Marie Bydžovská, Euroskop, 3.6. 2013
Německému Hamburku dělají těžkou hlavu afričtí uprchlíci, kteří bez prostředků a zajištění pobývají v centru města. Do Německa se dostali z Itálie, která jim poskytla cestovní doklady pro pohyb po schengenské zóně, a navrch přidala 500 eur.
Afričané kempující na Bismarckově soše v centru Hamburku nedají spát nejen úřadům a politikům. Všichni si uvědomují, že se jedná o problém, který se musí urgentně řešit.
„Nemají žádný právní nárok na to, aby tu zůstali či aby získali nějaké dávky. Není správné dávat jim nějaké falešné naděje. Existuje pro ně jen jediné řešení – vrátit se tam, kde mohou zůstat a pracovat, což je buď Itálie, nebo jejich rodná země,“ uvedl hamburský senátor Detlef Scheele, který má na starosti oblast práce, sociálních věcí, rodiny a integrace.
„Jednání italských úřadů je troufalost,“ vyjádřil se ještě ostřeji pro deník Bild Joachim Herrmann, ministr vnitra Bavorska, které řeší stejný problém jako Hamburk.
Italský ostrov Lampedusa čelí velkému náporu imigrantů z Afriky (foto: Wikimedia Commons/Micniosi)
Pět stovek na cestu
Za náhlým přílivem stovek imigrantů podle informací deníku Die Welt stála politika italských úřadů, které Libyjcům a dalším Afričanům poskytli 500 eur (13.000 korun) a doklady nutné pro pohyb po schengenské zóně za to, že zemi opustí a přesunou se do jiných států EU. „Když (v Itálii) zavřeli tábor, dali mi 500 eur a řekli, ať jdu do jiné evropské země,“ citoval deník Bild nigerijského uprchlíka Asuquo Uda. Celkově nabídku podle deníku Die Welt přijalo 5700 osob.
Italské ministerstvo vnitra svůj postup bránilo s tím, že „vyplacení 500 eur i vystavení dokladů se uskutečnilo po konzultaci s Německem a neodporuje evropskému právu“. Die Welt událost komentuje s tím, že „není jasné, zda se jedná o provokaci, nepochopení nebo příliš širokou interpretaci“.
Každopádně německé ministerstvo vnitra o celé záležitosti vědělo již v březnu, kdy zaslalo zemským orgánům dopis, který se dostal do redakce deníku Die Welt. V něm upozorňuje právě na to, že do Německa přijíždí příslušníci třetích zemí, kteří disponují italskými povoleními k pobytu, jež jim umožňují pohyb po celém území Schengenské zóny (26 evropských států).
Povolení k pobytu umožňuje africkým imigrantům zůstat v Německu pouze tři měsíce. Italská vláda již údajně slíbila, že uprchlíky přijme zpátky. Zemské vlády v Německu nicméně musí cizincům zaplatit letenku.
Arabské jaro spustilo migrační vlnu
Celá situace pouze ilustruje dlouhodobý problém. Nepokoje v severoafrických zemích, které začala na přelomu roku 2010 a 2011, vyvolaly mohutnou uprchlickou vlnu, která naplno udeřila na nejblíže položenou Itálii. Loni se na italském pobřeží vylodilo přes 8000 nelegálních imigrantů. V roce 2011 to ale bylo dokonce 60.000.
Azylová politika se v EU řídí tzv. pravidlem Dublin II. Podle něj kdo jako uprchlík skončí v bezpečném třetím státě – což jsou všechny členské státy EU a mnoho jejich sousedů, nesmí dále. Další státy EU nemají povinnost od nich přijímat žádosti o azyl, protože už přece v bezpečí jsou. V praxi to vede k tomu, že země, které leží na kraji krizových oblastí nebo u moře, které se zoufalí uprchlíci pokoušejí překročit, náhlé přílivy imigrantů nejsou schopné pojmout.
Itálie není jediným státem, který zápasí s příliš silným přílivem uprchlíků ze severu Afriky. Na neúnosnou zátěž si v tomto kontextu stěžují i další jihoevropské státy, například Řecko.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop