Marie Bydžovská, Euroskop, 6.1. 2014
S příchodem nového roku skončila sedmiletá lhůta, během níž mohly členské státy EU omezit přijímání pracovníků z Rumunska a Bulharska. Odstranění zbývajících bariér na pracovním trhu EU však v některých zemích vyvolalo obavy. Nejostřejší diskuze se vedly ve Velké Británii a v Německu.
Podobná situace nastala již v květnu 2011, kdy skončilo přechodné období pro tzv. nové členské země, a občané Česka a dalších zemí, které přistoupily k EU v roce 2004, mohli volně hledat práci v celé EU. V západoevropském tisku se i tehdy objevovaly hororové scénáře dalšího vývoje na tamních pracovních trzích.
Průzkum institutu GfK pro nedělník Welt am Sonntag provedený několik měsíců před plánovaným otevřením pracovního trhu v roce 2011 ukázal, že téměř tři čtvrtiny Němců měli strach, že úplným otevřením německého pracovního trhu pro obyvatele nových členských zemí EU přijdou o práci.
Otevření pracovního trhu v roce 2011 bez potíží
Obavy se ale ukázaly jako neopodstatněné. Dva roky po liberalizaci pracovního trhu Spolkový úřad práce informoval, že počet pracovníků ze zemí unijních nováčků v Německu od 1. května 2011 zvýšil o zhruba 175 000. Číslo tak zůstalo daleko za původním očekáváním.
Situace ve Velké Británii byla jiná. Spojené království nabídlo práci pro imigranty z východu hned po rozšíření EU v roce 2004. Zažilo tak mnohem masivnější příliv obyvatel nových členských zemí, především Poláků. Od roku 2004 přijelo do Británie z osmi nových členských zemí kolem 600 tisíc pracovníků.
Ale ani tam neznamenala imigrace žádnou katastrofu. Spíše naopak. V roce 2007 odhadoval vládní dokument, že přistěhovalectví vedlo k růstu hrubého domácího produktu o 0,5 procent ročně. Podobně obava ze zneužívání dávek ze strany imigrantů se ukázala jako lichá. Analýza britského horní sněmovny ukázala, že nově příchozí pracovníci pozitivně přispěli britskému rozpočtu. Jejich příspěvek na daních byl vyšší, než kolik získali na sociálních platbách.
Strach z „dávkové turistiky“
I přes tyto zkušenosti se Britové a Němci příchodu Rumunů a Bulharů obávají. Bulharsko a Rumunsko jsou podle HDP na obyvatele chudší, než byly státy, které přistoupily k EU v roce 2004. I co se týče platů, dohání dva balkánské státy zbytek EU jen pomalu. V roce 2011 dosahoval průměrný plat v Bulharsku 4 668 eur ročně (asi 10 000 Kč měsíčně) a v Rumunsku 6 146 eur (asi 13 000 Kč měsíčně). V ČR byla ve stejné době průměrná mzda 26 000 Kč měsíčně, v Británii 90 100 Kč a v Německu 97 400 Kč.
Ve zmiňovaných zemích znělo nejvíce varování před tzv. dávkovou turistikou, tedy příchodem chudých Jihoevropanů, kteří by nepracovali a pouze pobírali sociální benefity. I přesto, že občané EU z jiných členských zemí sice mají nárok na sociální dávky, avšak musí nejdříve splnit požadované podmínky.
Na konci listopadu britský premiér David Cameron navrhl, aby byl přístup k dávkám pro nové imigranty dále omezen, a v německé koaliční smlouvě jsou zmíněna opatření na omezení „migrace chudoby“.
V lednu dala tato záležitost závdavek k prvnímu sporu uvnitř německé vládní koalice. Křesťanští socialisté (CSU), partnerská strana křesťanských demokratů kancléřky Merkelové, požaduje, aby vláda přístup k sociálním dávkám pro imigranty zpřísnila. To vyvolalo ostrou kritiku z řad koaličních sociálních demokratů, kteří CSU obvinili z populismu.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop