Vnitřní trh v červnu 2013

02.07.2013
Euroskop

EP podpořil kompromis, podnikání v EU bude „odpovědnější“, Rada a EP se dohodly na změnách uznávání odborných kvalifikací, Rada podporuje revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID), musí se ale shodnout s EP, Rada a EP se shodli na změně pravidel pro zadávání veřejných zakázek, Rada i EP jsou pro zpřísnění směrnice o zneužívání trhu, Komise: V oblasti veřejných zakázek výhradně elektronické faktury, Komise chce dát vzniknout fondům pro dlouhodobé investice, Rada napodruhé přijala svou pozici ke směrnici o ozdravování bank

EP podpořil kompromis, podnikání v EU bude „odpovědnější“

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Iniciativa pro sociální podnikání. Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací (KOM(2011)682)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a směrnice Komise 2007/14/ES (KOM(2011)683)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on the annual financial statements, consolidated financial statements and related reports of certain types of undertakings (COM(2011)684)

Plénum EP 12. 6. 2013 podpořilo poměrem 657:17 a 655:18 kompromis týkajícího se balíku na „podporu podnikání a odpovědných podniků“. Rada tak učinila 20. 6. 2013. Komise to okamžitě přivítala. Nejdůležitější novinkou je, že platby společností, které působí v odvětví těžby nerostných surovin a v lesním hospodářství, vládám příslušných zemí by měly být v budoucnu (na vlastní náklady těchto společností) výrazně transparentnější.

Pozadí

Komise balík uveřejnila v říjnu 2010 a doprovodila jej sdělením o sociální odpovědnosti podniků, jež balíku dává ideový „rám“ a nabízí definici pojmu Corporate Social Responsibility (CSR; více v příspěvku „Komise chce, aby podnikání v EU bylo ,odpovědnější‘“, Vnitřní trh v říjnu 2011).

Balík odkazuje primárně na iniciativu „Single Market Act“ (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise“, Vnitřní trh v dubnu 2011).

Rada k balíku přijala tzv. obecný přístup v červnu 2012 (výbor JURI se jím zaobíral (aby jej v řadě parametrů zpřísnil) v září 2012 (více v příspěvku „JURI stejně jako Komise chce, aby podnikání v EU bylo ,odpovědnější‘“, Vnitřní trh v září 2012). Zástupci Rady a EP dospěli ke kompromisu v dubnu 2013 (více v příspěvku „Rada a EP dosáhli kompromisu: podnikání v EU bude, odpovědnější‘“, Vnitřní trh v dubnu 2013).

Klíčové a sporné body

Nejspornějším bodem jednání byla Komisí navrhovaná výjimka mající společnostem, které působí v odvětví těžby nerostných surovin a v lesním hospodářství, umožnit nepředkládat transparentní účty, pokud to nepovolují zákony země, kde tyto společnosti vykonávají svou činnost. V EP, který byl obdobně jako řada lidskoprávních organizací (např. Oxfam nebo Transparency International) striktně proti, se danému návrhu přezdívalo „diktátorská klauzule“. Výsledný kompromis už ji neobsahuje. Uvedené požadavky by se nicméně (zatím) neměly vztahovat na finanční sektor, telekomunikace či stavebnictví (jak požadovali zejm. zelení v EP).

Dalším ústupkem irského předsednictví, které návrh kompromisu předložilo, je akceptace požadavku EP, aby těžební společnosti ke zvýšení transparentnosti zavedly nejen systém výkaznictví podle jednotlivých zemí (country-by-country reporting; CBCR), ale také podle jednotlivých projektů, resp. licencí (project-by-project reporting; PBPR). Vykazování daní, poplatků a bonusů, jež těžební společnosti vyplácejí vládám hostitelských zemí, by mělo odhalit finanční dopady působení té které společnosti v každé hostitelské zemi zvlášť (více zde).

Uvedené požadavky by se měly týkat všech plateb nad 100 tis. € – po vzoru sekce 1504 amerického Dodd-Frank Act přijatého v červenci 2010, který stanovuje limit 100 tis. USD (EP požadoval 80 tis. €, Rada 500 tis. € a Komise počítala s tím, že limit stanoví až prostřednictvím komitologie, resp. aktem v přenesené působnosti). Ve výsledku by tak údajně mělo být pokryto na 90 % všech aktivit, které těžební společnosti na světě vykonávají. (Americké a evropské společnosti se nicméně podle Euromines budou moci dostat do konkurenční nevýhody vůči subjektům z jižní Ameriky nebo Číny.)

Formálně by mělo dojít k revizi směrnici č. 2004/109 o transparentnosti (aby se vztahovala na kótované společnosti) a směrnic č. 78/660 a č. 83/349 – tzv. čtvrtá a sedmá směrnice o účetnictví – (aby se vztahovaly i na velké společnosti nekótované).

Nad rámec uvedeného by měly malé a střední podniky profitovat z jednoduššího sestavování účetní závěrky. Srovnatelnost účetních závěrek v rámci celé EU by měla podle Komise vést k lepšímu přístupu malých a středních podniků k financování, a tedy ke snížení nákladů na kapitál a k podpoře přeshraničního obchodu. Malé a střední podniky by měly v důsledku uvedeného opatření uspořit údajně až 1,7 mld. € ročně (více zde).

Obecně by mělo platit, že veškerá pravidla týkající se účetnictví by nadále měla vycházet z logiky fungování malých a středních podniků (v současnosti se vůči nim naopak spíše uplatňují výjimky ze stávajících norem určených primárně pro velké podniky).

Předpokládaný další vývoj

Komise by měla nové směrnice, jež členské státy budou muset implementovat do 24 měsíců, revidovat po 3 letech od vstupu v platnost, primárně s cílem rozšířit jejich aplikovatelnost také na finanční sektor, telekomunikace či stavebnictví.

Odkazy

Rada a EP se dohodly na změnách uznávání odborných kvalifikací

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a nařízení […] o spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (KOM(2011)883)

Zástupci Rady a EP se 12. 6. 2013 shodli na revizi stávající směrnice o uznávání odborných kvalifikací. Komise to okamžitě přivítala. Coreper kompromis stvrdil 26. 6. 2013.

Pozadí

Stávající směrnice č. 2005/36 stanovuje pravidla pro uznávání odborných kvalifikací v případě 800 kategorií regulovaných profesí (profesí samých je cca 4 700), kvalifikace 7 profesí (lékaři, stomatologové, lékárníci, zdravotní sestry, porodní asistentky, veterináři a architekti) jsou na jejím základě uznávány automaticky. Norma se týká občanů členských států EU, na (některé) občany třetích zemí se vztahují normy jiné. (Praktické informace lze získat mj. v dokumentu „Everything you need to know about the recognition of professional qualifications“.)

To, že Komise předloží revizní návrh, bylo jasné delší dobu (již dříve předložila zelenou knihu, problematikou se zabýval EP, když v listopadu 2011 přijal nelegislativní zprávu Emmy McClarkin, otázkou bylo jen to, co bude jeho obsahem. Komise text nakonec uveřejnila v prosinci 2011 (více v příspěvku „Uznávání odborných kvalifikací projde revizí“, Vnitřní trh v prosinci 2011).

O uznání kvalifikace v EU podle Komise zatím zažádalo nejméně 230 tis. občanů členských států.

Klíčové body

Rada vyslyšela požadavky Komise a EP, aby na bázi dobrovolnosti (zainteresovaných profesních sdružení a/nebo členských států) vznikl „evropský profesní průkaz“ (de facto zápis v online databázi) propojený s elektronickým systémem IMI a umožňující uznávání odborných kvalifikací v cílové zemi (primárně v případě regulovaných profesí). Zájem o průkaz vydávaný zemí původu již údajně projevily např. zdravotní sestry.

To by mělo zajistit, že uznávání odborných kvalifikací bude až o polovinu rychlejší (namísto 12 i jen 4 týdny) a obejde se bez četných (dosud velmi častých) byrokratických procedur (problémem je krom faktu, že domovská země se na uznávání nyní fakticky nepodílí, zejm. koncept tzv. částečného přístupu k profesi, jenž se uplatňuje – a i nadále se z důvodů obecného zájmu ad hoc uplatňovat bude – v případech, kdy nejsou definice jednotlivých profesí mezi členskými státy srovnatelné; srov. rozsudek Soudního dvora EU C-330/03), vše samozřejmě za striktního dodržení podmínky zachování ochrany osobních údajů.

Nově by se měla uplatnit zásada, že pokud dotčené úřady členských států nevyřídí žádosti o uznání odborných kvalifikací ve stanovené lhůtě, měly by být uznány automaticky (tacitně). Norma by se neměla vztahovat na notáře.

Informace o uznávání profesních kvalifikací – nově včetně stáží – by měly být dostupné na jednotných kontaktních místech (JKM), které vznikly v důsledku přijetí tzv. směrnice o službách (směrnice č. 2006/123; v ČR je jich 15).

Občané by měli na JKM získat informace o dokumentech požadovaných k uznání jejich kvalifikací, popř. dokončit potřebné on-line postupy.

Na druhou stranu by se měly zpřísnit minimální požadavky na odbornou a jazykovou přípravu např. lékařů, stomatologů, lékárníků, zdravotních sester, porodních asistentek, veterinárních lékařů a architektů, ale i dalších profesí, pokud tak Komise rozhodne prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. Členské státy by nicméně měly mít možnost tyto akty nerespektovat (tzv. opt-out), pokud by jejich implementace byla z jejich pohledu jakkoli problematická. Rovněž platí, že jazykové dovednosti by se měly posuzovat až po uznání odborné kvalifikace a pouze v případech, kdy existují „vážné pochybnosti“ o jazykových dovednostech dotčené osoby (výjimkou v tomto směru bude samozřejmě např. zdravotnický personál).

Ve zdravotnictví a školství by se měl začít uplatňovat mechanismus varování, který by měl garantovat, že se všichni zainteresovaní včas (do 3 dnů) dozvědí o zahájení řízení s konkrétním držitelem kvalifikace, např. pokud mu bylo z nějakého důvodu zakázáno poskytovat služby (typicky lékař se zákazem výkonu své profese).

Obecně by se měl rozšiřovat počet kvalifikací, které by měly být uznávány automaticky.

V současnosti jde pouze o 7 zmíněných profesí (lékaři, stomatologové, lékárníci, zdravotní sestry, porodní asistentky, veterináři a architekti). Do budoucna by měly být zavedeny „společné rámce odborné přípravy a společné zkoušky, které nahradí společné platformy“.

Předpokládaný další vývoj

Kompromis by měl do letních prázdnin 2013 schválit IMCO, aby byl připraven k přijetí plénem EP v říjnu 2013. Poté by jej měla formálně odsouhlasit i Rada.

Odkazy

Rada podporuje revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID), musí se ale shodnout s EP

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení [nařízení o infrastruktuře evropských trhů] o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (KOM(2011)652)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trzích finančních nástrojů a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES (KOM(2011)656)

Coreper a Rada 17. a 21. 6. 2013 odsouhlasily po zhruba 18 měsících jednání kompromisní znění 2 návrhů majících revidovat směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID).

Pozadí

Komise uveřejnila 2 návrhy na revizi směrnice č. 2004/39 (MiFID) v říjnu 2011 (více v příspěvku „Komise reviduje směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID)“, Vnitřní trh v říjnu 2011). MiFID v listopadu 2007 nahradila původní směrnici č. 93/22 (Investment Services Directive; ISD). Norma sice stanoví pravidla pro poskytování investičních služeb ve finančních nástrojích (např. makléřství, poradenství, prodej, správa portfolia, upisování atd.) ze strany bank a investičních firem a pro fungování tradičních burz i alternativních obchodních míst (tzv. mnohostranných obchodních systémů; Multilateral Trading Facility; MTF), ale má i řadu nedostatků (např. ten, který členským státům neumožňuje stanovit obchodování s konkrétním nástrojem na konkrétním obchodním místě), což podle komisaře Michela Barniera vede tomu, že finanční trhy neslouží reálné ekonomice, ale naopak.

Komise při přípravě revize MiFID vyšla primárně ze závěrů skupiny G20, která se na summitu v Pittsburghu v září 2009 shodla na potřebě zlepšit transparentnost a dohled nad méně regulovanými trhy – včetně trhů s deriváty – a řešit problém nadměrného kolísání cen na trzích s komoditními deriváty. Komise také respektovala zásady Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (International Organisation of Securities Commissions; IOSCO), což by mělo zajistit soulad „nové MiFID“ s právními prostředími mimo EU. Jak ale Komise sama připouští, „nová MiFID“ bude patrně znamenat menší změny než analogický Dodd-Frank Act v USA.

Plénum EP přijalo pozměňovací návrhy ke 2 příslušným zprávám Markuse Ferbera (zde a zde) v říjnu 2012 (více v příspěvku „EP podporuje revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID)“, Vnitřní trh v říjnu 2012), zprávy jako celek ale neodsouhlasilo – s cílem dospět s Radou ke kompromisu v rámci prvního čtení.

Klíčové body

Nově by měla trhy finančních nástrojů upravovat směrnice (MiFID), ošetřující definice produktů a obchodních míst, a nařízení (MiFIR), ošetřující požadavky na podávání zpráv (reporting), OTC deriváty či dohled.

„Nová MiFID“ by se měla kromě mnohostranných obchodních systémů (MTF) a regulovaných trhů (např. burz), které jsou součásti již existující úpravy, vztahovat i na nový typ obchodního místa – organizovaný obchodní systém (Organised Trading Facility; OTF) s možností obchodovat svůj vlastní kapitál jen za velmi omezených podmínek (při realizaci transakcí týkajících se státních dluhopisů nebo při přesně definovaných transakcích s dluhopisy, strukturovanými finančními produkty, emisními povolenkami a některými deriváty).

Transparentnost finančních trhů by měla „nová MiFID“ zajistit (1) shromažďováním veškerých tržních údajů o všech obchodních činnostech na kapitálových i nekapitálových trzích (trhy s dluhopisy, strukturovanými finančními produkty a deriváty) na jednom místě v EU (výjimky z tohoto pravidla by měly být možné, ale objemy takových obchodů by měly být omezeny jak na úrovni EU jako celku /max. 8 %/, tak na úrovni příslušných obchodních míst /max. 4 %/) a (2) posílením dohledu ESMA, který by měl mít možnost za vymezených okolností zakázat konkrétní produkty, služby nebo postupy (což se týká i obchodování s emisními povolenkami).

Počítá se také se silnějším dohledem nad trhy s komoditami a komoditními deriváty (jejichž obchodování má údajně vliv na ceny potravin) nebo s oznamováním investičních pozic podle kategorie obchodníka. Obé by mělo napomoci regulačním orgánům i účastníkům trhu posoudit roli spekulací na těchto trzích.

Sporné body

Jednorázové náklady na zavedení „nové MiFID“ by měly činit 512–732 mil. € a poté 312–586 mil. € ročně, tj. 0,10–0,15 %, resp. 0,06–0,12 % celkových provozních výdajů v unijním bankovním sektoru, což je – jak tvrdí Komise – jen pětina až čtvrtina nákladů, které finanční sektor vynaložil při implementaci původní MiFID. Na druhou stranu Komise není s to kvantifikovat přínosy zavedení „nové MiFID“.

Proti stejnému (přísnému) zacházení s finančními a komoditními trhy se nedlouho po uveřejnění návrhů postavili zástupci energetického průmyslu (EFET, Eurelectric a Eurogas) s tvrzením, že patří na finančních trzích spíše k malým hráčům a v důsledku nových opatření by mohli v budoucnu mít (krom jiného) problémy s likviditou.

Předpokládaný další vývoj

Litevské předsednictví by mělo ve druhé polovině roku 2013 usilovat o dosažení kompromisu se zástupci EP, s nímž Rada o obou návrzích spolurozhoduje.

Odkazy

Rada a EP se shodli na změně pravidel pro zadávání veřejných zakázek

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (KOM(2011)895)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zadávání veřejných zakázek (KOM(2011)896)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o udělování koncesí (KOM(2011)897)

Zástupci Rady a EP se 25. a 26. 6. 2013 shodli na dalekosáhlé změně pravidel pro zadávání veřejných zakázek v EU. Komise to okamžitě přivítala.

Pozadí

Komise své návrhy mající pozměnit zejm. směrnici č. 2004/17 a č. 2004/18 předložila v prosinci 2011. Krom toho balík sestával z návrhu na novou směrnici o koncesích, jež byly dosud na evropské úrovni upraveny jen částečně (podle Komise nedostatečně, mj. i proto, že EU podporuje projekty PPP, které často – údajně z 60 % – nabývají charakteru koncesí, a přitom jim neposkytuje jednotný legislativní rámec; více v příspěvku „Komise reviduje pravidla pro zadávání veřejných zakázek“, Vnitřní trh v prosinci 2011).

Veřejné zakázky se na HDP EU údajně podílejí přibližně 19 %/1 500 mld. € (v Úředním věstníku EU byly v roce 2009 uveřejněny celounijní tendry za více než 420 mld. €, a to je jen zlomek všech veřejných zakázek, které jsou v EU vypisovány). I proto Komise danou otázku již dříve zařadila mezi „12 projektů pro jednotný trh roku 2012“ (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise“, Vnitřní trh v dubnu 2011).

V lednu 2011 vznikla zelená kniha týkající se zadávání veřejných zakázek (více v příspěvku „Komise chce modernizovat způsob zadávání veřejných zakázek“, Vnitřní trh v lednu 2011), EP se k ní vyjádřil nezávaznou zprávou Heide Rühleové v říjnu 2011.

Klíčové body

Výběr veřejných zakázek by se měl v budoucnu řídit zásadou „ne nejlevnější, ale nejlepší“, tj. v úvahu by měla být brána i sociální či environmentální kritéria (udržitelnost, náklady životního cyklu, zkušenosti a služby subjektu usilujícího o získání veřejné zakázky ap.). Výbor IMCO to v průběhu negociací popisoval jako koncept MEAT (most economically advantageous tender; ekonomicky nejvýhodnější nabídka).

Pro usnadnění zadávání veřejných zakázek by měl vzniknout „jednotný evropský dokument pro zadávání veřejných zakázek“ dostupný ve standardizované podobě ve všech úředních jazycích EU (přestože EP požadoval jít ještě dále: zavést „pas“ prokazující fakt, že subjekt splňuje kritéria pro účast v příslušné veřejné zakázce). Zadavatelé veřejných zakázek by také měli povinně sdílet údaje o subjektech, které o ně usilují (pilotně skrze IMI), čímž by se měla snížit administrativní zátěž, resp. požadavky na počet předkládaných dokladů a na finanční způsobilost požadovanou pro podání nabídky (pro podání nabídky by obecně měla postačovat čestná prohlášení a/nebo dokumenty, které byly zadavateli předloženy v průběhu předchozích 4 let). Nová pravidla by měla v maximální možné míře vycházet vstříc malým a středním podnikům, např. zakázky nad 500 tis. € by mělo být možné záměrně (fakultativně) rozdělovat na menší části (platí ale, že každá část tohoto „řetězce“ měla být za plnění zakázky adekvátně odpovědná).

Směrnice o koncesích by měla pokrývat dohody mezi subjektem, který je zpravidla veřejný, a podnikem, který je obvykle soukromý a na který dlouhodobě přechází veškeré provozní riziko spojené s údržbou a rozvojem infrastruktur (vodovody, parkoviště, zpoplatněné pozemní komunikace ap.) a/nebo s poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (energetika, zdravotnictví, odpadové hospodářství ap.).

Koncese nad 5 mil. € by měly nově podléhat uveřejnění v Úředním věstníku EU (daná hranice by měla být znovu posouzena po 3 letech od vstupu směrnice v platnost). Zároveň by měly být zpřesněny povinnosti veřejných zadavatelů týkající se (1) volby kritérií pro výběr a zadání zakázky (kritéria by měla být „objektivní“ a ekonomicky zvýhodňovat veřejné subjekty), (2) stanovení základních záruk, které je třeba dodržovat v průběhu zadávacího řízení (neměly ale být tak restriktivní jako v případě zadávání „klasických“ veřejných zakázek), a (3) rozšíření výhod směrnice č. 2007/66 (resp. směrnice č. 89/665 a č. 92/13) o přezkumném řízení v oblasti zadávání veřejných zakázek na všechny osoby, které mají zájem o získání koncese.

Zástupci EP do návrhu prosadili, aby při udělování koncesí byla fakultativně zohledňována nejen technická, ale např. i environmentální a sociální kritéria. Současně by měla být zachována flexibilita zadavatelů měnit koncese i v průběhu doby, na kterou byly sjednány. Subjekty usilující o získání koncese by také měly zadavatele informovat o míře, v níž hodlají využívat subdodávky.

Směrnice by podle EP rozhodně neměla vézt k „nucené privatizaci“ veřejných služeb nebo infrastruktury, pouze by měla nabízet jednotný právní rámec pro realizaci koncesí v EU.

Z jejího rámce by navíc měl být (z iniciativy Komise) explicitně vyloučen sektor vodárenství (mj. na žádost Německa, a to nejméně na dobu 3 let následujících po uplynutí implementační lhůty směrnice), část hazardu, sektor obrany a civilní ochrany, záchranné služby realizované nestátními organizacemi, média či finanční a právní služby.

Předpokládaný další vývoj

Výbor IMCO by se měl kompromisem zabývat v červenci 2013, plénum EP pak na podzim 2013. Kdy jej přijme Rada, zatím není známo.

Odkazy

Rada i EP jsou pro zpřísnění směrnice o zneužívání trhu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (KOM(2011)651)

Coreper 26. 6. 2013 stvrdil kompromis týkající se revize směrnice o zneužívání trhu dojednaný se zástupci EP 20. 6. 2013. Komise to okamžitě přivítala. Stávající norma by se měla výrazně zpřísnit.

Pozadí

Komise návrh na revizi směrnice č. 2003/6 o zneužívání trhu (na komoditních a souvisejících derivátových trzích, resp. při „obchodování zasvěcených osob s finančními nástroji za pomoci cenově citlivých důvěrných informací týkajících se těchto nástrojů“) uveřejnila v říjnu 2011 (více v příspěvku „Komise zpřísňuje směrnici o zneužívání trhu“, Vnitřní trh v říjnu 2011) a po skandálu, jenž se týkal manipulací se sazbami LIBOR a EURIBOR, změnila v červenci 2012.

Komise oba texty (krom revize směrnice i ten, který se týká trestněprávního postihu za obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem) navázala mj. na své sdělení „Posílení sankčních režimů v odvětví finančních služeb“ z prosince 2010 a sdělení „Na cestě k politice EU v oblasti trestního práva: zajištění účinného provádění politik EU prostřednictvím trestního práva“ ze září 2011. Výbor ECON návrhy Komise podpořil v říjnu 2012 (více v příspěvku „ECON je pro zpřísnění směrnice o zneužívání trhu“, Vnitřní trh v říjnu 2012), Rada pak v prosinci 2012 (více v příspěvku „Rada je pro zpřísnění směrnice o zneužívání trhu“, Vnitřní trh v prosinci 2012).

Současně s uvedenými návrhy byly prezentovány i návrhy mající revidovat směrnici č. 2004/39 o trzích finančních nástrojů (více v příspěvku „Komise reviduje směrnici o trzích finančních nástrojů (MiFID)“, Vnitřní trh v říjnu 2011, v příspěvku „ECON podporuje revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID)“, Vnitřní trh v říjnu 2012, v příspěvku „EP podporuje revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID)“, Vnitřní trh v říjnu 2012).

Klíčové body

Nová úprava by měla mít charakter přímo účinného a přímo použitelného nařízení, které se bude nad rámec úpravy stávající vztahovat také na finanční nástroje obchodované pouze na nových platformách v mnohostranných obchodních systémech (Multilateral Trading Facility; MTF) a organizovaných obchodních systémech (Organised Trading Facility; OTF) a mimoburzovně (over the counter; OTC).

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období by měli zástupci EP a Rady začít vyjednávat o potenciálním kompromisu také stran výrazně kontroverznějšího návrhu, který se týká trestněprávního postihu za obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (druhá část balíku), aby obě normy mohly být přijaty v prvním čtení a vstoupit v platnost v jeden časový okamžik.

Nové normy by se měly začít uplatňovat po 2 letech od svého vstupu v platnost.

Odkazy

Komise: V oblasti veřejných zakázek výhradně elektronické faktury

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on electronic invoicing in public procurement (COM(2013)449)

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. End-to-end e-procurement to modernise public administration (COM(2013)453)

Komise 26. 6. 2013 uveřejnila návrh směrnice o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek. Současně předložila také sdělení, ve kterém představila svoji vizi „uceleného elektronického zadávání veřejných zakázek“.

Pozadí

Komise oba dokumenty připravila především s odkazem na tzv. digitální agenda pro Evropu, sdělení „Strategie pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ a Akt o jednotném trhu II (z října 2012; více v příspěvku „Komise předložila Akt o jednotném trhu II“, Vnitřní trh v říjnu 2012). Záměr zavést elektronickou fakturaci při zadávání veřejných zakázek do roku 2016 v průběhu roku 2012 podpořil i EP a Evropská rada. Od listopadu 2012 do ledna 2013 se k tématu konala také veřejná konzultace.

Veřejné výdaje na zboží, stavební práce a služby představují podle Komise cca 19 % HDP EU.

Klíčové body

Nová norma by měla zvýšit interoperabilitu mezi různými, především vnitrostátními, systémy elektronické fakturace (za intervence CEN, na bázi nařízení č. s1025/2012), neboť elektronické faktury v současnosti tvoří pouze 4–15 % celkového počtu všech vystavených faktur (a obdobně to platí i celkově o elektronické komunikaci s úřady).

Sdělení Komise pak ve středně- a dlouhodobém horizontu počítá s tím, že elektronická fakturace při veřejných zakázkách by měla být „spíše pravidlem než výjimkou“ (některé zdroje hovoří již o horizontu cca do 3–4 let). Členské státy by také měly vytvořit „národní strategie pro ucelené zadávání veřejných zakázek“ a sdílet osvědčené postupy, i s využitím prostředků a/nebo podpory EU (např. CEF či e-SENS).

Komise odhaduje, že přijetí elektronické fakturace při zadávání veřejných zakázek by v celé EU mohlo přinést úspory ve výši 2,3 mld. € ročně, resp. (podle komisaře Michela Barniera) snížit vystavení jedné faktury z 30–50 € na 1 €.

Předpokládaný další vývoj

O přijetí návrhu bude spolurozhodovat Rada s EP. Výsledná směrnice by měla být implementována do 4 let od vstupu v platnost.

Odkazy

Komise chce dát vzniknout fondům pro dlouhodobé investice

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European Long-term Investment Funds (COM(2013)462)

Komise 26. 6. 2013 předložila návrh nařízení, které by mělo definovat právní rámec pro soukromé „evropské fondy pro dlouhodobé investice“ (European Long-Term Investment Funds; ELTIF) určené investorům (fyzickým i právnickým osobám), kteří chtějí dlouhodobě investovat své prostředky do jimi vybraných společností (nekotovaných na burze) a/nebo projektů.

Pozadí

Komise návrh předložila především s odkazem na Akt o jednotném trhu II (z října 2012; více v příspěvku „Komise předložila Akt o jednotném trhu II“, Vnitřní trh v říjnu 2012) a zelenou knihu o dlouhodobém financování evropského hospodářství.

Klíčové body

ELTIF, s možností působení v EU jako celku, by měly být po splnění určitých podmínek (např. 70 % investic do cenných papírů se splatností min. 5 let a zbývajících 30 % do cenných papírů spadajících do rámce směrnice č. 2009/65 o subjektech kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, tzv. UCITS Directive) dostupné – na rozdíl od fondů rizikového kapitálu – pro všechny typy investorů (pro retailové investory v podobě tzv. strukturovaných retailových investičních produktů neboli PRIPs; viz výše).

Komise očekává, že zájem o ně budou mít zejm. penzijní fondy a pojišťovny. Investice by měly být směřovány primárně do projektů infrastruktury, dopravy a udržitelné energie. (Do roku 2020 by se měly v EU realizovat projekty až za 2 bil. €.) Fondy by měly z části nahradit instrument bankovních úvěrů, a napomáhat tak reálné ekonomice.

Vůči investorům by ze strany ELTIF měla být zavedena informační povinnost. Obecně by se měla na správce fondů vztahovat pravidla směrnice č. 2011/61 o správcích alternativních investičních fondů.

V praxi to znamená, že ELTIF by vždy měly mít depozitáře, který by se staral o bezpečné uložení aktiv, resp. zamezoval by soustředění příliš velkého množství prostředků do jednoho aktiva. Deriváty by měly ELTIF používat pouze pro zvládání měnových rizik, nikoli pro spekulace. Rovněž platí, že ELTIF by měly investovat dlouhodobě a do nelikvidních aktiv, která se obtížně nakupují a prodávají. Proto by investoři neměli mít možnost vybírat si vložené prostředky před uplynutím stanoveného termínu své investice (min. 10 let).

Předpokládaný další vývoj

O návrhu bude spolurozhodovat Rada s EP.

Odkazy

Rada napodruhé přijala svou pozici ke směrnici o ozdravování bank

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS a 82/891/ES, směrnice 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/ES a nařízení (EU) č. 1093/2010 (KOM(2012)280)

Rada 27. 6. 2013 napodruhé přijala svou pozici k návrhu, který by měl do budoucna zajistit, aby členské státy nemusely z veřejných prostředků saturovat banky, jež se (podobně jako v průběhu současné finanční a dluhové krize) dostaly do potíží kvůli nedostatku likvidity. Poprvé se o to neúspěšně pokusila 21. 6. 2013, kdy o textu jednala přes 20 hodin. Nová směrnice by měla být jedním z pilířů chystané bankovní unie.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v červnu 2012 (více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘“, Vnitřní trh v červnu 2012). Další dva legislativní texty (týkající se jednotného mechanismu dohledu, tzv. SSM) byly včetně komplexního plánu na ustavení bankovní unie uveřejněny v září 2012 (více v příspěvku „Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie“, Institucionální záležitosti v září 2012, a v příspěvku „Zástupci Rady a EP se shodli na vznik jednotného mechanismu dohledu nad bankami“, Institucionální záležitosti v březnu 2013). Na vzniku bankovní unie jako takové se v základních parametrech shodly hlavy států a vlád na summitu již v červnu 2012 a podpořil jej i MMF (více v příspěvku „Měsíc ve znamení summitu Evropské rady“, Institucionální záležitosti v červnu 2012).

Klíčové a sporné body

V budoucnu by měly mít úřady (národní a zejm. unijní EBA) nástroje, aby zasáhly buď dříve, než se problémy bank projeví, nebo v počátečních fázích, jestliže k problémům (např. porušení pravidel Basel III; více v příspěvku „Komise uveřejnila návrhy na implementaci dohody Basel III v EU“, Vnitřní trh v červenci 2011) již dojde. Pokud by se finanční situace banky přece jen zhoršila tak, že by ji nebylo možné zachránit, „kritické funkce banky“ by mělo být možné zachovat (za dohledu dosazeného krizového manažera), přičemž náklady na restrukturalizaci a řešení problémů bank směřujících k úpadku by neměly jít na vrub daňových poplatníků, ale vlastníků bank (akcionářů) a věřitelů.

Navrhované nástroje by tedy měly být rozděleny na pravomoci trojího typu – (1) prevence, (2) včasný zásah a (3) řešení problémů, přičemž se zhoršující se situací by měl být zásah ze strany úřadů razantnější.

Členské státy zastoupené v Radě se dlouho nemohly shodnout na 2 podstatných věcech: (1) do jaké míry ochraňovat vklady nad 100 tis. €, které nejsou z titulu unijní legislativy (směrnice č. 94/19) povinně pojištěny, a (2) nakolik napříč členskými státy harmonizovat pravidla tzv. bail-in (zjednodušeně řečeno záchrany banky z prostředků jejích akcionářů, věřitelů – držitelů podřízených dluhopisů a nadřízených obligací – a držitelů nepojištěných vkladů /v uvedeném pořadí/).

Jiné možnosti řešení úpadku banky, např. prodej (části) obchodních činností banky jiné bance, vznik zdravé „překlenovací“ banky, jež by byla následně prodána, nebo rozdělení zdravých a toxických aktiv k vyčištění rozvahy banky, takové kontroverze nevyvolaly.

V případě uplatnění bail-inu by měly být chráněny vklady fyzických osob, mikropodniků, malých a středních podniků, ale např. i EIB. Opak obecně platí o vkladech nad 100 tis. €.

Bail-in by se neměl vztahovat na pojištěné vklady, zajištěné závazky včetně krytých dluhopisů, závazky vůči zaměstnancům bank v úpadku (tj. např. platy), komerční pohledávky vztahující se na zboží a služby podstatné pro každodenní fungování bank, závazky vyplývající z účasti v platebních systémech se zbývající splatností kratší než 7 dní a na mezibankovní závazky s původní splatností kratší než 7 dní. Členské státy by pak měly mít možnost z bail-inu vyloučit další položky, pokud by to mělo bail-in oproti požadovanému harmonogramu zpozdit, a tedy přinést další potenciální škody či ztráty.

Obecně by financování všech operací (úvěry, záruky, nákupy aktiv ap.), pokud nebudou k dispozici prostředky na trhu, mělo být zajištěno prostřednictvím národních „fondů k řešení problémů“, které by měly každoročně (ex ante) získávat příspěvky od bank úměrně jejich závazkům a rizikovým profilům.

Fondy by měly v průběhu 10 let získat prostředky odpovídající 0,8 % pojištěných vkladů všech participujících bank/bankovních skupin, což ovšem znamená – ve světle dnešních problémů bank – cca jen 80 mld. € (Komise přitom navrhovala 1 % a ECON 1,5 %). Členské státy by proto měly mít možnost vytvářet k témuž účelu ještě „paralelní fondy“ (national financing arrangement), popř. je ještě fakultativně propojovat s vlastními systému pojištění vkladů dle směrnice č. 94/19.

Z fondů by také mělo být možné saturovat akcionáře a věřitele banky v úpadku, pokud by měli při bail-inu utrpět výrazně větší ztráty než při realizaci standardního insolvenčního řízení (tzv. zásada „no creditor worse off“). Za ojedinělých okolností by z fondů měla být možná i rekapitalizace bank, ovšem jen za předpokladu, že půjde o výjimečné řešení. Popsanou „flexibilitu“ do návrhu zakomponovala zejm. Francie, Švédsko, Velká Británie a další nečlenové eurozóny (neboť nemají přístup k prostředkům ESM), navzdory Německu, Finsku či Nizozemsku.

Předpokládaný další vývoj

Rada předpokládá, že bude moci s EP dosáhnout kompromisu již v prvním čtení, a to do konce roku 2013. Nová norma by měla být revidována v roce 2016.

Komise při předkládání návrhu vyjádřila přesvědčení, že ustanovení výsledného textu by se mohla začít uplatňovat od 1. ledna 2015.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality