Mariana Pítrová, Euroskop, 9.5. 2013
Po téměř čtvrtletém politickém handrkování má Itálie novou vládu. V jejím čele stojí šestačtyřicetiletý Enrico Letta. Politik s kořeny křesťanského demokrata byl dosud místopředsedou levicové Demokratické strany, která vyhrála únorové volby v dolní komoře. Rodák z Pisy je kariérním politikem, má doktorát z evropského práva a několik let působil jako europoslanec. Jak dodávají italská média, jeho důležitou vlastností je i náklonnost k fotbalu, ostatně jako je tomu u každého kovaného Itala.
Letta a jeho kabinet skládali koncem dubna přísahu za dramatických okolností. Před budovou, kde se sešla nová 22členná vláda, se střílelo. Nešlo však o teroristický útok ani o mafiánskou vendetu. Střelcem byl údajně zoufalý Ital, který jako mnoho jeho krajanů přišel o práci. Právě na takové nešťastníky cílí program nové italské vlády.
Letta chce upustit od razantních opatření předchozí technokratické vlády. Premiér přehodnotí zavedení sporné daně z nemovitosti a nabídne podnikatelům úlevy v případě, že budou zaměstnávat absolventy, kteří teď v jihoevropské zemi o práci zavadí jen těžko. Dalším krokem nového ministerského předsedy je i návrh na snížení platů ústavních činitelů. Ostatně Letta si na hédonismus příliš nepotrpí, což dokázal i při jmenování vlády v prezidentském paláci, kam se sám dovezl vlastním fiatem.
Velký fanoušek fotbalu. Italský premiér Enrico Letta (foto: Enciroco Letta/Flickr)
Strýček Gianni a jeho kamarád
Na konci devadesátých let působil Letta jako ministr pro evropské záležitosti, v dalším období pak jako šéf resortu průmyslu, obchodu a práce. Z kariéry trojnásobného otce nevyčnívá žádný skandál. Problémy mu však může přinést instituce katolickou Itálií nejvíce ctěná – rodina. Letta, který přistoupil na Berlusconiho nabídku velké koalice, sice splnil požadavek staronového prezidenta Napolitana o stabilizaci politické situace, zároveň však udělal něco, po čem voliči levice opravdu netoužili. Spojil se s mediálním magnátem, který symbolizuje pro mnohé staré časy, ve kterých Itálie zabředla do ekonomických problémů.
Řada komentátorů se ptá, zda za poměrně hladkou dohodou s pravicí stála Lettova občanská zodpovědnost nebo fakt, že jeho strýc Gianni Letta je pobočníkem nepřemožitelného Silvia. Abychom však byli k novému ministerskému předsedovi spravedliví, dodejme, že působil vždy na druhé straně barikády než jeho strýc. Od roku 2006 zastával mimo jiné funkci tajemníka ve vládě Romana Prodiho, kterému dodnes nemůže Berlusconi zapomenout volební porážku. Místo strýčka tak dost možná Lettu s veteránem politické scény spojuje více to, že premiérovo srdce bije pro barvy AC Milan, jehož prezidentem je právě Berlusconi.
Zvolení Letty zároveň komplikuje život jeho manželce Gianně Fregonarové, která je od roku 1992 novinářkou a píše pro celostátní deník Corriere della Sera. Už v minulosti se kvůli kariéře manžela raději přeorientovala z pozice parlamentní zpravodajky na průmyslovou oblast. Ve vysoké politice však není jedinou manželkou-novinářkou. Stačí se podívat za hranice do Francie na první dámu Valérii Trierweilerovou.
Evropská cesta
Krátce po jmenování vlády odjel nový šéf kabinetu na evropské turné. V Berlíně se setkal s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, v Paříži pak s prezidentem Francoisem Hollandem a při své cestě zavítal i do Bruselu, který nedočkavě čekal na podobu nového italského kabinetu.
V něm zasedá deset ministrů Demokratické strany, pět ministrů z Berlusconiho Lidu svobody a tři zástupci Montiho koalice. Zbytek resortů obsadili nestraníci. Ministryní zahraničí je proevropská politička a bývalá eurokomisařka Emma Boninová, v kabinetu je ostatně výrazně více žen než v minulosti, což zlí jazykové přičítají slabosti Berlusconiho, který se na složení vlády podílel. Ten do kabinetu prosadil korunního prince své strany Angelina Alfana na klíčový post ministra vnitra. Montiho koalice zastupuje mimo jiné ministerstvo obrany.
Podobně jako příchod do funkce poznamenal Lettův návrat z evropské cesty další symbol. Ve věku 94 let zemřela velká osobnost italské politiky Giulio Andreotti. Několikanásobný premiér a mistr zákulisních her, přezdívaný Belzebub, byl u všech výrazných změn v politickém uspořádání Itálie. Několikrát stanul před soudem kvůli údajnému napojení na mafii či únosu Alda Mora. Vždy byl nakonec obvinění zproštěn.
Řada Italů věří, že smrtí Andreottiho končí jedna éra, kdy mafie a korupce bují v zákulisí italské politiky. Berlusconi sice už svoji přezdívku také má, ale v nové vládě nezasedl. Letta si na přízvisko musí počkat, snad i tohle může být známkou toho, že Apeninský poloostrov čeká změna.
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop