Libor Škácha, Euroskop, 4. 11. 2016
REPORTÁŽ – V rámci diskuzí o „stále užší unii“ a v souvislosti se zvýšenými bezpečnostními riziky vyplývajícími z ruské agrese na Krymu, syrského konfliktu a migrační vlnou se ve veřejném diskurzu stále častěji objevuje idea společné evropské armády. Jeden z mnoha příspěvků k této debatě byl seminář pořádaný Eurocentrem Praha.
Výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů Ondřej Ditrych poukázal na konkrétní návrhy, které jsou však v drtivé většině pouze deklaratorního rázu. Zájem evropské veřejnosti vzbudila vize předsedy Evropské komise Jeana Clauda Junckera, jenž preferuje společné evropské velení. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble v bílé knize předpokládá společný obranný rozpočet. Vysoká představitelka EU Federica Mogheriniová počítá s unijní armádou v horizontu několika dekád.
Ditrych také upozornil, že členské státy mají právní povinnosti plynoucí z primárního práva. Jsou zavázány vojensky pomoci členskému státu pro případ napadení třetí stranou.
Otazníky nad spoluprací s NATO
„Velmi důležité bude v otázce vzniku společné armády EU, jak budeme tento termín pojímat,“ upozornil Otakar Foltýn z Generálního štábu Armády ČR. Hlavním problémem podle něj může být fakt, že se často jedná pouze o deklaratorní prohlášení plná diskrepancí, jimž chybí konkrétní kontury, které by alespoň rámcově definovaly skutečně zamýšlenou formu a náplň fungování společných unijních sil.
Další výtky, jak upozornil Foltýn, zaznívají kvůli možnému dublování spojeneckých aliančních sil a narušení fungující spolupráce v rámci NATO.
„Je potřeba mít na paměti, že současné návrhy jsou zpravidla explicitně označovány jako komplementární ideje k existenci NATO, nikoliv jako její konkurence,“ upozornil Ditrych. „Vždy jsou definovány jako tmelící prvek unijní integrace a pocitu sounáležitosti, jenž podpoří a doplní existující alianční struktury,“ dodal.
Kdo bude projekt financovat?
Evropané nicméně i přes opakované pobízení amerických administrativ k větší angažovanosti a zvýšení výdajů na obranu nejsou schopni schválit vyšší finanční závazky. Jelikož evropské země v čele s Německem po konci studené války masově demilitarizovaly, nyní častokrát nesplňují ani alianční kritérium pro příspěvky do obranného rozpočtu stanovené na dvě procenta HDP.
Podle Foltýna se nabízí otázky, kde vzít na tak náročný společný projekt zdroje a zda budou členské státy ochotny ve svých finančních rámcích nalézt potřebné prostředky.
Myšlenka společných obranných sil není novinkou
Ditrych připomněl, že první snahy o vytvoření společného obranného útvaru se objevily již v počátcích evropské integrace na přelomu 40. a 50. let. Jednalo se o plán Reného Plevena na vznik Evropského obranného společenství.
Další pokusy z již nedávné minulosti jsou patrné na přelomu 80. a 90. let, kdy vznikla francouzskou-německá brigáda, respektive byla začleněna do jednotky EUROCORPS, přičemž dále je možné zmínit aktivity jednotek EU Battle groups pracující na supranacionální bázi.
Četnictvo jako možné řešení
Jelikož jsou současné debaty o společné armádě v mnohém ovlivněny migrační krizí, nemalá část politiků ji spojuje především s ochranou vnějších hranic. Je však společná armáda skutečně řešením, a to zejména v situaci, kdy panují kompetenční neshody v působení Frontexu?
Foltýn připomněl, že v současnosti se začíná projevovat fenomén sbližování policejní, vojenské, ale i zpravodajské práce. Oblast působení policistů, armády a tajných služeb se pomalu prolíná, zejména kvůli hrozbě terorismu. Možné řešení se tak nabízí v podobě četnictva, jehož útvary by sloužily i k ostraze společné vnější hranice. Policejní složka by byla doplněna vojenskou organizační strukturou sjednocenou pod jedno celounijní velení.
„Fungování četnictva by bylo mnohem levnější než supranacionální armádní projekt, takže by státy byly pravděpodobně ochotnější k jeho financování, a bylo by i jednodušší jeho nasazení,“ zdůraznil Foltýn.
Budoucí vývoj však podle Foltýna nelze predikovat pouze na základě současné situace, svou roli sehraje nejen budoucí vnitřní unijní politika a federalizační snahy uvnitř EU, ale také mezinárodní vývoj vně EU, především v jejím nejbližším okolí.
Autor: Libor Škácha, Euroskop
