Euroskop, 19. 12. 2013
Ministři financí členských zemí EU dosáhli v noci na dnešek po více než dvanácti hodinách jednání dohody nad mechanismem, který by měl v budoucnu řešit problémy evropských bank při využití co nejmenšího množství peněz evropských daňových poplatníků.
Významný pilíř vznikající bankovní unie tak jasnou podobu získal teprve těsně před evropským summitem, na němž lídři zemí EU dosažený kompromis potvrdí. V jádru dohodnutého mechanismu označovaného jako SRM (Single Resolution Mechanism) je jednotný fond, který v průběhu deseti let naplní samy evropské banky na objem okolo 55 miliard eur (asi 1,5 bilionu korun).
„Daňoví poplatníci už nebudou platit účet, když banky udělají chybu. Končí éra masivních státních záchran,“ prohlásil eurokomisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier na tiskové konferenci po jednání. Do evropského finančního sektoru podle něj dohoda zavádí revoluční změny.
10 let budou ve fondu „národní obálky“
Schválený mechanismu začne působit až poté, co bude příští rok spuštěn zatím první schválený element bankovní unie – jednotný bankovní dohled Evropské centrální banky. Přímo se budou oba nástroje týkat asi 130 velkých bank eurozóny, které ovšem představují okolo 85 evropského bankovního sektoru. Ve spolupráci s národními orgány dohledu bude moci systém dosáhnout i na ostatní banky.
Zásadní překážkou, kterou museli ministři překonat, byl rozpor mezi Německem, které nechtělo kvůli SRM měnit unijní Smlouvy a tlakem především jižních zemí na rychlé zřízení společného fondu. Kompromisní řešení je poměrně komplikovaným systémem „národních obálek“ v rámci fondu, které se budou po deset let každý rok vždy o další desetinu pootevírat k případnému společnému použití. Pravidla fungování fondu upraví mezivládní smlouva právě proto, aby se nemusely měnit unijní smlouvy. Zmíněný mezivládní dokument by měl být dojednán do 1. března 2014.
|
Co se skrývá za zkratkou SRM |
|
Úkolem Jednotného resolučního mechanismu (SRM) má být stanovení postupu pro řešení potíží bank. Mechanismus SRM je jedním ze tří pilířů připravované bankovní unie, s jejíž pomocí chce EU rozetnout „začarovaný kruh“ mezi bankami a státními financemi. Některé státy se totiž dostaly do dluhové propasti, protože neunesly obrovské náklady na záchranu bankovního systému. Celkově podle výpočtů Evropské komise vydaly členské státy od začátku krize na pomoc bankovnímu sektoru 1,6 bilionu eur. Mechanismus se primárně týká přibližně 130 zásadních evropských bank, které budou od příštího roku podléhat jednotnému bankovnímu dohledu. Za určitých podmínek však bude moci dosáhnout i na další bankovní domy. V rámci SRM vznikne společný fond, který bude v případě potřeby záchranu bank financovat. Prostředky v něm se budou postupně navyšovat, až do výše 55 miliard eur v roce 2025. Skeptici však upozorňují, že tato suma nemusí stačit. Jen na záchranu španělského bankovního sektoru bylo vyčleněno 40 miliard eur. Dalšími součástmi bankovní unie jsou již schválený Jednotný bankovní dohled a připravovaný společný systém pojištění vkladů. |
Země neplatící eurem získaly „pojistky“
Velké spory se vedly také o rozhodovací mechanismy ve výboru fondu, kde kromě národních zástupců budou rozhodovat odbornické hlasy. Dohoda počítá se zapojením Evropské komise a v případě rozdílných názorů by pak definitivní slovo měly členské země. Pro malé státy včetně ČR bylo důležité zachování odpovídajících poměrů mezi těmi zeměmi, kde mají banky svá centra, a mezi zeměmi, kde mají vlastní pobočky. Podle náměstka českého ministra financí Radka Urbana kompromis zdůrazňuje rovné postavení zemí, které se bankovní unie účastní, a těch, které zatím v mechanismu nejsou. „Jsou tam velmi silné pojistky v náš prospěch. Rovné zacházení bude zdůrazněno i v prohlášení summitu,“ podotkl náměstek.
Problém s mechanismem měli dlouhou dobu Britové, kteří se svou účastní v bankovní unii nepočítají. Londýn žádal záruky, že případné pokuty a náhrady škod v souvislosti s rozhodnutími v rámci mechanismu nebudou placeny z unijního rozpočtu, jak je nyní v podobných případech obvyklé.
Na místa tak nyní zapadají jednotlivé části budoucí bankovní unie, mnohdy původně vymýšlené bez záměru budoucího širšího zapojení do sebe. Státy EU budou muset vytvořit národní záchranné sítě, které naplní banky do výše přibližně procenta pojištěných vkladů.
Nejdříve zaplatí investoři a věřitelé
Při řešení bankovní krize mají být po roce 2016 v první řadě použity peníze akcionářů banky a jejích věřitelů, pak by podle pravidel o státní pomoci vstupovaly do hry národní záchranné sítě. Tyto národní mechanismy se ale v průběhu desetiletí stanou, pokud se země připojí k bankovní unii, součástí společného fondu v rámci mechanismu SRM. Jako poslední obranná linie pak mají sloužit peníze ze společného fondu.
Do doby naplnění fondu by bylo možné potřebné finance získat také dodatečným zdaněním bank či podle pravidel o státní pomoci prostřednictvím záchranného fondu eurozóny ESM. Nejednalo by se však o půjčku bankám, ale státu, který by je poskytl finančním institucím, podobně jako se stalo v případě pomoci španělskému finančnímu sektoru. Záchranná síť po naplnění resolučního fondu je zatím definována jen obecně, předpoklad je, že fond bude moci získávat případné dodatečné finance například půjčkami na finančních trzích.
Autor: Euroskop