Lucie Priknerová, Euroskop, 20.11. 2013
Předsednická země EU Litva bude ve dnech 28. – 29. listopadu 2013 hostit summit ve Vilniusu, jehož klíčovým tématem bude další posun v otázkách Východního partnerství. Nejočekávanějším výsledkem jednání je podepsání Asociační dohody s Ukrajinou a začátek jednání o Asociační dohodě s Gruzií a Moldávií.
Každá ze zemí, kterých se rozvoj užších vztahů s EU týká, je přitom ve zcela rozdílné fázi spolupráce i náhledu na to, jakým směrem by se jejich vztah s Unií měl ubírat. Ukrajina postoupila v otázce harmonizace se standardy EU nejdále. Jako jediná v prosinci 2011 už rozhovory o Asociační dohodě ukončila, což je podmíněno přibližně 95 procentním souladem s obchodním a ekonomickým acquis communitaire, uvádí analýza Civil Society Forum.
Případ Tymošenko
I přesto, že Ukrajina o Asociační dohodě úspěšně jedná s EU, významným problémem je politicky citlivá kauza bývalé ukrajinské premiérky Julie Tymošenkové, která byla v roce 2011, tedy rok po svém politickém pádu, odsouzena za zneužití pravomoci při jednáních o energetice s Ruskem. Tento případ přitom může výsledek summitu ovlivnit, protože předsednická země EU čeká od Ukrajiny vstřícné gesto. Přitom Litva patří spolu se Švédskem a Polskem spíše k umírněnějším státům, které si přejí uzavření dohody. Hlavně Německo Asociační dohodu s Ukrajinou přímo podmiňuje propuštěním Tymošenkové.
Viktor Janukovič uvedl, že je připraven podepsat zákon, který by bývalé premiérce umožnil odjet na léčení do Německa, ačkoliv 13. listopadu letošního roku parlament toto odmítl. Jenomže zatím se prezidentova slova nenaplnila, protože došlo ke kroku opačným směrem – k předvolání právního zástupce Tymošenkové Sergeje Vlasenka, které je vykládáno jako zhoršení pozice vězněné expremiérky.
Podle posledních informací České televize i některých dalších evropských médií, ze středy odpoledne, prezident Viktor Janukovyč komisaři EU pro rozšíření Štefanovi Fülemu při setkání v Kyjevě sdělil, že na summitu ve Vilniusu dohodu o přidružení nepodepíše. Prý tak neučiní bez ohledu na to, zda parlament země schválí zákon umožňující Tymošenkové vycestovat na léčení do zahraničí, jímž Unie podmiňuje přiblížení Ukrajiny.
Litevské předsednictví ale uvedlo, že Evropská unie v přípravě podpisu asociační dohody s Ukrajinou pokračuje a nepřikládá těmto zprávám význam. Podle agentury ITAR-TASS o tom v Bruselu informoval litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius.
Expremiérka Julia Tymošenková v plné síle. Ještě před volbami v roce 2010. Její případ se stává symbolickým „zatížením“ vzájemných vztahů mezi EU a Ukrajinou. (foto: čtk)
Ruský tlak na Ukrajinu
S blížícím se summitem se situace přiostřuje, protože Rusko chce uzavření evropsko-ukrajinské dohody zabránit a hodlá využít ekonomických pobídek. Janukovič se několikrát tajně sešel s ruským prezidentem Putinem, který usiluje o začlenění Ukrajiny do celní unie Sdružení nezávislých států. V případě, že se ukrajinská vláda přikloní na Západ, tak jí naopak přístup do ní bude odepřen. Ukrajina je zatím závislá na plynu z Ruska a jakékoliv otřesy by mohly poškodit její ekonomiku. Kyjev se teď musí rozhodnout, zda naplní přání Kremlu.
Polský institut pro mezinárodní vztahy ve své analýze uvádí, že Rusko jde cestou donucování, zatímco v případě Arménie zvolil nejdříve taktiku půjček a podpory projektů zaměřených na infrastrukturu. Navíc, Janukovičův osobní postoj k Putinovi ruský úspěch nezaručuje. Sergej Kudelia a Taras Kuzia z Global Postu upozorňují: “Ukrajinský lídr si myslí, že byl před třemi lety podveden, když Rusům odsouhlasil prodloužení pronájmu námořní základny v Sevastopolu a odmítl podat přihlášku pro vstup Ukrajiny do NATO. Rusko nedodrželo svoji část dohody – slevu na plyn…“.
Podle Deutsche Welle si uzavření Asociační dohody s EU přeje 50 procent Ukrajinců. Dohoda by znamenala liberalizaci politickou, vízovou i obchodní. Kvůli zdárnému dokončení jednání přijeli do Kyjeva i dva vyjednavači za EU – bývalý předseda Evropského parlamentu irský politik Pat Cox a polský exprezident Alexandr Kwašniewski, který ukrajinské agentuře UNIAN řekl:“Pokud by se Ukrajině nepodařilo podepsat ve Vilniusu, tak by to znamenalo pozastavení dohody na neurčitý počet let.“
Gruzie: ano i ne
Putin se ovšem kromě Ukrajiny nechce vzdát vlivu ani v dalších státech. Moldavské vazby na EU se projevují zvýšeným napětím v otázce Podněstří, které je rusky mluvícím územím od roku 1992 ovládaným separatisty. Rusko může ekonomickou situaci v Moldávii lehce ovlivnit, protože 10 procent tamní populace pracuje na ruském území a pro hospodářství země je export do Ruska důležitou položkou.
Mezi země, které nejvíce podporují spolupráci se Západem je Gruzie, kde důvěru v EU a NATO má podle Národního demokratického institutu 76 procent lidí. Od války mezi oběma zeměmi v roce 2008, která se odehrála v době vlády gruzínského prezidenta Saakashviliho, se však do čela země dostalo Rusku více nakloněné vedení, když do premiérské funkce nastoupil miliardář Bidzina Ivanišvili. Jeho křídlo nedávno posílilo, když v říjnových prezidentských volbách vyhrál s 62 procenty člen jeho strany „Gruzínská koalice snů“ Giorgi Margvelašvili.
Paradoxně ovšem nová politická elita nemusí pro Putina znamenat výhru. Na záměr ruského prezidenta vybudovat Euroasijskou unii Ivanišvili reagoval rozpačitě: “Pokud uvidíme, že je to zajímavá strategie pro naši zemi, tak proč ne…“, druhý den potvrdil svoje stanovisko a dodal:“…Hlavní politikou země, kterou je gruzínská integrace do Evropské unie a euroatlantických institucí, nemá jinou alternativu, a to je prubířský kámen naší politiky.“
Arménská výjimka
Jediná země, která se výrazně vydala vstříc ruským zájmům, je Arménie, která ohlásila vstup do celní unie zaštiťované Ruskem. Ta vznikla v roce 2010 a tehdy do ní vstoupilo Bělorusko a Kazachstán. Tímto krokem Arménie zmařila několikaletou snahu Bruselu připojit zemi do evropské zóny volného obchodu a připravit ji na podpis Asociační dohody. Evropský komisař pro rozšiřování Štefan Füle uvedl, že členství země v ruské zóně volného obchodu a podpis Asociační dohody s EU kolidují. Přesto však bude probíhat vízová facilitace. Ta se má týkat zejména krátkodobých víz pro vstup na 90 dní v průběhu 180 dní a pro vícenásobné žádosti o víza.
Podle analytika Nica Popesca z pařížského Institutu EU pro bezpečnostní studia (EUISS) je vidět, že EU není jediným světovým magnetem pro rozvojové země, ale popisuje bizarnost toho, že z velkého množství států, které se snažily dostat na trh EU s HDP 16 bilionů dolarů, se nakonec odtrhla Arménie s HDP 10 miliard dolarů. Arménský prezident Serž Sargsyan navíc uvedl, že jeho země do budoucna počítá se vstupem do Putinova projektu Euroasijské unie. O něm už se dlouho hovoří jako o možné protiváze Evropské unie, která by zahrnovala kulturní okruh Rusku historicky blízkých zemí.
Ázerbájdžán a Bělorusko
Zatím nejvzdálenější Evropské unii zůstává Ázerbajdžán a Bělorusko. To na summitu nebude reprezentovat prezident Alexandr Lukašenko, přesto si země hodlá udržet nekompromisní linii a její ambicí je maximálně zlevnění víz. Na jednu stranu, Rusko stále obklopují věrné státy „blízkého příhraničí“, na stranu druhou, Putinova snaha získat všechny státy své tradiční sféry vlivu pro užší spolupráci s jejich postupující integrací s EU nenachází větší mezinárodní ohlas. Summit ve Vilniusu tedy celkově může být jak velkým přelomem pro Východní partnerství EU, tak také setkáním, které klíčové problémy vůbec nevyřeší, v každém případě však její výsledky značně ovlivní plány ruské zahraniční politiky.
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop