13.12.2012
čtk
Ministři financí se dohodli na vzniku jednotného bankovního dohledu, který je základním kamenem bankovní unie. Zohledněny by podle diplomatů měly být i obavy Česka, které hrozilo vetem. Dohodu má potvrdit ještě summit EU začínající odpoledne.
„Historická dohoda na supervizi,“ uvedl kolem půl páté ráno na Twitteru eurokomisař Michel Barnier po mimořádném jednání ministrů financí, které začalo ve středu kolem půl třetí odpoledne. Následně před novináři dodal, že dohled začne fungovat od března 2014. Během říjnového summitu se hovořilo o tom, že by měl naběhnout během roku 2013.
Minulý týden se ministři na podobě jednotného dohledu neshodli. Od středečního odpoledne se tak před tím, než k jednacímu stolu zasednou šéfové států a vlád EU, snažili vyřešit několik hlavních problémů.
Dohled jen pro velké banky
Šlo například o to, zda by dohled, za který bude odpovědná Evropská centrální banka (ECB), měl zahrnovat všechny finanční ústavy nebo jen ty systémově významné a ty, které čerpají státní pomoc. Zatímco třeba Francie chtěla pokrýt všechny banky, Němci chtěli menší množství.
Na základě dohody by se měl dozor vztahovat na banky s aktivy převyšujícími 30 miliard eur, nebo těch, které tvoří výrazný podíl na národním bankovním trhu. Ze zhruba 6000 bank by ECB měla být přímo bankovním supervizorem pro zhruba 150 až 200; zbytek by zůstal mimo, tedy dohlížely by na něj odpovědné národní orgány.
ECB by nicméně měla mít možnost za určitých podmínek intervenovat i v menším bankách. Ovšem, jak dnes podotýká například server Eurointelligence.com, ještě je třeba vysvětlit či vypracovat podmínky, za nichž by se tak mohlo dít.
Dohoda by měla být dokončena i s detaily v únoru 2013, neboť to vyžaduje také podporu od Evropského parlamentu. Evropský bankovní úřad (EBA), ve kterém je zastoupeno všech 27 států, bude mít na starosti harmonizace pravidel na celounijní úrovni. Budou také existovat záruky pro nečlenské státy eurozóny, aby nemohly být systematicky přehlasovávány.
Supervize je určena primárně pro eurozónu, ale ostatní státy se mohou připojit. Bylo tak také třeba nastavit vztahy, práva a povinnosti se státy, které se rozhodnout připojit, i těmi, které tak neučiní.
Požadavky ČR byly zohledněny
ČR se obávala hlavně o pravomoci pro národního regulátora, kterým je Česká národní banka. Kvůli tomu si také vyžádala slib určitých záruk týkajících se mimo jiné toho, za jakých podmínek je možné změnit dceřinou společnost zahraničních mateřských bank na pobočku. Pro Česko je tato věc důležitá kvůli tomu, že naprostá většina českých bank je v rukou mateřských společností sídlících v eurozóně, kterých se jednotný dohled bude týkat, i pokud by se ČR sama nepřipojila.
Praha se tak snažila prosadit text, který by jasně řekl, že regulátor takovéto zahraniční banky by neměl vyzývat tento ústav k tomu, aby změnil svou dceřinou společnost na pobočku. Zároveň jednala i o nastavení toho, jak by měla být ČR o takovém případném rozhodnutí informována a jaká by byla role jejího dohledu.
„Navíc získáváme ujištění, že žádným způsobem nemůže dohledový orgán matky nabádat k případné transformaci (na pobočku). To by mohlo oslabit postavení českého dohledového orgánu, tedy České národní banky,“ řekl ČTK a Českému rozhlasu ještě během jednání náměstek ministra financí Radek Urban, který ČR v Bruselu zastupoval.
Pro dokončení bankovní unie se bude ještě jednat o společném fondu pro řešení problémů bank a případně o garančním schématu pojištění vkladů, i když tato věc nemá příliš podpory, tedy alespoň podle vyjádření některých diplomatů i politiků.“Kousek po kousku, cihlu po cihle bude bankovní unie vybudována na základě dnešního prvního zásadního kroku,“ řekl Barnier v reakci na dohodu ministrů.
Autor: Euroskop
