Marie Bydžovská, Euroskop, 16.4. 2013
Vlivní ekonomičtí poradci Angely Merkelové zareagovali na nedávnou studii Evropské centrální banky, která ukazuje, že německé domácnosti patří v eurozóně k těm chudším. Členové rady známé jako „Pět moudrých“ navrhují, aby se na řešení krize podíleli prostřednictvím zvláštní daně bohatí majitelé nemovitostí v jižní Evropě.
Kdo má platit za záchranu zemí v potížích je otázka, která se opakovaně vrací do diskuze s každou další žádostí o pomoc ze záchranného fondu eurozóny. Ani po třech letech od propuknutí dluhové krize ale eurozóna odpověď na tuto zapeklitou otázku nenašla.
S příspěvkem do nekonečné debaty přišli ekonomové z poradní rady německé kancléřky Angely Merkelové známé jako „Pět moudrých“. Podle jejího člena Petera Bofingera by se na sanaci státních financí měli větší měrou podílet bohatí občané ze států postižených krizí. Za vzor dává přístup Němců po druhé světové válce, kteří v rámci takzvaného vyrovnání dluhů uvalili na majetnější obyvatele po dobu 30 let vyšší odvody.
Hlas ekonomů
Tento postup považuje Bofinger za vhodnější, než aby náklady za záchranu státu nesli střadatelé v bankách, jak se to stalo naposledy na Kypru. „Vynalézaví boháči z jižní Evropy vždycky dostanou své peníze do bank na severu Evropy a zabrání tak přístupu k nim,“ doplnil.
Stejný názor má podle magazínu Der Spiegel i bruselský ekonom Guntram Wolff. „Bez zvýšení výdajů a zavedení nových daní se většině krizí postižených zemí obrat nepodaří,“ soudí. „Záchrana eura by byla dovedena do absurdna, kdyby nakonec srovnatelně chudší průměrná německá domácnost měla chránit řecké superboháče před vyššími daněmi,“ dodal.
Chudí platí boháčům
Roznětkou nové diskuze byla studie Evropské centrální banky (ECB), která došla k šokujícímu závěru, že německé domácnosti jsou nejchudší z celé eurozóny. Medián jmění domácností podle studie ECB dosahoval v Německu 51 tisíc eur, v Rakousku 76 tisíc eur, ve Finsku 86 tisíc eur a v Nizozemí 104 tisíc eur. Země, které mají image domova největších boháčů v Evropě, působí ve srovnání jako chudí příbuzní jižních zemí jako Itálie (173 tisíc eur), Španělsko (183 tisíc eur), Malta (216 tisíc eur) nebo Kypr (267 tisíc eur).
Přestože mnoho analytiků výsledky studie zpochybnilo, mezi Němci analýza posílila pocit nespravedlnosti, že platí na bohaté jihoevropany. Němci totiž platí největší díl financí v záchranném fondu. V současnosti v něm ručí za asi 100 miliard eur. Pokud další země požádají o záchranný úvěr a tím přestanou garantovat za svůj díl financí, může podle německého Svazu plátců daní vyšplhat německý podíl i na 509 miliard eur.
Nový styl záchrany eura?
Při druhém záchranném balíčku pro Řecko a opětovně na Kypru nakreslili politici novou linii zachraňování problematických ekonomik eurozóny. Poprvé museli náklady nést i majitelé státních dluhopisů a střadatelé v bankách. Podle magazínu Der Spiegel se možná jedná pouze o začátek nové strategie. Dosavadní metoda je totiž podle něj nejen nespravedlivá, protože chudí platí na bohaté, ale i nebezpečná, protože brzo se mohou i dárcovské země vyčerpat. Záchranné úvěry navíc neřeší předlužení, protože pouze přidávají další půjčky na hromadu již existujících dluhů.
Podle německého magazínu by bylo efektivnější, kdyby se samy předlužené země postaraly o snížení dluhové zátěže. Řešením by byl sestřih dluhu, který by postihl držitele dluhopisů, nebo zdanění majetku, které by financovalo státní výdaje. Studie ECB ukazuje, že zdroje, které je možné zdanit, v jižních zemích nechybí.
Periferní země eurozóny již v rámci boje s předlužením po zdanění majetku sáhly. Například ve Španělsku loni po pěti letech znovu zavedli daň z majetku, která však vynesla spíše zanedbatelnou jednu miliardu eur. Důvodem proto byly možnosti vysokých odpisů, například v případě vlastní nemovitosti jeden milión eur. Francie získala v minulém roce ze zvláštní daně z majetku 2,3 miliardy eur a Řecko 2,7 miliard eur.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop