Petr Pospíšil, Euroskop, 19. 4. 2017
Eurocentrum Praha uspořádalo v úterý 11. dubna seminář na téma vzrůstající popularity populistů napříč státy Evropské unie. Jako panelisté vystoupili Mats Braun z Metropolitní univerzity v Praze, Martin Mejstřík z Fakulty sociálních věd v Praze a Ondřej Houska, redaktor Hospodářských novin a bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu.
Mats Braun, akademik švédského původu působící v České republice, seminář zahájil definicí a základní kategorizací populismu. Poté přistoupil k palčivé otázce stojící v názvu akce. Bát populismu je podle Brauna třeba ve chvíli, kdy populismus přestane respektovat politický pluralismus. Nárůst populismu podle něj s postupující evropskou integrací do určité míry souvisí, protože ekonomická krize zapříčinila, že státy nemohly podobu své hospodářské politiky určovat zcela nezávisle na ostatních členských zemích, což de facto zúžilo manévrovací prostor pravicových a levicových stran, setřelo rozdíl mezi nimi a naopak zvětšilo prostor pro populisty.
Martin Mejstřík uvedl, že na populismus je možné nahlížet z více perspektiv, přičemž zdaleka ne všechny jsou negativní. Tento pojem se v moderní historii objevil poprvé v šedesátých letech minulého století v Latinské Americe a argentinského Juana Peróna je možné pokládat za nejznámějšího populistu té doby. V Evropě se fenomén populismu rozšířil zejména v letech devadesátých.
Populismus v politice? Jako bílé krvinky v lidském těle
Mejstřík populismus přirovnal k bílým krvinkám: je-li jich v organismu příliš, indikuje to, že je v organismu něco špatně. Současný častější výskyt populismu podle něj souvisí s úpadkem tradičních politických stran, jehož je Evropa svědkem přibližně od sedmdesátých let minulého století. Populismus je nebezpečný tím, že polarizuje společnost a posiluje antagonismus uvnitř ní: rozděluje ji na „my versus oni“.
Dalším efektem populismu je vulgarizace politiky. I konvenční, mainstreamové politické strany v jejím důsledku mají tendenci přebírat za svoji rétoriku i opatření typická pro populistické politické strany. Toto může být dvojsečné: v nedávných holandských volbách tato taktika pomohla straně premiéra Marka Rutteho k vítězství a k odebrání hlasů straně Geerta Wilderse. Na druhou stranu David Cameron „populisticky“ vypsal referendum o brexitu, aby dodržel předvolební slib (a oslabil konkurenční, výrazně euroskeptickou stranu UKIP Nigela Farage), avšak tento politický hazard se mu vymstil.
Po svém zvolení populisté postupně populismus opouští
Lidé podle Mejstříka volí populisty jako výraz nesouhlasu s establishmentem, s politikou vládnoucích stran. Realita však podle něj ukazuje, že většina populistických stran se po svém případném volebním úspěchu „normalizuje“, je nucena v rámci provádění výkonné role přijímat standardní opatření a stávají se z populistických stran konvenčními politickými subjekty. Podobnou trajektorii je možné pozorovat například u řecké strany Syriza či nejnověji i u hnutí ANO v tuzemsku. Mejstřík uzavřel svoje vystoupení varováním, že největší hrozbou pro demokracii není ani tak zvolení populistických stran, jako spíše volební úspěch antisystémových extrémistických stran, jejichž politika není kompatibilní s principy liberální demokracie.
Novinář Ondřej Houska na úvod svého exposé připomněl odpověď někdejšího premiéra Mirka Topolánka na otázku, proč podle něj lidé volí populisty. Topolánek tehdy uvedl: „Protože jsou hloupí.“ Dle Housky je ovšem selhání mainstreamových politiků, že se nedokáží vypořádat s problémy, na které populistické strany poukazují. Těmito jsou například vzrůstající nerovnost příjmů či stagnace mezd nižší střední třídy a mladých lidí. Témata jako klimatické změny, práva sexuálních menšin či rovnost pohlaví nejsou pro většinu nižší střední třídy těmi prioritními. Většina politiků ovšem tuto skutečnost ignoruje, a proto se voliči od nich odvrací a hlasují pro populistické strany, kteří tyto skutečné problémy dokáží umně pojmenovat.
Populisté problémy pojmenují, nemají ale řešení
Navzdory tomu ovšem Houska nárůst populismu vnímá jako jev veskrze negativní, a to z toho důvodu, že řešení nabízená populistickými politiky jsou zásadně špatná – zpochybňují bezpečnostní, politické i ekonomické základy, na nichž je EU vystavena. Proto bývalý bruselský zpravodaj věří, že mainstreamové politické strany se proberou ze současné letargie a dezorientace, a seberou populistickým stranám iniciativu, která jim v hlavách voličů přináší pozitivní body.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
