Petr Zenkner, Euroskop, 11.6. 2015
Na středečním zasedání Evropského parlamentu hlasovalo 494 europoslanců pro zprávu o Rusku, kterou připravil Litevec Gabrielius Landsbergis. Proti bylo 135 evropských poslanců. Z 21 českých zástupců jich proti hlasovalo pět – konkrétně komunističtí členové frakce GUE/NGL a europoslanci Petr Mach a Jan Keller.
Dokument konstatuje, že Moskvu už nelze kvůli jejímu zapojení do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a protiprávní anexi Krymu považovat za strategického partnera Evropské unie.
Zpráva označuje Rusko za agresora a narušitele demokratických pořádků, který „vede proti Ukrajině ozbrojený konflikt, jehož se přímo a nepřímo účastní jeho vojenské a bezpečnostní síly, a který úmyslně destabilizuje tuto suverénní a nezávislou zemi ve svém sousedství“.
„Musíme být konzistentní a jednotní,“ řekl zástupce lidovecké frakce (EPP) Jacek Saryusz-Wolski a upozornil, že otázka bližší spolupráce s Moskvou není vzhledem k „agresivní Putinově politice“ na pořadu dne.
Jak europoslanci hlasovali
Zprávu podpořila většina zástupců lidovců (EPP), socialistů (S/D), liberálů (ALDE), konzervativců (ECR) a zelených. Proti byli zástupci krajní levice (GUE/NGL). Její český zástupce Miroslav Ransdorf řekl, že unie by měla přestat „hrát roli užitečných pitomců pro Spojené státy“, které podle něj osmadvacítku tlačí do pokračování sankcí vůči Rusku.
Kromě litevského europoslance Valentinase Mazuronise hlasovala proti také frakce Evropy svobody a přímé demokracie (EFDD) a nezařazení poslanci EP. Mezi nimi je nejsilnější francouzská krajně pravicová strana Národní fronta.
Celkem podle VoteWatchEurope hlasovalo proti zprávě 44 nezařazených, 40 členů EFDD a 39 zástupců GUE/NGL.
Proti financování stran z ruských peněz
Součástí textu je i výzva Evropské komisi, aby „předložila návrh právního předpisu zajišťujícího zcela transparentní financování politických stran v EU“, a to zejména ze strany subjektů sídlících mimo unii.
Pokud by takové nařízení nakonec vstoupilo v platnost, dotklo by se řady krajně pravicových a nacionalistických evropských stran, které podle médií získávají v Rusku výhodné půjčky. Loni například dostala Národní fronta Marine Le Penové půjčku devět milionů eur (249 milionů korun) na kampaň od První česko-ruské banky.
Francouzský server Mediapart, který zprávu v listopadu 2014 zveřejnil, později citoval soukromé emaily a SMS mezi ruskou spojkou Marine Le Penové a vysokým úředníkem Kremlu, které získala ruská opoziční skupina Anonymous International. Podle nich byla půjčka odměnou za otevřenou podporu okupace Krynu.
„Oblast financování politických stran neupraveného podle evropského práva představuje významné riziko,“ uvedl český europoslanec Stanislav Polčák z lidovecké frakce EPP. Podle něj není dobře, že se nechává na libovůli vnitrostátních právních řádů, zda omezí nebo zakážou přijímat dary a půjčky od zahraničních subjektů mimo Evropskou unii.
Český právní řád už přijímání darů od subjektů ze zahraničí zakazuje, půjčky v zahraničí možné jsou, strany ale o nich musejí zveřejnit podrobnosti.
Výzva k boji s ruskou propagandou
Do Landsbergisovy zprávy se prostřednictvím pozměňovacích návrhů dostala i kritika na adresu Moskvy za černou listinu se jmény 89 Evropanů včetně čtyř Čechů, kteří mají kvůli svému postoji ke konfliktu na Ukrajině zakázaný vstup na ruské území.
Poslanci rovněž tlačí Evropskou komisi k intenzivnějšímu boji s ruskou propagandou a vyjadřují nesouhlas s tím, že se v ruských státních médiích „vyskytují tendence přepisovat a nově vykládat historické události dvacátého století“.
„Nehodláme se smířit s tím, že Putinovo Rusko a jím kontrolované sdělovací prostředky bezostyšně manipulují s historickými fakty se zjevným záměrem vyvolat v ruské společnosti protizápadní nálady a upevnit tím její loajalitu k agresivní politice Putina na Ukrajině“, uvedl europoslanec Jaromír Štětina.
„Rusko nevede válku jen na východoukrajinských bojištích, ale i na internetu a ve sdělovacích prostředcích… Naléhavě proto potřebujeme společnou strategii proti ruské propagandě, abychom v informační válce s Ruskem netahali za kratší konec,“ dodal.
Kritika falšování historie Ruskem
Na poslední chvíli Landsbergis do textu přidal i větu, že Evropský parlament je znepokojen tím, jak se v ruských státních médiích „vyskytují tendence přepisovat a nově vykládat historické události dvacátého století“.
Například jako ruský dokument o invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československa, který koncem května odvysílala televizní stanice Rossija 1. Tvůrci v něm tvrdí, že invaze byla zákrokem proti chystanému převratu v Československu, který mělo na svědomí NATO a bývalí esesáci a fašisté.
Kvůli filmu si pak český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek předvolal ruského velvyslance v ČR Sergeje Kiseljova.
Autor: Petr Zenkner, Euroskop