Institucionální záležitosti v listopadu 2012

05.12.2012
Euroskop

EK vydala nový návrh rozpočtu na rok 2013, Mimořádný summit věnovaný finanční perspektivě 2014-2020 neskončil dohodou, Eurozóna uvolní Řecku do konce roku 43,7 mld. €, Roční analýza růstu 2013 uveřejněna, Komise navrhla plán na vytvoření skutečné hospodářské unie, ECON hlasoval o jednotném mechanismu dohledu a potenciálním vzniku bankovní unie

EK vydala nový návrh rozpočtu na rok 2013

Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013 (říjen 2012)

V listopadu 2012 ztroskotalo dohodovací řízení mezi zástupci Rady a EP, které bylo svoláno ve věci nového rozpočtu na rok 2013. Jednání o novém rozpočtu totiž byla propojena s otázkou změn v rozpočtu na rok 2012, které se mj. týkaly dodatečných prostředků pro program Erasmus, kohezní politiku, rozvoj venkova a na podporu vědy a výzkumu.

Jednání dohodovacího výboru ztroskotala 9. 11. 2012 a byla odložena na 13. 11. 2012, kdy byla poslední možnost pro dosažení kompromisu. Vzhledem k neúspěchu však Komise musela podle pravidel spolurozhodovacího procesu předložit nový návrh.

Pozadí

Komise zveřejnila původní návrh rozpočtu na rok 2013 v dubnu 2012. Soustřeďovala se v něm na výdajové priority související se strategií Evropa 2020, současně ale zmražením výdajů v závazkové oblasti reflektovala i úsporná opatření, jež na národní úrovni přijímá řada členských států, které jsou zároveň přispěvateli do rozpočtu EU. Návrh Komise počítal s výdaji v závazcích ve výši cca 151 mld. € a s platbami ve výši cca 138 mld. € (více v příspěvku „Komise zveřejnila návrh rozpočtu pro rok 2013).

Rada přijala pozici k tomuto návrhu v červenci 2012. Jednalo se o ještě úspornější variantu, která počítala s tím, že výdaje na rok 2013 v platbách v porovnání s rokem 2012 nevzrostou o více než 2,79 %. Pozice Rady proto počítala pro rok 2013 s platbami ve výši 132,7 mld. €, což odpovídá 0,99 % HND EU. V závazcích, což jsou platby, které nemusí být nutně vyplaceny v průběhu roku 2013, ale mohou být vyplaceny i v dalších letech v rámci víceletých programů, to mělo být necelých 150 mld. € (více v příspěvku „Rada přijala pozici k rozpočtu na rok 2013).

Na plenárním zasedání v říjnu 2012 EP tato úsporná opatření Rady zamítl, a to především v oblastech podpory výzkumu, podnikání a zaměstnanosti. Dále EP zrušil Radou navrhované úspory také v oblastech regionální politiky, zemědělství a SZBP.

Současně EK na základě informací o plnění rozpočtu v roce 2012 odhalila, že bude od členských států potřebovat další finanční prostředky, aby mohla dostát všem závazkům týkajícím se víceletých programů. Jednalo se především o financování programu Erasmus či podporu chudších regionů v rámci Kohezního fondu. Na program Erasmus se nedostávalo celkem 90 mil. €, u programů na podporu výzkumu to bylo více než 420 mil. €, zdaleka největší platební deficit přesahující 8 mld. € se však objevil v oblasti kohezní politiky a politiky rozvoje venkova. Komise po členských státech ve výsledku požadovala dodatečný příspěvek do rozpočtu ve výši až 9 mld. € (více v příspěvku „Plénum EP přijalo usnesení k návrhu rozpočtu na rok 2013).

Poté, co EP zamítl úsporná opatření týkající se rozpočtu na rok 2013, byl podle pravidel mechanismu spolurozhodování svolán dohodovací výbor.

Klíčové body a stav projednávání

Jednání dohodovacího výboru byla tentokrát komplikována tím, že došlo k propojení 2 otázek: rozpočtu na rok 2013 a citlivé otázky chybějících peněz na financování víceletých programů. Výboru se proto nepodařilo dospět k dohodě ani po zmíněném několikadenním odkladu, zástupci EP se dokonce závěrečného jednání dohodovacího výboru 13. 11. 2012 vůbec nezúčastnili. EK proto již 26. 11. 2012 předložila návrh nový. Cílem je zabránit tomu, aby do konce roku 2012 došlo k situaci, kdy nebude přijat rozpočet na rok 2013, což by znamenalo, že by EU musela hospodařit na základě rozpočtového provizoria.

Podle EK by nový návrh rozpočtu měl řešit jak patovou situaci mezi EP a Radou, tak palčivou otázku nenaplněných závazků v roce 2012, z nichž některé pocházejí ještě z konce roku 2011. EK v novém textu navrhuje navýšit výdaje v položce „závazky na 151 mld. €, což je mírný nárůst oproti původnímu návrhu z dubna 2012, který počítal se závazky ve výši 150,9 mld. €. Nárůst má tedy činit 100 mil. €. Tuto skutečnost chce EK kompenzovat tím, že platby na rok 2013 snižuje z původně plánovaných 137,9 mld. € na 137,8 mld. €, tedy opět o 100 mil. €.

Touto kalkulací chce EK uspokojit jak Radu, která odmítá navyšování výdajů rozpočtu na rok 2013, tak EP, který zase odmítá podstatné škrty. EK tedy v některých položkách mírně škrtala tak, aby v jiných mohla stejným způsobem navyšovat. K mírným škrtům (v řádu desítek milionů eur) došlo v závazcích i platbách v kapitole Ochrana a řízení přírodních zdrojů, která obsahuje SZP, v kapitole Administrativa a pouze v platbách v kapitole EU jako globální hráč. K navýšení závazků o desítky milionů eur potom došlo především v kapitole věnované udržitelnému růstu, a to hlavně v kapitole 1a (Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost, kam náležejí právě např. výdaje na vzdělávání, včetně programu Erasmus, či na vědu a výzkum) a v kapitole Svoboda, bezpečnost a spravedlnost. Méně štědrá v závazcích potom EK byla v případě kapitoly 1b (Soudržnost pro růst a zaměstnanost), kam náleží kohezní politika. O téměř 116 mil. € došlo také k navýšení závazků v kapitole EU jako globální hráč.

Srovnání původního (duben 2012) a nového (listopad 2012) návrhu rozpočtu pro rok 2013 (v mil. €)

Původní návrh rozpočtu 2013

Nový návrh rozpočtu 2013

Srovnání

Kapitola

Závazky

Platby

Závazky

Platby

Závazky

Platby

1. Udržitelný růst

70531,0

62527,8

70613,7

62535,8

82,7

8,0

1a. Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

16032,0

13552,8

16105,0

13558,5

73,0

5,7

1b. Koheze pro růst a zaměstnanost

54498,9

48975,0

54508,6

48977,3

9,7

2,3

2. Ochrana a řízení přírodních zdrojů

60307,5

57964,9

60249,0

57899,9

-33,4

-39,9

3. Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost

2081,6

1574,6

2105,9

1583,4

24,3

8,8

3a. Svoboda, bezpečnost a spravedlnost

1392,2

928,3

1398,7

927,6

6,5

-0,7

3b. Občanství

689,4

646,3

707,2

655,8

17,8

9,5

4. EU jako globální hráč

9467,2

7311,6

9583,1

7271,9

115,9

-39,7

5. Administrativa

8544,4

8545,5

8506,9

8506,5

-37,5

-39,0

Celkem

150931,7

137924,4

151058,6

137797,6

126,9

-126,8

Závazky jakožto % z HND EU

1,13%

1,04%

1,13%

1,03 %

Zdroj: European Commission: Press Releases: Commission’s new proposal for EU budget 2013 (IP/12/1267)

Předpokládaný další vývoj

Nový návrh rozpočtu musí znovu schválit Rada i EP, navíc je třeba vzít v úvahu, že tento krok ještě neřeší zablokovanou situaci, která se týká návrhu EK z října 2012. Ten žádá členské státy, aby poskytly dodatečné prostředky pro program Erasmus, na financování kohezní politiky, rozvoje venkova a na podporu vědy a výzkumu.

V EU mezitím probíhala intenzívní jednání. 30. 11. 2012 média oznámila, že došlo k provizorní dohodě o tom, že částka potřebná pro překlenutí schodku, který se v letošním roce vytvořil, bude činit 6 mld. €, nikoli 9 mld. €, jak EK původně požadovala. Výdaje na rok 2013 by potom měly činit 133 mld. €, tedy o téměř 5 mld. € méně, než žádá nový návrh EK. Předseda EP Martin Schulz se ovšem již tentýž den nechal slyšet, že navrhovaná provizorní dohoda, která by měla řešit jak otázku rozpočtu na rok 2013, tak problémy rozpočtu 2012, je pro EP nepřijatelná.

Odkazy

Mimořádný summit věnovaný finanční perspektivě 2014-2020 neskončil dohodou

Prohlášení členů Evropské rady ze dne 23. listopadu 2012, Brusel 23. listopadu 2012

Ve dnech 22.-23. 11. 2012 byl svolán mimořádný summit za účelem vyřešení některých sporných otázek týkajících se především výdajové stránky finanční perspektivy 2014-2020. Summitu předcházelo zveřejnění kompromisní verze „jednací osnovy, kterou vytvořilo kyperské předsednictví. Ta počítala s významnými úsporami, a to ve všech rozpočtových položkách. Jednání ER nakonec konkrétní výsledky nepřineslo. Výsledkem bylo pouze krátké prohlášení členských států EU, které vyzvalo předsedy ER a EK k pokračování v další práci za účelem nalezení konsensu. Další jednání se odkládá na rok 2013.

Pozadí

Intenzivní debata o finanční perspektivě pro období 2014-2020 probíhá od června 2011, kdy EK zveřejnila dlouho očekávaný soubor návrhů, které se týkaly nejen výdajové, ala také příjmové stránky rozpočtu. Z hlediska výdajů nové finanční perspektivy i budoucnosti finančně náročných společných politik bylo klíčovou součástí balíčku sdělení s názvem „Rozpočet pro Evropu 2020, které mělo 2 části, z nichž první obsahovala v konkrétních číslech návrh rozložení výdajů v oblasti závazků pro jednotlivé rozpočtové roky finančního období 2014-2020 a jejich distribuci do jednotlivých hlavních rozpočtových kapitol. Návrh počítal s 5% nárůstem výdajů oproti období 2007-2013 v oblasti závazků, celková částka plánovaná zde na období 2014-2020 tak činila 1,025 mld. € (v cenách roku 2011). Neméně důležitá druhá část představovala politický dokument věnovaný jednotlivým prioritním oblastem, politickým cílům a nástrojům pro jejich dosažení, nastiňovala i klíčové body případných reforem, kterými by tyto oblasti měly projít (více v příspěvku „Komise zveřejnila konkrétní návrh podoby finanční perspektivy 2014-2020).

Jednání o výdajových prioritách finanční perspektivy 2014-2020 odstartovala na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti v lednu 2012. Již zde se projevily rozdílné pozice zemí, které podporují úspornou variantu, a zemí, které prosazují zachování relativně štědrého financování společných politik z rozpočtu EU. Katalyzátorem debaty mezi členskými státy se navíc v současnosti stala ekonomická situace v EU. Komplikace při hledání konsensu mezi členskými státy se ovšem netýkaly jen výdajové stránky rozpočtu EU pro nadcházející období. Významné rozpory se záhy ukázaly v otázkách navrhovaných změn v oblasti rozpočtových zdrojů. EK totiž v oblasti vlastních zdrojů navrhla nově zavedení daně z finančních transakcí (FTT) a změny týkající se zdroje založeného na DPH.

Nemožnost nalézt konsensus mezi členskými státy v otázce zavedení FTT (proti tomuto kroku se postavila řada členských států včetně ČR, ale také např. Velké Británie či Švédska) nakonec vedla k tomu, že se 11 členských zemí vyslovilo pro zahájení tzv. posílené spolupráce. EK tuto variantu podpořila (více v příspěvku „Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí). Kontroverzní otázkou nové finanční perspektivy je také budoucnost korekčních mechanismů, a to nejen tzv. britského rabatu, ale také dalších existujících mechanismů zajišťujících přijatelnou pozici čistých plátců ve vztahu k rozpočtu EU.

Jednání o výdajové stránce finanční perspektivy 2014-2020 zaměstnávala Radu po většinu roku 2012. Dánské předsednictví shrnulo projednávané otázky do tzv. jednací osnovy, která obsahovala jednotlivé výdajové kapitoly, prozatím bez konkrétních čísel představujících plánované výdaje (více v příspěvku „Rada poprvé diskutovala o důležitých otázkách finanční perspektivy 2014-2020). Po dánském předsednictví v první polovině roku 2012 převzalo klíčovou odpovědnost za jednací osnovu předsednictví kyperské.

Do sporu o výdaje finanční perspektivy navíc zasahuje EK, která se neztotožňuje s perspektivou úsporných zemí, a EP, který v nelegislativním usnesení přijatém na plenárním zasedání v říjnu 2012 také vyzval, aby se členské státy vyvarovaly škrtů a přijaly pro období 2014-2020 „robustní rozpočet.

Klíčové body a stav projednávání

Necelý měsíc před konáním mimořádného summitu 22.-23. 11. 2012 zveřejnilo kyperské předsednictví kompromisní verzi jednací osnovy, která měla poprvé obsahovat i konkrétní čísla. Ve skutečnosti návrh neobsahoval čísla v jednotlivých výdajových položkách, označoval ale položky, v nichž mělo dojít k úsporám. Celkové úspory navržené kyperským předsednictvem dosahovaly cca 50 mld. €, přičemž snižování výdajů se mělo týkat všech rozpočtových kapitol. Návrh kyperského předsednictví tedy vycházel vstříc spíše představám členských států prosazujících snižování výdajů.

Ještě před summitem jednala o finanční perspektivě 2014-2020 20. 11. 2012 Rada. Zástupci kyperského předsednictví nešetřili optimistickými slovy, zdůrazňovali, že dohoda je možná a že všechny členské státy jsou si vědomy důležitosti kompromisu a jsou odhodlány ukázat dobrou vůli. S redukcemi ve všech rozpočtových kapitolách počítal také podklad připravený předsedou ER Hermanem Van Rompuyem pro jednání listopadového summitu. Návrh obsahoval další snížení celkových výdajových stropů i výdajových stropů u partikulárních položek.

Do dvoustranných konzultací se členskými státy, které se odehrávaly na začátku summitu 22. 11. 2012, sice předseda ER vstupoval společně s předsedou EK Josém Manuelem Barrosem, pravdou ale je, že EK krátce po zveřejnění jednací osnovy kyperského předsednictví obsahující škrty vyjádřila s tímto postupem nesouhlas a přihlásila se ke svému původnímu návrhu. Předseda EK totiž vyslovoval obavu, zda při úsporné variantě finanční perspektivy bude EU schopna realizovat všechny programy v rámci klíčových politik.

Na úvod summitu 21. 11. 2012 varoval zástupce členských států před nezodpovědnými škrty ve výdajích finanční perspektivy také předseda EP a současně zástupce socialistické frakce S&D Martin Schulz. Rozpočet EU má být podle něho řešením, jak nastartovat v EU hospodářský růst, a nikoli problémem. Vystoupení předsedy EP nebylo nijak překvapivé vzhledem k již zmíněnému obsahu usnesení EP přijatého na plenárním zasedání v říjnu 2012.

Ačkoli před samotným summitem bylo představiteli institucí EU včetně předsedy EK Barrosa zdůrazňováno, že je nezbytně nutné, aby se hlavy států a vlád dohodly ještě do konce roku 2012, schůzka Evropské rady nakonec kýžené výsledky nepřinesla. Pro leadery členských států EU zřejmě bylo příliš velkým soustem samotné zadání summitu, který měl řešit nejen otázky výdajů (tedy v jakých oblastech hodlá EU vydávat finance a kolik, jaké budou výdajové limity), ale také otázku, z čeho a jak budou tyto výdaje financovány. Zde se debata již dotýká i zmíněné citlivé otázky budoucnosti příjmů rozpočtu EU.

Výsledkem summitu tedy bylo pouze velmi krátké prohlášení členských států EU, které vyzvalo předsedy ER a EK k pokračování v další práci za účelem nalezení konsensu. Prohlášení optimisticky hovoří o nalezení značné shody, která má umožnit reálné dosažení dohody na počátku roku 2013; zmiňována je důležitost soudržnosti a politiky podporující ekonomický růst a vytváření pracovních míst v EU.

Pozice ČR

Premiér Petr Nečas odjel na summit s mandátem zdůrazňujícím, že klíčovou prioritou ČR při jednání o finanční perspektivě je kohezní politika zaměřená na nejméně rozvinuté státy a regiony a dále podpora hospodářského růstu a konkurenceschopnosti. Dojem premiéra ze samotného summitu byl navzdory tomu, že dohody dosaženo nebylo, podle tiskové zprávy pozitivní. Pozice jednotlivých skupin stejně smýšlejících členských zemí se podle něho začínají sbližovat. K dohodě na počátku roku 2013 by tedy mohlo dojít.

Za úspěch jednání ze strany ČR premiér považoval zejm. to, že se podařilo spolu s dalšími zeměmi náležejícími do tzv. kohezní skupiny prosadit v rámci kohezní politiky míru spolufinancování projektů pro méně rozvinuté regiony ve výši 85 %, stejně jako uznávání DPH coby výdaje, a to především u některých projektů ESF. Premiér pozitivně prezentoval také někdy kritizovanou skutečnost, že ČR na jednáních o FP 2014-2020 de facto vystupuje současně ve 2 skupinách stejně smýšlejících států. Skutečnost, že má ČR stále ještě možnost být čistým příjemcem peněz z rozpočtu EU, ji řadí mezi tzv. kohezní země, současně však podporuje skupinu zemí volajících po úsporném rozpočtu s důrazem na efektivitu a racionalitu výdajové politiky. Právě efektivita vynakládání finančních prostředků, nikoli celková výše výdajové alokace, je podle premiéra klíčová. ČR se o tom ostatně přesvědčila v právě končícím finančním období, kdy se dostala do výrazných problémů při čerpání peněz ze strukturálních fondů.

Předpokládaný další vývoj

Podle vyjádření předsedy ER Van Rompuye, které následovalo po summitu, by měl následovat nový návrh společné pozice, který by měl být opět značně úspornější v porovnání s původním návrhem EK, výdaje by zde ale měly být mírně navýšeny v porovnání s „drakonickou verzí, která neuspěla na jednání summitu. Mělo by se tak stát především v oblasti koheze a také v oblasti SZP, takže tímto způsobem by měli být obhájci obou výdajových politik z řad členských zemí „uspokojeni. Kompenzační škrty by se měly uskutečnit v jiných oblastech.

Summit tedy přinesl především odklad rozhodnutí na leden 2013. Nebude to ostatně poprvé, také současná finanční perspektiva pro období 2007-2013 procházela složitým jednáním a společná pozice členských států byla přijata až v první polovině roku 2006. Touto skutečností se „utěšují i vysocí představitelé EU, jak vyplývá např. z prohlášení předsedy ER.

Současná rozjitřená a nejistá situace týkající se ekonomické krize navíc působí spíše odstředivou silou, a to především tam, kde jde o dlouhodobě sporné otázky (výdaje čistých plátců versus očekávání výhod ze společných politik a strukturálních fondů na straně příjemců). Příkladem může být spor o rozpočet na rok 2013, který se týká nejen členských států, ale i vztahů mezi klíčovými institucemi EU. Odklad jednání o FP 2014-2020 lze tak zřejmě dávat do souvislosti také s tímto problémem, který EU bude muset řešit nejdříve.

Odkazy

Eurozóna uvolní Řecku do konce roku 43,7 mld. €

Eurogroup statement on Greece, 27. 11. 2012

Po několika jednáních se zástupci eurozóny a MMF 27. 11. 2012 shodli na politické dohodě týkající se udržitelnosti řeckého dluhu a uvolnili slibované finanční prostředky ve výši 43,7 mld. €, které budou k dispozici do konce roku 2012 a začátkem roku 2013.

Pozadí

Řecko je již 6 let v recesi a výkonnost jeho ekonomiky je -25 % oproti roku 2007. Očekává se, že jeho zadluženost v roce 2013 stoupne na 190 % HDP (v roce 2007 to bylo 115 % HDP). Řecko od roku 2010 dostává pomoc z EU, resp. eurozóny. V roce 2012 to je druhý balík pomoci (více v příspěvku „Druhý záchranný balík Řecku a další otázky krize eura, Institucionální záležitosti v březnu 2012). Jednou z podmínek záchranného fondu EU je, že země sníží svůj dluh do roku 2020 na 120 % HDP. To je podle mnoha studií a analýz bez další podpory ze strany EU nereálné. Proto eurozóna navrhuje prodloužit tuto lhůtu do roku 2022. Řecko už příští rok bude v primárním přebytku, jeho příjmy tedy dokážou pokrýt chod a výdaje státu, nebude však mít na placení dluhů. Způsobů, jak dostat dluh pod kontrolu, je několik – od škrtů výdajů samotnými Řeky, přes odepsání dluhu soukromými i veřejnými věřiteli, po snížení úrokové sazby úvěrů. Prodloužení lhůty odmítá MMF, odpis pohledávek států zase vlády.

Tabulka 1: Dosavadní pomoc krachujícím státům eurozóny (k 30. 11. 2012; v mld. €)

Stát

Čerpání

Celkem

EFSM

EFSF

Bilaterální půjčky států eurozóny

MMF

Vlastní prostředky

Potvrzení půjčky

Řecko (1. program)

od 2010

110

–

–

80*

30

–

květen 2010

Řecko (2. program)

2012-2014

164,5

–

144,7

–

19,8 (z 28***)

privatizace, škrty ap.

březen 2012

Irsko

2010-2013, splatnost v průměru 12,5 let

85

22,5

17,7

4,8**

22,5

17,5

prosinec 2010

Portugalsko

2011-2014, splatnost v průměru 12,5 let

78

26

26

–

26

škrty

květen 2011

Zdroj: Komise

Poznámky: * země eurozóny s výjimkou Slovenska, ** Dánsko, Švédsko, Velká Británie, *** V březnu 2012 schválena půjčka 28 mld. €

Tabulka 2: Výplata pomoci Irsku a Portugalsku (v mld. €)

Irsko

EFSM: do října 2012 vyplaceno 21,7

EFSF: do července 2012 vyplaceno 12,1 (+ bilaterální půjčky od Velké Británie, Dánska, Švédska)

MMF: do října 2012 vyplaceno 19,1

Portugalsko

EFSM: do října 2012 vyplaceno 22,1

EFSF: do září 2012 vyplaceno 17,4

MMF: do září 2012 vyplaceno 21,1

Zdroj: Komise

Klíčové body

Řecký parlament přijal 7. a 11. 11. 2012 balík reformních opatření stejně jako rozpočet na rok 2013 a fiskální strategii na období 2013-2016. Eurozóna kroky Řecka vítá a tzv. trojka (zástupci Komise, ECB a MMF) podala pozitivní zprávu o vývoji v zemi. Eurozóna vyzvala Řecko, aby dokončilo přijímání zbývajících opatření, a mohlo tak získat další přislíbené prostředky, na které čeká. Jedná se o částku z druhého programu pomoci Řecku (viz Tabulka 1 a Tabulka 3).

Tabulka 3: Výplata prvního a druhého programu pomoci Řecku (v mld. €)

Program

Platby

Období

Eurozóna/EFSF

MMF

Celkem

Greek loan facility (1. program)

6 plateb

květen 2010-prosinec 2011

52,9

20,1

73

Second Economic Adjustment Programme for Greece (2. program)

7 plateb

březen-červen 2012

74

1,6

75,6

Zdroj: Komise

Ministři financí eurozóny měli uvolnit prostředky po zasedání 20. 11. 2012, jehož se účastnil i MMF. Finanční pomoc ve výši 31,5 mld. € (zmrazenou od června 2012) mělo Řecko dostat do 5. 12. 2012 (celkem se jedná o 43,7 mld. € k vyplacení z nástroje EFSF do konce roku 2012). Ministři eurozóny se však 20. 11. 2012 na společném postupu nedohodli, a to podle vlastních slov „z technických důvodů.

Jednání pokračovala 26. 11. 2012. Představitelé eurozóny a MMF jednali zejména o možnostech, jak snížit řecký dluh ze současných 190 % HDP na 120 % HDP v příštích 8-10 letech a jak zmenšit miliardovou díru v rozpočtu země, kterou zhoršila recese a politický vývoj. Cílem dohody byla zejm. „udržitelnost dluhu. Zástupci eurozóny a MMF dospěli k následujícímu. Až Řecko dosáhne primárního přebytku ve výši 4,5 % HDP (mělo by se tak stát v období 2014-2016),

  • 1. bude mu u bilaterálních půjček snížena úroková sazba EURIBOR na 0,5 % (nyní je to 1,5 %);
  • 2. o deset bazických bodů se mu sníží poplatky za půjčky zEFSF a jejich splatnost se prodlouží z15 na 30 let, Řecko navíc získá 10letý odklad platby úroků;
  • 3. sníží státní dluh do roku 2020 na úroveň 124 % HDP, do roku 2022 pod 110 % HDP;
  • 4. získá 43,7 mld. € (což je asi 20 % HDP): 23,8 mld. € vrámci dluhopisů EFSF krekapitalizaci bank by mělo být kdispozici již vprosinci 2012 (více vpříspěvku „Napětí v eurozóně nepolevuje, Institucionální záležitosti v říjnu 2012), 10,6 mld. € na financování rozpočtu (platy státních zaměstnanců, důchody, sociální dávky) a zbylých 9,3 mld. € by mělo být vyplaceno ve 3 splátkách vprvním čtvrtletí roku 2013;
  • 5. dostane zpět 11 mld. € (zisky za zlevněné řecké dluhopisy ze sekundárních trhů, které získala ECB a poté je přerozdělila národním centrálním bankám);
  • 6. eurozóna bude Řecku financovat (asi 10 mld. €), aby si odkoupilo zpět státní dluhopisy od soukromých investorů za 35 centů za euro (prodej dluhopisů by měl být dobrovolný, předpokládá se, že se tím sníží dluh země o 30 mld. €; soukromí investoři Řecku již část dluhu odpustili /více vpříspěvku „Zrodila se smlouva o fiskální unii, Institucionální záležitosti v lednu 2012)/; po restrukturalizaci zůstávají v rukou soukromých věřitelů řecké státní dluhopisy za zhruba 60 mld. €, což odpovídá zhruba 30 % řeckého HDP; zbytek dluhopisů drží státy).

Tabulka 4: Odpis řeckého dluhu (dosud provedená výměna dluhopisů soukromých investorů; v mld. €)

Celkem k výměně

Vyměněno

205,6

197 (95,7 %)

MMF půjčuje Řecku asi třetinu z výše uvedené sumy. Výplatu podmiňuje zahájením zpětného nákupu dluhopisů Řecka (viz výše).

Během jednání o řeckém dluhu MMF i ECB prohlásily, že by země EU měly souhlasit s odpisem 50 % půjček, které Řecku poskytly. Jedná se o tzv. zapojení oficiálního sektoru (Official Sector Involvement, OSI). ECB vlastní dluhopisy Řecka v hodnotě 40-60 mld. €. Německo a další země (např. Nizozemsko, Slovensko a Finsko) argumentují, že daný krok by byl proti smlouvám EU i národní legislativě; státy by současně poskytly půjčky a zároveň utrpěly ztráty. Je pravděpodobné, že Řecko se odpisu dočká až v příštích letech poté, co provede všechny patřičné reformy.

Současnou podobu pomoci schválil 30. 11. 2012 německý parlament. Schvalování bylo považováno za test postavení kancléřky Angely Merkelové před volbami v září 2013.

Předpokládaný další vývoj

Výše uvedená dohoda ministrů eurozóny bude formálně stvrzena do 13. 12. 2012. Poté ji schválí také parlamenty států eurozóny.

Podle mnoha pozorovatelů je pravděpodobné, že se státy eurozóny domluví na způsobu, jak financovat dluhovou díru v rozpočtu Řecka do roku 2014, kdy program pomoci oficiálně končí. Plán na restrukturalizaci dluhu se patrně také tvoří; Angela Merkelová si nemůže ale před parlamentními volbami na podzim 2013 dovolit navrhnout třetí záchranný balík pro Řecko, který by z velké části financovali právě němečtí voliči.

Odkazy

Roční analýza růstu 2013 uveřejněna

Communication from the Commission, Annual Growth Survey 2013 (COM(2012)750)

Komise 28. 11. 2012 přijala roční analýzu růstu pro rok 2013 stanovující 5 hlavních priorit, které mají členské státy vyvést z krize a obnovit hospodářský růst. Roční analýza růstu zahajuje nový evropský semestr.

Pozadí

Od zahájení evropského semestru v roce 2010 byly vydány 3 analýzy růstu. Komise v nich představuje obecné hospodářské a sociální priority. Koordinace má vést k dosažení společných cílů v rámci vlastních rozpočtů, Paktu stability a růstu a strategie Evropa 2020. Analýza platí pro celou EU, ale během semestru bude promítnuta do doporučení pro jednotlivé státy.

Analýza je tvořena 2 dokumenty: makroekonomickou zprávou a zprávě o zaměstnanosti.

Klíčové body a sporné body

5 hlavních priorit EU na rok 2013:

  1. provádět diferencovanou fiskální konsolidaci, která bude brát ohledy na růst;
  2. obnovit běžné úvěrování ekonomiky;
  3. podpořit růst a konkurenceschopnost;
  4. řešit nezaměstnanost a sociální dopady krize;
  5. modernizovat veřejnou správu.

Analýza se věnuje také podpoře mladých lidí při hledání zaměstnání a ochraně nejzranitelnějších osob. Mapuje rovněž fungování vnitřního trhu EU.

Analýza na rok 2013 obsahuje vůbec poprvé zprávu o integraci vnitřního trhu. Zpráva ukazuje na nedostatky ve fungování vnitřního trhu. Vývoj obchodu se zbožím a službami je pomalejší v rámci EU než mezi EU a třetími zeměmi. Integrace trhu se službami je pomalejší než integrace trhu se zbožím. Integrace trhů práce sice postupuje, ale je stále v základech. Nejvíce překážek je tradičně v nejzajímavějších oblastech pro růst: služby, doprava, energetika a digitální technologie.

Komise analýzu představila 28. 11. 2012 i v EP. Poslanci Komisi kritizovali, že jen opakuje doporučení (škrty), která se ukázala jako nefunkční. Měla by podle některých poslanců přijít s konkrétními návrhy, jak posílit zaměstnanost a investice. Podle EP by za provádění evropského semestru měli být jeho aktéři odpovědní. Zdůrazňuje také potřebu většího zapojení národních parlamentů.

Předpokládaný další vývoj

Rada bude v různém složení o analýze diskutovat, aby na summitu v březnu 2013 předala členským státům politické pokyny.

Ty je pak začlení do národních rozpočtových a hospodářských plánů a v dubnu 2013 zašlou Komisi. V červnu 2013 pak budou Komisí vydaná doporučení (vypracovaná na základě analýzy a plánů) přijata Evropskou radou a členské státy je budou moci zahrnout do svých rozpočtů a/nebo právních řádů.

Odkazy

Komise navrhla plán na vytvoření skutečné hospodářské unie

Communication from the Commission. A blueprint for a deep and genuine economic and monetary union. Launching a European Debate (COM(2012)777)

Komise 28. 11. 2012 představila plán na prohloubení HMU, a tedy na vytvoření „skutečné HMU. Opatření povedou k posílení tzv. dvourychlostní Evropy, jsou ale podle předsedy Komise Josého Manuela Barrosa nezbytná.

Pozadí

Diskuse o dalším posilování hospodářské správy se vedou od května 2010, kdy Komise předložila návrh strategie pro posilování správy ekonomických záležitostí v Evropě. Na jejím základě byl přijat balík 6 právních aktů (six pack), které vstoupily v platnost v prosinci 2011 (více v příspěvku více v příspěvku „EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2011). V projevu k EP 12. 9. 2012 Barroso volal po federaci národních států. Nejprve je ale podle předsedy Komise nutné vydat se směrem k „hluboké a skutečné hospodářské unii. K tomu je zapotřebí změna smluv nebo vytvoření smlouvy zcela nové. Již v září 2012 předseda Komise přislíbil, že představí konkrétní návrhy opatření před volbami do EP v roce 2014.

Klíčové body

V příštích 18 měsících mají být podle Barrosova plánu položeny základy bankovní unie, která počítá s centrálním regulačním orgánem dohlížejícím na obchodování a úvěrovou politiku komerčních bank, se společným garančním fondem, do něhož budou přispívat bankovní domy pro případ, že by se dostaly do problémů, a „finančním nástrojem zaručujícím konvergenci a konkurenceschopnost, tedy prosazením strukturálních reforem navrhovaných Komisí pro „lepší fungování EU. Nástroj by měl být oddělen od finanční perspektivy a fungovat na základě smluvních ujednání mezi členskými státy a Komisí. Šéf Komise chce daný finanční instrument „do 5 let přebudovat ve společný rozpočet eurozóny financovaný z daní a vyjmutý z rozpočtu unijního.

Komise chce také ve střednědobém horizontu (18 měsíců až 5 let) posílit společné provádění rozpočtové a hospodářské politiky (včetně politiky daňové a politiky zaměstnanosti). Eurozóna by měla v rámci nástroje konvergence vlastní finanční zdroje, což by vyžadovalo změnu smluv.

Komise v dokumentu opět navrhuje zavedení společných dluhopisů, které tentokrát nazývá „eurobills. Šlo by o krátkodobé dluhopisy (několikaměsíční pokladniční poukázky). S jejich zavedením dlouhodobě nesouhlasí Německo, neboť by se jednalo o společné ručení za dluhy. Mohlo by tak dojít ke zvýšení úroků z německých dluhopisů, které jsou dlouhodobě jedny z nejnižších.

V dlouhodobém horizontu (nad 5 let) by na základě „sdílení suverenity, odpovědnosti a solidarity mělo být možné sestavit samostatný rozpočet eurozóny, který HMU poskytne rozpočtovou kapacitu na podporu členských států zasažených otřesy. Hospodářská a rozpočtová správa by byla integrována, což by umožnilo zavést evropské veřejné dluhopisy, které by zlepšily fungování trhu a měnové politiky, a došlo by tak k završení HMU.

Barroso zdůrazňuje potřebu zavést bankovní unii – společný dohled nad bankami (více v příspěvku „Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie, Institucionální záležitosti v září 2012, a níže).

Zástupci ECB i MMF na konci listopadu 2012 návrhy Komise podpořili s tím, že je potřeba konsolidovat rozpočty členských zemí, a proto co nejdříve zavést bankovní unii, aby se EU ekonomicky stabilizovala. ECB se např. obává toho, že se Francie dostane „na vedlejší kolej, protože Itálie a Španělsko reformují rychleji. Očekává se také, že ECB ponechá pro rok 2013 úrokové sazby na minimu 0,75 %. Banka je také ochotná intervenovat a nakupovat neomezené množství dluhopisů (např. Španělska; poté, co by oficiálně požádalo o pomoc). Nový šéf Bundesbank však namítá, že ECB již učinila dost a teď je na členských státech, aby své ekonomiky reformovaly samy.

Podle guvernéra ECB Maria Draghiho (ale i výboru ECON; viz níže) by měla bankovní unie zahrnovat všechny banky, aby nedošlo k fragmentaci sektoru. Podle guvernéra má na současnou krizi vliv i značná disbalance v eurozóně – některé státy jsou jen dlužníky, jiné jen věřiteli. Proti tomuto kroku je opět Německo, podle kterého by se dohled měl vztahovat jen na největší/nejdůležitější banky EU. Pro urychlené zavedení bankovní unie je i šéfka MMF Christiane Lagardová.

Některé kroky lze realizovat v rámci platných smluv, jiné vyžadují jejich změnu.

Podle Komise musí být eurozóna schopna rychlejší a hlubší integrace než EU jako celek. Spolupráce na celounijní úrovni ale musí být zachována. Nečlenové eurozóny budou mít možnost se na společném projektu podílet. Návrh Komise také zdůrazňuje potřebu posílit demokratickou odpovědnost, pokud dojde k přesunu pravomocí na nadnárodní instituce. Jedním ze způsobů, jak posílit legitimitu EU, by mělo být rozšíření pravomocí ESD.

Pozice ČR

Stabilní názor na vytvoření federace evropských států má prezident Václav Klaus: zásadně ji odmítá. Zastáncem není ani současný premiér Petr Nečas. Ten považuje EU za nezralou takový krok učinit.

Předpokládaný další vývoj

Výsledná podoba zprávy o výše zmíněném plánu, kterou tvoří kromě předsedy Komise Barrosa předseda Evropské rady, guvernér ECB a šéf (euroskupiny) eurozóny, bude představena na summitu Evropské rady 13.-14. 12. 2012.

Odkazy

ECON hlasoval o jednotném mechanismu dohledu a potenciálním vzniku bankovní unie

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě. Plán ustavení bankovní unie (KOM(2012)510)

Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)511)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)512)

Výbor ECON 29. 11. 2012 hlasoval o 2 zprávách (Marianne Thyssen a Svena Giegolda) týkajících se vzniku jednotného mechanismu dohledu (single supervisory mechanism, SSM) a – v delším časovém horizontu – také bankovní unie.

Pozadí

Komise předložila 2 konkrétní návrhy na vznik bankovní unie (jichž se týkají uvedené zprávy) v září 2012 a doplnila je komplexním plánem na její ustavení (v podobě sdělení; více v příspěvku „Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie, Institucionální záležitosti v září 2012). Na vzniku bankovní unie se v základních parametrech shodly hlavy států a vlád na summitu v červnu 2012 a podpořil jej i MMF (více v příspěvku „Měsíc ve znamení summitu Evropské rady, Institucionální záležitosti v červnu 2012. Kromě toho Komise již několik týdnů předtím předložila rozsáhlý, více než 170stránkový návrh mající do budoucna zajistit, aby členské státy nemusely z veřejných prostředků saturovat banky, jež se v průběhu finanční krize dostaly do potíží kvůli nedostatku likvidity (více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘, Vnitřní trh v červnu 2012).

Klíčové a sporné body

Z hlediska projednávání se obecně ukázalo být nejproblematičtějším načasování legislativního procesu, res. požadavek, aby SSM začal fungovat už 1. 1. 2013. Zatímco oba zpravodajové (za podpory Německa) s ním zásadní problém neměli a nemají, neboť hodlají oba legislativní návrhy pojmout jako balík, tedy tak, aby si EP zachoval co největší vliv na výslednou podobu norem (protože pouze v jednom případě spolurozhoduje s Radou, v případě druhém je formálně jen konzultován), ozývaly se i hlasy stavějící se výrazně proti tak rychlému projednání tak zásadní otázky.

Podle ECON by dohled měl být plně realizován ECB, která by měla v dané věci povinně žádat o asistenci národní dohledové orgány (centrální banky) a být přitom odpovědná EP a národním parlamentům (včetně možnosti odvolat se proti konkrétním rozhodnutím). Dohled by se přitom měl týkat všech cca 6 tis. bank v celé eurozóně (tedy nejen např. těch, jejichž pád by mohl představovat systémové riziko).

Zatímco Francie či Španělsko jsou pro, nesouhlas s pozicí ECON již delší dobu dávají najevo Německo či Itálie.

Pokud jde o zastoupení členských států, které nepoužívají euro, v SSM (tedy: jsou členy EU, ale nejsou členy eurozóny, např. Švédsko, ale i ČR), ECON se staví za maximálně „inkluzivní (nediskriminační) systém, přestože to představuje velmi obtížně řešitelnou právní otázku, neboť ECB (resp. její Rada guvernérů) disponuje ze smluv primárně jen pravomocemi vůči státům eurozóny.

ECON předpokládá, že pokud „sbor dohlížitelů SSM (se zastoupením členů i nečlenů eurozóny) přijme prostou většinou rozhodnutí a Rada guvernérů ECB jej nezpochybní, mělo by být toto rozhodnutí považováno za přijaté. V opačném případě by Rada guvernérů nekonala sama, ale požádala by právě „sbor dohlížitelů o nové rozhodnutí.

Co se týče sporného hlasování v EBA (zajišťující, aby postupy dohledu byly v celé EU jednotné) – rozporuje ho zejm. Velká Británie -, ECON se postavil za velmi složitou hlasovací proceduru (aby byla alespoň nominálně výhodná jak pro členy, tak pro nečleny eurozóny, neboť EBA sdružuje všechny členské státy EU).

Pokud se 5 nebo více členských států nebude účastnit dohledu ECB (tj. nebude součástí eurozóny), rozhodnutí, jež by měla být přijímána kvalifikovanou většinou, budou přijata jen za předpokladu, že tato většina bude obsahovat alespoň polovinu členů eurozóny a polovinu nečlenů eurozóny. Totéž by se mělo analogicky týkat i rozhodnutí, k jejichž zamítnutí je třeba prosté většiny. EBA by nadto měla být – v kontrastu s názorem Komise – posílena: v oblasti dohledu by měla hrát hlavní roli ona, nikoliv ECB (ta by si naopak měla zachovat svou roli v oblasti měnové politiky).

Pozice ČR

Reprezentace ČR dala již dříve najevo, že bude vůči bankovní unii opatrná, a to i přesto, že se má obligatorně týkat jen zemí eurozóny. Problém totiž tkví v tom, že pokud by státy eurozóny chtěly pomoci stabilizovat euro tím, že odeberou kapitál z dceřiných bank, mohlo by to mít neblahý dopad i na ČR.

Předpokládaný další vývoj

Plénum by mělo o obou zprávách ECON hlasovat v prosinci 2012, mezitím hodlají zástupci ECON jednat s členskými státy.

V Radě ovšem budou negociace patrně problematičtější. Požadavek, aby byly oba návrhy schváleny do konce roku 2012, podporovala před jednáním Rady 4. 12. 2012 otevřeně jen Francie, Itálie a Španělsko.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality