Mariana Pítrová, Euroskop, 1.11. 2013
Že Evropský soud pro lidská práva není pro vlády členských států zrovna populární institucí, dokládá třeba vleklý spor s Londýnem o volební právo vězňů. Minulý týden se kolem štrasburského rozsudku strhla pořádná mela ve Španělsku a není od věci označit rozhodnutí soudců za velmi kontroverzní. Jedná se totiž o nadmíru citlivé téma pro Pyrenejský poloostrov a jeho obyvatele – věznění atentátníků separatistické organizace ETA.
Španělská justice nezná trest smrti ani pojem doživotního vězení, přesto byla v roce 1989 odsouzena Ines del Ríová k odnětí svobody v délce více než tři tisíce let, a to kvůli podílu na atentátech z osmdesátých let, kdy zemřelo 23 lidí. Vězení ale Baskyně nakonec opustila minulý týden, a to díky rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který zrušil ustanovení zákona šitého na míru odsouzeným teroristům.
Podle španělských zákonů můžou tamní soudy udělit tresty až v délce několika tisíc let, nicméně odsouzení si za mřížemi odpykají maximálně třicet let. Tzv. Parotova doktrína, schválená v roce 2006, měla zabránit brzkému propuštění vězňů, kteří si odpykávali trest za zločiny související s terorismem a hromadnými vraždami. Založila systém, ve kterém se tresty u nejzávažnějších zločinů nezkracovaly podle celkového počtu let, ale zvlášť podle každého samostatného trestu. Takže odsouzení si pobyli ve vězení déle a nemohlo se stát, že se na svobodu dostali daleko před uplynutím maximálního třicetiletého trestu, vysvětluje komentář Financial Times.
„Lidská práva pro oběti, ne pro vrahy,“ je na plakátu, který drží demonstrantka protestující v Madridu proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který vydal kontraverzní rozsudek v případě baskické teroristky (foto: čtk)
Štrasburk teď ale judikoval, že výše zmíněná praxe odporuje ustanovením Evropské úmluvy o lidských právech, například svou retroaktivitou, protože v řadě případů začala platit v době, kdy už si odsouzení separatisté odpykávali své tresty. Podle soudu je také v rozporu s právem na svobodu a osobní bezpečnost a del Ríová měla být propuštěna dříve, aplikací sporné doktríny by se její věznění protáhlo téměř o devět let až do roku 2017, uvedl Štrasburk a uložil vládě, aby zaplatila Baskyni 30 tisíc eur jako odškodnění za morální újmu.
Chladná reakce Rajoye
Rozhodnutí soudu je velkou ránou pro pozůstalé i pro současnou vládu premiéra Mariana Rajoye. Jak píše týdeník Economist, ministerský předseda se dostal do nezáviděníhodné situace, protože celá kauza nebude mít dohru jen v případu del Ríové. Po rozsudku se totiž na španělskou justici obrátilo více než 50 členů organizace ETA, kteří pobývají za mřížemi a chtějí následovat svou kolegyni. „Je těžko pochopitelné, že ti, kteří poškodili lidská práv víc než kdokoliv jiný v zemi, jsou teď podporovaní Evropským soudem pro lidská práva. Současné propuštění del Ríové znamená, že za každou vraždu si odpykala necelý rok,“ uvedla pro španělský deník El País regionální politička vládní Lidové strany a sestra oběti atentátníků Marimar Blancová.
Po vyhlášení rozsudku se v Madridu konala masová demonstrace, která vyzvala premiéra k ignorování rozsudku tak, jak to dělá Londýn v případě volebního práva vězňů. „Není možné, aby bylo s někým, kdo zabil dvacet lidí, zacházeno jako s osobou, která spáchala jednu vraždu,“ komentoval situaci ministr spravedlnosti Alberto Ruiz-Gallardón. Premiér Rajoy byl ale v otázce respektování rozsudku daleko zdrženlivější, když prohlásil, že demonstrace „byla protestem solidarity s oběťmi a pozůstalými, nesloužila jako protest proti rozsudku soudu.“
Ve španělských věznicích se nyní nachází zhruba 600 členů organizace ETA. Štrasburské rozhodnutí by mohlo ovlivnit osud až šedesáti z nich. Separatisté v roce 2011 vyhlásili trvalé příměří, nesplnili ale požadavek Madridu na odzbrojení a rozpuštění. Vůdci baskické separatistické organizace žijí v ilegalitě.
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop