Jak se (ne)zavádí euro v ČR

Bára Červenková, 26. 1. 2016, psáno pro Euroskop

Termín přijetí eura závisí na politickém rozhodnutí vlády. V současné době není v ČR termín stanoven a vláda jeho stanovení ani nemá ve svém programu. Jak se k této otázce stavěly minulé vlády?

Skutečností je, že všechny členské země EU jsou ale povinny euro přijmout a stát se členy eurozóny, pokud si nevyjednaly výjimku, jako například Velká Británie. Podmínkou vstupu je udržitelné plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Přijetí eura pro ČR bude znamenat sice vzdání se oficiálně samostatné měnové politiky a možnosti jistého ovlivňování kurzu koruny, ale rovněž bude sloužit i jako účinné stabilizační makroekonomický nástroj.

Nedávná hospodářská krize v praxi ukázala, jak užitečný tento nástroj je při zmírňování negativních ekonomických šoků. Připravenost ekonomiky na přijetí společné měny je proto potřeba hodnotit nejen z pohledu hospodářské sladěnosti a strukturální podobnosti ekonomik, ale i z hlediska schopnosti ekonomiky po ztrátě samostatné měnové politiky tlumit asymetrické šoky a adekvátně se jim přizpůsobovat (a to např. prostřednictvím efektivní fiskální politiky, pružného trhu práce či zdravého finančního sektoru).

Euro: plusy a mínusy

– Odstranění kurzového rizika + zajišťovacích a transakčních nákladů, jelikož míra otevřenosti a obchodní provázanosti naší ekonomiky s eurozónou je vysoká. Každý rok by se ušetřilo zhruba 0,22 % HDP, tedy cca 8 miliard korun.

– Růst produktivity a ekonomické výkonnosti z důvodů vyšší specializace a kooperace, intenzivnějšího mezinárodního obchodu a pohybu výrobních faktorů. Možnost snadného porovnání cen díky větší cenové transparenci.

– Snížení rizika měnových turbulencí, propojení finančních trhů.

– Disciplinární tlak na fiskální politiku a strukturální politiky (požadavek střednědobě vyrovnaných veřejných rozpočtů a požadavek provádění strukturálních reforem).

– Posílení integrace a ekonomické konvergence, která by mohla přinést až 60 mld. ročně.

– Účast na formulaci a realizaci společné měnové politiky eurozóny a v případě posílení institucionální základny eurozóny i zastoupení v ní.

– Náklady vzdání se vlastní měny a ztráta nezávislé měnové politiky = nutnost dalších přizpůsobovacích mechanismů v případě asymetrických šoků (fiskální politika, pružný trh práce…).

– Riziko subjektivně vnímané inflace: po zavedení eura stouply v některých zemích ceny vybraných položek. Statisticky se však nepotvrdilo, že by přijetí společné měny vedlo k růstu inflace.

– Jednorázové náklady na zavedení eura: úprava informačních systémů, přecenění zboží, atd.

– Vzdání se dohledu nad bankovním sektorem (vstup do jednotného dohledového mechanismu SSM) = riziko vyvádění aktiv a likvidity českých dceřiných bank do zahraničí.

– Fiskální dopady účasti v nově vzniklých mechanismech (jednorázově vložit prostředky do ESM – cca 35 mld. Kč + do Jednotného mechanismu řešení krizí SRM asi 25 mld. Kč), což je v součtu méně než přínos v oblasti ekonomické konvergence za 1 rok.

zdroj: ČNB, Euroskop

Trvalé výjimky ze zavedení společné měny (tzv. opt-out) si vyjednalo pouze Dánsko a Velká Británie již v době schvalování Maastrichtské smlouvy. Ostatní země mají prozatím dočasnou výjimku (tzv. derogaci). Tyto členské země s dočasnou výjimkou jsou hodnoceny v Konvergenčních zprávách Evropské komise a ECB, a to minimálně jednou za dva roky či na vyžádání.

Maastrichtská kritéria

Veřejný deficit (max. 3 % HDP)

Zadlužení státu (max. 60 % HDP)

Nízká inflace

Stabilní úrokové sazby

Členství v ERM-II (min. 2 roky)

Ministerstvo financí a ČNB každý rok zpracovávají společně dokument „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“. V tomto materiálu vyhodnocují míru plnění maastrichtských konvergenčních kritérií i očekávaný výhled jejich plnění do budoucna. Posuzují rovněž připravenost české ekonomiky na členství v měnové unii nad rámec povinně plněných konvergenčních kritérií. Předmětem hodnocení je rovněž cyklická a strukturální sladěnost české ekonomiky s eurozónou.

Ve střednědobém výhledu budou v ČR pravděpodobně plněna všechna maastrichtská kritéria, s výjimkou účasti v ERM II. Od politického rozhodnutí o přijetí eura k jeho reálnému zavedení jsou potřeba zhruba 3 roky. Vyhodnocení splnění konvergenčních kritérií a logistická příprava trvá necelý 1 rok. Účast v mechanismu směnných kurzů ERM II by měla trvat minimálně 2 roky před zavedením eura. Kromě těchto ekonomických kritérií je potřeba splnit další podmínky, především sladit legislativu v ČR s předpisy v eurozóně a připravit se na praktické zavedení mincí a bankovek do oběhu. Dále je rovněž požadována nezávislost centrální banky a její právní integrace do eurosystému.

Chronologie odkládání data přijetí eura v ČR

Již v roce 2001, rok před reálným zavedením eura v EU, tehdejší ministr financí Jiří Rusnok věřil, že na euro můžeme být připraveni do 5 let a přijmout ho v roce 2008. Jako úplně první možný termín přijetí eura bylo zmíněno rozmezí let 2009 – 2010, a to za předpokladu, že bude pokračovat reálná konvergence české ekonomiky a budou splněna maastrichtská kritéria. Vláda a ČNB vypracovali v roce 2003 společný materiál „Strategie přistoupení České republiky k eurozóně“. Dokument popisoval ekonomickou situaci ČR vzhledem k ekonomické úrovni eurozóny a zároveň nastínil možnou strategii zavedení eura u nás.

Scénáře zavedení eura

Evropská legislativa nabízí tři možné scénáře přechodu na euro:

– Madridský scénář – Euro je prvně zavedeno v bezhotovostní podobě a po uplynutí určité doby (max. 3 roky) je zavedeno i v podobě hotovostní. Tento scénář využili zakládající členové eurozóny.

– Velký třesk – Na euro v hotovostní i bezhotovostní formě se přechází v jeden časový okamžik. Využily jej všechny ostatní státy, jde o nejekonomičtější variantu.

– Jednorázový přechod s fází postupného zrušení – Jedná se o obdobný scénář jako velký třesk, rozdíl je v tom, že po určitou dobu lze v některých oblastech používat i původní národní měnu.

Na základě doporučení národní koordinační skupiny se vláda ČR rozhodla pro variantu velkého třesku. Euro je zavedeno v bezhotovostním i hotovostním platebním styku ve stejném okamžiku. Vstup do systému kurzů ERM II chápe pouze jako nezbytnou podmínku pro přijetí eura, délka pobytu v něm by proto měla minimální.

Zdroj: Zavedenieura.cz

V roce 2006 se Paroubkova vláda rozhodla uskutečnit několik kroků vedoucích k zahájení příprav ČR na přijetí eura. Byla vytvořena institucionální struktura pro zavedení eura v České republice. Vrcholným orgánem je mezirezortní Národní koordinační skupina pro zavedení eura, která se skládá ze zástupců všech relevantních ministerstev a ČNB. Národní koordinační skupina zřizuje pracovní skupiny, které řeší konkrétní přípravy jednotlivých sektorů na přijetí eura a v jejím čele stojí vládou jmenovaný národní koordinátor. Ve stejném roce však také guvernér ČNB Zdeněk Tůma s ministrem financí Vlastimilem Tlustým (již z vlády Topolánkovy) oznamují, že přijetí eura v roce 2010 není reálné.

Konečné datum vstupu do eurozóny nebylo stanoveno ani v roce 2007 s tím, že bude určeno po vyřešení problémů v rámci reformy veřejných financí a posílení pružnosti české ekonomiky. Vláda Mirka Topolánka se k euru stavěla vyhýbavě po celou dobu svého vládnutí (2007–2009).

Společný dokument ministerstva financí a ČNB z prosince 2009 konstatoval jako velmi nepravděpodobné, že ČR bude ve střednědobém horizontu schopna plnit všechna maastrichtská konvergenční kritéria. Opět proto nestanovili cílové datum vstupu do eurozóny. Rozpočtový výhled se s prohlubující hospodářskou krizí zhoršoval, překážkou pro vstup do měnové unie byl deficit vládních institucí vyšší než 3 %, jeho nejisté udržení a další potřebné zvyšování dosaženého stupně sladěnosti české ekonomiky s eurozónou. Pozitivní scénáře odhadovaly, že ČR splní kritéria nejdříve v roce 2013. Rozpočtová disciplína v této době tížila i ostatní země střední a východní Evropy, které by potenciálně měly vstoupit do eurozóny.

Ani následující středopravicová vláda Petra Nečase nebyla přijetí eura příliš nakloněna. Předseda vlády dokonce prohlásil, že jeho vláda neurčí termín pro přistoupení ČR k jednotné evropské měně. Důvodem byl podle něj nejasný budoucí vývoj eurozóny a volatilita na finančních trzích. ČR v této době také stále neplnila rozpočtové kritérium. Postupné sbližování hospodářské úrovně a cyklu ČR s eurozónou v posledních letech silně ovlivnila finanční a hospodářská krize, jejímž důsledkem bylo zhoršení stavu veřejných financí.

Podle výroku guvernéra ČNB z března 2012 Miroslava Singera by mohla Česká republika přijmout euro nejdříve v roce 2017. Premiér Nečas byl však přesvědčen, že ČR nepřijme euro dřív než v horizontu 8–10 let. ČR nadále překračovala hranici tříprocentního deficitu a také nesplnila kritérium cenové stability (důvodem bylo navýšení snížené sazby DPH od počátku roku 2012). Klíčovým problémem neplnění maastrichtských konvergenčních byly zmiňované veřejné finance. Na Českou republiku se vztahovalo rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku. Vláda měla snížit schodek pod 3 % do roku 2013, jak jí doporučila Rada a Komise v prosinci 2009, kdy byla procedura zahájena.

Termín stále nestanoven

Stávající vláda Bohuslava Sobotky se ve svém programovém prohlášení zavázala k vytváření podmínek pro přijetí eura a rovněž k dodržování maastrichtských fiskálních kritérií, zejména k udržení schodku veřejných financí pod 3 % HDP. Koalice ale nedosáhla shody, a proto prozatím nestanovila finální datum pro vstup do eurozóny; termín by však měl být schválen před rokem 2020. ČNB a Ministerstvo financí vládě doporučují, aby ani v roce 2016 neusilovala o vstup do kurzového mechanismu ERM II. Za nutnost prvně považují zavedení reformem, které zajistí dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v souvislosti se stárnutím obyvatelstva, zvýší flexibilitu trhu práce a sníží administrativní překážky podnikání. Nutná je rovněž implementace strukturálních reforem, které pomohou k dosažení vyšší míry ekonomické sladěnosti a reálné konvergence s eurozónou. Ve střednědobém výhledu budou pravděpodobně plněna všechna maastrichtská kritéria (vyjma účasti v ERM II) a připravenost České republiky na přijetí eura se rovněž zlepšila, nicméně ji ministerstvo financí a ČNB stále vnímají jako nedostatečnou k přijetí společné měny. Situace v eurozóně není podle nich dostatečně stabilizovaná.

Referendum?

Rozhodnutí o zavedení eura v ČR je v rukou politické reprezentace. Ozývají se však hlasy, že by o tomto kroku měli občané hlasovat v referendu. Zavedení eura v ČR má mezi občany klesající podporu. V roce 2014 bylo pro euro 24 % lidí, téměř polovina euro odmítala absolutně. Přitom v období vstupu ČR do EU byly názory na vstup ČR do eurozóny vyrovnané.

Občanští demokraté iniciovali v roce 2014 Petici pro korunu, kterou podepsalo na 40 tis. podporovatelů. Peticí se zabýval Senát, který ovšem snahu ODS nepodpořil. Podobně i současný ministr financí Andrej Babiš navrhl nezávazné referendum spojit s volbami v roce 2017. Nesetkal se však s příliš pozitivními ohlasy u ostatních členů vlády, premiér Sobotka nevidí důvod, proč referendum vyhlašovat. Jediné, o čem by podle premiéra mohli lidé hlasovat v referendu, je datum vstupu ČR do eurozóny. Referendum nepovažuje za nezbytné ani opoziční TOP 09, uvítalo by ho naopak hnutí Úsvit a KSČM. ČNB také referendum nepokládá za nutné a ani vhodné, s ohledem na závazek vyjádřený v přístupové smlouvě.