Filip Tuček, 18.12. 2012, psáno pro Euroskop
Často se hovoří o zhoršování vzájemných vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem, bližší pohled na fakta ale svědčí o jiném trendu.
V lednu 2009, kdy Rusko zastavilo dodávky plynu do Evropy kvůli sporu s Ukrajinou o ceny zemního plynu, začala část EU znovu vnímat Rusko jako potenciální hrozbu. V poslední době roste i kritika představitelů Unie a členských států, směřující k politickému fungování Ruska. Nesouhlas s průběhem prezidentských voleb v roce 2012 nebo s potrestáním Pussy Riots může být příkladem. Protichůdné názory a zájmy EU a Ruska se stále častěji střetávají i na mezinárodní scéně, ať již jde o Ukrajinu nebo přístup ke konfliktu v Sýrii.
Veškeré rozpory ale zpravidla zůstávají pouze v rétorické rovině. Vzájemný obchod i energetická spolupráce mezi EU a Ruskem se těší nebývalé stabilitě. Faktické fungování mezi oběma členy G20 a významnými hráči na větové scéně, tak zmíněnými neshodami de facto není dotčeno.
Živý obchod na obou stranách
Rusko je dnes pro Evropskou Unii třetím největším obchodním partnerem, více zboží proteče ročně už jen mezi Unií a Spojenými státy, respektive Čínou. Drtivou většinu dovozu z Ruska samozřejmě tvoří paliva a nerostné suroviny. Celá třetina těchto komodit, které země EU ročně spotřebují, pochází právě z Ruska, částečně i proto je obchodní bilance Unie s Ruskem dlouhodobě deficitní.
Celkový objem vývozu i dovozu se od roku 2000, kdy se stal prezidentem Vladimir Putin a Rusko se začalo vzpamatovávat z prodělané finanční krize, zpětinásobil. S výjimkou krizí roku poznamenaného roku 2009 roste nepřetržitě.
Ekonomická výhodnost je vzájemná, a proto ani Rusko nemá zájem na změně výše zmíněného trendu. Polovina ruského vývozu směřuje právě do zemí EU, zatímco do Číny, která je druhým největším příjemcem ruského zboží, pouhých 5,3 %. Do Ruska zároveň díky obrovskému potenciálu pro rozvoj podnikání každoročně přiteče obrovské množství evropského kapitálu. V roce 2010 byla Unie největším poskytovatelem přímých zahraničních investic do Ruska, které dosáhly částky 120 miliard eur. Pro Rusko je tedy Unie stejně důležitým partnerem, jako tomu je v opačném směru.
Energetika hraje prim
Dominantní zájmovou oblast ve vzájemných vztazích mezi EU a Ruskem představuje energetika, primárně ropa, zemní plyn, uranium a uhlí. Právě již zmíněná odstávka plynu v roce 2009 ukázala, jak může být pro Unii závislost na ruských dodávkách životně důležitých surovin nebezpečná. V důsledku této události se proto naplno rozběhly diskuze o nutnosti diverzifikace, ta ovšem vzhledem k velikosti ruského území a možnostem budování infrastruktury, spočívá zejména ve variabilitě tranzitních zemí. Potrubí Yamal, stejně jako Družba, Blue Stream, nebo plánovaný South Stream, přivážejí palivo z ruského území a liší se tak především v tom, přes jaké státy do Evropy vedou. „Situace se ale může díky rychlému rozvoji obchodu se zkapalněným plynem (LNG) změnit, upozorňuje energetický expert společnosti ENA, Jiří Gavor.
Představitelé Unie i jednotlivých členských států Rusko často obviňují z cenové manipulace a upravování cen komodit podle politické výhodnosti. Prezident Putin na kritiku, naposledy mířenou proti největší ruské energetické firmě Gazprom, zareagoval dekretem, v němž společnost označil za „strategickou pro ruské národní zájmy. Takové vymezení v praxi znamená, že Gazprom musí obdržet souhlas ruské vlády před tím, než jakékoliv interní dokumenty ukáže třetí straně. Takové rozhodnutí je jasným signálem, jak důležitým zájmem je oblast energetiky pro ruskou vládu.
Při komplikovaných vyjednáváních s Ruskem negociační prostor výrazně snižuje značná energetická závislost Evropské unie. Více než 80 % unijní spotřeby ropy a 60 % spotřeby plynu pochází ze zahraničí. Na druhé straně ani Rusko si nemůže dovolit dlouhodobě blokovat nalezení shody, vždyť na prvních třech místech v počtu denně spotřebovaných barelů ruské ropy jsou evropské státy, Německo, Nizozemsko a Polsko, první pětku pak doplňují Čína a Spojené státy. U plynu je pak Evropská unie pro Rusko ještě důležitějším odběratelem, do Německa putuje celých 27% stejně jako do zemí východní Evropy. Další třetinu spotřebují Itálie, Francie a další země Unie. „Trh EU je a ještě dlouho bude pro Rusko nenahraditelný, navíc vzhledem k převisu nabídky nad poptávkou se trh zásadně změnil ve prospěch zákazníků, doplňuje Gavor.
Ve světle těchto skutečností proto nepřekvapí, že pragmatismus ve vzájemných vztazích převažuje. Vyjádřením vůle pokračovat v energetické spolupráci je i Memorandum o porozumění, které v únoru 2011 podepsal komisař pro energetiku G. Oettinger a ruský ministr pro energetiku S. Šmaťko. Memorandum se týká přípravy nové cestovní mapy pro energetickou spolupráci mezi Ruskem a EU až do roku 2050.
Vojenské otázky ustoupily do pozadí
Jistou míru problematiky vykazují vztahy EU a Ruska v oblasti vojenské, která je charakterizována zejména nevyvážeností. Rusko nevnímá Unii jako jednotného bezpečnostního aktéra a vztahy se tak odehrávají převážně ve dvou rovinách, stojících mimo EU; NATO – Rusko a Rusko – jednotlivé členské státy. Právě přibližování hranic NATO, které s výjimkou Finska (ovšem navíc s Tureckem), kopírují směrem k Rusku hranice EU, vnímá Rusko jako bezpečnostní hrozbu. Protiraketová technika NATO, která má mít své komponenty mj. v Polsku, Rumunsku a Španělsku, tak má potenciál ohrozit bilaterální vztahy některých členských států EU s Ruskem. Vojenská stránka ovšem nehraje v celkových vztazích mezi Evropou – reprezentovanou EU a Ruskem zásadní roli. To představuje vzhledem k historickému vývoji a událostem zásadní skutečnost.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ačkoliv se neshody mezi EU a Ruskem na politické úrovni prohlubují, dopad na reálné fungování mezi oběma entitami je ale minimální. Ekonomická propojenost a energetická závislost drží Evropskou unii a Rusko bok po boku a politické rozpory zatím nejsou natolik vážné, aby na situaci něco změnily. „U západních členů EU, speciálně v Německu, pragmatismus určitě zvítězí a nakonec nejspíše i v zemích, jako je ČR, vždyť stíny minulosti stále straší, uzavírá expert Jiří Gavor.
Autor: Filip Tuček, psáno pro Euroskop