Mariana Pítrová, Euroskop, 24.5. 2013
„Mluvím-li o městě, myslím tím Paříž, mluvím-li o státě, mám na mysli Francii, mluvím-li o zemi, myslím tím celý svět,“ řekl Napoleon Bonaparte. Jeho slova dokládají přístup Francouzů k národní identitě napříč generacemi. Jedna ze součástí francouzského patriotismu je teď předmětem ostré diskuze. Socialistická vláda toužící po větším zájmu cizinců o Francii se pře s tamními lingvisty a akademiky, kteří mluví-li o jazyku, mají tím na mysli jen a jen francouzštinu.
Od roku 1994 platí v zemi galského kohouta zákon na ochranu francouzského jazyka. Podle ministra kultury, který stál za jeho zrodem, se mu přezdívá Toubonův zákon. Předpis si kladl od svých počátků za cíl ochránit řeč básníků před vnějšími vlivy, především před záplavou anglicismů. Francouzština se díky němu stala povinným jazykem oficiálních vládních publikací, reklam, obalů, obchodních smluv a správně by se měla používat i ve všech státních školách, ať už jde o mateřské školky či univerzity.
Vláda se ale rozhodla, že v poslední jmenované oblasti by to nemuselo být tak horké. V rámci reformy přišla ministryně pro vysoké školství Geneviève Fiorasová s návrhem, aby francouzské univerzity přilákaly zahraniční studenty a začaly nabízet některé obory i v cizím vyučovacím jazyku, a to v angličtině. „Když se francouzské vysoké školství neotevře dalším jazykům, riskuje, že z něj zbude pět lidí, kteří u kulatého stolu diskutují o Proustovi,“ nechala se v deníku Liberation slyšet ministryně.
Zabije angličtina Moliérův jazyk?
O tom, že by měl Toubonův zákon doznat změn, však nechtějí lingvisté ani někteří vysokoškolští pedagogové slyšet. „Pokud dovolíme, aby pronikla angličtina do našich škol, aby se tak vyučovala věda, francouzština bude skomírat. Stane se všedním jazykem, nebo dokonce mrtvou řečí,“ odsoudil návrh ministryně v britském Telegraphu novinář Bernard Pivot.
Jak připomíná list Guardian, v současnosti se podle Toubonova zákona nesmí vést na akademické půdě přednášky, pokud se nejedná o jazykové kurzy či předměty zahraničních hostujících profesorů. Praxe ale zákon o ochraně jazyka nijak svědomitě nedodržuje, což připomíná i pařížský student Francois Desset. „Podle zákona je vyučovacím jazykem francouzština s některými výjimka. Ale popravdě, tento zákon není ve Francii vůbec respektován,“ řekl Euroskopu Desset s tím, že ministryně chce díky rozšíření anglických kurzů přilákat více zahraničních studentů, kteří teď tvoří 12 procent vysokoškoláků. Fiorasová chce jejich podíl zvýšit do roku 2020 na 15 procent.
Vzhůru do toho
Proti plánu na příliv zahraničních studentů se staví řada poslanců napříč francouzskou pravicí i levicí. Nejvíc se však za národní řeč bije Francouzská akademie, což je instituce, která na čistotu jazyka dohlíží již od roku 1635, a počínání ministryně označuje za „jazykový atentát“. Vlivné instituci pak zdatně sekunduje lobbyistická skupina Za právo Francouzů na práci ve francouzštině, které se v roce 2007 podařilo „naprášit“ úřadům firmu, jež nepřekládala firemní dokumenty do francouzštiny. Společnost si za svůj postup vysloužila pokutu 600 tisíc eur.
Ač kritici bili na poplach sebevíc, dolní komora francouzského parlamentu nakonec tento týden rozšíření výuky v angličtině schválila. „Budeme i tady, na půdě parlamentu, mluvit jednoho dne anglicky?“ rozčiloval se pravicový poslanec a univerzitní profesor Daniel Fasquelle. Vášně odpůrců měl částečně zklidnit dodatek, který k zákonu přidali socialisté. Podle něj se v angličtině budou vyučovat jen ty hodiny, u kterých je to z pedagogických důvodů ospravedlnitelné.
Otevření francouzských univerzit anglickému jazyku glosoval tamní deník Liberation titulkem „Vzhůru do toho!“ V editorialu pak vlivné médium vtipně shrnulo celou situaci tak, že Francie by se v jazykové oblasti měla přestat chovat jako poslední zástupce obležené galské vesnice.
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop