Vnitřní trh v prosinci 2012

07.01.2013
Euroskop

Coreper stvrdil kompromis o další regulaci ratingových agentur, Komise navrhla revizi klíčových nařízení týkajících se poskytování státní podpory, Rada je pro zpřísnění směrnice o zneužívání trhu, Rada stvrdila kompromis o nových bezpečnostních a emisních standardech pro motocykly, EP i Rada definitivně schválili jednotný evropský patent

Coreper stvrdil kompromis o další regulaci ratingových agentur

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a směrnice 2011/61/EU o správcích alternativních investičních fondů, pokud jde o nadměrné spoléhání na rating (KOM(2011)746)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách (KOM(2011)747)

Coreper 5. 12. 2012 stvrdil kompromis týkající se další regulace ratingových agentur v EU, k němuž zástupci členských států a EP k němu dospěli v listopadu 2012.

Pozadí

Komise své návrhy na další regulaci působení ratingových agentur v EU uveřejnila v listopadu 2011. Ratingovým agenturám (zejm. tzv. velké trojce – Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch) někteří politici (včetně politiků-úředníků v Komisi) přičítají podíl na vzniku finanční krize z roku 2008, která následně vyvolala krizi hospodářskou. Kritika vůči nim zaznívala i kvůli nedávným četným rozhodnutím o snížení hodnocení některých zadlužených členských států EU.

V současnosti jsou v EU v platnosti 2 nařízení o ratingových agenturách: č. 1060/2009 (tzv. nařízení nařízení CRA I) a č. 513/2011 (tzv. nařízení nařízení CRA II). Klíčové body první normy byl dojednán fakticky v listopadu 2008 na summitu G20 ve Washingtonu, již v květnu 2011 ale bylo toto nařízení změněno, aby bylo možné jej přizpůsobit nově vzniklému dohledu ze strany orgánu ESMA. Stávající nařízení o ratingových agenturách se zaměřují na registraci ratingových agentur, pravidla výkonu jejich činnosti a dohled nad nimi.

Nové návrhy by měly zajistit, (1) aby se obecně snížil význam ratingů, resp. jejich dopad na volatilitu ekonomiky (manažeři hedgeových fondů a retailové banky by si např. měli realizovat také vlastní ratingy), (2) aby se mezi ratingovými společnostmi zintenzivnila konkurence a snížil střet zájmů, (3) aby se zvýšila transparentnost a přesnost ratingů států (resp. státních dluhopisů) a (4) aby byl vytvořen „evropský rámec pro občanskoprávní odpovědnost v případě závažného úmyslného pochybení nebo hrubé nedbalosti při vydávání ratingů (investoři by měli své nároky vymáhat před vnitrostátními soudy, důkazní břemeno by měly nést ratingové agentury). Nová pravidla by se měla vztahovat na ratingy veřejných subjektů v EU i mimo ni, pokud ratingy státních dluhopisů vydává ratingová agentura registrovaná v EU (více v příspěvku „Komise hodlá znovu regulovat ratingové agentury, Vnitřní trh v listopadu 2011).

Rada svůj tzv. obecný přístup, umožňující instituci vyjednávat o kompromisu s EP již v prvním čtení, přijala v květnu 2012 (více v příspěvku „Rada přijala ,obecný přístup‘ k další regulaci ratingových agentur, Vnitřní trh v květnu 2012), výbor ECON přijal příslušnou zprávu Leonarda Domeniciho v červnu 2012 (více v příspěvku „ECON se vyjádřil k další regulaci ratingových agentur, Vnitřní trh v červnu 2012). Zástupci Rady a EP dospěli ke kompromisu v listopadu 2012 (více v příspěvku „EP a Rada se shodují na další regulaci ratingových agentur, Vnitřní trh v listopadu 2012).

Klíčové a sporné body

Zainteresované instituce se v zásadě shodly na tom, že nevyžádané ratingy států by měly být uveřejňovány na základě jasné metodologie výhradně 3krát ročně, a to vždy po skončení obchodního dne a nejméně hodinu před otevřením akciových trhů v EU, ve dny, které si stanoví samy agentury vždy do 31. 12. předchozího roku, aby se na ně mohli dotčení aktéři (zejm. státy samotné) adekvátně připravit, přičemž možnost posoudit úvěrovou kredibilitu (bonitu) členských států by měla mít i Komise.

V praxi by se uvedené mělo odrazit i v tom, že všechny odkazy v unijní legislativě týkající se „automatické reakce na (externí) ratingy by měly být do roku 2020 zrušeny (čímž by údajně mělo být zrušeno i „nadměrné spoléhání na ratingy a omezena možná destabilizace trhů).

Rovněž by mělo dojít k omezení situací, kdy vlastníci ratingových agentur vlastní i subjekty, které jejich agentury hodnotí.

Investor držící 5% podíl v jedné ratingové agentuře by neměl být oprávněn držet více než 5% podíl v agentuře jiné (pokud nepatří do stejné skupiny). Analogicky by také mělo být zakázáno (v souladu s názorem Rady), aby vlastník více než 10 % kapitálu nebo hlasovacích práv v jedné ratingové agentuře vlastnil více než 10 % kapitálu nebo hlasovacích práv v hodnocené společnosti (navíc již v případě dosažení 5% prahu by měla být zavedena informační povinnost dotčených vlastníků vůči veřejnosti).

Do budoucna by mělo být obtížnější i slučování ratingových agentur kvůli zachování konkurence mezi nimi.

K revizi tohoto, ale i dalších ustanovení nové legislativy by mohlo dojít po 1. 7. 2016, kdy by měla Komise předložit zprávu o jejím fungování.

Komise, EP i Rada se ztotožňují také s tím, aby v případě závažného úmyslného pochybení nebo hrubé nedbalosti při vydávání ratingů měli investoři možnost své nároky vymáhat před vnitrostátními soudy – a důkazní břemeno nesly ratingové agentury.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo dojednaný kompromis stvrdit nejspíše v lednu 2013.

Odkazy

Komise navrhla revizi klíčových nařízení týkajících se poskytování státní podpory

Proposal for a Council Regulation amending Regulation (EC) No 659/1999 laying down detailed rules for the application of Article 93 of the EC Treaty (COM(2012)725)

Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (KOM(2012)730)

Komise 5. 12. 2012 uveřejnila 2 návrhy na revizi nařízení týkajících se poskytování státní podpory.

Pozadí

V současnosti jsou v platnosti 2 zásadní normy: tzv. procedurální nařízení č. 659/1999 (Procedural Regulation) a „zmocňující nařízení č. 994/98 (Enabling Regulation). Procedurální nařízení provádí dnešní čl. 107-108 Smlouvy o fungování EU, ovšem od roku 1999 (kdy bylo v platnosti primární právo teprve ve znění Amsterodamské smlouvy) zůstalo nezměněno (kodex osvědčených postupů z června 2009 změnou v právním slova smyslu nebyl). Zmocňující nařízení je významné tím, že jeho přijetí EU umožnilo přijmout celou řadu horizontálních nebo sektorálních opatření v souladu s tzv. obecným nařízením č. 800/2008 o blokových výjimkách (týkala se mj. regionální podpory, podpory malým a středním podnikům, podpory výzkumu a vývoji, zaměstnanosti, podpory ochraně životního prostředí či vzdělávání).

Komise oba návrhy předložila v návaznosti na sdělení „Modernizace státní podpory v EU z května 2012 (které zase vyplynulo z debat o tematickém akčním plánu z června 2005) stavící se za to, aby státní podpora byla v budoucnu uznávána jen v případech, kdy lze jednoznačně prokázat její pozitivní dopad na vnitřní trh EU jako celek (např. tím, že bude přidělována projektům implementujícím strategii Evropa 2020).

Klíčové body

Cílem revize procedurálního nařízení je to, aby se Komise zaobírala primárně (a rychle) zásadními, informačně dostatečně podloženými distorzemi na vnitřním trhu, které mohly vzniknout v důsledku poskytnutí státní pomoci (podle potenciálních stěžovatelů, ale i dle Komise samé).

Jinak řečeno, mělo by dojít ke zrychlení procesu od podání stížnosti na udělení státní pomoci (ke Komisi; ročně jich obdrží cca 300, ovšem různé závažnosti) až po její vyřešení (dnes se tak v zásadě děje ve lhůtě 18 měsíců), mj. i posílením spolupráce s dotčenými soudci v příslušných členských státech (v návaznosti na oznámení z dubna 2009) a relevantními tržními hráči.

Revidované zmocňující nařízení by mělo usnadnit udělování blokových výjimek (jejichž parametry budou pro jednotlivé oblasti/sektory, obdobně jako v případě stávajícího zmocňujícího nařízení, redefinovány postupně, nejvýše v řádu jednotek let) v případě státní podpory s malým dopadem na vnitřní trh, a to vyloučením povinnosti předchozí notifikace Komisi (jež je jinak dle čl. 108 Smlouvy o fungování EU nezbytná).

Daná změna by se měla nově dotknout kultury, náprav škod způsobených přírodními katastrofami nebo „některými nepříznivými povětrnostními podmínkami při rybolovu, lesnictví a propagace (některých) potravinářských produktů, ochrany mořských biologických zdrojů, inovací, amatérského sportu, dopravy obyvatel odlehlých regionů (pokud má podpora sociální charakter a je poskytována nezávisle na totožnosti dopravce), dopravy nebo náhrad za určitá plnění související s pojmem veřejné služby (stanovená čl. 93 Smlouvy o fungování EU) a budování základní širokopásmové (vysokorychlostní) telekomunikační infrastruktury. Umožněna by měla být i stávající podpora ve prospěch malých a středních podniků, výzkumu, vývoje a inovací, ochrany životního prostředí a zaměstnanosti a vzdělávání (srov. čl. 1 návrhu).

Předpokládaný další vývoj

O obou předložených návrzích bude Rada po konzultaci s EP.

Obecně Komise počítá s tím, že k revizi těchto, ale i dalších norem (kromě obecného nařízení o blokových výjimkách i např. tzv. nařízení de minimis č. 1998/2006) dojde do konce roku 2013.

Odkazy

Rada je pro zpřísnění směrnice o zneužívání trhu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (KOM(2011)651)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávním postihu za obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (KOM(2011)654)

Rada 7. 12. 2012 souhlasila (poté, co tak 5. 12. 2012 učinil Coreper) s revizí směrnice o zneužívání trhu. Stávající norma by se měla výrazně zpřísnit.

Pozadí

Komise návrhy na revizi směrnice č. 2003/6 o zneužívání trhu (na komoditních a souvisejících derivátových trzích, resp. při „obchodování zasvěcených osob s finančními nástroji za pomoci cenově citlivých důvěrných informací týkajících se těchto nástrojů) uveřejnila v říjnu 2011 (více v příspěvku „Komise zpřísňuje směrnici o zneužívání trhu, Vnitřní trh v říjnu 2011) a po skandálu, jenž se týkal manipulací se sazbami LIBOR a EURIBOR, změnila v červenci 2012.

Komise texty navázala mj. na své sdělení „Posílení sankčních režimů v odvětví finančních služeb z prosince 2010 a sdělení „Na cestě k politice EU v oblasti trestního práva: zajištění účinného provádění politik EU prostřednictvím trestního práva ze září 2011. Výbor ECON návrhy Komise podpořil v říjnu 2012 (více v příspěvku „ECON je pro zpřísnění směrnice o zneužívání trhu, Vnitřní trh v říjnu 2012).

Současně s uvedenými návrhy byly prezentovány i návrhy mající revidovat směrnici č. 2004/39 o trzích finančních nástrojů (více v příspěvku „Komise reviduje směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID), Vnitřní trh v říjnu 2011, v příspěvku „ECON podporuje revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID), Vnitřní trh v září 2012, a v příspěvku „EP podporuje revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID), Vnitřní trh v říjnu 2012).

Klíčové body

Nová úprava by měla mít charakter přímo účinného a přímo použitelného nařízení, které se bude nad rámec úpravy stávající vztahovat také na finanční nástroje obchodované pouze na nových platformách v mnohostranných obchodních systémech (Multilateral Trading Facility; MTF) a organizovaných obchodních systémech (Organised Trading Facility; OTF) a mimoburzovně (over the counter; OTC).

Potenciální trestněprávní postihy definuje, v souladu s čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování EU poprvé, samostatný návrh směrnice, který vyžaduje, aby členské státy zavedly trestněprávní postih (1) za zneužití vnitřních informací, (2) za manipulaci s trhem a (3) za manipulaci s referenčními hodnotami včetně sazeb LIBOR a EURIBOR, jsou-li spáchány úmyslně.

Dnes se v prvém z případů pohybuje od 30 dní v Estonsku do 12 let na Slovensku, v případě druhém od 30 dní v Estonsku do 15 let na Slovensku.

Trestněprávní postih by se měl uplatnit i v případě navádění, pomáhání, spoluúčasti či pokusu cokoliv z uvedeného spáchat.

Postih by se neměl vztahovat na zpětné odkupy a stabilizační programy, monetární politiku a činnosti související se správou dluhu a činnosti týkající se emisních povolenek, resp. politiky opatření v oblasti klimatu. Na druhou stranu by měla nová norma, jež by měla být revidována po 4 letech od vstupu v platnost (a případně definovat i minimální druhy a úrovně trestních sankcí), „pokrýt i právnické osoby, tj. trestněprávní postihy by se měl vztahovat i na ně.

V současnosti s trestněprávními postihy za zneužívání trhu nepočítají podle Komise právní řády jen 5 členských států EU – Bulharska, ČR, Estonska, Finska a Rakouska.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období by měli zástupci EP a Rady začít vyjednávat o potenciálním kompromisu. Lze očekávat, že nejspornějším bodem bude to, zda by revidovaná směrnice měla definovat minimální druhy a úrovně trestních sankcí již nyní, jak požaduje ECON (až 5 let odnětí svobody), nebo až po 4 letech poté, co vstoupí v platnost, jak požaduje Rada.

Nové normy by se měly začít uplatňovat po 2 letech od svého vstupu v platnost.

Odkazy

Rada stvrdila kompromis o nových bezpečnostních a emisních standardech pro motocykly

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2010 o schvalování a dozoru nad trhem dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek (KOM(2010)542)

Rada 10. 12. 2012 za očekávané abstence Velké Británie stvrdila kompromis týkající se zpřísnění bezpečnostních a emisních standardů pro motocykly. Výsledkem by mělo být např. to, že všechny motocykly nad 125 cm3 budou muset být vybaveny systémem ABS.

Pozadí

Komise svůj návrh nařízení uveřejnila v říjnu 2010 s cílem zjednodušit a zpřísnit 15 v současnosti platných směrnic (nejdůležitější z nich je směrnice č. 2002/24) a sladit jejich obsah s podobnými normami, jež upravují jiné kategorie vozidel (motocykly, mopedy, elektrokola, silniční čtyřkolky ap. tvoří kategorii „L; více v příspěvku „Bezpečnostní a emisní standardy pro motocykly se zpřísní, Vnitřní trh v říjnu 2010.

Ve výsledku by se podle Komise měl snížit počet smrtelných úrazů na motocyklech, jejichž počet (v porovnání se sumárními čísly u jiných kategorií vozidel) údajně zůstává stejný nebo mírně stoupá (v roce 2008 např. dosáhl v EU jako celku 5 520; zatímco na provozu se vozidla kategorie L podílejí jen 2 %, smrtelné nehody, které jejich řidiči způsobili, dosahují 16 %).

Jedinou výjimkou z uvedeného trendu mělo být uvolnění limitu 74 kW coby dosud nejvyššího povoleného výkonu motocyklů.

Výbor IMCO schválil van de Campovu zprávu, podklad pro jednání s Radou, v prosinci 2011 (více v příspěvku „IMCO souhlasí s tím, aby se zpřísnily bezpečnostní a emisní standardy pro motocykly, Vnitřní trh v prosinci 2011), obě instituce dospěly ke kompromisu v říjnu 2012 (více v příspěvku „Rada a EP dosáhly kompromisu o nových bezpečnostních a emisních standardech pro motocykly, Vnitřní trh v září 2012) s tím, že plénum EP jej stvrdilo v listopadu 2012 (více v příspěvku „Plénum EP stvrdilo kompromis o nových bezpečnostních a emisních standardech pro motocykly, Vnitřní trh v listopadu 2012).

Klíčové a sporné body

Všechny motocykly nad 125 cm3 budou muset být vybaveny systémem ABS a „palubní diagnostikou (OBD; on-board diagnostics) a budou muset automaticky rozsvěcovat světla bezprostředně po nastartování.

Výbor IMCO původně požadoval, aby byl ABS vybaven každý motocykl s objemem motoru nad 51 cm3 uvedený na trh počínaje 1. 1. 2016, přestože Komise ABS navrhovala až pro stroje nad 125 cm3 a až od roku 2017.

Motocykly pod 125 cm3 by měly být vybaveny kombinovanými brzdovými systémy (CBS) a obecně by mělo být zakázáno upravovat v motocyklech omezovače rychlosti (proti čemuž se již dříve postavila zejm. organizace FEMA).

Mopedy by měly splňovat emisní normu Euro 3 od 1. 1. 2016, všechna ostatní vozidla kategorie L od téhož data normu Euro 4 (a od 1. 1. 2020 Euro 5, v závislosti na výsledku studie týkající se vlivu vozidel kategorie L na životní prostředí; Komise by ji měla předložit do 1. 1. 2016).

Do konce roku 2019 by Komise měla uveřejnit také cost-benefit analýzu týkající se potenciálního obligatorního zavedení ABS pro všechny motocykly.

Předpokládaný další vývoj

Nové nařízení by se mělo začít uplatňovat již od 1. 1. 2013, přičemž příslušná (nová) vozidla kategorie L by s ním měla být v souladu od 1. 1. 2016.

Odkazy

EP i Rada definitivně schválili jednotný evropský patent

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany (KOM(2011)215)

Návrh nařízení Rady, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany s ohledem na příslušná ujednání o překladu (KOM(2011)216)

Plénum EP 11. 12. 2012 a Rada 17. 12. 2012 definitivně schválili zavedení jednotného evropského patentu v režimu tzv. posílené spolupráce.

Pozadí

Komise v červenci 2010 uveřejnila návrh týkající se „ujednání o překladu pro patent EU. Cílem bylo snížit cenu patentových přihlášek, jež je podle Komise až 17krát vyšší než v USA (činí až 32 tis €, z čehož 23 tis. € padne na překlady; více v příspěvku „Komise navrhla, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v červenci 2010,, a zde). Rada ale kvůli odporu Itálie a Španělska nebyla schopna dospět k nezbytnému jednomyslnému souhlasu všech členských států (více v příspěvku „Rada se neshoduje, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v říjnu 2010, a v příspěvku „Rada se opět neshodla, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v listopadu 2010). Komise proto na žádost 12 členských států navrhla zahájení posílené spolupráce bez účasti Itálie a Španělska (více v příspěvku „Komise navrhla ve věci patentů tzv. posílenou spolupráci, Vnitřní trh v prosinci 2010). EP i Rada souhlasily (více v příspěvku „EP schvaluje ve věci patentů tzv. posílenou spolupráci, Vnitřní trh v únoru 2011, a v příspěvku „Rada schválila ve věci patentů zahájení posílené spolupráce, Vnitřní trh v březnu 2011). Komise proto v dubnu 2011 uveřejnila 2 potřebné (meritorní) návrhy (více v příspěvku „Evropský patent znovu ožívá, Vnitřní trh v dubnu 2011), jež Rada schválila (v základních parametrech) v červnu 2011 (více v příspěvku „Rada schválila evropský patent, Vnitřní trh v červnu 2011)). Rada se s EP na základních parametrech kompromisu shodla v prosinci 2011 (více v příspěvku „K jednotnému evropskému patentu už údajně zbývá jen krůček, Vnitřní trh v prosinci 2011), ovšem v červenci 2012 se jednání opět pozastavila, neboť Evropská rada z iniciativy Velké Británie z návrhu o vytvoření jednotné patentové ochrany v červnu 2012 vypustila 3 (podle zpravodaje Bernharda Rapkaye klíčové) články (čl. 6-8), přestože mezitím vyřešila otázku sídel patentového soudu v Paříži, Londýně a Mnichově.

Posílená spolupráce je od přijetí Amsterodamské smlouvy možná, pokud se pro její implementaci rozhodne minimálně třetina (nyní 9) členských států EU. V současnosti je upravena čl. 329 Smlouvy o fungování EU.

Klíčové body a sporné body

Zpráva Bernharda Rapkaye (k návrhu o vytvoření jednotné patentové ochrany projednávanému procedurou spolurozhodování) byla plénem EP přijata poměrem 484:164:35, zpráva Raffaela Baldassarreho (k návrhu o ujednáních o překladu projednávanému procedurou konzultace) poměrem 481:152:49 a zpráva Klaus-Heinera Lehneho (z vlastní iniciativy, týkající se patentového soudu) poměrem 483:161:38.

Jednotné (evropské) patenty by měl na fakultativní žádost podanou do 30 dnů od uznání patentu Evropským patentovým úřadem (EPO), který na mezivládní bázi sdružuje patentové organizace ze 27 členských zemí EU a z 11 dalších evropských zemí, udělovat právě EPO, přičemž EU by v něm měla být reprezentována výborem, v němž by krom členských států (s výjimkou Itálie a Španělska) měl být zastoupen i EP a Komise.

EPO takové řešení podporuje, stejně jako 3 jazyky, v nichž by měl být evropský patent veden (angličtina, francouzština a němčina).

Patentová přihláška by měla moci být v kterémkoli úředním jazyce EU plus v jednom ze zmíněných 3 jazyků (ve zbývajících 2 by mělo postačovat její shrnutí). Po dobu nejvýše 12 let by měl být evropský patent překládán do angličtiny, byl-li vydán ve francouzštině nebo němčině, resp. do jiného úředního jazyka EU, by-li vydán v angličtině.

Náklady za překlad patentů, bylo-li o ně požádáno v jiném jazyce než v angličtině, francouzštině nebo němčině, by měly být dotčeným žadatelům kompenzovány, a to až do výše 100 % (tržní ceny strojového překladu, jejž pro prozatím 13 jazyků poskytuje už i EPO).

Cena patentů v EU by po uplynutí uvedeného 12letého přechodného období údajně měla klesnout až o 80 % (z průměrných 36 tis. € na 4 725 €; Komise hovoří o 6 500 € během přechodného období a 5 000 € po něm; podle českých poslanců EP, jež citovala ČTK, by měl být pokles ještě dramatičtější). Dnes jsou patenty v EU podle posledních údajů Komise až 18krát dražší než v USA (kde stojí cca 2 tis. €) nebo 60krát dražší než v Číně (kde stojí cca 600 €).

Výnosy z patentů (resp. z jejich registrace a vedení u EPO) by měly sloužit k podpoře malých a středních podniků (popř. i jiných právnických osob, univerzit a neziskových organizací; srov. čl. 5 návrhu o vytvoření jednotné patentové ochrany), jež své patentové přihlášky podávají primárně v jiném jazyce než ve 3 „oficiálních (proto, že úředním jazykem jejich domovské země žádný z těchto jazyků není).

Polovinu výnosů by měl získat EPO, polovinu členské státy. Přesný distribuční klíč by měl definovat výše zmíněný výbor EU při EPO, nikoliv Komise (prostřednictvím komitologie, resp. článku 290 Smlouvy o fungování EU).

Co se týče patentového soudu, měl by sestávat z první instance rozdělené na centrální, lokální/národní a regionální složku a z odvolacího soudu. Jeho sídlem by měla být Paříž, v Londýně by se měly posuzovat patenty mj. z oblasti chemie či farmacie a v Mnichově mj. z oblasti strojírenství. Odvolací soud by měl sídlit v Lucemburku a řízení by měla být vedena v místním úředním jazyce, popř. v jazyce patentu.

Výše zmíněné čl. 6-8 návrhu o vytvoření jednotné patentové ochrany, řešící roli Soudního dvora EU, by měly zůstat z textu vypuštěny, jak navrhl v listopadu 2012 Coreper, ale měly by být včleněny do mezivládní (neunijní) dohody o systému patentového soudu a návrh o vytvoření jednotné patentové ochrany by na ně měl odkazovat novým čl. 5a.

Definitivní schválení jednotného evropského patentu přivítala zejm. pravice v EP a Komise.

Předpokládaný další vývoj

Mezivládní dohoda o systému patentového soudu by měla být podepsána 18. 2. 2013 a ratifikována přibližně do listopadu 2013 (nejméně 13 státy EPO, ovšem včetně Německa, Francie a Velké Británie, kde má soud sídlit a které mají shodou okolností nejvíce platných patentů; připojit by se údajně měla i Itálie), aby se mohla začít – stejně jako přijatá nařízení o vytvoření jednotné patentové ochrany a nařízení o ujednáních o překladu – uplatňovat od 1. 1. 2014. Podle Komise by mohly být první patenty dle nové legislativy předkládány od dubna 2014.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality