Euroskop, 20.3. 2014
Premiér Bohuslav Sobotka se ve čtvrtek 20. a v pátek 21. března zúčastní Evropské rady v Bruselu. Zeptali jsme se českých odborníků, jak hodnotí dosavadní politiku nové české vlády. Odpovědi budeme průběžně doplňovat.
Otázky Euroskopu
1) Premiér Bohuslav Sobotka označil v úterý v rozhovoru pro ČTK jako největší pozitiva dosavadního působení vlády zlepšení obrazu Česka v EU a důraz na evropské fondy. Do šlo k výraznému obratu ve vnímání ČR v Evropské unii a jak se tato změna projevuje?
2) Předseda vlády se dnes účastní summitu vrcholných představitelů členských států EU. Se kterými z nich by měl nejvíce spolupracovat?
Markéta Pitrová (Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií, Masarykova universita)
1) Obrat se zdá být patrný na první pohled. Bezesporu jej rétoricky zahájil již prezident Zeman. Skutečnost, že ihned po výměně vlády se ČR přihlásila k fiskálnímu paktu a zrušila dříve požadovanou výjimku ve věci Lisabonské smlouvy jsou významné body změny. Bez ohledu na ně, ale stále hrozí riziko nejednotnosti. Tak, jako předchozí vláda jednala ve věci EU nezávisle na opozici, začíná se tak chovat i dnešní vláda. A agenda EU je trvalou a klíčovou věcí ve vztahu k národním zájmům země. Není možné, aby se postoje ČR v takto zásadních věcech měnily se střídáním pravice a levice. O EU spolu obě strany musí kvalifikovaně a průběžně jednat.
2) Osobně se domnívám, že zatím nedoceněn zůstává potenciál Polska. Možná ani samo Polsko nenašlo zatím dost odvahy být skutečně velkým hráčem. Má na to všechny atributy a ČR jako jeho soused by toho měla využít.
Radomír Špok (Institut pro evropskou politiku – EUROPEUM)
1. Obraz Česka v Evropské unii a mezi partnerskými členskými zeměmi se nepochybně s příchodem nové vlády zlepšil. V poslední čtyřech letech byla naše země vnímána jako euroskeptická, váhající a s nedostatkem vlastních nápadů a aktivity. Změna je vnímatelná jak ze strany hlav států, diplomatů i například poslanců Evropského parlamentu. S tím souvisí i např. projev prezidenta Zemana na půdě v únoru 2014. Tuto situaci můžeme jako Česká republika využít v prosazování národních priorit jako to dělá např. Polsko, jehož ambice jsou ovšem znatelně silnější díky své velikosti.
Výrazně náročnějším úkolem, který před sebou tato vláda má, však je vylepšit obraz Evropské unie v České republice, mezi svými občany. Dlouhodobý pokles důvěry obyvatel ČR vůči EU je alarmující a dědictví předchozích vlád a prezidenta Klause nebude snadné překonat.
2. Česko je součástí střední Evropy a své prioritní partnery by mělo hledat hlavně tam. Je ovšem jasné, že v mnoha otázkách se zájmy visegradských zemí značně liší (např. zemědělská politika), a to je samozřejmě příležitost spolupracovat s jinými, myšlenkově spřízněnými státy. Nicméně základ spolupráce by měl spočívat zaprvé ve visegradské spolupráci a zadruhé ve spolupráci s Německem, které je klíčovým hospodářským partnerem České republiky.
Vít Dostál (Asociace pro mezinárodní otázky)
1) Změna vnímání je běh na dlouhou trať. Díky nové vládě, která se staví pozitivněji k prohlubování integrace, se Evropa neotřásla. Přesto lze vysledovat několik zajímavých impulsů, které k tomu přispívají. Pozitivně byla hodnocena například premiérova cesta do Bruselu. Nejen v Německu a Rakousku si pak jistě všimli zřeknutí se Klausovy trucvýjimky, dle které by v budoucnu na ČR neměla být aplikována Charta základních práv EU. Je dobře, že česká evropská politika se nebude muset zabývat zbytečností, která umožnila bývalému prezidentovi podepsat Lisabonskou smlouvu bez úplné ztráty tváře. Vláda by neměla zůstat jen u vnímání ČR v EU, ale měla by se zaměřit i na zlepšení vnímání EU v ČR.
2) Vzhledem k hlavním tématům Summitu, kterými jsou dění na Ukrajině a zhodnocení pokroku v jednáních o nových energeticko-klimatických cílech, lze hledat spojence především ve střední a východní Evropě. U obou témat je důležitým hráčem Polsko, jehož priority jsou českým blízké.
Radko Hokovský (Evropské hodnoty)
1) Evropští partneři nepochybně zaznamenali obrat v přístupu české vlády k EU. Zatím se jedná o symbolické signály jako rozhodnutí přistoupit k fiskálnímu paktu a změnu tónu ve veřejných vstoupeních a při jednání se zahraničními partnery. Lze ale říci, že tento přístup již nese své ovoce: kancléřka Merkelová přijala premiéra Sobotku se všemi poctami a i jednání o evropských fondech se zdá nyní jednodušší. V evropských kuloárech je slyšet na naši adresu „Welcome back“. Všichni ale nyní budou čekat, zda změna přístupu bude doprovozena i konkrétními kroky. K tomu by měla přispět intenzivní domácí diskuse o tom, s čím ke společnému evropskému stolu chceme jezdit. Nestačí se totiž na jednáních jen přátelsky usmívat, musíme mít také, co říct.
2) Je přirozené, že k jednotlivým tématům si ČR může hledat partnery v různých zemích. Jednoznačně nejvíce aktivní bychom však měli být při jednání s našimi sousedy při hledání a prosazování společných pozic. Našim přirozeným referenčním bodem by měly být země Visegrádské čtyřky a Německo.
Autor: Euroskop