Filip Tuček, Euroskop, 22.4. 2013
Kypru se nabízí jedno velmi účinné řešení současných finančních těžkostí. Prudký rozvoj těžby zemního plynu objeveného u břehů ostrova v roce 2011 by mohl přinést zemi ročně více než 3 miliardy eur.
Těžbě ovšem stojí v cestě nákladnost výstavby infrastruktury, a zejména odmítavý postoj Turecka vzhledem k dekádám trvajícímu sporu o statut Turecké republiky severního Kypru (TRNC). Přičteme-li nevyjasněné námořní hranice ve východním Středomoří, plynu se přezdívá „diplomaticky zakletý.“ Pokud by se ovšem Kypru úspěšně podařilo všechny problémy spojené s rozvojem těžby překonat, v roce 2020 by do ekonomiky z jeho produkce mohla přitéct až jedna osmina dnešního kyperského HDP a příjmy na daních jedné desetiny ročních vládních výdajů.
Ekonomická příležitost
Oblast východního Středomoří nebyla pro těžaře dlouho zajímavá. V roce 2000 ovšem bylo v izraelských vodách objeveno malé plynové pole Mari-B, které od roku 2004 produkuje plyn pro izraelskou spotřebu (v roce 2012 pokrývalo až 60 % jeho spotřeby). Nález předznamenal prudký nárůst průzkumných aktivit vedoucích k objevům řady polí, a zároveň přilákal řadu zahraničních těžařských společností. Nejaktivnější z těchto firem, americká Noble Energy, v roce 2011 objevila v kyperských vodách pole Aphrodite. Jeho velikost se odhaduje mezi 180 a 250 miliardami metrů krychlových (BCM) plynu. Pro představu, izraelské pole Mari-B, které již dosáhlo vrcholu těžby v roce 2011 po ukončení egyptských plynových dodávek do Izraele, obsahovalo 30 BCM.
Kypr se sice rozhodně nestane díky objevu poli Aphrodite zásadním hráčem na trhu s plynem. Součet všech izraelských polí je zhruba čtyřikrát větší a například celá EU v roce 2011 spotřebovala 440 BCM zemního plynu. Podle odhadů IEA by ale příjmy z licencí z těžby plynu a jeho následného prodeje přinesly malé kyperské ekonomice 2,3 miliardy eur ročně a vládě dalších 0,8 miliardu eur na příjmech z daní. HDP Kypru v roce 2012 přitom tvořilo 19 miliard eur. znam je tedy zřejmý.
Ložiska plynu ve východním Středomoří (mapa: Noble Energy)
Nákladná infrastruktura
Pokud Kypr plyn skutečně začne těžit (cílem pro zahájení produkce je rok 2017/2018), naprostá většina komodity bude určena pro export. Ještě v roce 2009 zajišťoval více než 99 % energetické spotřeby dovoz ropy. Kyperská vláda v reakci na objevy plynu prohlásila, že chce diverzifikovat energetický mix země směrem k posílení role plynu, nelze očekávat radikální transformaci. Dle odhadů by celá kyperská ekonomika mohla v roce 2020 spotřebovat ročně pouhých 0,9 BCM plynu. Objem komodity určený k exportu proto bude, v případě uskutečnění těžebních plánů, značný.
Kypr při rozvoji těžby čelí dvěma zásadním překážkám: musí investovat obrovské peníze do potřebné infrastruktury, nejistotu pro těžbu představuje také Turecko. Země dává přednost exportu plynu ve zkapalněné podobě (LNG), před levnějšími alternativami v podobě pevného plynovodu. Potrubí přes Řecko by vzhledem k liberalizaci evropského trhu s plynem bylo méně ziskové a plynovod do Turecka je kvůli vztahům s Kyprem nerealistický.
Prohloubení vrtů a vybudování zařízení na zkapalnění plynu sice přijde až na 10 miliard eur, ovšem LNG dá Kypru nezávislost na fyzické přepravní infrastruktuře, a zároveň možnost exportovat plyn na finančně atraktivní východoasijské trhy. K investici proto kyperská vláda dle ministra zahraničí Kasoulidese přistoupí nehledě na to, zda se partnerem projektu rozhodne být Izrael, se kterým Kypr při rozvíjení těžby počítal. Rozhodnutí izraelské vlády se očekává v následujících měsících.
Turecká karta
Rozhodnost Kypru, umocněná finančními potížemi země, demonstruje odhodlání země přikročit co nejrychleji k těžbě, a získat tak přístup k vysokým příjmům. Proti je ovšem rostoucí regionální velmoc Turecko. Premiér Recep Tayyip Erdogan trvá na sdílení veškerých potenciálních příjmů z těžby s obyvateli Turecké republiky severní Kypr, od invaze v roce 1974 ekonomického, politického a vojenského chráněnce Ankary. V opačném případě dokonce Erdogan nevyloučil přijetí opatření proti „neakceptovatelné kyperské aktivitě.“ Na druhé straně, Kypr takový krok podmiňuje dohodou, že z peněz nebude profitovat 30 000 tureckých vojáků na ostrově. Požadavek se fakticky rovná žádosti o jejich odchod.
Turecko postupně začíná volit smířlivější přístup s cílem získat podíl na exportu středomořského plynu. Začátkem dubna 2013 nabídl turecký prezident Gul Kypru zrušení obchodních embarg a uvolnění napětí (již o měsíc dříve přitom Turecko po 2 letech normalizovalo vztahy s Izraelem).
Pokud Turecko, hlavní politická překážka rozvoje kyperské těžby, zaujme aktivní přístup, a Kypr na druhé straně bude ochoten hledat dohodu se svým rivalem, je velmi pravděpodobné, že k budování infrastruktury na těžbu a export plynu skutečně dojde. Kypru by „diplomaticky prokletý“ zemní plyn mohl přinést, ve středně dobém horizontu, finanční spásu.
Autor: Filip Tuček, Euroskop