí ekonomiky a trhy v Americe i Evropa jsou stále výrazně provázány. Dle Eurostatu byla výše přímých zahraničních investic (FDI) z Evropské unie do USA 126,4 miliard euro v roce 2008, o tři roky později tato hladina poklesla na 110,7 miliard.
Podle interních zpráv Council on Foreign Relations svolával Obama pravidelné týdenní schůzky, kde se nechával informovat o ekonomickém vývoji v Evropě. Americká administrativa dlouhodobě vysílala do Evropy signály, že jí na řešení krize v eurozóně silně záleží.
Americká ekonomika spolu s tou unijní tvoří až 40% světového HDP, dle analýzy Výzkumného centra amerického Kongresu je Obamova administrativa velmi aktivní v tlačení evropských lídrů k jasnějším krokům v řešení eurokrize. Prezident USA se v osobních rozhovorech s evropskými státníky i ve svých ekonomických projevech drží svého ideového zakotvení a prosazuje tisknutí peněz (kvantitativní uvolňování) spolu s rozsáhlými stimulačními programy. Během summitu USA-EU v roce 2011 Obama podpořil myšlenku jednotné evropské hospodářské politiky a ocenil záchranné balíčky pro Řecko.
Americký ústup z Evropy
Obamův nový kurz je viditelnější větším důrazem strategické síly a zájmů Spojených států na Tichomoří a Asii. Barack Obama představil v lednu 2012 novou národní strategii, kterou ohlásil zaměření americkách strategických sil na Asii. Strategie, představená v Pentagonu, počítá též se škrty ve výdajích na americkou armádu. Jak uvádí britský Guardian, tento posun byl dlouhodobě naznačován jak ministrem obrany Panettou, tak ministryní zahraničí Clintonovou, která se mimo jiné nechala slyšet, že „21. století bude patřit oblasti Tichomoří.
Dochází také ke stahování amerických jednotek z Evropy, zejména z německých základen. Odsun amerických jaderných zbraní, byť taktických, je z Obamovy iniciativy a kvůli německému přání již v procesu. Vojenský „odsun U. S. Army z Evropy je ale třeba vidět z americké perspektivy a v širším náhledu – dle silného názorového proudu na západním pobřeží Atlantiku v Evropě reálné vojenské ohrožení nehrozí.
Z pohledu Spojených států je rovněž problémem, že většina evropských členů NATO dlouhodobě nevydává na armádu doporučované 2% HDP. Na Spojené státy tak připadá za poslední roky až 75% výdajů celého NATO na armádu, což rozevírá nůžky v rámci aliance. Exministr obrany USA Robert Gates dokonce varoval Evropany, že USA již nebudou chtít platit za bezpečnost Evropy.
Autor: Jakub Janda, spolupracovník Euroskopu