Libor Škácha, Euroskop, 12. 1. 2017
V pondělí 9. ledna začala další etapa diplomatických jednání mezi zástupci kyperských Řeků, pod vedením prezidenta Nicose Anastasiadese a kyperských Turků, jejichž delegaci vede prezident Mustafa Akinci. Delegace se budou zabývat možným sjednocením ostrova, který je již několik dekád rozdělen na severní (tureckou) a jižní (řeckou) část.
Současná jednání navazují na rozhovory, které byly (znovu)obnoveny v květnu 2016 a dále pokračovaly dalšími schůzkami ve švýcarském Mont-Pèrelinu v listopadu téhož roku. Během nich však nebylo dosaženo pokroku a 22. listopadu se delegace rozešly bez nalezení shody.
Rokování v Ženevě se nyní konají pod záštitou norského diplomata Espena Bartha Eida, jenž je zvláštním poradcem generálního tajemníka OSN pro otázky Kypru a Elizabeth Speharové, ředitelky mírové mise OSN na Kypru.
Existuje reálná šance na dějinný průlom
K rozhovorům je jako pozorovatel přizván i předseda Komise Jean-Claude Juncker. Dále by do obnovených jednání měly zasáhnout i Velká Británie, jako bývalá koloniální mocnost (mající na ostrově dvě vojenské základny) a předseda řecké vlády Alexis Tsipras společně s tureckým prezidentem Recep Tayyip Erdoganem. Tyto delegace by se měly k jednáním připojit ve čtvrtek 12. ledna.
Jakkoliv výsledky z diplomatických jednání nelze předjímat, dle norského diplomata Eida jsou rozhovory vedeny „v pozitivním duchu a existuje reálná šance, že roku 2017 se budou psát kyperské dějiny“. Skeptické hlasy i přes nadějné začátky jednání připomínají, že nejpalčivější otázky stále zůstávají velkou neznámou. Upozorňují především na riziková témata spojená s územním uspořádáním, bezpečností či financemi.
Otazníky nad teritoriálním uspořádáním
Rozdělení ostrova v roce 1974 doprovázely poměrně značné změny v územním uspořádání a přesuny obyvatelstva. Bylo přesídleno na 160 tisíc kyperských Řeků a téměř 50 tisíc kyperských Turků.
Jednou z hlavních otázek současných jednání tak bude problematika repatriace a teritoriálního vyrovnání, na což upozorňuje především prezident Anastasiades. Ten se nechal slyšet, že: „by si přál, aby bylo zajištěno vypořádání alespoň pro 100 tisíc Kypřanů, kteří museli opustit svá zázemí v severní části ostrova“.
Turisté se procházejí podél nárazníkové zóny v centru rozděleného hlavního města Nicosia. Zdroj: čtk
Obě strany navrhnou mapy budoucího uspořádání
Obě delegace se shodly na tom, že by si vzájemně měly prezentovat mapy obsahující teritoriální uspořádání a návrhy na budoucí federální uspořádání. V současnosti žije na celém ostrově více než milion obyvatel. Turecká část z teritoriálního hlediska představuje zhruba 36 % rozlohy ostrova, ačkoliv na ní žije pouze 22 % obyvatelstva.
Komplikací pro budoucí uspořádání je přítomnost tureckých jednotek v severní části ostrova, ve které se v současnosti nachází až 35 tisíc mužů. Představitelé jižní části jsou pod tlakem veřejného mínění kyperských Řeků, kteří tureckou posádku vnímají velmi negativně a požadují její odchod. K tomu se staví negativně především prezident Akicnci, který oznámil, že i do budoucna počítá s tureckým angažmá.
Co s miliardovými dluhy?
Dalším problémem je otázka financí. Severoturecká část má u turecké vlády dluhy, které jsou diplomaty odhadovány na částku pohybující se mezi čtyřmi až desíti miliardami eur. Závazky plynou především s tureckých půjček a různých grantů, které severní části poskytují.
V neposlední řadě také bude potřeba vyřešit princip rotace prezidentství, který by zajistil střídání nejvyšších politických představitelů na základě jejich etnické příslušnosti.
Jakoukoliv dohodu vedoucí k federalizaci země budou muset schválit obě politické entity ve svých národních referendech. To představuje další neznámou, jelikož v minulosti již bylo dosaženo bilaterální dohody na možném uspořádání, která však byla v referendu v roce 2004 odmítnuta kyperskými Řeky.
Jak došlo k rozdělení ostrova?
Dvě existující státní entity vznikly roku 1974 podél etnických linií. V reakci na tehdejší proaténsky orientovaný státní převrat Turecko provedlo invazi do severní části ostrova, která byla Ankarou ospravedlňována jako hájení zájmů kyperských Turků. Mezi entitami bylo prostřednictvím OSN vytvořeno tzv. nárazníkové pásmo, které je až do současnosti pod dozorem mírových jednotek Spojených národů.
Etnické rozpory nakonec vyústily ve vzniku Kyperské republiky nacházející se v jižní části ostrova a Severokyperské turecké republiky ležící na severu. První z nich je mezinárodně uznávanou zemí, která je od května 2004 členem EU. Druhá je naproti tomu uznávána pouze Tureckem.
Autor: Libor Škácha, Euroskop
