Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červnu 2013

02.07.2013
Euroskop

Výbor LIBE je pro koordinaci boje proti útokům proti informačním systémům v EU, EP hlasoval o reformě schengenského systému, EP schválil legislativu týkající se společného evropského azylového systému

Výbor LIBE je pro koordinaci boje proti útokům proti informačním systémům v EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o útocích proti informačním systémům a zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2005/222/SVV (KOM(2010)517)

Výbor LIBE 6. 6. 2013 přijal poměrem 38:8 zprávu k návrhu směrnice týkající se útoků proti informačním systémům. Rada přijala závěry společné strategie EU týkající se ochrany informačních systémů v EU 25. 6. 2013.

Pozadí

Návrh směrnice týkající se útoků proti informačním systémům v EU Komise předložila v září 2010. Cílem je revidovat starší normu a reagovat na stále se vyvíjející internetové prostředí, a s tím související rostoucí kriminalitu. Rada přijala společný postoj 9. 6. 2011.

Klíčové body

Směrnice má sblížit příslušné trestněprávní předpisy členských států a zároveň zlepšit spolupráci mezi justičními a jinými orgány členských států. Směrnice se zaměřuje také na nástroje používané k páchání trestných činů – výroba, prodej, opatření si k užívání, dovoz, distribuce nebo jiná forma zpřístupnění nástrojů používaných k páchání trestných činů budou rovněž trestnými činy.

Trestný čin bude postihován minimálně 2letým odnětím svobody.

Velké útoky budou řazeny do kategorie „přitěžujících okolností“. Při útoku proti tzv. klíčové infrastruktuře, jako jsou elektrárny, dopravní uzly, vládní sítě apod., bude sazba odnětí svobody až 5 let. Stejný trest bude platit pro kriminální skupiny. 3 roky ve vězení mohou státy uložit za používání tzv. botnetů, tedy ustavení vzdálené kontroly nad velkým množstvím počítačů jejich cíleným zavirováním.

Dále směrnice zavádí opatření na zlepšení evropské spolupráce v oblasti trestního soudnictví posílením existující struktury kontaktních míst s nepřetržitým provozem. V případě útoku budou státy muset do 8 hodin reagovat. Právnické osoby (firmy) budou hnány k odpovědnosti za najímání hackerů zastavením činnosti nebo omezením přístupu k veřejným zakázkám.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP bude o návrhu hlasovat v červenci 2013, následně jej přijme Rada. Směrnice vstoupí v platnost 20. dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU.

Odkazy

EP hlasoval o reformě schengenského systému

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006 s cílem stanovit společná pravidla pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2013 o návrhu nařízení Rady o vytvoření hodnotícího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) a Úmluva k provedení Schengenské dohody

EP na plenárním zasedání 12. 6. 2013 hlasoval o reformě schengenského systému. Podle schválených pravidel by v budoucnu měly být prováděny neohlášené kontroly vnitřních hranic inspekčními týmy, což má zajistit lepší ochranu schengenského prostoru.

Tato opatření mají také zamezit pokusům o jednostranné obnovení kontrol na vnitřních hranicích, k němuž některé členské státy chtěly přistoupit pod vlivem takových události, jako bylo arabské jaro a nárůst imigrace do schengenského prostoru, či pod vlivem dlouhodobých problémů některých států s ochranou vnější hranice schengenského prostoru před nelegální migrací.

Pozadí

Komise své návrhy zveřejnila v roce 2011. První se týkal posílení mechanismu monitoringu a evaluace fungování schengenského systému, další pak změny stávajícího Schengenského hraničního kodexu a otázky možného obnovení kontrol na vnitřních hranicích v rámci Schengenu za výjimečných okolností.

Zatímco v případě schengenského hodnotícího mechanismu byl EP pouze konzultován, změny Schengenského hraničního kodexu podléhaly procesu spolurozhodování.

V případě dalšího z návrhů bylo smyslem zabránit členským státům v jednostranném obnovení kontrol na vnitřních hranicích: ve výjimečných případech se tak má dít koordinovaně, nikoli unilaterálně.

V současnosti na základě čl. 23–25 Schengenského hraničního kodexu platí, že státy mají možnost výjimečně obnovit kontroly na vnitřních hranicích v případě, že hrozí vážné nebezpečí z hlediska veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. Státy jsou povinny dopředu informovat jak Komisi, tak další členy EU. V případech, které vyžadují rychlý, pohotovostní zásah, však mohou kontroly obnovit okamžitě. Mohou tak učinit na max. 30 dnů, s možností prodloužení o dalších 30 dnů.

Doposud byla taková opatření většinou podnikána např. ve snaze pomoci policii zvládat bezpečnostní situaci při akcích typu velkých sportovních událostí (např. Polsko obnovilo kontroly na hranicích v souvislosti s fotbalovým šampionátem EURO v roce 2012), velkých schůzek na vrcholné politické úrovni ap.

V případě schengenského hodnotícího mechanismu byla hlavní spornou otázkou role Komise, která prostřednictvím svého návrhu usilovala o to hrát ústřední roli v procesu monitoringu a evaluace, byť v úzké spolupráci s experty z členských států.

EK obhajovala návrh změn ve stávajících pravidlech poukazem na to, že dosud fungující systém nemá adekvátní nástroje pro zvládání problémů, které se mohou vyskytnout při ochraně vnějších hranic schengenského prostoru. Je ovšem otázkou, zda změny adekvátní nástroje přinášejí (více v příspěvku „Komise navrhla změny a posílení pravidel schengenského systému“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v září 2011 a v příspěvku „Schengen na agendě EP a Rady“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červnu 2012).

Komise také v posledních letech pravidelně 2krát ročně zveřejňuje zprávy o stavu schengenské zóny, které jsou diskutovány v EP a v Radě. Poslední byla zveřejněna 3. 6. 2013.

Klíčové body

Hlavní inovace nového nařízení, které se týká změn Schengenského hraničního kodexu, spočívá v možnosti, aby inspekční týmy, které mají být složeny z expertů z Komise, členských států, unijních agentur a dalších úřadů, prováděly neohlášené kontroly.

Jejich cílem má být monitorovat pokusy o nelegální překonání vnitřních hranic v rámci schengenského prostoru. Členské státy, kterých se kontrola vnitřních hranic týká, mají být o inspekci informovány 24 hodin předem.

Pokud se jedná o podmínky obnovení pravidelných kontrol na vnitřních hranicích, návrh opět zdůrazňuje, že musí zůstat výjimečným opatřením používaným v krajních případech, pouze v nezbytně nutném rozsahu a délce a na základě objektivních kritérií. To vše včetně toho, zda došlo k dostatečnému posouzení nezbytnosti příslušného opatření, má být monitorováno na unijní úrovni.

Maximální doba znovuzavedení kontrol v délce 30 dnů může být podobně, jako je tomu dnes, prodloužena, a to až na 6 měsíců. Státy přitom mají mít i nadále možnost ve zcela krajních případech, kdy je nutný okamžitý zásah (případy typu teroristických útoků apod.), zavést kontroly unilaterálně, může se tak ale stát nanejvýš na dobu 10 dnů. Jakékoli prodloužení této doby, které může dosáhnout max. 2 měsíců, má být opět monitorováno na úrovni EU.

Co je důležité, text návrhu explicitně uvádí, že masivní migrace a překročení vnějších hranic velkým počtem osob z třetích států nemá být považováno za hrozbu pro veřejný pořádek a bezpečnost, a tedy za důvod k přijetí výjimečných opatření.

Přechodná opatření, ke kterým v nedávné minulosti přikročilo např. Dánsko, a stalo se proto terčem kritiky EK, by tedy v budoucnosti nebyla uznána jako adekvátní.

Na druhé straně je možné jako adekvátní důvod pro možné obnovení kontrol na hranicích členského státu jmenovat vážné a přetrvávající nedostatky v kontrole vnější hranice ze strany některého členského státu, který např. sousedí se státem, jenž na svoji obranu chce z tohoto důvodu kontroly obnovit.

Tato skutečnost by měla být podpořena také výsledky evaluace. V takovém případě, pokud jsou vyčerpány všechny další prostředky a selžou i snahy EK řešit danou situaci v součinnosti s dotčeným státem, který není schopen dostatečné ochrany vnějších hranic, může Komise doporučit státům, které sousedí s příslušným státem, obnovení hraničních kontrol. Může se tak ale stát max. na 6 měsíců, s možností prodloužení této doby max. na 2 roky.

V této souvislosti lze připomenout, že předmětem kritiky např. ČR se opakovaně stávají skryté kontroly na vnitřních hranicích prováděné ze strany Německa či Rakouska prostřednictvím posunu policejních kontrol zastavujících a kontrolujících i celé autobusy s českými značkami několik kilometrů od hranic. Tato praxe byla poměrně častá především krátce po východním rozšíření schengenského prostoru. Tyto praktiky ovšem nová legislativa nepostihuje, ačkoli na ně někdy upozorňují předběžné zprávy o fungování schengenského systému, které EK uveřejňuje.

Nová legislativa značně omezuje možnosti členských států jednostranně obnovit kontroly na svých hranicích a posiluje roli EK v celém mechanismu. Nepřekvapí tedy, že EK výsledek hlasování pléna EP přivítala. Posílena je ale také pozice EP, pokud jde o evaluační a monitorovací mechanismy.

Nutno říci, že EP se o to v průběhu schvalovacího procesu také poměrně aktivně zasazoval. Parlament má být o celém procesu včetně evaluace průběžně informován, má mít k dispozici analýzy rizik vypracovávané agenturou Frontex, odpovědi členských států na dotazníky, evaluační zprávy, příslušná doporučení ap. V případě jakýchkoli dalších změn ohledně evaluačních mechanismů musí Rada EP konzultovat. EP musí být také informován o případném obnovení hraničních kontrol ze strany kteréhokoli státu.

Předpokládaný další vývoj

V případě schengenského hodnotícího mechanismu, kdy EP byl pouze konzultován, přijalo plénum usnesení připravené na základě zprávy poslance Carlose Coelha poměrem 526:101:55. V případě změn Schengenského hraničního kodexu, kde EP spolurozhodoval, přijalo plénum usnesení na základě zprávy poslankyně Renate Weber poměrem 506:121:55.

Vzhledem k tomu, že na kompromisním znění obou nařízení se již dohodli zástupci EP s Radou, očekává se po hlasování pléna již jen formální schválení Rady (na podzim 2013).

Odkazy

EP schválil legislativu týkající se společného evropského azylového systému

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2013 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2013 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2013 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2013 o pozměněném návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (EU) č. […/…] (, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států,) a pro podávání žádostí donucovacích orgánů členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému EURODAC pro účely vymáhání práva a o změně nařízení (EU) č. 1077/2011, kterým se zřizuje Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (přepracované znění)

EP na plenárním zasedání 12. 6. 2013 schválil několik legislativních předpisů z oblasti vytvoření společného evropského azylového systému. Předpisy se týkají zavedení společných procedur v oblasti azylu, vytvoření sady základních práv týkajících se osob hledajících azyl v EU, jejich součástí je i novelizace známého a kontroverzního nařízení Dublin, které se týká transferu žadatelů o azyl mezi členskými státy.

Členské státy se tak budou muset řídit jednotnými postupy a lhůtami např. na zpracování žádostí o azyl. Novelizace nařízení Dublin by potom měla zamezit přesunům žadatelů o azyl do členských států, které jim nemohou zajistit důstojné životní podmínky.

Pozadí

EU počítala se zavedením společného azylového systému od roku 1999, kdy vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, která přesunula agendu azylu do nadnárodního pilíře někdejšího „maastrichtského chrámu“ (týkalo se to především změn pravomocí jednotlivých institucí EU: legislativní aktivita měla po tomto přesunu spočívat na EK, v Radě mělo být používáno hlasování kvalifikovanou většinou a EP měl o legislativě spolurozhodovat).

Členské státy EU jsou každoročně cílem stovek tisíc žadatelů o azyl. V roce 2001 jejich počet dosáhl téměř půl milionu osob (cca 425 tis.), v roce 2012 to bylo více než 330 tis osob.

Legislativní balík týkající se společného azylového systému obsahuje revidovanou směrnici týkající se azylových procedur. Revize by měla přinést především větší ochranu pro zranitelné skupiny žadatelů o azyl, jako jsou děti a nezletilí bez doprovodu nebo oběti mučení.

Dále balík obsahuje revizi směrnice týkající se podmínek pro přijímání uprchlíků, která by měla zajistit respekt k základním právům uprchlíků a adekvátní materiální podmínky pro jejich přijetí v příslušném státě.

Policejní zadržení by v případě žadatelů o azyl mělo být používáno pouze jako mimořádný prostředek. Další směrnice by měla vyjasňovat, na základě jakých podmínek a pravidel bude možné příslušné osobě přiznat mezinárodní ochranu.

Velmi důležitou součástí balíku je také revize nařízení známého pod názvem Dublin. Nařízení se týká určení státu, který je zodpovědný za prověřování žádosti o azyl.

Jedná se tedy o citlivou otázku předávání žadatelů o azyl mezi členskými státy, přičemž zohledněna by měla být i schopnost absorpce národních azylových systémů.

Poslední součástí balíku je revidované nařízení o Eurodac týkající se databáze, v níž jsou uchovávány otisky prstů žadatelů o azyl za účelem prevence či vyšetřování nejzávažnějších trestných činů, jako jsou vraždy nebo teroristické činy.

Všechny návrhy již prošly jednáním v Radě i jednáním v odpovědných výborech EP (více v příspěvku „Komise předložila pozměněné návrhy směrnic týkajících se evropského azylového systému“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červnu 2011, v příspěvku „Výbor LIBE orientačně hlasoval o legislativě v oblasti azylu“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v září 2012, v příspěvku „Rada se dohodla na směrnici stanovující normy pro přijímání žadatelů o azyl“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v říjnu 2012, a v příspěvku „LIBE hlasoval o směrnici týkající se azylové procedury a nařízení Eurodac“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v dubnu 2013).

Klíčové body

Nová směrnice týkající se společných azylových postupů by měla na rozdíl od současných pravidel stanovovat konkrétní lhůty pro zpracování žádostí o azyl. Standardní by měla být lhůta 6 měsíců, což má podle EK i ekonomický rozměr: žadatelé stráví méně času ve státem placeném systému. Přísnější pravidla by se měla týkat také povinných školení azylových úředníků, a jak již bylo zmíněno, zvláštní pozornost má být věnována především zacházení se zranitelnými skupinami žadatelů o azyl (zranitelným z hlediska věku, zdravotního stavu, sexuální orientace nebo prožitých útrap typu mučení).

Nová pravidla by také měla ulehčit štrasburskému Evropskému soudu pro lidská práva, před nímž končí řada případů odvolání, pokud jde o postupy při azylové proceduře. Zamezeno by mělo být též opakovaným (a opakovaně zamítaným) žádostem o azyl od téže osoby.

Pokud se týká směrnice o minimálních podmínkách přijímání žadatelů o azyl, nový předpis, který doplňuje dosud platnou směrnici z roku 2003, se týká především důvodů, pro které lze žadatele o azyl zadržet.

K zadržení může dojít pouze za předem stanovených podmínek, které vyjmenovává směrnice, rozhodnutí o zadržení by nemělo být svévolné a mělo by k němu docházet na co nejkratší dobu. Speciální podmínky se opět týkají zranitelných osob a specifických menšin (právo na pomoc psychologa apod.). Nová legislativa upravuje také přijatelné podmínky vazby (zadržení žadatelé o azyl by měli být umístěni ve zvláštních detenčních zařízeních, nikoli v běžné vazbě, do které jsou umísťovány např. osoby obviněné z trestných činů), životní podmínky žadatelů o azyl (právo na bezplatnou právní asistenci např. při sepisování odvolání proti zadržení, právo na styk s rodinnými příslušníky během zadržení apod.), adekvátní posouzení jejich zdravotního a psychického stavu ze strany azylových orgánů. Nová legislativa by měla zajistit rovnež rychlejší přístup žadatelů na trh práce v příslušné zemi (do 9 měsíců po podání žádosti o azyl).

Důležité jsou změny tzv. dublinského nařízení, na jehož základě je určována země zodpovědná za vyřízení žádosti o azyl.

Většinou se jedná o tu zemi, jejímž prostřednictvím příslušný žadatel na území EU vstoupil. Podle nového nařízení Dublin by se žadatel neměl vracet do těch států, v nichž by mu hrozilo nelidské či ponižující zacházení. Žadatel by měl mít také garantováno právo na odvolání proti transferu do jiného členského státu. Zaveden by měl být také systém včasného varování monitorující případné přetížení azylových systémů jednotlivých členských států. Změny nařízení Dublin se týkají též zlepšení možností pro zajištění spojování rodin a rodinných příslušníků.

Poslední z navrhovaných změn se týká systému Eurodac. Podle nového nařízení by přístup k otiskům prstů osob žádajících v EU o azyl měly mít policejní složky jednotlivých členských států a Europol zajišťující spolupráci policejních složek na unijní úrovni, a to za účelem efektivnějšího boje proti závažným trestným činům, jako je terorismus. Dosud byly přitom tyto údaje z databáze Eurodac používány především pro azylové řízení. EP prosadil do konečného znění příslušného usnesení zajištění přísnějších pravidel na ochranu osobních údajů a proti zneužití příslušných údajů k jiným než vyšetřovacím účelům.

Údaje z databáze Eurodac by tak především v žádném případě neměly být sdíleny se zeměmi mimo EU.

EK obhajuje legislativní změny tím, že nový systém poskytne lepší přístup k azylovému řízení v EU a bude žadatelům poskytovat důstojnější životní podmínky. Rozhodování o udělení azylu by podle EK měla být také rychlejší a kvalitnější.

Předpokládaný další vývoj

Příslušné legislativní předpisy byly schvalovány prostřednictvím spolurozhodovací procedury, vzhledem ke shodě Rady a EP znamená výsledek hlasování pléna faktické přijetí této legislativy.

Směrnice týkající se azylových pravidel by měly vstoupit v platnost v druhé polovině roku 2015. Pravidla podle nového nařízená Dublin by měla začít platit již na začátku roku 2014, 6 měsíců po vstupu nařízení v platnost.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality