Marie Bydžovská, Euroskop, 18.11. 2013
Cesta k bankovní unii, která by měla přinést řešení potíží evropského bankovního systému, se zadrhává. Evropská unie nalezla kompromis ke společnému bankovnímu dohledu pro finanční systém eurozóny a případných dalších zemí EU, které se rozhodnou připojit. Dohoda o tzv. rezolučním mechanismu, jenž by rozhodoval o řešení potížích jednotlivých bank, je ale stále v nedohlednu.
„Kompromis můžeme naleznout do konce roku,“ řekl o jednotném rezolučním mechanismu (SRM) v rozhovoru pro deník Europolitics Komisař pro vnitřní trh Michel Barnier. Tuto lhůtu stanovili lídři EU již na začátku jednání. Ministři financí by podle plánu měli dojít ke shodě před summitem nejvyšších představitelů EU konaným 19. a 20. prosince.
Pokud se to podaří, bude moci legislativu schválit ještě současný Evropský parlament, jehož mandát skončí v květnu. Jednotný rezoluční mechanismus by poté mohl vstoupit v platnost v roce 2015.
Vyhraje Berlín nebo Brusel?
Největší spor se nyní odehrává mezi Německem a Evropskou komisí. Berlín kritizuje nejasný legislativní základ návrhu Komise, což by podle něj mohlo vést k soudním sporům.
Největší evropská země také upřednostňuje, aby byla založena síť záchranných fondů, namísto pouze jednoho, jenž by byl předem financován samotnými bankami, jak navrhla Komise.
Dalším sporným bodem je otázka, kdo bude mít poslední slovo při rozhodování, zda bude banka v potížích zavřena. Berlín preferuje, aby tímto hlavním rozhodčím byla raději Rada ministrů financí než Komise.
Kdo bude mít silnější hlas?
Nejdříve ale bude o budoucnosti problematického finančního ústavu rozhodovat výbor složený ze zástupců států EU. Zde se opět nabízí problematický bod – bude nutné rozdělit váhu hlasů mezi jednotlivými státy.
V tomto případě se střetávají pohledy hostitelských států, tedy těch, na jejichž území sídlí banky vlastněné majiteli z jiné země. Mezi ně patří vedle Česka třeba Polsko, Slovensko, Maďarsko, Lucembursko nebo Bulharsko. Podle nich by každý stát měl mít jeden hlas. Oproti nim domovské státy (např. Francie, Německo, Itálie) těchto finančních společností zastávají názor, že země, kde mají „matky“ bank sídlo, by měly mít silnější hlas.
I pokud se EU podaří do Vánoc domluvit podobu „druhé nohy“ bankovní unie, stále to nebude znamenat proklamované „prolomení bludného kruhu“ mezi potápějícími se bankami a rozpočtovými problémy států. Zmiňované dva prvky bankovní unie ještě bude doplňovat společný systém pojištění vkladů. Jeho vznik si ale zatím nechali evropští politici na později.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop