Petr Zenkner, Euroskop, 16.4. 2013
Na položenou otázku „Kdo nás bude bránit“ odpovídali na akci v Evropském domě Jan Havránek z Ministerstva obrany a Vít Střítecký, který působí na Karlově universitě. Akci uspořádal Institut pro evropskou politiku EUROPEUM.
Podle Jana Havránka, který na ministerstvu řídí Sekci obranné politiky a strategie se při odpovědi na tuto otázku okamžitě a logicky objeví dvě organizace – Severoatlantická aliance (NATO) a Evropská unie. Havránek si ale položil otázku, zda v budoucnu nebude znovu větší roli hrát i Organizace spojených národů. Česká republika v prvé řadě nesmí být černým pasažérem, musí aktivně přistupovat ke svojí obraně, a podílet se činnosti obou organizací.
EU a NATO – rozdělení rolí
Havránek chápe NATO jako jednoznačně obrannou organizaci, zatímco EU jako politickou, hospodářskou a měnovou unii. Česká republika patřila v minulosti ke státům, které se bály, že si obě instituce mohou konkurovat a svoje kapacity zdvojovat. „Tyto obavy se postupem času rozplývají,“ řekl Havránek. Unie si totiž našla svoje místo v tzv. civilně-vojenské spolupráci. S tím souhlasil i Střítecký. „EU se tady našla a utvořila se komplementarita s NATO,“ uvedl.
Dominantní je však jiný problém ve vztahu „Evropa a Amerika“ – od 90. let se rozvírající nůžky ve výdajích na obranu. V minulosti existovala ve financování aliance parita, nyní USA „obstarávají“ již 78 % výdajů. Jen několik evropských členů NATO plní závazná pravidla organizace o výdajích na obranu ve výši 2 % HDP, která ale nejdou vynutit. Střítecký připomněl, že ještě na začátku 90. let se mezi členy NATO běžně hovořilo o 3 procentech HDP výdajů na armádu.
Hrozivý pokles výdajů
Podle Stříteckého si Evropa začala po konci Studené války vybírat mírovou dividendu. K udržení zbrojních výdajů nepřispívá ani současná krize eurozóny. ČR vydává na obranu 1,1 % svého HDP. Havránek to považuje za problém, alespoň se však podařilo zastavit propad, určitou českou výhodou je i struktura výdajů (personál, výdaje na operace a údržbu, investice do vojenských kapacit armády).
Podílu jednotlivých výdajů se věnoval také Střítecký. Srovnal vysoké položky na personál ve výdajích EU, za zásadní problém považuje diametrálně odlišné výdaje na investice a vývoj; Američané na ně vydávají 12 % svého vojenského rozpočtu, který v roce 2011 dosáhl 711 miliard dolarů (4,7 % HDP), zatímco státy EU v průměru 4 procenta. Podle Stříteckého ještě tento pokles není vidět v žebříčcích SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute pravidelně zveřejňuje zbrojní výdaje ve světě – pozn. red.), neevropský zbrojní průmysl se již začal výrazně prosazovat v námořních technologiích.
Havránek připomněl, že zatímco „Západ“ vojenské výdaje snižuje, Čína, Rusko, Brazílie či Indie raketově zbrojí. Vytváří se tak pocit přesunu moci. Podle Havránka se ale nesmí tato čísla, byť je nepopírá, přeceňovat. Důležité je totiž i jejich využití, s čímž v diskusi souhlasil i Střítecký. Ten zároveň „dodal“ některá čísla, která pokles Evropy potvrzují. Podle nich celkem osm zemí EU postupně škrtlo pětinu svého vojenského rozpočtu. Statistiky ukazují, že jde většinou o státy střední a východní Evropy a samozřejmě Řecko. Pro srovnání ruský vojenský rozpočet stoupl o 9,3 procenta a Rusko plánuje nárůst až o 50 %.
Jak a co bránit
Vít Střítecký zmínil také nové vnímání hrozeb, jež reflektuje Lisabonská strategie NATO. Koncept tzv. „resilience“ reflektuje bezpečnostní výzvy budoucnosti a vychází ze schopnosti bránit obyvatelstvo a společnost. Zaměřuje se na minimalizaci dopadů a prevenci rizik a vnímá ohrožení širším způsobem, než jako válku. Mezi hrozby řadí například havárie, přírodní katastrofy či nové hrozby jako kyberterorismus či ohrožení energetické infrastruktury.
Za důležité pro politickou pozici Evropy v globálním světě považuje Střítecký protiraketovou obranu v jakékoliv formě – a je jedno, zda v rámci NATO nebo spojením se Spojenými státy.
Jan Havránek doplnil, že hlavním smyslem je obrana demokracie a jejích hodnot. Největší aktuální bezpečnostní hrozbou jsou Severní Korea a Írán. Havránek také zmínil i snahu předcházet hrozbám, které mají svá úskalí jak ukazují i problémy spojené s Irákem a Afghánistánem.
Autor: Petr Zenkner, Euroskop
