Marie Bydžovská, Euroskop, 11.7. 2013
Jean-Claude Juncker se stal v evropské politice legendou. Za dobu, kdy řídil lucemburskou vládu, se v Česku vystřídalo deset premiérů. Politickému vytrvalci se stala osudnou zdánlivě nedůležitá chyba – nedával pozor na to, co dělá bezpečnostní služba.
S aférami tajných služeb se toto léto roztrhl pytel. Zatím poslední z nich zasáhla muže dosud považovaného za „pana nenahraditelného“ – politika, který byl 30 let členem lucemburské vlády, z toho 18 let v jejím čele, a zároveň důležitým architektem i lídrem eurozóny.
Po šestiměsíčním zkoumání došel lucemburský parlamentní vyšetřovací výbor k závěru, že premiér Jean-Claude Juncker nese „politickou zodpovědnost“ za dlouholetou nekontrolovanou činnost lucemburské tajné služby. Proti závěrečné zprávě výboru se postavila jen Junckerova Sociálně křesťanská strana, koaliční sociální demokraté hlasovali pro její přijetí.
Komise vedená lídrem Strany zelených Francoisem Bauschem obvinila Junckera, že trávil příliš času v Bruselu, kde předsedal zasedáním Euroskupiny a účastnil se summitů evropských lídrů, a proto nedokázal kontrolovat selhávající tajnou službu.
Na středečním vystoupení v parlamentu se premiér nejprve dvě hodiny tvrdě obhajoval a pochybení odmítal. „Nenašel jsem nic nelegálního… Nehodlám v tomto případě přebírat odpovědnost, protože kdyby tomu tak bylo, tak by každý ministr musel být odpovědný za sebemenší chybu spáchanou nějakým úředníkem,“ řekl. Protože ale nepřesvědčil ani opozici, ani koaliční partnery, oznámil v pozdních večerních hodinách, že ve čtvrtek podá demisi.
Podivné kšefty tajné služby
Skandál, který vedl k pádu vlády, události, kterou půlmilionové velkovévodství nepamatuje od roku 1916, vznikl jako „vedlejší produkt“ soudního řízení. To mělo za úkol objasnit okolnosti trestných činů uskutečněných před více než dvaceti lety. Dva bývalí policisté v něm čelí obvinění, že se podíleli na sérii bombových útoků v letech 1984 až 1986, při nichž vznikly milionové škody, a bylo zraněno vícero lidí. Cílem útoků mělo být posílení policie.
Vyšetřování incidentů dlouhou dobu neneslo žádné výsledky, pročež se začaly šířit zvěsti, že se na případu podíleli vysoko postavení úředníci, stín podezření padl dokonce i na členy vládnoucí rodiny. Tajné službě se předhazovalo, že vyšetřování úmyslně bránila.
Podle zprávy vyšetřovacího výboru si i přes ustavení kontrolního parlamentního výboru zpravodajská služba Srel žila vlastním životem. Opakovaně prováděla ilegální odposlechy, jejichž nejprominentnější obětí byl sám Juncker. Kromě toho vyšetřovatelé viní Srel i ze zpronevěřování státních peněz, například tím, že v letech 2004 až 2009 prodávala luxusní vozy, které předtím nakupovala za snížené ceny.
Krotitel dluhové krize
Ačkoliv sám Juncker se na prohřešcích tajné služby nepodílel, není to poprvé, co čelí skandálu spojenému s tajnými informacemi. Kromě obdivuhodných výkonů v domácí politice, byl po mnoho let předsedou Euroskupiny, hlavní řídící instituce eurozóny složené z ministrů financí členských zemí, a vedl jí skrz tvrdou dluhovou krizi až do začátku letošního roku.
V době eskalace dluhové krize a útoků finančních trhů na periferní státy platící eurem se v dubnu 2011 bruselské konferenci vyjádřil, že navzdory svému katolickému vychování „musí lhát, aby neživil fámy“. Ekonomickou politiku označil za příliš důležitou na to, aby byla projednávána veřejně. „Jsem pro tajné debaty,“ řekl podle Euobserveru.
Pouhý měsíc na to uspořádal na lucemburském hradě tajnou schůzku věnovanou zhoršující se ekonomické situaci Řecka, informace o ní však pronikla do médií. Spiegel on-line tehdy napsal, že ministři budou ve skrytu připravovat plán pro odchod středomořské země z měnové unie. Junckerův mluvčí konání schůzky dementoval, jiní účastníci ji však následně potvrdili, spekulace o plánu na odchod Řecka od eura však odmítly. Rakouský Der Standard následně označil Junckera za „mistra lží“.
63 procent Lucemburčanů nechce nového premiéra
Přes citlivou aféru zůstává „pan euro“ ve své zemi nadmíru oblíbený. Podle průzkumu RTL se 54 procent obyvatel postavilo proti konání předčasných voleb a 63 procent si nepřeje Junckerův odchod. Stále tak zůstává otevřená možnost, že i pokud k předčasným volbám dojde, expremiér může svůj post s přehledem obhájit.
Již nyní se však objevují sokové i v jeho vlastní straně. Financial Times cituje místní tisk, podle něhož jsou favority na vedení Křesťanských socialistů Evropská komisařka Viviane Redingová a lucemburský ministr financí Luc Frieden.
Předčasné volby by se měly konat v říjnu. Snad se po nich vyplní přání odstupujícího předsedy vlády, který se na včerejším slyšení vyjádřil takto: „Řekl jsem, že zpravodajská služba nebyla moje priorita. Také doufám, že Lucembursko nikdy nebude mít premiéra, jehož prioritou by byla.“
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop