Petr Pospíšil, Euroskop, 17. 3. 2017
Hlavní evropské události posledních týdnů – zahájení jednání o vystoupení Velké Británie z EU a vyostření vztahů mezi Unií a Tureckem – příliš nenasvědčují tomu, že by se řady EU měly v nejbližší době rozšířit. Spíše se očekává, že se poprvé v historii ztenčí a z EU opět bude „sedmadvacítka“. Ve stínu toho by ovšem nemělo zapadnout, že přístupový proces je u několika zemí západního Balkánu v plném proudu. V jaké fázi se u jednotlivých kandidátů nachází?
Statusem kandidátské země nyní disponuje pětice zemí: Černá Hora, Srbsko, Makedonie, Albánie a Turecko. Přístupové rozhovory byly zahájeny se třemi z nich: s Černou Horou, Srbskem a Tureckem. Byť posledně jmenovaná země přístupový proces s EU vede zdaleka nejdéle, v současné době byly již zahájené přístupové rozhovory s Ankarou zmraženy z důvodu politického vývoje v zemi a poslední události nenasvědčují, že by vyjednávání mohla být v dohledné době obnovena.
Černá Hora zřejmě vstoupí do EU jako první z kandidátských zemí
Nejvážnějším aspirantem na získání členství v Unii je bezpochyby Černá Hora. Kandidátským statusem země disponuje od prosince 2010 a v polovině roku 2012 došlo k zahájení přístupových rozhovorů. V současné době již jsou zdárně dokončeny 2 z celkového počtu 35 kapitol přístupových rozhovorů, 26 kapitol je v současné době projednáváno.
Politická reprezentace z Podgorice pracuje na postupné harmonizaci s unijními standardy v jednotlivých oblastech a podařilo se například dosáhnout výrazného zlepšení v environmentální oblasti. Problematickými zůstávají otázky spojené s volným pohybem pracovníků či oblastí rozpočtu a financí. Zajímavostí je, že Černá Hora, ačkoli není členským státem EU, již několik let užívá jako oficiální měnu euro. V Černé Hoře je mimořádně vysoká podpora členství země v EU: dlouhodobě se těší podpoře u tří čtvrtin obyvatel.
Ministr zahraničí Černé hory Srdjan Darmanović se v únoru setkal s komisařem pro rozšiřování Johannesem Hahnem. Zdroj: Evropská komise
Přístupové rozhovory se Srbskem jsou teprve na počátku
Soused Černé Hory, Srbsko, je druhým z dvojice kandidátských států, se kterými v současnosti probíhají přístupové rozhovory. Na rozdíl od Podgorice však Bělehrad v plnění jednotlivých kapitol rozhovorů zdaleka není tak daleko: úspěšně dokončil dvě kapitoly a otevřeno je dalších osm. I to však představuje úspěch vzhledem k tomu, jak problematická byla cesta Srbska předcházející zahájení rozhovorů. Bělehrad dlouho odmítal vydat někdejšího válečného generála Ratka Mladiče mezinárodnímu tribunálu v Haagu a kandidátský status byl Srbsku přiznán až v březnu 2012, poté, co byl předcházející rok Mladič do Nizozemska vydán.
Nyní představují nejpalčivější oblasti zemědělství, justice, životní prostředí, finanční záležitosti a nedořešené vztahy s Kosovem, které Bělehrad dlouhodobě odmítá uznat jako nezávislý stát. V roce 2014 podle průzkumů podporovalo vstup do EU 58 procent Srbů, což je oproti údajům před pěti lety dříve výrazný pokles o 13 procent.
Řecké „ne“ znemožnilo zahájení rozhovorů s Makedonií
Makedonie a Albánie sice disponují statusem kandidátských zemí, přístupové rozhovory s nimi ovšem doposud zahájeny nebyly. Makedonie je kandidátem na vstup do EU od konce roku 2005. Zásadním problémem z hlediska zahájení přístupových vyjednávání je oficiální název státu. Zatímco Skopje trvá na jménu „Makedonská republika“, Athény toto odmítají a argumentují tím, že Makedonie byla historickým územím antického Řecka. Evropská komise od roku 2009 opakovaně navrhla zahájení přístupových rozhovorů, avšak vzhledem k tomu, že tento krok vyžaduje schválení všemi stávajícími členskými státy, Řecko tento návrh vždy zablokovalo.
Ve chvíli, kdy se mezinárodním zprostředkovatelům v čele s představiteli Spojených národů začalo dařit „brousit hrany“ konfliktu mezi Athénami a Skopje, situaci zkomplikovala vnitropolitická nestabilita v Makedonii. Od roku 2015 hýbe makedonskou politickou scénou skandál. Opoziční politici obvinili vládní představitele z ilegálních odposlechů, a dokonce i z maskování vražd. V souvislosti s aférou bylo vyšetřováno více než pět desítek makedonských politiků. Ti však byli v dubnu 2016 omilostněni amnestií prezidenta Dorge Ivanova, který je znám úzkými vazbami s bývalým premiérem Nikolou Gruevským, jehož koalice vládla v době, kdy mělo k protiprávní činnosti docházet.
Představitelé EU tento vývoj v jihobalkánské zemi označili za zásadní ohrožení principů právního státu a v reakci na něj zvažovali i zákaz vstupu na své území pro některé makedonské politiky, zapojené v kauze. Je tedy nepravděpodobné, že by zahájení přístupových rozhovorů s Makedonií bylo jednomyslně schváleno.
Kandidatura Albánie? Zatím příliš mnoho nedořešených otázek
Posledním z kvarteta balkánských kandidátů je Albánie. Tirana již od devadesátých let minulého století spolupracuje s EU v obchodní oblasti, a to v otázkách, jako jsou zvýhodněné podmínky vzájemného obchodního styku či bezcelní přístup pro albánské výrobky na vnitřní trh EU. Od roku 2010 se její občané těší možnosti bezvízových cest do Schengenského prostoru.
V březnu 2015 podmínil eurokomisař Johannes Hahn zahájení přístupových rozhovorů s Albánií splněním následujících kritérií: zaprvé opětovným obnovením politického dialogu mezi vládnoucími a opozičními stranami a zadruhé zlepšením v oblastech veřejné správy, dodržování principů právního státu, boje proti korupci, potírání organizovaného zločinu a dodržování základních práv.
Evropský parlament ve svém usnesení vydaném na počátku letošního roku vyjádřil nespokojení z důvodu přetrvávajícího výskytu selektivní spravedlnosti, korupce, průtahů v soudních řízeních a ingerence výkonné moci do moci soudní. Německo se nechalo slyšet, že bude proti zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a jejich spuštění podpoří nejdříve od roku 2018.
Zbývající země Balkánského poloostrova, Bosna a Hercegovina a Kosovo, sice uzavřely s Unií asociační dohodu (Kosovo v roce 2015, Bosna již v roce 2008), avšak status kandidátských zemí dosud nemají. Počítá se však s tím, že by jej mohly v dohledné době získat.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop