Ondřej Černý, Euroskop, 15. 2. 2017
Zimní energetický balík Komise představil řadu návrhů zabývajících se reformou trhu s elektřinou, energetickou účinností či podporou obnovitelných zdrojů. Posilování energetické unie a nová podoba trhů s elektřinou nicméně nejsou jeho jedinou dimenzí, jak naznačuje doprovodné sdělení Komise. Podle něj jsou třemi hlavními cíli balíčku 1) soustředění se na energetickou účinnost, 2) globální leadership v obnovitelných energiích a 3) férové podmínky pro spotřebitele. Zdůrazněna je tedy synergie s politikami v dalších prioritních oblastech Junckerovy Komise, a to zejména s agendou pro zaměstnanost, růst a investice.
Podle Komise by měl balík kromě pokroku v energetické tranzici v následující dekádě přinést rovněž hospodářský růst až 1 % HDP, o 177 miliard € více veřejných a soukromých investic ročně a přispět k vytvoření zhruba 900 tisíc nových pracovních míst, z čehož by měli profitovat především malé a střední podniky a samozřejmě spotřebitelé. Vliv nových opatření by měl být tedy výrazný, otázkou zůstává, jakým způsobem se projeví. Z celého balíčku bude mít patrně nejširší vliv na spotřebitele a firmy legislativní rámec pro energetickou účinnost, do kterého patří návrh revize směrnice o energetické účinnosti, nová pravidla týkající se energetické náročnosti budov a nové směřování ekodesignu. Kromě toho Komise představila i dva strategické dokumenty, zabývající se explicitně možnostmi posílení investic do inovací v čistých technologiích a rozvojem inteligentních dopravních systémů.
Směrnice o energetické účinnosti
Leitmotivem snah o energetickou účinnost je argument, že nejčistější a nejlevnější je ta energie, která se vůbec nespotřebuje. Kromě efektu na životní prostředí přináší menší spotřeba rovněž finanční úspory, ze kterých mohou profitovat zejména nízkopříjmové skupiny obyvatelstva ohrožené energetickou chudobou. Hlavním cílem směrnice je tedy zavázat členské státy k úspoře 30 % spotřeby primární energie v roce 2030. Taková úspora by znamenala snížení konečné spotřeby energie o 17 % oproti roku 2005.
K dosažení tohoto cíle návrh prodlužuje povinnost členských států zajistit úspory energie o 1,5 % ročně, zakotvený v článku 7 směrnice. Stejně jako tomu je u předcházejícího období do roku 2020, bude potřebná míra úspory energie stanovena na základě průměrné konečné spotřeby ve třech předcházejících letech, tedy 2017-2019. Členské státy by měly mít na výběr mezi schématy povinného zvyšování energetické účinnosti (EEO) a alternativními opatřeními, jako jsou energetické daně, zdanění CO2, energetické štítky či (do určité míry) instalace obnovitelných zdrojů malého výkonu na budovách. Kromě toho budou moci členské státy osvobodit od nároků směrnice část, či dokonce všechna průmyslová odvětví spadající do systému obchodováni s emisními povolenkami a započítávat úspory v oblasti přenosu a distribuce energie. Do nových úspor by se měly započítávat i ty, které vznikly na základě opatření přijatých od roku 2009, ale budou přinášet nové úspory i po roce 2020. Směrnice by měla členským státům uložit povinnost brát při návrhu opatření v úvahu sociální postavení domácností ohrožených energetickou chudobou.
Návrh obsahuje nový a jednodušší systém výpočtu energetických úspor, který například plně zahrnuje energetické úspory budov, jenž bude členské státy dále motivovat k zavedení alternativních opatření. Celkově tak státy budou mít značně flexibilní manévrovací pole pro dosažení zmíněného 30% cíle; důležité by mělo být to, že bude v roce 2030 opravdu dosažen.
Energetická náročnost budov
Pro dosažení pokroku v energetické účinnosti jsou budovy jednou z klíčových oblastí, jelikož se na konečné spotřebě elektrické energie podílí ze 40 %. 75 % budov v Evropě je přitom při zacházení s energiemi neefektivní a ročně je renovováno pouze 0,4-1,2 % z nich. Návrh revize směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD) si proto klade za cíl toto tempo navýšit. Komise kromě toho zmiňuje i pozitivní efekty na zdraví obyvatelstva, vyplývající z lepšího ovzduší v budovách, a hlavně efekt na domácnosti ohrožené energetickou chudobou, které by měly profitovat z nižší spotřeby. Třemi hlavními posuny oproti stávající verzi směrnice by měly být:
- dlouhodobé strategie pro renovace budov s vizí do roku 2050 a mobilizace potřebných finančních prostředků
- podpora využití informačních technologií za účelem efektivnějšího využití energie
- reforma opatření, která zatím nepřinášela očekávané výsledky
Mezi navrhovaná opatření patří zavedení automatických kontrolních systémů jako alternativa k fyzickým kontrolám či zavedení indikátorů “chytrosti” budov, označujících schopnost interagovat s jejich uživateli a efektivně nakládat s energiemi. Plánováno je rozšíření infrastruktury pro vozidla na elektrický pohon, nové nebytové budovy s více jak 10 parkovacími místy a nebytové budovy procházející rekonstrukcí by měly rezervovat část parkovacích míst pro elektromobily a minimálně připravit infrastrukturu pro jejich nabíjení. Návrh by dále vyjasňuje požadavky na studie proveditelnosti při rekonstrukcích a stavbách nových budov. Lepší fungování trhu by měl zajistit přístup k informacím o skutečné spotřebě budov.
Chytré financování
Na podporu opatření EPBD Komise plánuje spustit novou iniciativu s názvem Chytré finance pro chytré budovy. S pomocí prostředků převážně z Junckerova investičního plánu pro Evropu (tedy Evropského fondu pro strategické investice a Evropských strukturálních a investičních fondů) by mělo do renovací a energetické účinnosti budov do roku 2020 “přitéct” dalších 10 miliard € soukromých a veřejných investic. Iniciativa přitom spoléhá na tři klíčové body. Veřejné prostředky by měly být využívány efektivněji, a to především kvůli rychlejší administraci a umožnění kombinovat čerpání z různých zdrojů. Projekty veřejné podpory by měly být více agregovány, aby byla zaručena jejich návratnost, a konečně investorům by při hodnocení rizikovosti inovativních projektů měla pomoci nově spuštěná platforma pro snížení rizik v energetické účinnosti (Derisking Energy Efficiency Platform).
Ekodesign
Ve stávajícím právním rámci stanovuje směrnice o ekodesignu elektrických spotřebičů rámec pro určování minimálních požadavků na výrobky směřující na evropský trh a směrnice o informacích a označování spotřeby výrobků podporuje zákazníky v nákupu účinnějších spotřebičů. V zimním energetickém balíčku představila Komise další dokumenty zabývající se dalším postupem v této oblasti, a to především pracovní plán pro ekodesign na roky 2016-2019, pokyny pro dobrovolnou spolupráci v jednotlivých průmyslových odvětvích či minimální požadavky na účinnost výrobků pro ohřívání a chlazení vzduchu.
Pracovní plán
Výsledky politik v oblasti ekodesignu by měly v roce 2020 přinést roční úspory až 175 Mt ropného ekvivalentu, tedy zhruba 150tinásobek roční výroby jaderné elektrárny Temelín nebo celkovou primární spotřebu Itálie v jednom roce. Kromě úspor na účtech domácností za elektřinu by to mělo přinést i navýšení příjmů firem o celkových 55 milionů € a s tím spojená nová pracovní místa. Snížení spotřeby rovněž znamená snížení dovozní závislosti na ropě a méně emisí CO2.
Komise dále představuje nové cíle reflektující plány v oblasti tzv. cirkulární ekonomiky. Kromě energetické účinnosti se bude zabývat i vytvořením požadavků na minimální životnost výrobků, možnost jejich opravy či vylepšení a snadnost recyklace po vypršení jejich životnosti. Zvláštní pozornost pak Komise plánuje věnovat efektivnímu využití materiálů. Nové požadavky by se měly týkat jak kategorií výrobků, které budou v následujících letech do ekodesignu zahrnuty, tak těch kategorií, jejichž pravidla projdou revizí.
Nové kategorie výrobků v ekodesignu
Kromě pravidel pro výrobky k ohřívání a chlazení vzduchu, jež byly představeny společně s novým pracovním plánem, se nacházejí v různých fázích přípravy i další kategorie, z nichž nejdále pokročily komerční chlazení (patří sem např. chladící systémy v obchodech), kompresory a okna (v tomto případě jsou zvažovány pouze požadavky na označení). K novým požadavkům směřují i některé kategorie produktů procházející revizí, jako například osvětlení, televizory a elektronické displeje či elektrické motory.
V následujících letech by mělo dojít k posouzení potenciálu dalších kategorií, například výtahů, varných konvic, solárních panelů a jejich usměrňovačů či sušičů rukou. Předběžné odhady úspor nicméně ukazují menší potenciál úspor, než tomu bylo u již dříve regulovaných kategorií. Není tedy jisté, zda k vytvoření pravidel v těchto případech nakonec dojde. Nejasnosti ohledně účelnosti pravidel Komise přiznává i v oboru informačních technologií, a to zejména kvůli rychlému vývoji, na který proces vytváření pravidel v rámci ekodesignu nestačí reagovat (vytváření pravidel trvá zhruba 4 roky).
Podpora inovací v čistých technologiích
Svoji představu o tom, jak podpořit investice soukromého sektoru do inovací, jež jsou klíčovým prvkem mnoha další dokumentů zimního energetického balíčku, shrnula Komise ve sdělení o urychlení inovací v čistých technologiích. Podporou inovací se pak zabývá na třech rovinách. Jedná se jednak o regulační prostředí a evropské politiky, o finanční nástroje na sdílení rizik spojených s nasazováním nových, neodzkoušených technologií a o financování výzkumu a vývoje.
Nástroje na podporu soukromých investic
Finanční pobídky z Evropské unie by měly soukromé investory přimět k investicím nejen do výzkumu a vývoje, ale i do uvedení již vyspělých technologií do praxe. V tomto ohledu nicméně Komise neplánuje zavést nové finanční nástroje, ale hovoří pouze o lepší viditelnosti, lepší dostupnosti a sjednocování možností pro nové projekty. Hlavním nástrojem zůstává v souladu s Investičním plánem pro Evropu Evropský fond pro strategické investice, jemuž Rada nedávno posvětila prodloužení platnosti do roku 2020 a navýšení dostupných prostředků.
Za účelem urychlení investic do inovativních projektů by měly být veřejné prostředky zaměřeny na přelomové technologie a na ranou fázi investování do inovací. Tento typ investicí je potenciálně velmi výnosný, nese s sebou ale zároveň vysoké riziko, které by mělo být sdíleno právě veřejnými institucemi. Sdělení jmenuje některé z již existujících programů, jež se na tuto oblast zaměřují, jako Energetické demonstrační projekty v rámci Horizontu 2020 nebo Emisní inovační fond. Jedinou novou iniciativou by mělo být zřízení programu pro čistější dopravu ve spolupráci s Komisí a Evropskou investiční bankou.
Financování výzkumu
K financování výzkumu v oblasti čistých technologií a inovací slouží primárně 10 miliard € z různých kapitol programu Horizont 2020, další finance jsou pak dostupné v Evropských strukturálních a investičních fondech (ESIF). 2 miliardy € z prostředků Horizontu 2020 by měly být v letech 2018-2020 nasměrovány do čtyř klíčových oblastí: 1) dekarbonizace evropského stavebního fondu, 2) posílení vedoucí role EU v obnovitelných zdrojích, 3) rozvoj technologií pro skladování energie a 4) elektromobilita a integrované dopravní systémy. Komise dále slibuje vytvoření nových nástrojů pro identifikaci, propagaci a podporu nejslibnějších inovačních projektů, pro které by mělo být například vytvořeno speciální ocenění ve výši 5-10 milionů €.
Inteligentní dopravní systémy
Inovacemi v oblasti dopravy se zabývá sdělení o strategii pro kooperativní inteligentní dopravní systémy (C-ITS). Podle této strategie se nacházejí dopravní systémy v období převratných inovací umožněných rozvojem digitálních technologií. Ty usnadňují střetávání nabídky a poptávky a přinášejí možnost vytvoření skutečně propojeného multidimenzionálního systému využívajícího všechny dostupné možnosti dopravy. Komise si klade za cíl začít implementovat C-ITS do roku 2019. Za tímto účelem byly identifikovány jednak dvě kategorie nejvyspělejších technologií, které by do tohoto roku mohly být nasazeny, a jednak další oblasti, kterým by se měla při rozvoji dopravních systémů věnovat pozornost.
Navrhovaná opatření
Komise rozděluje vyspělé technologie a služby na ty, které jsou připraveny k použití a měly by přinést velkou návratnost investic (Day 1 C-ITS services), a na ty služby, které, ačkoliv založené na již vyspělých technologiích, možná nebudou do roku 2019 připraveny (Day 1.5 C-ITS services). Do první kategorie spadá zpravodajství o nebezpečných situacích (upozornění na povětrností podmínky, použití ruční brzdy, pohyb vozidel záchranného systému) a inovace dopravního značení (integrace značení či rychlostních limitů do vozidel či prioritní dopravní signály pro určená vozidla). Ve druhé vlně by pak mělo dojít na zavedení služeb týkajících se informací o parkování, systému park and ride či informací o čerpacích stanicích pro alternativní paliva.
Kromě tlaku na zavedení výše zmíněných služeb se Komise plánuje podle strategie věnovat dalším aktivitám k zajištění kybernetické bezpečnosti komunikačních systémů inteligentních dopravních systémů, ochraně osobních údajů, definování komunikačních prostředků a frekvencí či interoperabilitě jednotlivých prvků transportních systémů obecně.
Co tedy balík přináší?
Jaké největší změny a novinky tedy balík přináší pro spotřebitele, potažmo menší firmy? Pokud jde o otázku energetické účinnosti, zachovává balík v podstatě současné podmínky, i když se ze strany např. Evropského parlamentu objevuje volání po navýšení cíle úspor na 40 %. To by patrně znamenalo větší tlak na členské státy představovat silnější opatření, jako jsou schémata povinného zvyšování účinnosti. K takovému scénáři ale pravděpodobně kvůli jejich odporu nedojde. V této otázce každopádně dojde k silnému střetu mezi evropskými institucemi.
Potenciál ovlivnit prostředí, ve kterém se každodenně pohybujeme, mají směrnice o energetické účinnosti budov a návrhy v oblasti ekodesignu, které také přinášejí návrhy nejkonkrétnějších opatření, i když mají značně ambiciózní cíle. Ekodesign nicméně již v minulosti prokázal svůj potenciál ovlivnit podobu průmyslových odvětví, a pokud by byly uskutečněny plány Komise ohledně nároků na prodlužování životnosti či opravitelnosti výrobků, mohly by se setkat s kladným hodnocením veřejnosti.
Nejkontroverznějším aspektem balíčku je nicméně jeho financování. Žádný z návrhů nepředstavil finanční nástroje, které by byly kompletně nové nebo přinášely do sektoru další finance, které by předtím již pro tento účel nebyly alokovány. Z velké části se navíc programy spoléhají na Investiční plán pro Evropu, jehož fungování bylo nedávno prodlouženo do roku 2020 a kterému byly přiděleny dodatečné finanční prostředky. Jak ale poukazují auditoři Evropského účetního dvora, po roce fungování fondu je stále příliš brzo na to, aby bylo možné zhodnotit jeho dopady a to, zda skutečně přináší plánované benefity. Zejména pak podle auditorů existuje riziko, že se neprojeví plánovaný multiplikační efekt, podle kterého by měly veřejné investice vyvolat další soukromé investice v poměru 1:15, čemuž nasvědčují i některé ze zveřejněných výsledků fungování ESFI.
Autor: Ondřej Černý, psáno pro Euroskop
