Klára Spáčilová, Euroskop, 1.2. 2013
Volby v Dolním Sasku skončily remízou. Navzdory předvolebním průzkumům dopadly velmi úspěšně pro FDP, která dosáhla téměř dvojnásobku původně odhadovaných hlasů a bez problému tak překonala uzavírací klausuli. U dvou největších německých politických stran – Křesťanských a Sociálních demokratů – došlo k ještě většímu snížení vzájemného rozdílu jejich preferencí. Náskok vládní CDU na opoziční SPD činí 3,4 %, ačkoliv se v předvolebních průzkumech očekával 6% odstup (a v předcházejících volbách v roce 2008 byl dokonce více než 12%). Ze třetího místa se do dolnosaského Zemského sněmu dostali také Zelení s 13,7 % obdržených hlasů. Jiné strany, např. Levice nebo Piráti, neuspěly.
Již před volbami strany dávaly najevo, s jakým partnerem by případně vytvořily koalici. A to přesně v souladu s tzv. dvoublokovým stranickým systémem, který v Německu v současnosti funguje: na jedné straně CDU/CSU a FDP, na straně druhé SPD a Zelení. Výsledek voleb po přepočtu hlasů na mandáty pomocí tzv. Hare-Niemayerovy metody ale dopadl patem. SPD obsadila 49 křesel, Zelení 20, CDU 54 a FDP 14. V součtu tedy sice vede červeno-zelená koalice, s vládnutím v Dolním Sasku to ale nebude mít jednoduché – její náskok nad černo-žlutou koalicí je o pouhé jedno křeslo.
Z čeho plyne neočekávaný úspěch FDP?
Jak to, že se voliči neobávali „zbytečných“ hlasů a i přes výsledky předvolebních průzkumů, v nichž se FDP pohybovala přesně na hraně pětiprocentní uzavírací klausule, pro ni v tak velké míře hlasovali?
Šéf SPD v Dolním Sasku Stephan Weil (foto: Wikipedia)
Odpovědí je nastavení německého volebního systému. Každý volič disponuje dvěma hlasy. První hlas je určen konkrétnímu kandidátovi v jednom ze 30 dolnosaských volebních obvodů (v celém Německu jich je 299) a případný úspěch dané osoby tak znamená její přímý mandát. Druhý hlas je určen pro kandidátní listinu daných politických stran a tento počet je pak rozhodující pro přepočet na získané mandáty. Německý volič tedy může hlasovat strategicky a rozdělit své hlasy případně i mezi více stran (tzv. splitting). Uvádí se, že až 79 % voličů, kteří v těchto volbách svůj druhý hlas dali FDP, měli na prvním místě CDU. Tím vyjádřili své sympatie k avizované koalici a pokračování současné vlády i v nadcházejícím volebních období.
Dolní Sasko jako test podzimních voleb do Spolkového sněmu?
Volby v Dolním Sasku, které je druhou největší spolkovou zemí (a podle počtu obyvatel dokonce největší), poměrně věrně odráží i aktuální preferenční vývoj na celostátní úrovni pro volby do německého Spolkového sněmu. V nejnovějších průzkumech z předposledního lednového dne by CDU/CSU obdržela 40 % hlasů, což ale znamená 3% pokles oproti průzkumům z poloviny ledna, naproti tomu SPD si polepšila na 25 %. Do Parlamentu by se ještě dostali Zelení s 15 % a Levice s 8 %. FDP sice zaznamenala narůst hlasů i na celostátní úrovni, jenže uzavírací klauzuli by stále nepřekonala.
Zároveň se ale objevují názory, že dolnosaské volby nelze zcela považovat za „malé parlamentní volby“. Německý politolog Jürgen W. Falter tvrdí, že tamější struktura voličů není dostatečně reprezentativním vzorkem, aby se výsledek mohl vztáhnout na celé Německo. Dolní Sasko je spíše zemědělská oblast s katolickým obyvatelstvem. O tom svědčí i dolnosaský neúspěch Levice, která by se ale podle současných preferencí do Spolkového sněmu měla pohodlně dostat, a zároveň opačná situace u FDP, která v Dolním Sasku zaznamenala obrovský úspěch, na celostátní úrovni se ale stále pohybuje pod 5% klausulí. Navíc témata, o kterých se v dolnosaských volbách rozhodovalo, byla spíše regionálního charakteru. Falter uvádí ještě další důvod: do parlamentních voleb zbývá téměř tři čtvrtě roku a tato doba může přinést mnoho neočekávaných událostí a zvratů.
Úspěch v Dolním Sasku (byť velmi těsný) tak přinesl vítr do zad SPD, která svou rostoucí popularitu chce náležitě využít i na podzim. A o jistý podíl na případné budoucí vládě stojí i Zelení, kteří diskutují o tom, že by bylo vhodné koalici s SPD pevně zakotvit do svého programu, protože zde „vidí nejlepší šanci, jak dosáhnout změny k lepšímu“. Důvodem je rovněž nemalý počet hlasů uvnitř strany volající po koalici s CDU. A tak se dá očekávat, že i přes stvrzení červeno-zelené koalice se najdou „přeběhlíci“ sympatizující s Křesťanskými demokraty.
A co Spolková rada?
Přímé dopady na celostátní úroveň ale volby v Dolním Sasku mají už nyní. Ve Spolkové radě, tvořené výhradně členy zemských vlád či jejich zástupci, kteří jsou vysíláni jednotlivými spolkovými zeměmi, získala po dolnosaských volbách převahu levice. Spolková rada s opoziční většinou tedy může značně zkomplikovat působení vládnoucí koalici CDU/CSU a FDP, mj. během jejího spolupodílení se na legislativním procesu. A že tuto možnost levice hodlá využít, bylo již několikrát deklarováno. Ohroženo je tak např. poskytování příspěvku na péči a výchovu dítěte, který by levice ráda použila na výstavbu nových předškolních zařízení; prioritou je také zavedení zákonné minimální mzdy.
Volby v Dolním Sasku jsou tak dalšími zemskými volbami v řadě, v nichž pokračuje trend klesajících rozdílů mezi vládnoucí a opoziční stranou. Přesto se vyznačují dvěma důležitými body: neočekávaným úspěchem liberální FDP a změnou poměru sil ve Spolkové radě. Nemůžeme ale s jistotou říci, zda takovým výsledkem skončí i podzimní parlamentní volby. Na to si pravděpodobně budeme muset počkat až do září.
Autor: Klára Spáčilová, psáno pro Euroskop