Marie Bydžovská, Euroskop, 2.5. 2013
Island je se svými 320 tisíci občany menší než Brno. Přesto volby na tomto malém ostrově vyvolaly pozornost celosvětových médií. S přehledem je vyhrály opoziční strany pravého středu. Vládní strany i přes dobré ekonomické výsledky země zaznamenaly propastný pokles preferencí. Island tak patrně nebude dál jednat o členství v Evropské unii.
Do islandské vlády se po pěti letech od propuknutí krize vrací tradiční strany, které stály v čele země po většinu období od vyhlášení nezávislosti v roce 1944. Nejvíce hlasů, 26,7 procenta, získala konzervativní Strana nezávislosti, hned za ní skončila se ziskem 24,4 procenta hlasů liberální Pokroková strana. Vládnoucí Sociální demokraté získali podporu jen asi 13 procent lidí. To znamená, že od minulých voleb ztratili přes polovinu voličů.
Hlasování přineslo drtivou porážku historicky první levicové vládě na Islandu, která vzešla z voleb těsně po propuknutí krize. A to i přesto, že se vládě premiérky Sigurdardóttirové podařilo dovést svou zemi zpět na trajektorii ekonomického růstu. V roce 2011 rostlo hospodářství země o 2,9 a v loňském roce o 1,6 procent, hodnoty, které by zemi mohla většina Evropy závidět. A dokonce i nezaměstnanost se drží v porovnání se zbytkem kontinentu okolo velmi nízké hodnoty pěti procent. Proč tedy voliči odmítli ekonomicky poměrně úspěšné vedení země?
Noví vládci Islandu. David Gunnlaugsson a Bjarni Benediktsson (vpravo). Prezident pověřil sestavením vlády Gunnlaugssona. (foto: čtk)
Icesave vládě zavařil
Jedním z důvodů byl podle zpravodajského serveru BBC pocit Islanďanů, že kabinet dával přednost splacení mezinárodních závazků před pomocí vlastním občanům. Vládnoucím stranám se vymstil ostře sledovaný případ islandské banky Icesave.
Po jejím krachu v roce 2008 země odmítla odškodnit zahraniční vkladatele. Britská a nizozemská vláda svým občanům ztracené vklady nahradily a po islandské vládě požadovaly peníze zpět. Islandská levicová vláda vyšla zahraničním požadavkům vstříc, občané však ve dvou referendech smlouvy o náhradách Amsterodamu a Londýnu odmítli. Letos v lednu dal účastníkům referenda soud Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) za pravdu.
Rozhodnutí mezinárodního soudu nahrálo popularitě Pokrokové strany, která jako jediná dlouhodobě odmítala výplatu náhrady za Icesave. Ještě na konci loňského roku jí průzkumy přiřazovaly jen asi polovinu jejího volebního zisku.
O pětinu nižší hypotéky
Druhým pro Islanďany důležitým tématem byla otázka oddlužení. I v této záležitosti nalákal voliče slib lídra Pokrokové strany Davida Gunnlaugssona, že schválí odpis hodnoty hypoték až o dvacet procent.
Neúnosné břemeno splácení hypotéky totiž trápí vysoké procento obyvatel. Mnoho z nich drží hypotéky, které jsou indexované na výši inflace. Protože během krize spadl kurz islandské koruny téměř na polovinu, skokově vzrostla i cenová hladina. Majitelé nemovitostí s hypotékou indexovanou podle inflace proto musejí splácet o mnoho vyšší sumu, než si původně půjčili.
Vítězná Strana nezávislosti zase slibovala snížení daní, které v rámci rozpočtové konsolidace levicová vláda byla nucena zvýšit, a podporu hospodářského růstu. K němu by mimo jiné podle lídra strany Bjarni Benediktssona mělo přispět zrušení bariér pro kapitálové toky. Ty sice zabránily odlivu likvidity, ale jsou viněny, že brání příchodu zahraničních investic.
Většina Islanďanů do EU nechce
Oblibě se netěšila ani snaha vlády přistoupit do EU (v roce 2009 podala přihlášku ke vstupu) a v budoucnosti přijmout i společnou evropskou měnu. Od podání přihlášky ke vstupu do EU v roce 2009 popularita členství v Unii neustále klesá. Zatímco v roce 2009 se vyslovilo k přistoupení kladně 39 procent dotázaných, v současnosti jej podporuje jen 27 procent. Dvě vítězné strany (Strana nezávislosti a Pokroková strana) slibovaly v případě svého vítězství vypsat referendum, zda mají rozhovory o členství v EU pokračovat.
Obě pravicové strany zdůrazňují, že Island je součástí vnitřního trhu EU prostřednictvím Evropského ekonomického prostoru a patří i do Schengenského prostoru. Vstup do EU by proto podle nich zemi přinesl pouze nevýhody, především omezení rybolovných práv, která jsou tradičně pro islandskou ekonomiku důležitá. Právě na nich rozhovory o vstupu nejvíce zaostávaly.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop