Marie Bydžovská, Euroskop, 10.3. 2014
O české evropské politice, důležitosti jasně si stanovit priority či o partnerech ČR v Bruselu mluvil EUROSKOP s velvyslancem Jakubem Dürrem, zástupcem vedoucího Stálého zastoupení při EU a stálým představitelem ve výboru COREPER I, který se zabývá především ekonomickými a sociálními záležitostmi.
Jak uspět v Bruselu
Zástupcem stálého představitele ČR při EU jste od srpna 2011. Zažil jste tedy na tomto postu již třetího premiéra. Jak se změny vlády odráží na vaší práci a činnosti Stálého zastoupení?
Ať jsou politické turbulence v ČR jakékoliv, do Bruselu přicházejí se zpožděním a s menší intenzitou. Velmi pomáhá stanovení dlouhodobých priorit a jasný profil naší země. Ten je dán již od vstupu do EU třeba strukturou českého hospodářství, nastavením ekonomiky nebo dodržováním a prosazováním některých principů. To umožňuje mluvit pořád stejným hlasem, i když se změní vláda. Ať se v Praze hádá kdokoliv s kýmkoliv, výsledek debaty je třeba v Bruselu prosazovat jednotně a silným hlasem.
Co musí Česká republika dělat, aby byla v Evropské unii úspěšná?
Musíme být čitelný a předvídatelný partner. Role chytré horákyně a rozkročení pozice do mnoha stran, což je případ některých zemí, nejsou úspěšné. Neprosadí tolik, protože není jasné, o co jim jde. Významná je i silná koordinační role ústředí. Co je špatně zkoordinováno v Praze, nelze dohnat v Bruselu. A nemůžu pominout ani důležitost toho, aby každá přicházející vláda vydefinovala pozitivní agendu vůči EU. Nemůžeme být jen zastáncem „statutu quo“, či okopávačem kotníků. Je třeba mít konstruktivní přístup a přinést do debaty konkrétní pozitivní momenty. To zvýší atraktivitu země.
S kým spolupracovat
Jsou některé státy, o kterých by se dalo říci, že jsou důležitějšími partnery ČR než ostatní státy EU? Například proto, že mají podobné zájmy.
V různých oblastech jsme schopní velmi flexibilně nalézat spojence. Jsme důležitými členy v několika tzv. like-minded skupinách. Již od našeho vstupu v roce 2004 patří mezi důležité skupina stejně smýšlejících zastánců vnitřního trhu, kde jsme aktivně vystupovali ať už za vlád levicových či pravicových. Spojuje nás se zeměmi jako Dánsko, Švédsko, Nizozemí nebo Velká Británie.
V mnoho oblastech spolupracujeme také s visegrádskými zeměmi (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko – pozn. red.). Spolupráce je každým rokem intenzivnější a Visegrád se stává stále známější značkou. Pokoušíme se slaďovat před pracovními skupinami, Corepery, Radami a premiéři se setkávají i před Evropskými radami. Společné zájmy se dotýkají především kohezní politiky, energetiky, mnoha oblastí dopravní politiky nebo životního prostředí. V současnosti V4 například velmi proaktivně vystupuje v debatě o klimaticko-energetickém rámci po roce 2020. Naopak v oblasti sociálních věcí, průmyslu či vnitřního trhu mohou být naše zájmy mimoběžné.
Vyjednávání koalic je jedním ze zásadních prvků práce v Bruselu. Solitérnost si nemůže dovolit žádná země, nikdo nemá tolik hlasů, aby sám mohl ovlivnit tón debaty. Vždy se pohybujeme v nějaké skupině. Může to být skupina ad hoc, která se váže k určitému legislativnímu předpisu, nebo horizontální uskupení, které spolupracuje po mnoho let.
V roce 2014 se vymění téměř celé vedení EU. Je to již nyní důležitým tématem?
Tento rok bude svým průběhem hodně atypický. Již nyní pociťujeme politické pnutí, které souvisí s volbami do Evropského parlamentu, výběrem předsedy Komise a její obměnou a střídáním předsedy Evropské rady a Vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Navíc se v Bruselu bude měnit i generální tajemník NATO. Tento velký karusel začíná stěžovat každodenní práci. Chodby zaplňují dohady a různé předpovědi. Čeká se, jak dopadnou volby do Evropského parlamentu, od nichž se odvine spousta věcí. Dva dny po nich zasedne Evropská rada a zahájí vyběr předsedy Komise. Říjnový summit hlav států a vlád bude tím posledním, kterému bude předsedat Herman van Rompuy. Již nyní ale víme, že nejpozději do poloviny dubna, kdy proběhne poslední plenární jednání Evropského parlamentu, musíme uzavřít desítky předpisů. Proto je do té doby náš program naprosto jasný, pak italské předsednictví udá nový směr.
Implementace v Česku
Sledujete, jaký je další osud agendy, o které jste v Coreperu jednali? Dojde často před implementací v ČR k zásadnímu vývoji a za jak dlouho se v české legislativě evropské návrhy promítnou?
Překlopení legislativy vzešlé z Bruselu do národní podoby je především v rukou konkrétních úředníků, politici zadávají hlavní směr, parlament schvaluje „českou verzi“ . Často to vede k tzv. goldplatingu, tedy nabalování českých nápadů k celoevropskému návrhu, které s cílem evropského předpisu souvisí jen velmi okrajově či vůbec. Může to být proto, že jsme „papežštější než papež“, nebo se při národním projednávání projeví nové motivy. To už ale není práce Stálého zastoupení, ale gestorů v rámci státní správy.
Máte konkrétní příklad, kdy došlo ke goldplatingu?
Třeba známý případ balení koblih. Na Úřadu vlády existuje skupina RIA, která se dopady legislativy zabývá. Je to však velké téma i v Bruselu, kde je kladen důraz na snižování regulatorní zátěže. Zde jsme mimochodem dosti viditelní a upozorňujeme na výhody, které přináší dobře nastavený systém hodnocení dopadů legislativy (impact assessment).
Jak dlouho trvá, než projde evropská legislativa do implementace?
Nelze udělat průměr. Záleží na urgentnosti, zasahují do toho i politické vlivy a konkrétní zájmy. Mechanismus je obecně velmi neflexibilní. Třeba 4. železniční nebo telekomunikační balíček jsou tak komplexní, že jejich schvalování bude trvat roky. Otázkou je i transpoziční lhůta. Státy jí často chtějí co nejdelší. Může tak trvat třeba pět let mezi tím, než Komise něco vydá, a než to začne ve členských státech platit. Paradoxně se také někdy stane, že v době, kdy daná legislativa začíná teprve v členských státech platit, začnou na evropské úrovni práce na znovuotevření původního předpisu, a to v rámci revizních klauzulí. Přínosy původní legislativy tak nestihnout být posouzeny. Příkladem mohou být třeba právě železniční balíček a telekomunikační předpisy včetně roamingu.
Aktuální otázky
Projednáváte v současnosti agendu, která bude mít důležitý dopad na ČR, a média jí příliš nevnímají?
To se týká většiny agendy. V Česku si lidé často neuvědomují, že podle různých odhadů až 70 procent legislativy, která se projednává v českém parlamentu, je nějakým způsobem dáno evropskou legislativou.
V současnosti finišují jednání o poměrně zásadní legislativě v mnoha oblastech, protože se blíží konec funkčního období Evropského parlamentu. Všechno musí být schváleno do poloviny dubna. Co se nestihne, spadne pod stůl a bude záležet na příštím Evropském parlamentu, jestli vůbec danou agendu projedná a zejména jak se k ní postaví.
Jaké body agendy jsou nejdůležitější pro ČR?
Nejviditelnější je v současnosti klimaticko-energetický rámec 2030. Je to horizontální téma, které se bude týkat nejen sektorových Rad, ale i Evropské rady. Vztahuje se k cenám energií, konkurenceschopnosti a zeleným ambicím Evropy v globálním světě. Bude to v Bruselu důležité téma celého roku 2014. Úzce souvisí s budoucností průmyslu v Evropě, i proto Komise ve stejnou dobu předložila i sdělení o průmyslu. Dalším důležitým bodem byla směrnice o vysílání pracovníků, která byla na začátku března dohodnuta mezi Evropským parlamentem a Radou po velmi zdlouhavých a komplikovaných jednáních. Tato směrnice byla posledním z tuctu předpisů obsažených v tzv. Aktu o jednotném trhu I (jeho cílem je posílení vnitřního trhu), jež ještě nebyla schválena. Nutno však říci, že původní termín dojednání všech předpisů SMA I byl konec roku 2012. Jde tedy o ilustrativní příklad průtahů v jednání, přičemž oblast posílení vnitřního trhu byla paradoxně pro EU v pokrizové době prioritou. Mezitím již jednáme o balíku SMA II., v jeho rámci je významný železniční balíček. Pro nás je důležitá také směrnice o jaderné bezpečnosti.
U klimatického balíčku asi hrozí především oslabení průmyslu…
Na první pohled se zdá, že musíme prosazovat nízké ambice, což by mohlo svědčit větší konkurenceschopnosti našeho průmyslu na globální scéně. Protiargument, který podporují třeba mnohé podnikatelské svazy a BusinessEurope, říká, že je potřeba stanovit jasný cíl, abychom měli lepší prostředí pro investice a pro transparentní dlouhodobé plánování aktivit v energetickém sektoru. Zatím existují cíle jen do roku 2020, proto je třeba se dohodnout i na tom, co bude platit pro další dekádu.
Nelze jednoduše černobíle říci, že návrh vzešlý z Evropské komise je nebezpečný a budeme proti němu protestovat. Česká argumentace je plná nuancí a různých aspektů. Vypichujeme tři důležité body. Upozorňujeme na náklady, které případný cíl dosáhnout 40procentní snížení emisí CO2 pro ČR bude mít. Druhou otázkou je, jaké budou vztahy mezi Bruselem a národními státy – jak moc se budeme zodpovídat Bruselu v otázce české energetické politiky. Třetím problémem je stanovení 27% cíle pro obnovitelné zdroje energie na celoevropské úrovni a důsledky tohoto rozhodnutí pro ČR.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop