Marie Bydžovská, Euroskop, 18.2.2013
Přečtete si, jaké jsou hlavní překážky na cestě k transatlantickému volnému obchodu.
V červnu pravděpodobně začnou oficiální jednání o obchodní dohodě mezi EU a USA. Eurokomisař Karl De Gucht je optimista a tvrdí, že se obě strany mohou dohodnout během dvou let. Dohoda by zahrnovala asi polovinu světové ekonomiky a třetinu globálních obchodních toků. Podle doporučující zprávy by EU měla díky ní posílit svou ekonomickou produkci do roku 2027 o 0,5 procenta, tedy o 86 miliard eur (2,2 bilionu Kč). Americkou ekonomickou produkci by volný obchod s EU měl zvýšit o 0,4 procenta, tedy o 65 miliard eur. Přesto sjednání takového paktu označovaného za ekonomické NATO bude pro vyjednavače oříškem, který se nemusí podařit rozlousknout.
Netarifní překážky
Cla jsou ve vzájemném obchodě poměrně nízká. Přestože v některých odvětvích mohou dosáhnout dvouciferných i vyšších hodnot, podle údajů Evropské komise se v průměru pohybují okolo 4 procent. Mnohem větší problémy při vyjednávání budou dělat rozdíly v regulacích.
Sladění regulatorních předpisů by podnikatelům ušetřilo značné sumy. Například farmaceutické firmy by nemusely podstoupit testování na obou stranách Atlantiku. Výhody jednotných bezpečnostních standardů by ocenil i automobilový průmysl.
Sblížit systémy regulací se EU a USA snaží již od roku 1995 v rámci „Transatlantického obchodního dialogu“. Již 17 let neúspěšně. Stále tedy neplatí, že pokud je výrobek již v EU nebo USA uznán, musí být přijímán do distribuce i jinde. „Oběma stranám chyběla politická vůle vést proces k logickému závěru, protože by musely připustit určité zásahy do svého práva regulovat,“ vyjádřila se o neúspěšných rozhovorech Asociace evropského byznysu.
Od roku 2007 se o přípravu podmínek pro sjednání obchodní dohody snaží Transatlantická ekonomická rada. I její výsledky byly dosud spíše mizivé.
Liberalizace zemědělství
Ještě zapeklitějším oříškem bude liberalizace zemědělského obchodu. Farmářské lobby mají velmi silný vliv v obou obchodních celcích a proti oslabení vlastní pozice skrze zahraniční konkurenci se zuby nehty brání.
Velmi pikantní bude debata o uznávání tzv. „frankensteinových produktů“. Tedy alespoň podle Evropanů. Pro Američany jsou geneticky modifikované potraviny (GMO) nebo hovězí s růstovými hormony normální součástí jídelníčku.
Nejen do zemědělství spadá otázka geografických označení. Francie a další země nejsou ochotné ustoupit z požadavku, aby Amerika uznávala specifická označení například pro francouzská vína či italské potraviny.
Kvůli obtížnosti tématu se dokonce objevily návrhy, že zemědělství by mohlo být z jednání vyjmuto. To odmítají američtí farmáři, koalice 40 vlivných zemědělských sdružení kvůli tomu apelovala na Bílý dům, aby z jednání s EU nebyla jejich agenda vyloučena.
Otevření trhu veřejných zakázek
EU již dlouho usiluje o otevírání trhu amerických veřejných zakázek, který je mnohem chráněnější než ten evropský. Mimi jiné kvůli tomu, že federální vláda nemůže jednotlivé státy USA nutit, aby do soutěže o veřejné zakázky pustily i zahraniční společnosti.
Jedná se přitom o důležitý segment trhu. Většina zemí vynakládá na veřejné zakázky všeho druhu 15 až 20 procent svého hrubého domácího produktu (HDP). Jde přitom o rozličné činnosti, počínaje výstavbou dálnic až po správu počítačových sítí pro státní instituce.
Předloni EU umožnila zahraničním firmám ucházet se o obchodní smlouvy v hodnotě 352 miliard eur, což je více než 80 procent všech veřejných zakázek. Vyloučeny byly pouze strategické zakázky v oblasti obrany a strategické infrastruktury. Naopak USA otevřely cizím firmám pouze 32 procent veřejných zakázek.
Liberalizace služeb
Sektor služeb má lví díl na celkovém hospodářském obratu. Přitom v objemu americko-evropského obchodu je to spíš trpaslík. Například evropské aerolinky nemohou operovat na vnitroamerických linkách. Cílem vyjednavačů proto bude odstranit vzájemná omezení. Speciální kapitolou ve službách představuje kultura a umění. Paříž trvá na zvláštní výjimce, která ji umožňuje dotovat a ochraňovat francouzské filmy.
Politická (ne)ochota
Velkou překážkou bude i politická vůle. S dohodou musí souhlasit USA, všech 27 členských států EU a Evropský parlament. Některé evropské země jako třeba Německo nebo Británie mají na volném obchodě s Amerikou velký zájem, jiné jako třeba Francie jsou vůči ní vlažnější. Evropský parlament po Lisabonské smlouvě získal nové pravomoci a stále častěji dává svůj rostoucí vliv najevo, i při schvalování mezinárodních smluv.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop