Petra Procházková, Lidové noviny, 6. prosince 2012
To, že Putinova strana Jednotné Rusko s Medveděvem jako číslem jedna na kandidátce nepřekročila ani padesátiprocentní hranici, je největším překvapením ruských parlamentních voleb. Vlastně ještě větším šokem je, že moc dopustila, aby se jí režie hlasování vymkla z rukou. Že se nepokusila, jak hlásala neparlamentní opozice, výsledky zmanipulovat tak, aby Jednotné Rusko ve Státní dumě získalo parlamentní většinu. Takto nadvláda jedné strany skončila a Medveděv se už pár minut po volbách snažil sehnat nějaké koaliční partnery.
Mohou se jimi stát jak komunisté, kteří si od posledního hlasování kardinálně polepšili, tak i nacionalisté z Liberálnědemokratické strany. To jsou ale jen dílčí, kosmetické změny ve srovnání s tou, která Rusko možná teprve čeká.
Lídr kandidátky Jednotné Rusko a odcházející prezident Dimitrij Medveděv ve volbách nezazářil (foto: čtk)
Poslední šance manipulovat
„Jsem stará a moje obrovská zkušenost mi napovídá: Putin nevydrží nejen příští dvě prezidentská období, tedy dvanáct let. Nedožije se v nejvyšší funkci ani konce prvního, řekla mi těsně před hlasováním šéfka Moskevského helsinského výboru Ludmila Alexejevová. Tvrdila, že tyto volby jsou poslední, které se vládnoucímu režimu povedlo zmanipulovat. „Ty příští už proběhnou ve znamení internetu, tvrdila mi třiaosmdesátiletá dáma.
Ruští voliči se podle ní zbaví monopolní masáže svých mozků ze strany státní televize, kde Putin vystupuje jako garant stability, spasitel země, důstojný reprezentant Ruska vůči zahraničí, ochránce slabých, taťka národa, statečný velitel armády a tajných služeb i idol mladých. Internet dá možnost vyrůst novým idolům.
Kdepak, zatím nehrozí, že by přesvědčivě nezvítězil v březnových prezidentských volbách. Ale jeho sebevědomí dostalo o minulém víkendu řádný políček, nebo spíš ránu. Výraz Putinovy tváře zračil poté, co pochopil, že jeho strana nepřekročí ani psychologicky důležitou hranici 50 procent, zlost, možná i strach.
„Čert vezmi dumu, říkal si možná. Jednotné Rusko nebude mít 315 křesel ze 450, jako doposud, ale jen 238. Na samovládu Putina a jeho kliky to nebude mít pravděpodobně pražádný vliv. Tak zvaná parlamentní opozice je úplatná jak lehká děva z moskevské ulice a stačí se s ní při hlasování o klíčových zákonech jen šikovně dohodnout a podporu ústavní většiny si prostě koupit.
Horší to už je s občany. Pravda, jejich vůle a názor nebyly doposud pro Putina tak důležité. Jenže se potvrdily předpovědi volebních expertů, podle kterých jsou volby jen stěží zfalšovatelné ve velkém. Respektive, je možné poměrně nenápadně upravit výsledky maximálně o 12 procent nahoru či dolů. Nikoliv o 30 procent. To by neprošlo ani v Rusku. A tak se tandem musí smířit s tím, že ho ctí a miluje o mnoho méně poddaných, než tomu bylo ještě před pár lety.
Tři měsíce před tím, než se Putin zeptá prostřednictvím hlasování o hlavě státu znovu, co si o něm lid myslí, je to výsledek depresivní. Ne, Rusko se neprobudilo v pondělí do nové reality. Stále tu je tandem, stále tu je Putin odhodlaný držet se vesla až do roku 2024 i za cenu, že by měl obětovat Medveděva a označit ho posléze za viníka poklesu své popularity. Jak ale prohlásil s viditelnou radostí slavný komentátor Viktor Šenderovič: „Putinův režim tady může hnít ještě dost dlouho. Ale už to bude vždycky jen hnití.
Okoukaný Vladimir Vladimirovič
O důvodech překvapivě málo demonstrativního vítězství strany moci se teď přou a ještě týdny přít budou všichni analytici, experti, politologové i sami politici. Možná ale není třeba tentokrát nic tak strašně hluboce analyzovat. Lidé prostě přestali Vladimiru Vladimiroviči věřit. Okoukal se jim. Ačkoliv Rusko není zmítáno ekonomickou krizí a sociálním zoufalstvím tak jako Evropa, Rusové dozráli do stavu, kdy chtějí ještě něco víc než jistotu a pořádek.
To mohlo stačit před 10 lety, když Putin přišel k vládě v zemi s totálně rozvráceným hospodářstvím, politickým systémem i morálkou. Dnes už je to pro současného moderního voliče málo. Chce být vnímán jako partner. A ne jako poddaný, který sice má klid, protože za něj všechno vyřeší starostlivý, ale přísný car, ale za tuto bezstarostnost mu není dovoleno do řízení státu mluvit.
Prostě, zatímco Putin zůstal věrný své rétorice tvrdého panovníka, jeho lid už vyrostl z dětských oblečků pro nevolníky. Jeho pozice poloboha je otřesena, není-li už úplně ztracena. Ne nadarmo studoval školu KGB. Bezpochyby už začal hledat východisko z těžké situace. Do března, kdy se nejspíš stane prezidentem, je možné čekat rázné kroky vedoucí k pokusu zahájit novou éru s novými spojenci a novou ideologií. Jenže to staré pořekadlo o dvojím vstoupení do stejné řeky platí i ve velké zemi. V neděli se zkrátka Putin probudil ze sladkého snu o vlastní nenahraditelnosti.
Autor: Petra Procházková, Lidové noviny