Marie Bydžovská, Euroskop, 21.8. 2014
Italský premiér Matteo Renzi, od něhož domácí i zahraniční publikum očekávalo při jeho nástupu před půl rokem závratné reformní kroky, naráží na ekonomické obtíže, které zlomily vaz řadě jeho předchůdců.
Před šesti měsíci se nový italský premiér objevil jako nastupující hvězda evropské levice. Ve 39 letech se stal historicky nejmladším italským premiérem. Mnoho komentátorů do něj vkládalo neobvykle vysoká očekávání. Financial Times obdivně psal o „muži pro současnost“ a americký prezident Barack Obama se nechal slyšet, že „tento premiér svou zemi posune vpřed“.
Do té doby starosta toskánské metropole Florencie Renzi při svém nástupu slíbil „totální operaci pacienta Itálie“. Zásadním zákrokem měla být reforma Senátu a tím i značné zjednodušení legislativního procesu. Návrh na reformu zatím prošel při prvním čtením v horní sněmovně a v září jej čeká schvalování v dolní komoře. Nedílnou součástí má být i nastartování hospodářství a reforma pracovního trhu.
Levicová protiváha Merkelové
Součástí Renziho plánů je i zlepšení obrazu Itálie jakožto důvěryhodného partnera v Evropě, který značně pošramotil dlouholetý předseda vlády Silvio Berlusconi. Zatím se mu to daří. V táboře evropské levice zastínil dokonce i francouzského prezidenta Nicolase Hollandea.
Oxfordská profesorka Kalypso Nicolaidis jej označila za „dokonalou protiváhu“ konzervativní německé kancléřky Angely Merkelové, jako muže, který ovlivní budoucnost sociálnědemokratického politického proudu v Evropě. Zatímco německá kancléřka postavila na první místo reformy, které by měly nastartovat hospodářský růst, Renzi si vzal za cíl nejdříve rozjet růst ekonomiky a až poté přistoupit k bolestivým změnám.
Právě tento rozpor stojí v pozadí mnoha evropských sporů. Na jedné straně stojí zastánci přísné rozpočtové politiky, v které Merkelovou podporují nejen tradiční spojenci jako Nizozemci a Finové, ale i španělská a portugalská vláda. Samy musely svým občanům naordinovat tvrdé škrty a chtějí, aby se stejná kúra naordinovala i ostatním státům Unie. Na druhé straně táhne s Renzim za jeden provaz především Francie.
Nečekaný pád do recese
Renziho pozice však podemílají slabé hospodářské výsledky jeho země. V srpnu překvapily nečekaně negativní výsledky Itálie za třetí čtvrtletí 2014. Třetí největší ekonomika eurozóny upadla již po třetí od propuknutí krize do recese. A to navzdory tomu, že ekonomičtí analytici předpokládali růst. HDP podle statistického úřadu klesl o 0,2 procenta.
Matteo Renzi se však nechce nechat špatnými zprávami odradit a tvrdí, že Itálie v krizi není. „Celá eurozóna prochází stagnací,“ říká. Navzdory ekonomickým šokům bude podle něj italská vláda pokračovat v reformních plánech.
Jenomže ani další čísla mu moc nenahrávají. Hrubý domácí produkt je stále 9 procent pod úrovní před začátkem ekonomické krize a nezaměstnanost je oproti roku 2007 více než dvojnásobná. A mezi mladými dosahuje závratných 43,7 procent.
Recesi nelze přičítat na účet premiéra, který do úřadu nastoupil teprve v únoru. Analytici ukazují na nevhodnou politiku jeho předchůdců, dnes zpochybňovaný tlak Evropské komise na rychlé úspory a neadekvátní reakce Evropské centrální banky.
Přesto Renziho dosavadní výsledky rozhodně nejsou ohromující. „Má velkou zásobu strategií, ale žádné činy,“ vyjádřil se o jeho vládnutí ředitel bruselského think-tanku CEPS Daniel Gros. Bývalá šéfredaktor deníku Corriere delle Sera Pierro Ostellino zase tvrdí, že „chlapec z Florencie nemá nejmenší tušení, jak vyřešit italské problémy“.
Renzi má čas na splnění svých slibů do roku 2018, kdy by se měly konat řádné volby. Jenomže v Itálii zatím v celém poválečném období vydržel v křesle premiéra celých pět let jediný poválečný předseda vlády – Silvio Berlusconi.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop