Lucie Priknerová, Euroskop, 15.9. 2015
Regionální roli Turecka řešila jedna z přednášek na konferenci Forum 2000. Euroskop zajímal také vztah země k Evropské unii. Ankara čelí v posledních letech kritice kvůli autoritářství současného prezidenta a dlouholetého premiéra Recep Tayyip Erdogana.
V Praze diskutovali Rukiye Tinasová z turecké university Eskisehir Osmangazi a Šádí Hamid z Centra pro Blízký východ Brookings Institutu v USA. Oba vyzdvihli evropský asociační proces jako významnou pobídku pro změny uvnitř Turecka.
Ankara a Brusel
Podle Hamida z toho po roce 2000 těžili třeba Kurdové, kteří díky turecké snaze o vstup do EU získali větší práva. Z přístupového procesu zpočátku profitovala i Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), která v zemi vládne od roku 2003.
Ve třech volbách, které AKP vyhrála (2002, 2007 a 2011) hrály evropské aspirace Turecka důležitou roli a strana prosazovala větší harmonizaci a demokratizaci, řekla Tinasová. Ovšem v současnosti jsou vztahy spíše zamrzlé.
Na otázku Euroskopu, co by bylo třeba pro nové nastartování rozhovorů s EU, Hamid odpověděl, že iniciativa by spíše musela vyjít od Evropské unie. „Nemyslím si, že AKP nechce vstup do EU, ale není to hlavní priorita,“ říká Tinasová k aktuální pozici Erdoganovy strany.
Autoritářské Turecko?
Oživení rozhovorů brání mimo jiné autoritářské sklony Recep Tayyip Erdoğana. Vládnoucí AKP dokonce ve volbách v červnu 2015 oslabila, a poprvé od roku 2002 ztratila většinu. Ahmet Davutoglu, který v srpnu 2014 nahradil Erdogana ve funkci premiéra nedokázal sestavit jednobarevnou vládu. Země tak směřuje k předčasným volbám, které se uskuteční 1. listopadu 2015. Erdogan doufá, že v nich opět posílí.
O červnových volbách jsme na Euroskopu psali zde
„Transformace v prezidentský režim je problémem nejen pro odpůrce AKP, ale i pro část jejích voličů,“ vysvětluje Tinasová. Ještě před dvěma až třemi lety měl přitom Erdogan podle Tinasové obraz hrdiny. Hamid upozornil, že během Arabského jara v roce 2011 bylo Turecko inspirací pro ostatní země. „S výjimkou Izraele a Tuniska je Turecko nejdemokratičtějším státem na Blízkém východě“, nevidí situaci černobíle Hamid.
Kurdové jako výzva
Jak Tinasová, tak Hamid se shodují, že velkou hrozbou pro Erdogana představují Kurdové, kterých se turecký režim obává více než Islámského státu. V červnových volbách posílili kurdští nacionalisté a jejich vůdce Selahattin Demirtas, kterého Erdogan nazývá popovou hvězdou.
Podle Hamida funguje Erdogan v „agresivně populistickém módu“ a je otázkou, do jaké míry vnitřní politika a snaha vyhrát listopadové volby souvisí se současnou tureckou zahraniční politikou.
Oba ale odmítli, že by Erdogan nechtěl vystoupit proti ISILu, protože jako umírněný islamista má k islamistickému režimu v Sýrii a Iráku sympatie. Podle Hamida si Erdogan i ISIL o tom druhém myslí, že nejsou ti praví islamisté. „Pro ISIL někdy mohou být islamisté horší než sekularisté“, dodal.
Podle Tinasové se Turecko snaží držet v zahraniční politice držet zásady „žádné problémy se sousedy“, čímž je míněna hlavně Saudská Arábie a Írán. Turci naráží také na problémy, když snaha o zlepšení vztahů s Arménií naráží na nesouhlas Ázerbájdžánu.
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop
