Energie v říjnu 2012

10.11.2012
Euroskop

Komise zveřejnila sdělení o výsledcích zátěžových testů jaderných elektráren, Komise vydala sdělení omezující biopaliva první generace

Komise zveřejnila sdělení o výsledcích zátěžových testů jaderných elektráren

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti („zátěžových testech) jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících (KOM(2012)571)

Komise 4. 10. 2012 zveřejnila sdělení týkající se výsledků zátěžových testů jaderných elektráren v EU. Tyto testy, k nimž se Komise rozhodla přikročit po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima, zahrnovaly také české reaktory v Dukovanech a Temelíně. Komise ve svém sdělení konstatovala, že většina jaderných elektráren v EU splňuje vysoké standardy bezpečnosti, téměř všechny však budou potřebovat určitá zlepšení.

Pozadí

Nehoda v japonské elektrárně Fukušima, k níž došlo na jaře 2011, vzbudila v EU a jejích institucích znepokojenou reakci. Komise iniciovala revizi bezpečnosti jaderných elektráren nacházejících se na území EU prostřednictvím tzv. zátěžových testů, na summitu v březnu 2011 potom uskutečnění těchto testů schválili také zástupci hlav států a vlád členských zemí EU. Komise spolu s ENSREG a za účasti členských států a sítě WENRA (Asociace západoevropských jaderných regulátorů, do které je vedle 16 členských zemí EU zapojeno i Švýcarsko) vypracovala podmínky a podrobnosti těchto zátěžových testů, včetně metodologie, časového rozvrhu, podle něhož měly proběhnout ap. Dobrovolné testy se měly týkat více než 140 jaderných reaktorů v EU, přičemž ke společné deklaraci EK týkající se těchto bezpečnostních testů se v červnu 2011 připojili také zástupci některých nečlenských zemí, konkrétně Švýcarska, Turecka, Ruska, Ukrajiny, Chorvatska, Arménie a také Běloruska.

Samotných testů se nakonec v plném rozsahu zúčastnilo 17 zemí, vedle 14 členských zemí provozujících v současnosti jaderné elektrárny také 2 země mimo EU, Švýcarsko a Ukrajina. Litva se jako členský stát zúčastnila též, ačkoli její elektrárna Ignalina je nyní vyřazována z provozu. Testy měly brát v úvahu možná rizika způsobená nejen přírodními katastrofami, jako tomu bylo ve Fukušimě, ale také lidským faktorem, včetně zabezpečení reaktorů pro případ letecké nehody či teroristického útoku. Zahájeny byly 1. 6. 2011 a v listopadu 2011 Komise přijala sdělení reflektující první výsledky testů. Konečné výsledky byly po detailnějším prozkoumání některých aspektů (po dohodě s ENSREG) zveřejněny v říjnu 2012.

Klíčové body a stav projednávání

Jako jeden z hlavních závěrů vyplývajících ze zátěžových testů Komise konstatovala, že vnitrostátní orgány ani v jednom případě neshledaly důvody k uzavření některé jaderné elektrárny. Navzdory tomuto konstatování ale ze sdělení vyplývá, že všechny bezpečnostní normy MAAE nejsou ve všech členských státech uplatňovány stejně. Podle komisaře pro energetiku Günthera Oettingera by to pro Komisi mělo být výzvou k tomu, aby k dalšímu zvýšení jaderné bezpečnosti v Evropě navrhla příslušná legislativní opatření. Lze se tedy ptát, zda zátěžové testy skutečně povedou k další harmonizaci standardů v oblasti jaderné bezpečnosti.

Zátěžové testy konkrétně zjistily, že u 54 prověřovaných reaktorů nejsou dostatečně uplatňovány stávající normy MAAE pro výpočet rizik zemětřesení a u 62 reaktorů pro riziko záplav. Nejčastějším pochybením bylo nedodržování časového horizontu pro výpočet rizika zmíněných přírodních katastrof, který by měl podle MAAE činit 10 tis. let, v reálu se však používá mnohem kratší časové období. Dále byla v případě více než 120 reaktorů doporučena instalace nových či modernizace stávajících seismických přístrojů pro měření a vyhlášení poplachu v případě zemětřesení. U více než 30 reaktorů bylo zjištěno nedostatečné vybavení systémy, které umožňují bezpečné snížení tlaku kontejnmentu reaktoru v případě nehody, dále u více než 80 reaktorů bylo zjištěno nevyhovující uskladnění vybavení, které je určeno pro řešení vážných nehod. 24 reaktorů potom nemá k dispozici podpůrné havarijní středisko, které umožňuje řízení situace v případě, že v důsledku nehody není možný pobyt v hlavním řídícím středisku. Vedle těchto zjištění, která se týkají norem MAAE, výsledky testů doporučily ještě řadu technických zlepšení v prověřovaných elektrárnách.

Komise bude na základě výsledků zátěžových testů vyžadovat nápravu a dodatečné investice do technických i zabezpečovacích zlepšení ve zjištěných případech. Otázkou je, zda na straně EU bude následovat i legislativní aktivita ve smyslu další harmonizace bezpečnostních standardů a jak se k tomu postaví některé členské státy.

Postoj ČR

Za ČR se dobrovolných testů zúčastnily JE Dukovany a JE Temelín. Podle vyjádření skupiny ČEZ testy v případě Dukovan konstatovaly vysokou úroveň bezpečnosti provozu a robustnost elektrárny; nebyl nalezen stav, který by si vyžadoval neprodlené řešení a elektrárna je podle výsledků testů připravena bezpečně zvládnout i extrémní havarijní stavy. Navržena byla některá technická zlepšení jako zvýšení odolnosti kontejnmentu (rozšířením kapacity zařízení pro likvidaci vodíku při těžkých haváriích), opatření pro zvýšení odolnosti chladících věží v případě seizmického rizika či optimalizace organizace a školení personálu pro řízení extrémních situací.

V případě Temelína bylo doporučeno zvýšení ochrany naftových čerpadel pro případ povodní či úpravy týkající se operací se zpětným obvodem. V rakouském tisku se objevily některé zprávy o zjištěných vážných bezpečnostních nedostatcích Temelína. Proti nim se však ohradili jak ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, který současně 2. 10. 2012 při návštěvě Dukovan podpořil výstavbu 5. bloku elektrárny do roku 2035, tak i český vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

Předpokládaný další vývoj

Vnitrostátní regulační orgány mají na základě výsledků testů do konce roku 2012 vypracovat národní akční plány s harmonogramem, podle kterého budou příslušné změny aplikovány.

Komise chce v červnu 2014 za spolupráce s vnitrostátními regulačními orgány předložit o provádění doporučení ze zátěžových testů zprávu. Legislativní aktivita zřejmě bude následovat, protože již počátkem roku 2013 má Komise v úmyslu předložit také revizi dosud platné směrnice o jaderné bezpečnosti. Lze očekávat i další návrhy týkající se otázek pojištění, odpovědnosti, ale i např. nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv.

Odkazy

Komise vydala sdělení omezující biopaliva první generace

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (KOM(2012)595)

Komise 17. 10. 2012 vydala návrh, jehož cílem má být omezení trendu zabírání zemědělské půdy využitelné k potravinářskému pěstování za účelem produkce plodin určených k výrobě biopaliv.

Směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, která byla součástí tzv. klimaticko-energetického balíku, předepisuje cíl využívání 10 % energie z obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020. V novém návrhu Komise limituje použití biopaliv, k jejichž produkci se využívá plodin určených pro potravinářský průmysl, v rámci naplňování stanoveného cíle na 5 %. Hodlá tak zlepšit dopady využívání biopaliv na klima, užívání biopaliv vyráběných ze zemědělských plodin určených pro potravinářskou výrobu je totiž nejen z ekologického hlediska sporné.

Pozadí

Signály, že se Komise rozhodla odpovědět na kritiku své dosavadní politiky v oblasti OZE, se objevily již v září 2012. Problematická je především podpora tzv. biopaliv první generace vyráběných s využitím zemědělských plodin, které se nezřídka užívají zároveň k potravinářské produkci. Jedná se např. o řepku olejnou, cukrovou řepu, ale také o různé druhy obilovin. V poslední době je tento postup čím dál více kritizován jako plýtvání vzácnými potravinovými zdroji, zejm. v situaci rostoucích cen potravinářských komodit, jako jsou základní obiloviny, na světových trzích. Používání biopaliv první generace má ovšem také řadu negativních ekologických důsledků (vzhledem k využívání dusíkatých hnojiv v zemědělství) a předmětem znepokojení je i dopad masového pěstování těchto monokultur na kvalitu půdy. Otázka omezení podílu biopaliv vyráběných ze surovin využívaných též k potravinářským účelům se objevila již na neformálním jednání ministrů pro energetiku v září 2012.

Klíčové body a stav projednávání

Nový návrh má měnit 2 v současnosti platné legislativní normy. Jsou jimi již zmiňovaná směrnice o energii z obnovitelných zdrojů z roku 2009, která vyžaduje, aby do roku 2020 bylo v oblasti dopravy 10 % energie využíváno z obnovitelných zdrojů, a dále směrnice o jakosti paliv (benzínu a motorové nafty). Tato směrnice stanovuje jako cíl 6% snížení emisí skleníkových plynů pro paliva používaná v odvětví dopravy, rovněž do roku 2020. Zároveň jsou stanovena kritéria udržitelnosti, která musí biopaliva splňovat, aby mohla být do těchto cílů zahrnuta. Kritéria udržitelnosti se týkají povolených emisí skleníkových plynů z biopaliv v porovnání s fosilními palivy.

Nový návrh má minimalizovat rizika, která vyplývají z masovějšího využívání tzv. biopaliv první generace, a to mj. i podporou alternativních biopaliv druhé a třetí generace. Biopaliva druhé generace jsou vyráběna z nepotravinářských surovin, k jejich výrobě jsou často používány odpadní suroviny typu slámy či dřevního odpadu. Jejich výhodou má být jednak to, že využívání těchto biopaliv by nemělo tolik narušovat potravinářskou produkci, jednak bývá vyzdvihován nižší podíl emisí skleníkových plynů. I zde je však třeba zdůraznit, že suroviny pro výrobu biopaliv druhé generace nejsou jen surovinami odpadními (příkladem může být pěstování rychle rostoucích dřevin za účelem této produkce).

Komisařka pro oblast klimatu Connie Hedegaardová zdůraznila, že cílem není zastavení výroby biopaliv první. Komise chce podle ní vyslat „jasný signál, že do budoucna chce podporovat především „udržitelná biopaliva. V tiskové zprávě je dokonce zmíněna i skutečnost, na kterou dlouhodobě upozorňovali kritikové podpory biopaliv první generace, tj. že i vědecké studie prokázaly to, že některá biopaliva mohou způsobovat stejné emise skleníkových plynů jako fosilní paliva, která měla biopaliva částečně nahradit.

Nový návrh mění směrnice o podpoře OZE a o jakosti paliv následujícím způsobem:

Biopaliva a jejich produkce musí splňovat přísnější „kritéria udržitelnosti. Dosavadní požadavek, aby v rámci kritérií udržitelnosti byly emise skleníkových plynů z biopaliv minimálně o 35 % nižší než u fosilních paliv, bude po roce a po roce 2017 zpřísněn. Požadovaná hodnota se má zvýšit na minimálně 50 %. U nových zařízení na výrobu biopaliv má dojít ke zvýšení minimální prahové hodnoty pro snížení skleníkových plynů na 60 %.

Dodavatelé biopaliv i členské státy, jejichž povinností je snižování emisí skleníkových plynů, musí brát v úvahu tzv. faktory nepřímých změn ve využívání půdy (ILUC). Jedná se o předpokládané změny v emisích skleníkových plynů, které jsou vyvolané změnami ve využívání zemědělské půdy. Tato půda v EU je nyní ve větší míře užívána pro produkci biopaliv, a to i ta půda, která by mohla být využita k produkci potravin a krmiv. To podle nového návrhu způsobuje negativní změny emisí skleníkových plynů v neprospěch biopaliv první generace. Faktor ILUC mají totiž všechna biopaliva, pro jejichž produkci je potřeba využít půdu, a tyto faktory musí producenti a členské státy zahrnout do zpráv, na jejichž základě budou podle směrnic o využívání OZE a o kvalitě paliv posuzovány cíle týkající se redukce skleníkových plynů. Zjednodušeně řečeno, biopaliva, při jejichž produkci není nutné využívat zemědělskou půdu, budou při vyhodnocování těchto zpráv považována za přijatelnější. Do roku 2020 se má podíl biopaliv vyráběných za využití potravinářských plodin, který může být započten do naplňování cíle 10 % OZE v oblasti dopravy, snížit na 5 %.

Komise chce zároveň vytvořit tržní pobídky pro biopaliva druhé a třetí generace (bionafta vyráběná za využití činnosti sinic, řas ap.).

Postoj ČR

MŽP v říjnu 2012 předložilo vládě návrh nařízení o kritériích udržitelnosti biopaliv, který je prováděcím předpisem k zákonu o ochraně ovzduší. Nařízení se snaží reflektovat nutnost ochraňovat některé biologicky cenné plochy, jako je lesní půda či někdejší rašeliniště, před využíváním k produkci biopaliv, biomasa proto na těchto místech nesmí být pěstována.

MŽP přitom bere v úvahu, že se EU chystá na zpřísnění kritérií udržitelnosti biopaliv, s čímž ministr životního prostředí Tomáš Chalupa souhlasí. Podle jeho slov není možné zabírat stále větší plochu půdy kvůli biopalivům, a to na úkor pěstování potravinářských plodin.

Předpokládaný další vývoj

Zdá se tedy, že masivní podpora dalšího rozvoje biopaliv první generace v EU postupně končí, zde je však třeba vzít v úvahu i situaci producentů a pěstitelů plodin využívaných k jejich výrobě, kteří již investovali do tohoto druhu podnikatelské činnosti i do potřebných technologií.

Návrh má sice stále umožňovat členským státům poskytovat finanční podporu také biopalivům první generace, podle Komise by však po roce 2020 měla již finanční podporu dostávat pouze ta biopaliva, která nejsou vyráběna za využití plodin užívaných k výrobě potravin. Návrh samozřejmě ještě musí být schválen, a to spolurozhodovací procedurou, musí jej tedy schválit jak Rada, tak EP. V případě schválení by členské státy měly 1 rok na transpozici těchto opatření do své národní legislativy.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality