Lucie Priknerová, Euroskop, 13.1. 2014
Plán Malty na prodej svého občanství vzbudil kontroverzní reakce. Ostrovní stát oznámil, že chce prodat 1800 pasů. Cesta do Schengenu by pro jednoho žadatele měla stát 650 tisíc eur. EU je proti maltskému rozhodnutí bezbranná, přesto se chce a bude návrhem zabývat.
Ostrovní stát Malta je členem EU i součástí Schengenského prostoru. Člověk, který si koupí maltské občanství může žít v kterékoliv zemi EU. Navíc, Malťané mohou cestovat do USA, aniž by potřebovali vízum. Novinkou na poli migrace je ovšem to, že zájemci o maltské občanství nemusí v zemi před podáním přihlášky vůbec žít. Celý proces získání nového pasu by měl trvat pět až šest měsíců. Malta argumentuje tím, že během všech čtyř stádií, kterými bude muset žadatel projít, si ponechává právo veta. EUobserver popisuje tyto stupně kontroly následovně: nejdříve budou podrobně analyzovány dokumenty konkrétní osoby, v další fázi budou pomocí specializovaných firem prověřeny její účty, poté má následovat vyhodnocení rizika, které na sebe země s potvrzením občanství v tomto konkrétním případě bere. To má provádět britská firma Henley& Partners, která byla pověřena, aby administrovala projekt jako celek. Čtvrtou fází pak má být prověření osoby na základě dokumentů Interpolu a Europolu. CNN dodává, že síť určená pro případné vyfiltrování některých uchazečů by se měla sestávat také z databáze FBI a CIA.
Historické centrum maltské La Valetty (ilustrační foto: Wikipedia)
Vlna kritiky návrh nesmetla
Veškerá bezpečnostní opatření ovšem nic nemění na faktu, že podle některých kritiků návrhu dochází k nahlodávání a rozmělňování pojmu občanství. Malta je zemí, která nemá s byznysovým přístupem ke vstupu do země problémy dlouhodobě. Malta Independent v srpnu 2013 uvedl, že v době, kdy EU zpřísnila vízový proces, Malta přijala nové schéma pro pobyt rezidentů, který měl přitáhnout především bohaté Jihoafričany. Nový návrh na prodej pasů ovšem přilil olej do ohně. Hlavním vnitropolitickým odpůrcem je opoziční Národní strana. Ta chce udělovat pobyt pouze na omezený počet let. Její lídr Simon Busuttil, který je od počátku této kauzy sveřepým odpůrcem maltského vládního záměru, pro server International Adviser řekl: „…žádné dohody nemůže být dosaženo, dokud vláda neupustí od přímého prodeje občanství…“
Symbolicky významnějším se ovšem stává mezinárodní nátlak. Server Malta Today píše o příkladu dvou evropských politiků, kteří se obávají dopadu maltského kroku na jejich zemi. Jedním je nizozemský konzervativní poslanec David Casa, jehož země v roce 2012 sama navrhla povolit pobyt lidem, kteří mají v nizozemských bankách více jak 1,25 milionů euro. Druhý- Wim van den Kamp z Evropské lidové strany – pro Malta Today řekl: „Tohle schéma je proti principům EU a navíc nezapadá do Schengenských pravidel…“ Kamp se také obával, že celý proces nebude transparentní, pokud se nezveřejní jména žadatelů o občanství. Na to ovšem zareagoval maltský premiér Joseph Muscat, když na konci prosince 2013 oznámil, že jména uchazečů budou veřejná a že jeho vláda plánuje zvýšit sumu, na kterou si cení občanství na 1,15 milionů eur plus povinnost nového občana investovat 350 tisíc eur do nemovitostí a do pěti let také 150 tisíc eur do akcií a dluhopisů.
Trosečníci versus investoři
I přes výhrady, kterým Muscat musí čelit, EU nezbývá nic jiného než přihlížet. Mluvčí Evropské komise Michele Cercone k tomu pro BBC řekl: „Je to národní kompetence- členské státy rozhodují, kdo je oprávněn stát se občanem.“ Na jedné straně Malta vítá bohaté zájemce. Záměr je přilákat zejména Rusy, Číňany nebo Saudské Araby, na straně druhé vede spory s EU o přijímání imigrantů. Malta stejně jako jiné země na hranicích Schengenu požaduje po Bruselu, aby se i ostatní členové EU podíleli na hrazení nákladů spojených s imigračními přílivy. Evropská rada pro uprchlíky a exil upozornila na dva sporné případy z poslední doby- v roce 2004 Malta vyhostila dva somálské imigranty. Muscat nekompromisní politiku vůči uprchlíkům hájí a s Bruselem je na ostří nože kvůli dalšímu případu z července 2013, kdy Evropský soud pro lidská práva rozhodl, aby Malta neposílala 45 somálských uprchlíků zpátky do Libye. Evropská komise tento rozsudek přivítala. EU se tak ocitá v roli toho, kdo se snaží o kompromis. Snaží se plnit jak roli humanitární, tak dát šanci státům přilákat bohaté podnikatele, kteří by mohli do evropského prostoru přinést nové investice. V tomto případě došlo ke shodě v tom, že Malta je pro některé bohaté státy lákavá a zároveň je to cílová destinace uprchlíků.
Britové se bouří
Proti maltskému prodeji občanství radikálně brojí Velká Británie. Podle Financial Times je to proto, že maltský program přímo konkuruje tomu britskému. Ten má přísnější podmínky, protože nenabízí plné občanství, ale jen omezený pobyt za investice v hostitelské zemi v řádu jeden, pět a deset milionů liber, navíc s omezením, že investor nesmí během roku strávit mimo Velkou Británii více jak 180 dní. Na druhou stranu, podle serveru Huffington Post Britové na přílivu bohatých cizinců do Malty mohou vydělat, protože podle něj do britské ekonomiky díky přílivu migrantů ze zemí EU přiteče do země do roku 2050 60 miliard liber. Strana UKIP Huffington Post na toto tvrzení s patřičnou dávkou ironie odpověděla: „Podle logiky této zprávy bychom se jako země měli zbavit vlastní populace a nahradit je migranty z EU.“
Kromě narušení Schengenu je projekt problematický i proto, že britská firma Henley& Partners měla z každého realizovaného udělení občanství získat čtyři procenta z částky, kterou žadatel Maltě zaplatí. Tato společnost sídlí v daňovém ráji na ostrově Jersey, tudíž Velká Británie přijde v tomto případě na daních zkrátka a Malta se také připraví o značnou částku. Pokud sazba za občanství zůstane 650 tisíc eur (pro některé rodinné příslušníky uchazeče pouze 25 tisíc eur), tak z jedné takové transakce může soukromá firma získat až 26 tisíc eur. Způsob, jak eticky využít bohaté zájemce z třetích zemí o pobyt v Schengenu, tak zůstává nedořešená.
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop