Petr Pospíšil, Euroskop, 12. 10. 2016
Evropský dům ve čtvrtek 6. října hostil seminář nazvaný „Kudy vede cesta k evropské prosperitě“, jehož se v roli panelistů zúčastnili bývalý ministr financí ČR a viceprezident Evropské investiční banky Ivan Pilip a hlavní ekonom Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR Aleš Chmelař. Role moderátora se ujal Vít Nejedlo z Eurocentra Praha.
Podle Pilipa jsou hospodářské problémy osmadvacítky zapříčiněny několika spolupůsobícími faktory. Migrační krize negativně působí na ochotu členských států Unie spolupracovat, a to i v ekonomických oblastech. „Naše hledání východiska by mělo být bližší zemím západním Evropy než regionálním aliancím se zeměmi jako jsou Polsko či Maďarsko,“ poznamenal Pilip.
Dalším elementem jsou podle něj přípravy na odchod Velké Británie z EU. Pozastavil se nad výrokem britské premiérky Theresy Mayové, že Velká Británie bude konečně svobodná, a s napětím očekává, kdy země zveřejní seznam oblastí regulovaných unijním právem, které je třeba renegociovat, případně zcela zrušit.
Nebezpečná nestandardní opatření
Třetím aspektem je dle Pilipa doznívající ekonomická krize. Postupného zlepšování makroekonomických indikátorů se dosahuje prostřednictvím nestandardních opatření (emitací přílišného množství peněz do oběhu ze strany Evropské centrální banky, vytvářením potenciálních bublin, nepředvídatelným vývojem bankovního sektoru), která mohou ve střednědobém či dlouhodobém horizontu vyústit v negativní důsledky.
K těmto jevům se dle Pilipových slov přidává „antiliberální vlna“ valící se euroatlantským prostorem, jež se projevuje např. protesty proti transatlantické obchodní dohodě či proti obchodní dohodě CETA mezi EU a Kanadou.
České lpění na koruně
Nárůst antiliberálních nálad vede ke ztrátě jistot pro početné vrstvy obyvatelstva a v důsledku toho se na jednací stůl vrací otázky, které již někdejší ministr financí považoval za překonané, jako například ekonomická soběstačnost národních států. Tuzemskou specialitu pak podle něj představuje lpění na české koruně a odpor k měnové konvergenci, výrazu začlenění do otevřené, integrované ekonomiky. ČR je ostatně jediným státem, který dosud nedokončil ratifikační proces tzv. fiskálního paktu.
Další problematizující prvky představují podle Pilipa nesplacené řecké dluhy a bankovní sektor vyžadující koordinaci na unijní úrovni. Její dosažení je ovšem pouze obtížně představitelné z důvodu zcela odlišných praktik bankovních institucí v jednotlivých státech.
Kdy doženeme Německo?
„V roce 1989 Valtr Komárek prohlásil, že doženeme Rakousko za deset let. Podle materiálů Českomoravské konfederace odborových svazů z roku 2015 úrovně německých mezd dosáhneme možná tak za sto let,“ zahájil své vystoupení Aleš Chmelař.
Chmelař vyvrátil opakovanou frázi, že byly časy, kdy se Česko ekonomicky rovnalo nejbohatším zemím Evropy. Ačkoli ČR dlouhodobě patří k nadprůměru v rámci zemí střední a východní Evropy, teprve v poslední době se Česko dostalo zpět na úroveň šedesáti procent průměru deseti nejbohatších zemí Evropy. Ačkoliv naše kupní síla přepočítaná na hlavu roste, rozdíl oproti sousednímu Německu zůstává stejný, protože tamní údaje stoupají stejně.
Chmelař dále představil studii Úřadu vlády obsahující „mapu EU dle indexu ohrožení profesí digitalizací“, která odhalila nepřímou úměrnost mezi vyspělostí ekonomiky a mírou ohrožení. Čím je ekonomika vyspělejší, tím jí hrozí menší riziko plynoucí z procesu digitalizace. Dále platí i to, že vysoce urbanizované oblasti (metropole, velká města apod.) jsou ohroženy daleko méně než oblasti venkovské.
O zrádnosti referend a nedoceněné Unii
V diskuzi se Pilip vyjádřil k rozhodnutí britského premiéra Davida Cameronova vyhlásit referendum o vystoupení Velké Británie z EU. Referendem by se podle něj nejlépe neměla řešit vůbec žádná otázka, protože máme-li náročné podmínky pro přijetí běžných zákonů a ještě náročnější u ústavních zákonů, přičemž právě ústavní otázky bývají referendy řešeny nejčastěji, pak není vhodné o natolik zásadních věcech rozhodovat v referendu ovlivněném momentálními výkyvy nálad ve společnosti.
„Referenda jsou od omylu k omylu,“ řekl Pilip natvrdo a jako příklad uvedl kromě brexitu i aktuální referendum o uprchlických kvótách v Maďarsku a referendum o ukončení válečného stavu mezi Kolumbií a tamní protistátní guerillou.
Aleš Chmelař uvažoval nad negativním postojem české veřejnosti k evropské integraci. ČR má podle něj za sebou mnohasetletou tradici nedobré, nepříznivé a pro nás nevýhodné integrace, placením tributu východofranské říši za dob sv. Václava počínaje, členstvím v RVHP konče. „Nyní jsme v integračním uskupení, kde máme možnost přímo ovlivňovat všechna přijímaná rozhodnutí. A my řešíme zatočení banánů a pomazánkové máslo,“ uzavřel Chmelař.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
