Lucie Priknerová, Euroskop, 29.3.2013
18. září 2014 se uskuteční referendum o odtržení Skotska od Velké Británie. Otázka, ke které se lidé budou moci vyjádřit, bude mít následující znění:“ Mělo by být Skotsko nezávislou zemí?“ O situaci informuje naše zpravodajka v Londýně Lucie Priknerová.
I když se v současnosti zdá, že příznivci nezávislosti nemají šanci, iniciátor celé akce a předseda Skotské národní strany (SNP) Alex Salmond má celý rok a půl na mediální kampaň. Vláda sice schválila pouze 16 týdenní oficiální kampaň, ta skutečná už ale dávno začala. Nacionalisté to nebudou mít snadné. Podle průzkumů je celých 50 % Skotů pro setrvání v rámci Spojeného království, pouze 30 % by hlasovalo pro nezávislost. Navíc, podpora nezávislosti dokonce od roku 2005 o tři procenta klesla.
Skotsko je součástí Velké Británie od roku 1707. V druhé polovině 20. století docházelo k postupné devoluci, tedy přenesení pravomocí na regionální instituce. Referendum o zřízení skotského parlamentu nezískalo v roce 1979 potřebnou podporu, a vzniklo tak až o 28 let později. Snaha vyčlenit lokální agendu např. rybolov, zemědělství nebo zdravotnictví tu ovšem byla už v 19. století.
Peníze z ropy Skotsko nezajistí
A právě současné nastavení autonomie pouze v některých oblastech přestalo Skotům stačit, protože zahraniční vztahy a obrana zůstávají plně pod dikcí Londýna. Salmond si myslí, že Skotové jsou schopni se plně osamostatnit a plně spravovat veškeré záležitosti, které s chodem státu souvisejí. A to vše při zachování oficiální vlády Alžběty II. nad Skotskem. A o co se Salmond opírá především? Jde o zásoby ropy, které se nacházejí v oblasti Severního moře. Jenomže už tady vůdce Skotské národní strany narazil. Místní samospráva teď zvažuje škrty ve veřejných službách nebo v důchodech, protože Salmond ještě do letošního března předpokládal, že zisky z ropy budou vyšší, ale nakonec se ukázalo, že odhady na období do roku 2017/18 byly o 15-24 miliard liber přemrštěné a ve skutečnosti by se měl každoroční výnos z ropy na konci tohoto období propadnout až o třetinu na 4,3 miliard liber. Další předpoklady, že zbytek výdajů nového skotského státu pokryjí čistě zemědělské aktivity a rybolov nejsou příliš přesvědčivé, jelikož zemědělství je spíše Popelkou, kterou v době krize postihly škrty v řádech desítek milionů liber.
Ani další okolnosti příliš vlasteneckému plánu nenahrávají. Skotská nespokojenost má dlouhou tradici a je ironií, že na referendu dojde zrovna v době, kdy Velká Británie zůstává relativně stabilním ostrovem Evropy obklopeným potápějícími se ekonomikami. Skotská národní strana usiluje o nezávislost regionu už od 30.let 20.století. Wall Street Journal uvádí, že oponenti skotské nezávislosti- konzervativci v čele s Davidem Cameronem, liberální demokraté a labouristé – budou chtít apelovat právě na ekonomický aspekt a poukázat na špatnou situaci malých ekonomik např. Irska nebo Islandu, které musely čelit ekonomické krizi po roce 2008 samy. Skotská národní strana si představuje, že ekonomická stabilizace by byla zajištěna setrváním země v Evropské unii. José Manuel Barosso ovšem řekl, že nezávislé Skotsko si bude muset podat do EU přihlášku, s čímž ovšem SNP nesouhlasí. Její představitel Pete Wishart ve Westminsteru prohlásil:“ Skotsko je součástí Spojeného království. V současnosti jsme členem Evropské unie. Po získání nezávislosti budeme členem Evropské unie.“ Rozdílnou interpretací Bruselu a Edinburgu o budoucnosti Skotska v rámci sjednocené Evropy by ovšem komplikace nemusely skončit. Podle Petra Appse z agentury Reuters je totiž možné, že Londýn bude chtít zabránit okamžitému přijetí Skotska do EU, aby zabránil přílivu pracovní síly.
Nervózní Američané. Přijdou o základnu?
V neposlední řadě zůstává otázkou bezpečnost. Zásoby nukleárních zbraní Velké Británie jsou uložené právě ve Skotsku, na což Salmond reagoval tím, že by se do ústavy nového státu zakotvilo, že se země těchto zbraní zříká. Tím by ovšem Skotové vážně ohrozili Tridentský balistický program týkající se americké a britské armádní spolupráce, protože Britové by přišli o svoji základu v nově vzniklém státě. Američané jsou nervózní, protože stávající dění mohou ovlivnit jen minimálně. Fakt, že Cameron umožnil referendum, také může být zdrojem napětí v americko-britských bezpečnostních vztazích. Na druhou stranu, ani Skotsko by to nemělo jednoduché. Za postoj k jaderným zbraním by si náklonnost USA nezískalo. Navíc, jednou z mnoha výhod, které díky členství ve Spojeném království má, je právě zajištění obrany. Britský ministr obrany Philip Halmond původně novému„sousedovi“ v případě odtržení přislíbil několik tisíc vojáků, poté se dostal pouze k číslu 600 a připustil, že Skotsko by se dostalo do vojensky mnohem slabší pozice, než jakou zastávalo doposud.
Na druhou stranu, i při případném odtržení části Spojeného království by Londýn mohl z kladného výsledku těžit. Británie už by nemusela do regionu posílat peníze a případné ztráty z ropy by nebyly tak výrazné. Ovšem vzhledem k pravděpodobně zamítavému výsledku referenda je mnohem důležitější podívat se, co jeho samotné konání a případné setrvání Skotska pod londýnským vedením může přinést. V první řadě se Londýn ujistí v tom, že jejich nedůvěra ke skotským nacionalistům je oprávněná. Pro ně by tak bylo neúspěšné referendum kontraproduktivní, protože to, o co usilovali – vymanit se z područí britského parlamentu – na ně může dopadnout mnohem více než předtím. Podle Skotů nespravedlivý systém hlasování, ve kterém nemohou ovlivnit záležitosti ve svůj vlastní prospěch, se po vyvolání referenda může změnit v ještě větší britskou averzi vůči Edinburgu. Při zamítnutí nezávislosti se i Salmond dostane do potíží, protože jeho program se vyčerpá. Veřejného hlasování dosáhl a národní cítění se pokusil maximalizovat, takže až do příštího výrazného otřesu např. v podobě změny vztahu Velká Británie-EU nebo případné další vlny ekonomické krize se skotští nacionalisté mohou potýkat s nedostatkem témat, kterými by na voliče apelovali. Pokud tedy příští rok dojde k zamítnutí skotské nezávislosti, je pravděpodobné, že Velká Británie bude na čas mnohem více koherentní než doposud.
Salmond dosáhl Pyrrhova vítězství
David Cameron, který rozhodně není Blairovým pokračovatelem devolučních snah a odtržení Skotska si nepřeje, by tak paradoxně souhlasem s referendem mohl získat pro Británii tolik potřebnou vnitřní stabilitu a sílu pro vyjednávání s Bruselem. Rok 2014 by tak přinesl posílení pro Británii i Konzervativní stranu. Ačkoliv jsou karty zdánlivě rozdány, nejvíce rozporuplné je referendum pro britské labouristy vedené Edem Milibandem. Ti jsou sice proti skotské nezávislosti, ale zároveň si uvědomují, jak by Cameronovi skotské rozhodnutí zůstat ve Spojeném království mohlo pomoci v dalších parlamentních volbách. Skotské hlasování v roce 2013 se tak stane nejen horkých mezinárodním tématem, ale může zasáhnout i politický vývoj ve Westminsteru. Skotové by tak mohli v důsledku rozhodnout nejen o směřování Skotska, ale i Velké Británie.
Nejkontroverznější postavou současného dění ale není Cameron, nýbrž Salmond, který se celkově zdá být největším vítězem situace. Je ale ve skutečnosti poraženým, a to i v případě velkého překvapení a skutečného odtržení Skotska. Nezávislý stát by se totiž velmi rychle mohl ekonomicky natolik propadnout, že by se lídr nacionalistů drasticky mohl stát nepopulárním a zažít drastický politický sestup. Pravda ovšem je, že i kdyby Salmondova kariéra příští rok definitivně pohasla, moment, kdy dostal skotské občany do záře mediálních reflektorů, už mu nikdo nevezme.
Autor: Lucie Priknerová, zpravodajka Euroskopu v Londýně