Lucie Priknerová, Euroskop, 13.12.2012
Vzhledem k tomu, že všichni členové Evropské unie (kromě České republiky) hlasovali buď pro povýšení role Palestiny v mezinárodní komunitě, nebo se alespoň zdrželi hlasování, pevné spojenectví některých západoevropských států k Izraeli tímto postojem utrpělo.
Ve Valném shromáždění OSN se hlasovalo o převedení Palestiny ze statusu „pozorovatelské entity na „nečlenský stát, čímž měla být fakticky potvrzena existence tohoto arabského celku jako nezávislého státu. Nejzářnějším příkladem země, která by svoje další kroky ráda vedla podle zákonitostí dvojí diplomacie, je Německo. Tím, že se odmítlo přiklonit na stranu tradičního spojence – židovského státu, izraelského premiéra nepříjemně překvapilo. V následném Netanjahuově turné po Evropě se tak Berlín stal důležitou zastávkou. Předseda izraelské vlády se netajil zklamáním z nečekaného postoje Německa.
Nečekaně zdrženlivý Berlín
Německo nemělo potřebu svůj postoj dlouze obhajovat, což dokazuje zajímavá taktika Angely Merkelové, která o vztazích s židovským státem hovořila, jako by se na půdě OSN nic nestalo:Německo bude vždy stát na straně Izraele v otázce izraelské bezpečnosti. Motivů Německa k nečekaně vlažnému postoji k Izraeli v OSN je více.
Za prvé, vláda doufá, že se židovský stát vydá umírněnější cestou a bude ochotný udělat v otázce palestinského státu, stavění osad a hraniční linie ústupky. Za druhé, Merkelovou a Netanjahua nepojí zrovna přátelské vztahy. Mnohem více s německou představou o nastolení míru mezi Izraelci a Palestinci korespondovala politika bývalé administrativy Ehuda Olmerta a Cipi Livniové, kteří si díky tomu vydobyli v Německu větší popularitu než stávající vedení. Olmert je dokonce mnohem více nakloněn snaze palestinského představitele Mahmúda Abbáse zajistit svému lidu státnost než současná izraelská vláda.
Za třetí, Německo tentokrát neočekávaně nepotvrdilo svou loajalitu Izraeli, protože podle Davida Kianiho z Tehran Times podlehlo tzv. bandwaggon efektu, tedy snaze přiklonit se na stranu většiny, z důvodu obavy ze ztráty vlivu v Evropské unii. Do stejné skupiny států, které se spíše přiklánějí na stranu židovského státu, Kiani pak řadí také méně významné aktéry, jakými jsou např. Itálie nebo Nizozemí.
Přestože Německo je spojencem židovského státu léta, idylické diplomatické vztahy už v minulosti dostaly trhliny. Až do sankcí, které státy EU uvalily letos na jaře na Irán, Němci hojně s Peršany obchodovali. Např. jen v roce 2011 se do kasiček německých firem dostaly 3,08 miliardy eur právě z exportu do Iránu. Izraeli ale i některým západoevropským státům např. Francii nebo Velké Británii byly dobré obchodní vztahy mezi Berlínem a Teheránem trnem v oku. Dokud by se to týkalo pouze omezení iránského vývozu ropy, obchodnictví a bankovnictví, tedy oblasti zasažené sankcemi, bylo by to pro Izrael v pořádku.
Když přišel na řadu mír po německém způsobu přímo na sporných územích na izraelsko- palestinských hranicích, Netanjahu to ostře zkritizoval: Myslím, že kancléřka Merkelová byla přesvědčená, že toto hlasování (v OSN) přinese mír. Ve skutečnosti dojde k pravému opaku. Německo váhavým postojem nastartovalo nový trend své oficiální rétoriky hlásající, že mír může přinést větší nátlaková politika vůči Izraeli.
Francie Palestince plně nepodpořila
Zcela na opačné straně se při rozhodování o statusu Palestiny ocitla druhá velmoc Evropské unie – Francie. Prezident Francois Hollande pokračuje ve stopách Sarkozyho, který se už loni vyslovil pro uznání státu Palestinců. Na druhou stranu Francie dostatečně nevyšla vstříc Palestincům. Výsledek hlasování nakonec umožnil Palestině získat status pozorovatelského státu, ale nedosáhla na plné členství, a to i zásluhou Hollandovy vlády, která po dlouhém váhání nad palestinským úsilím o maximální diplomatický zisk, podpořila pouze vítězný návrh. Tím sice uznala existenci státu, ale přesto úplně neotevřela náruč Paříže palestinskému vůdci Mahmúdu Abbásovi.
Palestinci by si přáli dosáhnout plnohodnotného členství v OSN, což jim francouzský hlas neumožnil, ale zároveň jakékoliv gesto v rámci této mezinárodní organizace nezaručuje Palestině explicitní uznání. To může přijít jedině prostřednictvím dohody na mezistátní úrovni. Zdálo by se, že šlo pouze o marginální úpravu ve vztazích mezi Palestinou a některými významnými státy OSN, ale ve skutečnosti výsledek hlasování přinesl Palestině nejen velké symbolické vítězství, ale také faktickou možnost stát se členem Mezinárodního trestního soudu, a zažalovat tak Izrael za zločiny proti lidskosti.
Jak členské státy EU hlasovaly v roce 2011 o členství Palestiny v UNESCO a letos o změně statusu Palestiny v OSN na nečlenský stát? Více v tabulce.
země EU |
členství v UNESCO |
status nečlenského státu |
Belgie | ANO | ANO |
Bulharsko | zdrželo se | zdrželo se |
Česká republika | NE | NE |
Dánsko | zdrželo se | ANO |
Estonsko | zdrželo se | zdrželo se |
Finsko | ANO | ANO |
Francie | ANO | ANO |
Irsko | ANO | ANO |
Itálie | zdržela se | ANO |
Kypr | ANO | ANO |
Litva | NE | zdržela se |
Lotyšsko | zdrželo se | zdrželo se |
Lucembursko | ANO | ANO |
Maďarsko | zdrželo se | zdrželo se |
Malta | ANO | ANO |
Německo | NE | zdrželo se |
Nizozemsko | NE | zdrželo se |
Polsko | zdrželo se | zdrželo se |
Portugalsko | zdrželo se | ANO |
Rakousko | ANO | ANO |
Rumunsko | zdrželo se | zdrželo se |
Řecko | ANO | ANO |
Slovensko | zdrželo se | zdrželo se |
Slovinsko | ANO | zdrželo se |
Španělsko | ANO | ANO |
Švédsko | NE | ANO |
Velká Británie | zdržela se | zdržela se |
zdroj: Washington Post
Autor: Lucie Priknerová, psáno pro Euroskop