Energie v květnu 2013

05.06.2013
Euroskop

Květnové zasedání Evropské rady se věnovalo energetice

Květnové zasedání Evropské rady se věnovalo energetice

Evropská rada 22. května 2013, Brusel. Závěry (EUCO 75/1/13)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 k současným výzvám a možnostem obnovitelné energie na evropském trhu s energií

Jedním z hlavních témat zasedání ER, které se uskutečnilo 22. 5. 2013, byla „strategická debata“ (jak ji nazval předseda ER Herman Van Rompuy) týkající se energetické politiky EU.

Debata se týkala 4 hlavních témat: dokončení liberalizace energetického trhu v EU, energetické účinnosti, investic do energetické infrastruktury a diverzifikace energetických zdrojů.

Energetika byla také tématem nelegislativního usnesení, které 21. 5. 2013 přijalo plénum EP. Usnesení se týkalo stanovení závazných cílů využívání OZE do roku 2030.

Pozadí

V únoru 2011 se uskutečnil summit věnovaný taktéž tématu energetické politiky EU. V závěrech summitu byly stanoveny směry pro další budoucnost energetické politiky EU včetně termínů pro dosažení cílů energetické strategie EU.

Hlavy států a vlád členských zemí EU se tehdy shodly např. na tom, že do roku 2014 má být dobudován vnitřní trh s plynem a elektřinou, členské státy proto mají ve stanovených lhůtách přijmout a v plném rozsahu implementovat platnou legislativu. Další závěry se týkaly infrastruktury, EU chtěla podpořit projekty propojení energetických sítí (plynárenských a elektroenergetických) tak, aby do roku 2015 žádný členský stát netrpěl „izolovaností“ od energetických sítí a nebyl ohrožen výpadkem dodávek zdrojů z důvodu nedostatečného propojení. Dalším důležitým (a citlivým) tématem summitu v roce 2011 byla energetická účinnost a plnění cílů stanovených do roku 2020, na kterých se dohodla ER v červnu 2010. Týkaly se energetických úspor v EU o 20 % do roku 2020, přičemž od 1. 1. 2012 měly všechny členské státy EU přijmout standardy týkající se energetických úspor, především u zakázek na veřejné budovy, služby apod. Únorový summit v roce 2011 přitom konstatoval neuspokojivé plnění stanovených cílů. Tématem byla také energetická bezpečnost a vztahy EU s producentskými, spotřebitelskými i tranzitními zeměmi (více v příspěvku „Původní cíle Evropské rady? Energetika a inovace“, Energie v únoru 2011).

Hlavní témata květnového summitu v roce 2013 tedy de facto kopírovala prioritní témata projednávaná již před více než 2 lety na summitu v roce 2011. Závěry květnové ER přitom konstatovaly, že cíle z roku 2011 nadále zůstávají v platnosti, potřeba je však další práce na jejich plnění.

Klíčové body

Na květnovém summitu 2013 bylo především zopakováno předsevzetí, které zaznělo již na summitu v roce 2011, tedy dobudovat jednotný energetický trh v EU do roku 2014 a zajistit propojení všech členských států energetickými sítěmi do roku 2015.

Zde je ovšem nutno podotknout, že ne všechny členské státy dostatečným způsobem implementují legislativu tzv. třetího liberalizačního balíku. ER vyzvala také k implementaci další legislativy, především směrnice o podpoře energie z OZE a nařízení, které se týká bezpečnosti dodávek plynu.

Zdůrazňována byla potřeba investic do nové („inteligentní“) energetické infrastruktury, která by měla zajistit nepřerušované dodávky energií a bezpečné využívání takových zdrojů, jako jsou OZE. ER vyzvala k vytvoření národních plánů pro budování těchto inteligentních sítí.

Vrcholní představitelé EU si dle závěrů ER od těchto investic slibují také zajištění pracovních míst a zvýšení konkurenceschopnosti EU, což je častý argument objevující se ve spojitosti s investicemi do nových energetických zdrojů a infrastruktury. Zajímavé také je, že podle ER by financování těchto investic mělo pocházet především ze soukromých zdrojů, EU jej chce ale podnítit legislativními stimuly, které se mají týkat nejen energetické politiky, ale také ochrany klimatu po roce 2020. V oblasti investic náleží k prioritám ER také postupné snižování podpor, které mohou být považovány za škodlivé z hlediska ekonomického či z hlediska životního prostředí, jako jsou podpory v oblasti těžby fosilních paliv.

Z hlediska ČR je důležité, že se do závěrů dostala také výzva EK k řešení problému neplánovaných a nežádoucích toků energií, které ohrožují stabilitu elektroenergetické sítě např. v ČR či Polsku především v souvislosti s produkcí elektřiny z OZE v Německu.

Posílena by měla být dále také role spotřebitele a jeho práv, pokud jde o výměnu dodavatele energií.

Podobně se znovu objevily výzvy k další diverzifikaci energetických zdrojů a také k většímu využívání vlastních zdrojů. Je to pochopitelně především výzva k většímu využívání OZE.

Závěry ER vyzývají také k tomu, aby při využívání OZE členské státy stavěly na zkušenostech těch zemí, které do těchto technologií již investovaly (nabízí se samozřejmě především příklad Německa). Je otázka, zda tuto výzvu k využívání vlastních zdrojů lze chápat také v kontextu problematiky využívání takových kontroverzních vlastních zdrojů, jako je nekonvenční těžba fosilních paliv.

Rada by se také do konce roku 2013 měla zabývat externí dimenzí energetické politiky EU, včetně otázky jaderné bezpečnosti v sousedství EU, do hledáčku by se tak mohly dostat jaderné elektrárny ve státech postsovětského prostoru, které spolupracují s EU v rámci sousedské politiky.

Summit se dotkl také otázky vysokých cen energií a nákladů v této oblasti, přičemž dle závěrů ER by měl být tento problém řešen prostřednictvím zvyšování energetických úspor a energetické efektivity. Do konce roku 2013 by také měla EK předložit zprávu, která se má týkat příčin a dopadů vývoje cen a nákladů v oblasti energií s důrazem na domácnosti, malé a střední podniky a energeticky náročná průmyslová odvětví.

Poukázáno bylo také na praxi kontraktuálního vázání cen plynu na ceny ropy, což je praxe, kterou na evropském trhu často využívají ruští dodavatelé plynu a jejíž kritika ze strany EU se již stala i kontroverzním tématem ve vztazích RF a EU.

V rámci summitu vystoupil také předseda EK José Manuel Barosso s prezentací „energetických priorit pro Evropu“.

V prezentaci poukázal mj. na faktor finanční krize, která podle něho vedla ke snížení objemu soukromých investic, což se projevilo také v energetickém sektoru, na faktor tzv. tiché revoluce, která v USA vedla k boomu produkce nekonvenčního a plynu a částečně i ropy, jež má růst až do roku 2030, dále na „faktor Fukušima“, pod jehož vlivem některé státy upustily od rozvoje jaderné energie, a na faktor rostoucí světové poptávky po energetických zdrojích, která vede k nárůstu cen těchto zdrojů.

V případě EU se po roce 2030 očekává výrazný nárůst závislosti na dovozu jak ropy a plynu. EU chce tuto situaci podle Barrosovy prezentace řešit především prostřednictvím dekarbonizace ekonomiky, posilováním energetické efektivity, budováním inteligentních sítí, diverzifikací dodávek a důrazem na OZE. V oblasti priorit vnější energetické politiky se i nadále počítá s tzv. jižním koridorem, v případě plynovodu Nabucco však již jen s variantou plynovodu Nabucco-West, který by měl být napojen na transanatolský plynovod procházející přes Turecko a využívající především plynu z ázerbájdžánského naleziště Šah Deniz II.

Posouvají se i časové plány, a to až do roku 2018. V této souvislosti lze připomenout, že na konci roku 2012 bylo slavnostně započato budování projektu South Stream, který je dlouhodobě považován za konkurenční ruský projekt projektu Nabucco.

Nelegislativní usnesení přijaté na plénu EP 21. 5. 2013 má rovněž sloužit jako základ pro další debatu o podpoře OZE po roce 2020. Nové cíle by měly být stanoveny do roku 2050. EK předběžně navrhuje stanovení cíle v podobě 30% podílu OZE na celkovém energetickém mixu v EU do roku 2030, EP ale navrhuje, aby tyto cíle byly ještě ambicióznější. Původně se hovořilo o podílu 40–45 %, tento návrh byl však v hlasování zamítnut (poměrem 284:365:35).

Usnesení podporuje formulaci dlouhodobé integrované strategie týkající se podpory OZE v EU, která by měla také přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Za tímto účelem zdůrazňuje potřebu zajištění kapitálu pro investice do této náročné oblasti, především v souvislosti s finanční krizí a jejími důsledky. Kde kapitál pro naplnění ambicióznějších cílů týkajících se OZE přesně získat, to již usnesení nespecifikuje.

Postoj ČR

Premiér Petr Nečas na zasedání ER prezentoval pozici ČR, která se týká především další podpory rozvoje jaderné energetiky a umírněného postoje ve vztahu k příliš ambiciózním cílům týkajícím se OZE po roce 2020.

Z dílčích otázek patřila k důležitým tématům snaha prostřednictvím potřebných technických řešení zabránit nežádoucím průtokům energie ohrožujícím stabilitu elektroenergetické sítě, což je obava, kterou ČR sdílí i s dalšími státy Visegrádské čtyřky (především s Polskem).

Předpokládaný další vývoj

Rada by měla podat zprávu o plnění cílů stanovených na summitu ještě do konce roku 2013. Úkolem EK potom má být mj. do začátku roku 2014 podat další zprávu o implementaci legislativy v oblasti liberalizace energetických trhů.

Členské státy by si podle ER měly vyměňovat informace o důležitých rozhodnutích, která se týkají energetické politiky a která by mohla mít dopad na ostatní členské státy. Měla by však platit zásada, že jednotlivé státy musí respektovat svobodu rozhodování dalších členů, pokud jde o složení jejich energetického mixu. Lze to chápat i jako výzvu k vzájemné informovanosti, ale zároveň k toleranci a respektu ke svobodnému rozhodnutí jiného státu budovat např. jadernou elektrárnu.

V oblasti investic do energetických sítí by na podzim 2013 měl být přijat seznam projektů společného zájmu v souladu s nařízením týkajícím se TEN-E.

V oblasti energetické účinnosti by EK měla do konce roku 2014 přehodnotit stávající směrnici o ekodesignu a o energetickém označování produktů.

V březnu 2014 by se ER měla k tématu energetiky vrátit a tentokrát se věnovat především zelené knize EK stanovující rámcové směry pro energetickou a klimatickou politiku EU do roku 2030, na jejímž základě by měla EK do jara 2014 předložit i konkrétní legislativní návrhy.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality