Lucie Priknerová, Euroskop, 23.9. 2014
Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy bude kandidovat na nového šéfa pravicové strany UMP (Svaz pro lidové hnutí). Stranu už vedl v minulosti, a to v letech 2004 až 2007.
„Cítím, že mnoho Francouzů má sklon už nevěřit ničemu a nikomu… po hlubokém přemýšlení jsem se rozhodl Francouzům nabídnout novou politickou volbu“, uvedl Sarkozy na svém Facebooku. Šance ostříleného politika na návrat přitom nejsou kvůli aktuální francouzské politické situaci úplně malé.
Bývalý prezident zahájil svou cestu zpět v pravý čas, protože v říjnu se bude konat sjezd UMP a Francie se stále vzpamatovává z několika otřesů. Vítězství Národní fronty v evropských volbách a rozkol v Socialistické straně kvůli obměně části vlády přispěly k tomu, že plno Francouzů hledá politickou alternativu.
Le Penová v ohrožení, levice bojuje
„Kde je upřímnost (toho) muže? Je možné změnit ideje během dvou let? To si nemyslím. Nemohl se změnit“, řekla Marine Le Penová listu Le Figaro. Právě ona se cítí nejvíce ohrožená, protože Sarkozy se netají úmyslem získat voliče Národní fronty, tedy přinejmenším ty, kteří po jeho politické porážce tápali a našli u ní dočasné útočiště. „Co se týká imigrace, tak pro řešení problému není třeba být extrémně na pravici“, řekl Sarkozy pro Le Monde. Podle listu je postoj francouzského exprezidenta pro Národní frontu červeným hadrem.
Exprezident Nicolas Sarkozy na zahájení francouzské fotbalové ligy. Jeden z fanoušku si chtěl udělat s politikem selfie… (zdroj: čtk/Liewig Christian)
Sarkozyho sílu dokládá i obava, která panuje napříč politickým spektrem. Levicová strana Jeana-Luca Mélenchona se snažila poukázat na fakt, že je jako bývalý prezident doživotně členem Ústavní rady, a podle ústavního dodatku z roku 1959 by neměl vykonávat řídící funkce v politické straně. V minulosti už ale jako poslanec a předseda strany UDF (francouzská liberální strana, která existovala v letech 1978-2007 pozn. red.) po skončení svého prezidentského mandátu působil Valéry Giscard d´Estaing. Problematický je zejména fakt, že členství v Ústavní radě nemůže Sarkozy přerušit, protože je doživotní, píše levicový list La Libération. Výklad dodatku je dlouho dobu nejednoznačný a parlament se ho snaží řešit, dodává Le Monde.
U soudu jako doma
Na druhou stranu, návrat na výsluní nebude pro Sarkozyho snadný. I když vyšel bezúhonně ze všech skandálů, se kterými byl v minulosti spojován, v sázce je přinejmenším jeho pověst. Do hledáčku justice se zatím naposledy dostal letos. Z odposlechů telefonických rozhovorů s jeho advokátem Thierry Herzogem údajně vyšlo najevo, že Sarkozy měl Gilbertovi Azibertovi, vysokému úředníkovi a bývalému zaměstnanci kasačního soudu, nabídnout post v Monaku, za to, že by Azibert pomohl Sarkozymu v kauze Liliane Bettencourtové. Tato dědička koncernu L´Oreal byla podezřelá, že nezákonným způsobem financovala jeho prezidentskou kampaň v roce 2007. Sarkozy nakonec jak z kauzy Bettencourtové, tak z případu Azibert vyšel vítězně.
Ostřílený Sarkozy už v minulosti několika aférami prošel. Mezi nejznámější patří případ z roku 1994 týkající se údajně podezřelého financování kampaně pro tehdejšího premiéra Edouarda Balladura, jíž dělal Sarkozy mluvčího. Z novější doby je to pak tzv. aféra Tapie. Do ní je zapletena i současná šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardová, která čelí obvinění, že v době, kdy byla francouzskou ministryní financí, údajně „přiklepla“ 270 milionů liber Sarkozyho podporovateli Bernardu Tapiovi, uvádí The Telegraph.
V UMP stále favoritem
UMP čeká na zvolení svého předsedy. Stranu dosud vede kolektivní vedení politických osobností- Alain Juppé, Jean- Pierre Rafarin a François Fillon. Zatím posledním šéfem UMP byl do letošního března Jean-François Copé, který ovšem musel rezignovat kvůli kauze Bygmalion. Copé byl tehdy obviněn za tok nevyjasněných faktur mezi UMP a společností Bygmalion, která pro Sarkozyho v roce 2012 pořádala několik předvolebních mítinku. Ke Copého pádu ovšem přispěly i tristní výsledky strany ve volbách do Evropského parlamentu. Spekulovalo se o tom, že na šéfa strany by v říjnu mohl kandidovat bývalý premiér a člen současného triumvirátu François Fillon. Ten to odmítl, protože se chce připravovat na prezidentské volby, které se budou konat v roce 2017, uvádí Le Figaro.
Hlavním Sarkozyho rivalem tak zůstává bývalý premiér a současný starosta Bordeaux Alain Juppé. I když ještě v květnu říkal, že se o předsednické křeslo strany nechce ucházet, protože ho zajímala především vlastní kampaň pro příští prezidentské volby, tak v srpnu změnil názor a oznámil svou kandidaturu na šéfa UMP. I přesto, že je populární, jeho šance teď kvůli Sarkozymu klesly.
Křídlo existující v UMP, které se nazývá Silná pravice, tak může slavit, protože jeho primární cíl – návrat Sarkozyho do politiky – se naplnil a jeho síla v UMP i na francouzské politické scéně by mohla v následujících měsících růst.
Cílem této skupiny podporovatelů bývalého prezidenta je mj. oživit pravicovou linii v UMP a čelit Národní frontě jakožto konkurenční pravicové straně; „…patriotismus, zvládání vlastního osudu, odměna za schopnosti, raději práce než sociální podpora, republikánský řád, svoboda podnikání za podpory malých a středních podnikatelů, řemeslníků a obchodníků stejně jako venkova“, vypíchli hlavní body svého programu představitelé Silné pravice Guillame Peltier a Geoffroy Didier pro server Le Point.fr.
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop