Marie Bydžovská, Euroskop, 10.3. 2015
Evropská komise na základě dat od Mezinárodní energetické agentury a Bernstein Energy vypočítala, že snížení závislosti na ruském plynu během zimy o 40 procent by vyšlo na 33 miliard dolarů.
EU tak radikální krok nechystá, jedním z cílů plánované energetické unie je ale i diverzifikace zdrojů. Evropská administrativa vymyslela cestu, jak toho dosáhnout – mimo jiné díky novým plynovodům ze střední Asie.
Evropská unie v současnosti z Ruska dováží 27 procent spotřeby plynu. Pro některé členy EU by výpadek ruských dodávek znamenal vážnou krizi. Klíčovým dodavatelem je Rusko pro Pobaltí, Slovensko, Bulharsko a Finsko. Do Česka přichází z Ruska 75 procent plynu.
EU se zastavení dodávek plynu z Ruska obávala již několikrát, poprvé v roce 2006, poté na začátku českého předsednictví v roce 2009. Až letošní zimu nicméně Evropská komise poprvé diskutovala o možnosti, zda by se EU bez ruského plynu obešla.
Bude Jižní koridor úspěšnější než Nabucco?
Předchozí projekty, které měly snížit závislost na ruských dodávkách, neuspěly. Například plynovod Nabucco, který měl přivést kaspický plyn do Rakouska přes balkánské státy.
„Z plánů na Nabucco jsme si vzali ponaučení. Projekt se neuskutečnil, protože neměl dostatečnou politickou podporu. Jednoduše jsme důvěřovali, že bude stačit pouze vzbudit zájem byznysu,“ připomněl místopředseda Evropské komise zodpovědný za vytváření energetické unie Maroš Šefčovič.
Při vytváření nového projektu pro diverzifikaci zdrojů plynu – vybudování Jižního koridoru, který by přes Turecko přiváděl do Evropy plyn z oblasti Kaspického moře, proto chce EU zvolit jinou strategii. „Je velmi důležité, aby investoři měli politickou záruku, že je to vrcholná priorita a že jsme připraveni nabídnout politickou a regulatorní asistenci,“ řekl Šefčovič.
Jižní koridor vyžaduje investice ve výši 45 miliard dolarů. EU jej již zařadila mezi „projekty společného zájmu“, což umožňuje, aby se vyhnul přísným pravidlům na ochranu hospodářské soutěže.
Komise chce, aby byl plynovod dokončen do roku 2019. Finální část, částečně vlastněna společností BP, tzv. TAP (Trans-Adriatic Pipeline), by měla přivádět plyn skrze Řecko a Albánii do Itálie. Evropská unie jedná o kontraktech na plyn s Ázerbájdžánem, Turkmenistánem, Irákem či Íránem.
Ve srovnání s ruským projektem South Stream, jehož výstavba byla loni odvolána, je objem plynu, který by TAP zprostředkoval výrazně nižší. Oproti 63 miliardám m3 se jedná jen o 16 miliard m3 ročně.
Kritika: Místo Ruska podpoříme Turkmenistán?
Snaha EU dojednat dohody o dávkách surovin z Turkmenistánu a Ázerbájdžánu je však kritizována nevládními organizacemi zabývajícími se ochranou lidských práv. Turkmenistán se zařadil v žebříčku Transparency International mezi deset nejvíce zkorumpovaných zemí světa. Ázerbájdžán zase až na 162. ze 180 míst v hodnocení svobody tisku organizací Reportéři bez hranic.
„Důvěryhodnost obchodních partnerů je důležitější, než prostý počet dovozních tras. Nahradit závislost na Rusku závislostí na jiných autoritativních režimech s pochybným vztahem k lidským právům Evropě větší bezpečnost nezajistí,“ řekla pro portál Euractiv.com Luca Bergamaschi z think tanku E3G.
Podpora dovozu zkapalněného plynu
„Z pohledu energetické politiky nedává příliš smyslu investovat sumy v řádu desítek miliard (eur) do geopoliticky komplexních a nejistých tras,“ řekl zase pro magazín Der Spiegel Steffen Bukhold, analytik EnergyComment.
Rozumnější a i finančně výhodnější podle něj je podpora dovozu zkapalněného plynu (LNG). „Tento trh bude ještě řadu let určován nadměrnou kapacitou, takže dovozní ceny by měly zůstat nízké,“ dodal.
Evropská komise nicméně ve sdělení k energetické unii slíbila, že vypracuje strategii, jak zvýšit objem dovozu zkapalněného plynu (LNG).
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop