Marie Bydžovská, Euroskop, 13.10. 2015
Evropská rada proběhne v Bruselu ve čtvrtek a v pátek. Tady je přehled tří klíčových oblastí kolem imigrace, ve kterých musí hlavy členských států najít společný kompromis – spolupráce se třetími zeměmi, ochrana vnějších hranic a návratová politika.
1. Spolupráce se třetími zeměmi
„Turecko hraje klíčovou roli. Je to náš přímý soused,“ uvedla německá kancléřka Angela Merkelová minulý týden v proslovu v Evropském parlamentu. Stejný názor má řada evropských politiků. Podle státního tajemníka pro EU Tomáše Prouzy bude Turecko zabírat 90 procent diskuze o spolupráci Unie s třetími zeměmi.
Evropská komise minulé úterý představila Akční plán spolupráce s touto zemí. Navrhuje v něm, aby osmadvacítka poskytla Turecku do konce příštího roku až miliardu eur na zvládání situace s uprchlíky ze Sýrie a Iráku. Kromě financí si Turecko přeje získat bezvízový styk se zeměmi EU, což však některé státy EU považují za bezpečností riziko, jelikož země má takový režim se sousedními státy z Blízkého východu.
Ankara by naproti tomu měla vytvořit systém registrace a kontroly migrantů a uprchlíků, aby se směrem do Evropy dostávalo méně neregistrovaných lidí. Zároveň má Turecko zefektivnit azylový proces. K jeho úkolům patří také zajistit uprchlíkům po dobu jejich pobytu v zemi přístup na pracovní trh a k sociálnímu systému, což je pro Ankaru citlivá záležitost.
V Turecku, které je členským státem NATO a dlouholetým kandidátem na členství v EU, se nyní nachází asi 2,5 milionu uprchlíků, v naprosté většině Syřanů. Právě z Turecka se do osmadvacítky vydávají statisíce lidí.
2. Ochrana vnějších hranic
Druhou zásadní otázkou na summitu bude zajištění ochrany vnějších hranic. „Nemůžeme mít funkční přerozdělování, pokud není ochrana naší vnější hranice na dostatečně dobré úrovni,“ zdůraznil Jean Asselborn, ministr zahraniční Lucemburska, které v současnosti předsedá EU. Zmínil mimo jiné nutnost finančně i personálně posílit agenturu Frontex.
V současnosti agentura Frontex nedisponuje významnými nadnárodními pravomocemi. Její role je především v koordinaci spolupráce členských států při ochraně vnějších hranic. Nevlastní mnoho vybavení a pro své operace využívá experty a zařízení zapůjčené členskými státy, včetně lodí či automobilů. Ze svého rozpočtu jim za to vyplácí náhradu.
Některé členské státy se nicméně brání představě, že by se z Frontexu stala plnohodnotná pohraniční stráž EU, jelikož by to znamenalo zásadní přenos kompetencí na evropskou úroveň.
3. Návratová politika
Posledním komponentem evropské strategie je zlepšení návratové politiky. „Ti, kdo nemají právo na mezinárodní ochranu, musí být vráceni do zemí původu,“ řekl Asselborn. Podle něj také vznikne specializovaná kancelář uvnitř Frontexu, která se bude zabývat návraty lidí, kteří azyl nezískají.
Země evropské osmadvacítky do roku 2020 vydají na navracení neúspěšných žadatelů o azyl přes 800 milionů eur (více než 21,5 miliardy Kč). Další finance na navracení poskytnou evropské agentury jako je Evropský azylový, migrační a integrační fond (AMIF).
Pro úspěšnou návratovou politiku je důležité ustavení tzv. hotspotů, na jejichž zřízení v Itálii a v Řecku se shodl červnový summit lídrů EU. V těchto záchytných střediscích by docházelo k identifikaci příchozích běženců. Umožňovaly by též rozlišování mezi těmi, kteří mají naději získat azyl a ekonomickými migranty.
Prvním místem, kde začalo takové středisko zkušebně fungovat, je sicilská Catania. Během nejbližších dnů Řecko otevře první záchytné středisko pro migranty na ostrově Lesbos. Další by měla vzniknout do konce listopadu.
Koncept hotspotů má umožnit i nedávno prosazené přerozdělení 160 tisíc uprchlíků z Itálie a Řecka.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
