Petr Placák, EUROSKOP, 22. října 2013
Dnes bude v Karolinu ruské básnířce, překladatelce, novinářce a bojovnici za lidská práva Natalii Gorbaněvské udělena Zlatá pamětní medaile University Karlovy za zásluhy v boji o demokracii, svobodu a lidská práva.
Natalia Gorbaněvská je jedna z osmi statečných ruských občanskoprávních aktivistů, kteří 25. srpna 1968 protestovali na Rudém náměstí v Moskvě proti okupaci Československa s vědomím, že kvůli svému protestu stráví několik let ve vězení.
| Rozhovor s Natalií Gorbaněvskou, které Karlova universita udělí Zlatou pamětní medaili |
Natalia Gorbaněvská se narodila před první světovou válkou v roce 1936 v Moskvě. Patřila ke generaci tzv. roku 1956, tedy roku brutálního potlačení maďarského povstání sovětskými tanky, které mladí sovětští intelektuálové považovali za potvrzení svého kritického pohledu na komunistický režim. V roce 1964 Gorbaněvská vystudovala filologii a překladatelství na Leningradské universitě. Pracovala jako knihovnice a zapojila se do opoziční činnosti, která byla založena na monitorování represí režimu proti kriticky smýšlejícím lidem, upozorňování západní veřejnosti na osud politických vězňů a dokumentaci potlačování národních a náboženských práv v Sovětském svazu, tedy činnosti, která byla základem pozdějšího disidentského hnutí v Československu i v Polsku.
Natalia Gorbaněvská na besedě v Knihovně Václava Havla u příležitosti vydání její knihy-dokumentu o protestu sovětských disidentů proti okupaci Československa v roce 1968. Praha, 26. října 2012. Foto čtk
Protesty Natalie Gorbaněvské proti totalitnímu režimu vyvrcholily 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v Moskvě, kam Gorbaněvská přišla s transparentem Za vaši a naši svobodu, který na náměstí provezla ukrytý v kočárku s jejím tříměsíčním synem. Jakmile demonstrující transparenty na náměstí proti Kremlu rozvinuli, mimo jiné s nápisy Aťžije svobodné a nezávislé Československo! nebo Hanba okupantům!, byli zatčeni tajnými policisty.
Když pak Gorbaněvskou jako matku malého dítěte propustili, sepsala okamžitě zprávu o protestu a soudním líčení proti jeho účastníkům, ve které vedle vlastních vzpomínek a vzpomínek přátel použila i přepis soudního líčení, oficiálních dokumentů a článků z dobového tisku. Vznikla tak unikátní dokumentární kniha, která vyšla nejdříve v samizdatu pod názvem Poledne a pak byla přeložena do několika jazyků, i v zahraničí. (Česky knihu poprvé vydalo nakladatelství Torst v letošním roce.)
Poté, co kniha v samizdatu vyšla, byla Gorbaněvská znovu zatčena. Strávila rok ve vězení, byla prohlášena za duševně chorou a další dva roky strávila v psychiatrické věznici, což byl obzvlášť perverzní trest, který používal sovětský režim k osobnostní degradaci svých kritiků se zvráceným odůvodněním, že kdo proti režimu protestuje, nemůže být psychicky normální.
Na nátlak západních politiků a veřejnosti pak byla Gorbaněvská v roce 1972 propuštěna. Ihned se znovu zapojila do opoziční činnosti. Pod hrozbou nového zatčení Gorbaněvská v roce 1975 emigrovala do Francie, kde žije dosud. V Paříži se kromě psaní poesie nadále věnuje dokumentaci a publikování zpráv o porušování lidských práv v zemích bývalého Sovětském svazu. K tématu viz stejnojmenný rozhovor s Natálií Gorbaněvskou na této straně.
Autor: Petr Placák