Mariana Pítrová, Euroskop, 2.10. 2013
Španělskému polednímu klidu zvoní hrana. Na tradiční siestu si chtějí posvítit zákonodárci, a to na popud Národní komise pro racionalizaci pracovní doby, která zveřejnila zprávu, podle níž domácí pracovní morálku ničí špatný časový harmonogram pracovního dne. Odborníci volají po reformě tradičních pracovních návyků, která má podpořit snahu jihoevropské země na prolomení recese a snížení nezaměstnanosti, s nimiž se Španělsko potýká už několik let.
Na jaře letošního roku hlásil Madrid rekordní nezaměstnanost, která vystoupila v prvním čtvrtletí na 27,2 procenta. Bez práce v tu dobu bylo 6,2 milionů obyvatel, míra nezaměstnanosti absolventů přesáhla ve Španělsku dokonce 50 procent. S příchodem léta se ale impulsem pro skomírající hospodářství stala turistická sezóna, která těžila z nepokojů v Turecku a Egyptě. Přesto má kabinet premiéra Mariana Rajoye stále co dělat, aby zabránil odlivu pracovní síly na sever Evropy. Na poněkud bizarní návrh, který má zvýšit produktivitu práce, teď upozornila světová média.
Ačkoliv v posledních měsících nemůžou přijít Španělé Britům na jméno kvůli roztržce na Gibraltaru, jihoevropští zákonodárci stojí před otázkou, zda nakonec nebudou užívat stejný čas jako Londýn. Komise pro racionalizaci pracovní doby totiž poskytla parlamentu k projednání zprávu, ve které rozebírá fenomén několikahodinové přestávky, kterou Španělé dodržují v polovině své pracovní doby a jež nemá obdobu jinde v Evropě – řeč je o siestě. Podle materiálu se pracovní den kvůli siestě zbytečně štěpí, což má vliv na produktivitu práce.
Obraz „Siesta“ od amerického malíře Fredericka Arthura Bridgmana. Španělé, ani Španělky již takto svůj čas po obědě netráví, i tak jim ale pauza zabere 2 až 3 hodiny. Španělská komise to chce změnit. (foto: Wikimedia Commons/arabiaexotica). Samotný obraz je umístěn v Spanierman Gallery v New Yorku.
Za všechno může čas
Španělské časové pásmo je specifické, neboť tamní čas se až o tři hodiny rozchází s denním světlem. Země se řídí středoevropským časem, ačkoliv geograficky by měla patřit do tzv. greenwichského pásma. Důvody jsou historické, neboť Pyrenejský poloostrov se ke středoevropskému času uchýlil v roce 1942 pod diktaturou Francisca Franca, který tím vyjádřil sympatie k tehdejšímu nacistickému Německu.
„Skutečnost, že Španělsko se neřídí podle vhodného časového pásma více než 71 let, má za následek to, že vstáváme příliš brzo a spíme méně, než bychom měli,“ uvádí zpráva s tím, že kvůli dlouhé pauze v době oběda je obvyklé, že Španělé pracují dlouho a devátá hodina večerní je pro ně teprve časem večeře a chvíle pro přátele a rodinu. „Siesta musí skončit. Půl hodiny až hodina stačí na zdravý a klidný oběd, nemusí to přece trvat dvě až tři hodiny,“ brání návrh šéf komise Ignacio Buqueras v britském Guardianu a dodává, že tak dvanáct minut na odpočinek po obědě přece stačí.
Podle studie, kterou komise předložila poslancům, stráví Španělé v práci více hodin než Němci, ale plýtvají časem na jiné než pracovní aktivity a celkově je jejich produktivita nižší. „V těchto těžkých a krizových časech, potřebuje Španělsko humánní pracovní dobu,“ cituje ze zprávy komise britský deník Telegraph. Od změny pracovního harmonogramu si navíc autoři studie slibují, že bude mít vliv i na nízký přírůstek obyvatelstva a míru rozvodovosti.
V jedenáct na kutě
Ušetřeno by pravděpodobně nezůstalo ani televizní vysílání. „V Anglii je nejvyšší televizní sledovanost mezi sedmou a osmou hodinou večerní, ale ve Španělsku to je až v deset večer. V osm hodin najdete sotva 50 procent Španělů doma, někdy dokonce startují fotbalové zápasy španělské ligy až v jedenáct hodin večer,“ dodává Buqueras s tím, že státní televize by měla svůj prim-time ukončit hodinu před půlnocí.
Madrid není jediný, koho trápí, jak optimálně nakládat s časem. Letos v létě byla spuštěna občanská iniciativa s názvem Only One Time, která prosazuje, aby bylo v členských státech zrušeno střídání letního a zimního času a v celé osmadvacítce byl zaveden jednotný čas. Organizátoři upozorňují na negativní důsledky letní a zimní změny na fyzickou i psychickou kondici Evropanů. Aby se návrhem zabývala Evropská komise, musí iniciativa do července příštího roku sehnat milion podpisů alespoň ze sedmi členských států. Podobné spory už má za sebou Rusko, kde byl před dvěma lety zaveden celoroční neměnný letní čas.
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop