Vnitřní trh v červenci 2013

01.08.2013
Euroskop

JURI podporuje snazší udělování hudebních licencí, Coreper stvrdil změnu pravidel pro zadávání veřejných zakázek, Rada souhlasí s revizí klíčových nařízení týkajících se poskytování státní podpory

JURI podporuje snazší udělování hudebních licencí

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu (KOM(2012)372)

Výbor JURI 9. 7. 2013 jednomyslně souhlasil se snazším udělováním hudebních licencí (schválilo zprávu Marielle Gallo).

Pozadí

Komise návrh směrnice, jež by měla zmodernizovat působení tzv. kolektivních správců, uveřejnila v červenci 2012 (více v příspěvku „Komise chce usnadnit udělování hudebních licencí“, Vnitřní trh v červenci 2012). Kolektivní správci spravují udělování licencí (k užití hudebních nahrávek chráněných autorským právem) a pro skladatele a textaře vybírají a následně jim přerozdělují odpovídající honoráře. Obecně jde ale o aktivitu omezenou územím konkrétního členského státu.

V EU působí více než 250 kolektivních správců, kteří každoročně spravují příjmy ve výši cca 6 mld. €. Výkon práv v odvětví hudby představuje přibližně 83 % z celkových příjmů, které kolektivní správci vyberou.

Komise svůj návrh, založený mj. i na Aktu o jednotném trhu (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise“, Vnitřní trh v dubnu 2011), obhajuje tím, že nová norma napomůže dotvoření jednotného trhu EU v oblasti duševního vlastnictví.

Klíčové body

Kolektivní správci, kteří by chtěli udělovat hudební licence pro více členských zemí, by měli splňovat legislativní požadavky EU (na „lepší řízení a větší transparentnost“; zastupovaným subjektům by např. měli povinně předkládat výroční zprávy). Poskytovatelům služeb by to usnadnilo získávání licencí na hudební nahrávky, které by pak mohly být distribuovány online v celé EU.

Kolektivní správci by přitom měli prokázat, že jsou po technické stránce schopni udělovat licence efektivně, tedy online a na každé dílo zvlášť.

Rovněž by se měl zrychlit výběr a rozdělování honorářů skladatelům a textařům – i tím, že nositelé práv by měli získat možnost zvolit si nejvhodnějšího správce.

Honoráře by obecně měly být vypláceny do 3 měsíců od konce roku, kdy byly vybrány příslušné licenční poplatky (Komise navrhovala lhůtu 1 roku). JURI nadto (po intervenci zelených) požaduje i to, aby nositelé práv mohli být ve vztahu ke kolektivním správcům standardně zastupováni např. právníky, a to i při rozhodováních o budoucím směřování činnosti toho kterého kolektivního správce. Pokud nebude držitel práv dohledatelný, měly by být licenční poplatky podle JURI směřovány do fondu zaměřeného na (kulturní, sociální či vzdělávací) podporu umělců.

Komise se od nové normy slibuje vytvoření „pobídek k inovativnějším a kvalitnějším službám“, resp. ke zvýšení počtu hudebních služeb, jež budou dostupné online.

Sporné body

Proti návrhu se nedlouho po jeho předložení ozvali jak nositelé práv (umělci, ze známějších např. Pink Floyd či Radiohead), tak někteří kolektivní správci (s významnou výjimkou v podobě GESAC). Obě skupiny tvrdí, že text nic neřeší a/nebo udělování licencí do budoucna spíše znesnadňuje (umělci tvrdí, že proto, že de facto posiluje roli kolektivních správců, kolektivní správci naopak tvrdí, že text by měl být rozšířen např. i na audiovizuální díla).

Předpokládaný další vývoj

O návrhu budou v následujícím období (nejspíše již v září 2013) jednat zástupci Rady a EP, aby se pokusili dosáhnout kompromisu již v prvním čtení.

Odkazy

Coreper stvrdil změnu pravidel pro zadávání veřejných zakázek

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (KOM(2011)895)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zadávání veřejných zakázek (KOM(2011)896)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o udělování koncesí (KOM(2011)897)

Coreper 17. 7. 2013 stvrdil dalekosáhlou změnu pravidel pro zadávání veřejných zakázek v EU. Komise to okamžitě přivítala.

Pozadí

Komise své návrhy mající pozměnit zejm. směrnici č. 2004/17 a č. 2004/18 předložila v prosinci 2011. Krom toho balík sestával z návrhu na novou směrnici o koncesích, jež byly dosud na evropské úrovni upraveny jen částečně (podle Komise nedostatečně, mj. i proto, že EU podporuje projekty PPP, které často – údajně z 60 % – nabývají charakteru koncesí, a přitom jim neposkytuje jednotný legislativní rámec; více v příspěvku „Komise reviduje pravidla pro zadávání veřejných zakázek“, Vnitřní trh v prosinci 2011).

Veřejné zakázky se na HDP EU údajně podílejí přibližně 19 %/1 500 mld. € (v Úředním věstníku EU byly v roce 2009 uveřejněny celounijní tendry za více než 420 mld. €, a to je jen zlomek všech veřejných zakázek, které jsou v EU vypisovány). I proto Komise danou otázku již dříve zařadila mezi „12 projektů pro jednotný trh roku 2012“ (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise“, Vnitřní trh v dubnu 2011).

Zástupci Rady a EP dospěli ke kompromisu stran všech zmíněných návrhů v červnu 2013 (více v příspěvku „Rada a EP se shodli na změně pravidel pro zadávání veřejných zakázek“, Vnitřní trh v červnu 2013).

Klíčové body

Výběr veřejných zakázek by se měl v budoucnu řídit zásadou „ne nejlevnější, ale nejlepší“, tj. v úvahu by měla být brána i sociální či environmentální kritéria (udržitelnost, náklady životního cyklu, zkušenosti a služby subjektu usilujícího o získání veřejné zakázky ap.). Výbor IMCO to v průběhu negociací popisoval jako koncept MEAT (most economically advantageous tender; ekonomicky nejvýhodnější nabídka).

Pro usnadnění zadávání veřejných zakázek by měl vzniknout „jednotný evropský dokument pro zadávání veřejných zakázek“ dostupný ve standardizované podobě ve všech úředních jazycích EU (přestože EP požadoval jít ještě dále: zavést „pas“ prokazující fakt, že subjekt splňuje kritéria pro účast v příslušné veřejné zakázce).

Zadavatelé veřejných zakázek by také měli povinně sdílet údaje o subjektech, které o ně usilují (pilotně skrze IMI), čímž by se měla snížit administrativní zátěž, resp. požadavky na počet předkládaných dokladů a na finanční způsobilost požadovanou pro podání nabídky (pro podání nabídky by obecně měla postačovat čestná prohlášení a/nebo dokumenty, které byly zadavateli předloženy v průběhu předchozích 4 let).

Veřejné zakázky by se rovněž měly co nejvíce elektronizovat, k čemuž Komise v červnu 2013 předložila separátní (dílčí) návrh (úspory by údajně mohly dosáhnout 6–13,5 %; více v příspěvku „Komise: V oblasti veřejných zakázek výhradně elektronické faktury“, Vnitřní trh v červnu 2013).

Nová pravidla by měla v maximální možné míře vycházet vstříc malým a středním podnikům, např. tím, že zakázky (o jakémkoli objemu) by mělo být možné – po intervenci socialistů v EP, navzdory Komisi – záměrně (fakultativně) rozdělovat na menší části (platí ale, že každá část daného „řetězce“ měla být za plnění zakázky adekvátně odpovědná; dnes daný režim uplatňuje např. ve Španělsku, Itálii či Francii). Na druhou stranu, pokud by se tak nedělo, měli by zadavatelé odůvodnit, proč příslušnou zakázku nerozdělili (Komise navrhovala jiné řešení: povinnost dělit všechny zakázky nad 500 tis. €).

Spolupráce mezi veřejnými subjekty (public-public cooperation) by měla být nově možná, ale pouze za striktních podmínek (zainteresované subjekty by např. neměly moci realizovat své aktivity na trhu z více než 20 %). Zcela by z ní měly být vyloučeny finanční služby, právní služby (s výjimkou zastupování u soudu), služby spjaté s politickými kampaněmi, notářské služby a služby audiovizuální. Méně přísná pravidla by se měla týkat sektorů vzdělávání, kultury či zdravotnictví.

Směrnice o koncesích by měla pokrývat dohody mezi subjektem, který je zpravidla veřejný, a podnikem, který je obvykle soukromý a na který dlouhodobě přechází veškeré provozní riziko spojené s údržbou a rozvojem infrastruktur (vodovody, parkoviště, zpoplatněné pozemní komunikace ap.) a/nebo s poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (energetika, zdravotnictví, odpadové hospodářství ap.).

Koncese nad 5 mil. € by měly nově podléhat uveřejnění v Úředním věstníku EU (na ně by se tedy nová směrnice měla vztahovat prioritně; daná hranice by měla být znovu posouzena po 3 letech od vstupu směrnice v platnost). Zároveň by měly být zpřesněny povinnosti veřejných zadavatelů týkající se (1) volby kritérií pro výběr a zadání zakázky (kritéria by měla být „objektivní“ a ekonomicky zvýhodňovat veřejné subjekty), (2) stanovení základních záruk, které je třeba dodržovat v průběhu zadávacího řízení (neměly být tak restriktivní jako v případě zadávání „klasických“ veřejných zakázek, na druhou stranu by ale zájemci o koncese měli v případě velmi výhodných cenových nabídek svůj postup „ospravedlnit“), a (3) rozšíření výhod směrnice č. 2007/66 (resp. směrnice č. 89/665 a č. 92/13) o přezkumném řízení v oblasti zadávání veřejných zakázek na všechny osoby, které mají zájem o získání koncese.

Zástupci EP do návrhu prosadili, aby při udělování koncesí byla fakultativně zohledňována nejen technická, ale např. i environmentální a sociální kritéria. Současně by měla být zachována flexibilita zadavatelů měnit koncese i v průběhu doby, na kterou byly sjednány, což by se analogicky mělo týkat i veřejných zakázek (za předpokladu, že se změna dotkne nejvýše 10 % hodnoty kontraktu, v odůvodněných případech až 50 %). Subjekty usilující o získání koncese by také měly zadavatele informovat o míře, v níž hodlají využívat subdodávky.

Směrnice by podle EP rozhodně neměla vézt k „nucené privatizaci“ veřejných služeb nebo infrastruktury, pouze by měla nabízet jednotný právní rámec pro realizaci koncesí v EU.

Z jejího rámce by navíc měl být (z iniciativy Komise) explicitně vyloučen sektor vodárenství (mj. na žádost Německa, Rakouska a Slovinska, a to nejméně na dobu 3 let následujících po uplynutí implementační lhůty směrnice; pak by mělo dojít k novému posouzení Komisí), část hazardu (loterie), sektor obrany a civilní ochrany, záchranné služby realizované nestátními organizacemi, média či finanční a právní služby.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by se mělo návrhy zabývat v říjnu 2013 (IMCO již v září 2013). Poté by je měla formálně schválit i Rada.

Nové směrnice by měly být implementovány do 2 let (přičemž požadavek na digitalizaci veřejných zakázek a koncesí by se měl uplatnit za dalších 30 měsíců).

Odkazy

Rada souhlasí s revizí klíčových nařízení týkajících se poskytování státní podpory

Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (KOM(2012)725)

Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (KOM(2012)730)

Rada 22. 7. 2013 stvrdila 2 důležité návrhy revidující nařízení týkající se poskytování státní podpory. Komise to okamžitě přivítala.

Pozadí

Komise oba návrhy předložila v prosinci 2012 (více v příspěvku „Komise navrhla revizi klíčových nařízení týkajících se poskytování státní podpory“, Vnitřní trh v prosinci 2012). V současnosti jsou v platnosti 2 zásadní normy: tzv. procedurální nařízení č. 659/1999 (Procedural Regulation) a „zmocňující“ nařízení č. 994/98 (Enabling Regulation). Procedurální nařízení provádí dnešní čl. 107–108 Smlouvy o fungování EU, ovšem od roku 1999 (kdy bylo v platnosti primární právo teprve ve znění Amsterodamské smlouvy) zůstalo nezměněno (kodex osvědčených postupů z června 2009 změnou v právním slova smyslu nebyl). Zmocňující nařízení je významné tím, že jeho přijetí EU umožnilo přijmout celou řadu horizontálních nebo sektorálních opatření v souladu s tzv. obecným nařízením č. 800/2008 o blokových výjimkách (týkala se mj. regionální podpory, podpory malým a středním podnikům, podpory výzkumu a vývoji, zaměstnanosti, podpory ochraně životního prostředí či vzdělávání).

Komise oba návrhy předložila v návaznosti na sdělení „Modernizace státní podpory v EU“ z května 2012 (které zase vyplynulo z debat o tematickém akčním plánu z června 2005) stavící se za to, aby státní podpora byla v budoucnu uznávána jen v případech, kdy lze jednoznačně prokázat její pozitivní dopad na vnitřní trh EU jako celek (např. tím, že bude přidělována projektům implementujícím strategii Evropa 2020).

Klíčové body

Cílem revize procedurálního nařízení, s níž Rada souhlasila (proti se postavila Belgie, Rakousko a Maďarsko), je to, aby se Komise zaobírala primárně (a rychle) zásadními, informačně dostatečně podloženými distorzemi na vnitřním trhu, které mohly vzniknout v důsledku poskytnutí státní pomoci (podle potenciálních stěžovatelů, ale i dle Komise samé).

Jinak řečeno, mělo by dojít ke zrychlení procesu od podání stížnosti na udělení státní pomoci (ke Komisi; ročně jich obdrží cca 300, ovšem různé závažnosti) až po její vyřešení (dnes se tak v zásadě děje ve lhůtě 18 měsíců), mj. i posílením spolupráce s dotčenými soudci v příslušných členských státech (v návaznosti na oznámení z dubna 2009) a relevantními tržními hráči.

Revidované zmocňující nařízení (abstenci při hlasování si vymohla Belgie) by mělo usnadnit udělování blokových výjimek (jejichž parametry budou pro jednotlivé oblasti/sektory, obdobně jako v případě stávajícího zmocňujícího nařízení, redefinovány postupně, nejvýše v řádu jednotek let) v případě státní podpory s malým dopadem na vnitřní trh, a to vyloučením povinnosti předchozí notifikace Komisi (jež je jinak dle čl. 108 Smlouvy o fungování EU nezbytná).

Daná změna by se měla nově dotknout kultury, náprav škod způsobených přírodními katastrofami nebo „některými nepříznivými povětrnostními podmínkami při rybolovu“, lesnictví a propagace (některých) potravinářských produktů, ochrany mořských biologických zdrojů, inovací, amatérského sportu, dopravy obyvatel odlehlých regionů (pokud má podpora sociální charakter a je poskytována nezávisle na totožnosti dopravce), dopravy nebo náhrad za určitá plnění související s pojmem veřejné služby (stanovená čl. 93 Smlouvy o fungování EU) a budování základní širokopásmové (vysokorychlostní) telekomunikační infrastruktury. Umožněna by měla být i stávající podpora ve prospěch malých a středních podniků, výzkumu, vývoje a inovací, ochrany životního prostředí a zaměstnanosti a vzdělávání (srov. čl. 1 návrhu).

Předpokládaný další vývoj

K revizi uvedených norem by mělo dojít do konce roku 2013 – po uveřejnění v Úředním věstníku EU a vstupu v platnost 20 dní poté.

Komise mezitím 24. 7. 2013 zahájila již druhou veřejnou konzultaci týkající se revize výše uvedeného obecného nařízení o blokových výjimkách, aby je sladila se schválenou revizí zmocňujícího nařízení. Konzultace potrvá do 10. 9. 2013. První konzultace se uskutečnila v květnu 2013. Nové obecné nařízení by se mělo uplatnit ne od 1. 1. 2014, ale až od 1. 7. 2014.

EP byl v případě obou návrhů pouze konzultován.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality